„Důchod nemá být čekárnou na konec života.“ Psycholog Klimeš popisuje past, do které je v penzi snadné spadnout

První měsíce bez práce někdy připomínají nekonečnou dovolenou. Později ale někteří lidé zjistí, že nevědí, proč by vůbec ráno měli vstávat. Psycholog Jeroným Klimeš proto doporučuje nespoléhat pouze na odpočinek. Důchodce podle něj potřebuje pohyb, společnost a především dlouhodobé projekty, které prověří jeho schopnosti a pomohou mu zůstat svěží.

Odchod do penze neznamená jen finanční a administrativní změnu. Životní etapa, která člověku po několik desetiletí udávala denní režim, společenské postavení i okruh lidí, s nimiž se pravidelně setkával, tímto momentem zkrátka a dobře končí. S prací proto někdy může zmizet také pocit užitečnosti a sounáležitosti.

Někteří lidé zpočátku dohánějí spánek, věnují se domácnosti nebo dlouho odkládaným opravám. Stává se také, že si užívají sladké nicnedělání. Po několika měsících ale mohou zjistit, že jim dny začínají splývat. Pokud nemají vlastní program, snadno si zvyknou na vysedávání doma a postupně ztratí nejen sociální kontakty, ale také fyzickou kondici. Z dříve aktivních lidí se tak pozvolna stávají staříci, kteří tráví veškerý čas před televizí nebo s novinami v ruce.

Samota sama o sobě pochopitelně nemusí být škodlivá. Zvlášť těm introvertnějším z nás může dokonce přinášet potřebný klid. Problémem je ale dlouhodobá a především nechtěná osamělost. Národní ústav duševního zdraví upozorňuje, že může mít vážné dopady na psychické i tělesné zdraví seniorů. Ohroženi jsou především lidé, kteří už se potýkají s duševními obtížemi.

Rozhovor s psychologem Jeronýmem Klimešem

Co by měl podle vašeho názoru udělat člověk, který právě odešel do důchodu a najednou vůbec neví, co se sebou?

Musí začít dělat velké projekty, které jsou na samé hraně jeho schopností. Neměl by si pouze takzvaně užívat. Užívat si může chvíli, ale dlouhodobě potřebuje aktivity, které ho zaměstnají a vyčerpají.

Není přece špatné chtít si po desetiletích práce konečně odpočinout, nebo se pletu?

Není. Prvních několik měsíců to může být dokonce příjemné. Problém nastává, když se z odpočinku stane trvalý způsob života. Člověk si nemůže postavit celý důchod pouze na tom, že už nemusí nic dělat.

Co přesně si tedy máme představit pod velkým projektem, který zmiňujete?

Někdo si může pořídit deset nebo dvacet včelstev. Jiný začne sestavovat slovník, psát rodinnou kroniku nebo se pustí do rozsáhlé práce na zahradě. Mělo by jít o věci, na které během zaměstnání nebyl čas. Nestačí ovšem jen jedna drobná činnost. K rodinné kronice může člověk přidat zahradu nebo další zájem. Potřebuje několik aktivit, aby byl jeho život dostatečně pestrý.

Proč vlastně musí být projekt až na hranici jeho schopností? Nestačí třeba jen úplně obyčejný koníček?

Projekt člověku naplní den a využije jeho síly. Když potom přijde domů, je rád, že vidí svou ženu nebo svého muže. Nemá potřebu vybíjet nevyužitou energii na partnerovi a dělat mu ze života peklo. Neznamená to ale, že každý musí pracovat až do úplného vyčerpání. Aktivita by ale měla být dost náročná, aby člověk cítil smysl, pokrok a přiměřenou únavu.

Co když si ale některý důchodce naplánuje příliš mnoho činností?

Pak musí ubrat. To se samozřejmě může stát. Podle mé zkušenosti však lidé častěji přehánějí opačný extrém. Zůstanou doma, nic nedělají a postupně chřadnou.

Jak důležitý je v důchodu pravidelný pohyb?

Velmi důležitý. Jakmile se starší lidé přestanou hýbat, rychle ztrácejí fyzickou kondici. Měli by být stále v pohybu a pravidelně něco dělat. Nemusí jít o sportovní výkony. Může to být zahrada, práce kolem domu, procházky se psem nebo jiná přiměřená fyzická činnost.

Může nedostatek tělesné aktivity ovlivnit také jejich psychiku?

Ano, to se děje. Člověk bez pohybu, práce a podnětů může začít velmi rychle psychicky stárnout. Tělesná a duševní aktivita se totiž navzájem hodně ovlivňují. Lidově řečeno, takoví lidé potom tak trochu dědkovatí.

Měl by tedy člověk pracovat co nejdéle?

Nemusí nutně pracovat. Měl by však zůstat aktivní. Někomu vyhovuje zkrácený úvazek, jinému dobrovolnictví, péče o zahradu nebo vlastní dlouhodobý projekt. Podstatné je nepřejít ze dne na den do pasivního života bez režimu a bez lidí.

Jakou roli v tom všem hrají společenské kontakty?

Zásadní. Lidé se po odchodu do důchodu někdy uzavřou doma a začnou trpět samotou. Zpočátku si užívají klid, ale přibližně po půl roce jim izolace začne vadit. Potřebují se pravidelně setkávat s dalšími lidmi, nejen se členy nejbližší rodiny.

Jak by tedy mohl vypadat dobrý plán pro první rok v důchodu?

Základem je pestrý život a velké projekty. Člověk by si měl zachovat pravidelný režim, fyzický pohyb a kontakt s lidmi. K tomu potřebuje několik činností, které mu dávají smysl a jsou přiměřené jeho schopnostem. Důchod nemá být čekárnou na konec života. Může to být období, kdy se člověk konečně pustí do věcí, na které dříve neměl čas.