Na plátně hrál milovníky, za okupace riskoval život. Slavný herec tajně převážel zprávy a pomáhal Židům
Karel Höger patřil k nejoblíbenějším českým hercům. Diváci ho znali z filmů, v nichž často hrál elegantní muže a svým nezaměnitelným hlasem okouzloval ženy. Málokdo však tušil, co všechno dělal během druhé světové války. Zapojil se do protinacistického odboje, tajně převážel zprávy a pomáhal židovským rodinám. Kvůli tomu přitom riskoval vlastní život i úspěšně rozjetou hereckou kariéru.
Sledovat v Google Zprávách
Karel Höger měl během druhé světové války dobře rozjetou hereckou kariéru. Diváci ho znali z filmů Turbína nebo Za tichých nocí a pravidelně vystupoval také v Národním divadle. Práce měl dost a patřil mezi oblíbené české herce.
Vedle natáčení a divadelních představení se však věnoval i něčemu, o čem vědělo jen několik jeho nejbližších. Spolupracoval s protinacistickým odbojem a pomáhal lidem pronásledovaným nacisty, přestože za to mohl zaplatit vlastním životem.
Karel Höger se narodil v roce 1909 v Brně jako nejmladší ze třinácti dětí. Původně se vydal na učitelskou dráhu, vystudoval učitelský ústav a několik let také učil.
Už od dětství ho však přitahovalo divadlo, kterému se nakonec rozhodl věnovat naplno. Na brněnských scénách ztvárnil zhruba 120 rolí a v roce 1940 zamířil do Prahy, kde získal angažmá v Národním divadle. Postupně přibývaly také filmové nabídky a jeho popularita rostla.
Zprávy, které nesměly padnout do cizích rukou
Vedle herectví se později začal věnovat odbojové činnosti a převážel tajné zprávy mezi Moravou a Prahou. Höger spolupracoval s odbojáři na Moravě a převážel do Prahy šifrované vzkazy. Používal krycí jména Eva a Kolanda.
Kdyby ho však při cestě někdo udal nebo u něj nacisté našli podezřelé písemnosti, mohlo to skončit zatčením a popravou. Přesto v této práci pokračoval a před veřejností dál vystupoval jako oblíbený herec.
Převážení tajných zpráv přitom představovalo jen jednu část Högerovy odbojové činnosti. Podle Encyklopedie Prahy 2 mimo jiné pomáhal židovským rodinám, uchovával majetek jedné z nich a poskytl úkryt parašutistovi.
V tomto ohledu je potřeba zdůraznit, že v době nacistické okupace šlo o velmi odvážné rozhodnutí. Kdyby gestapo při domovní prohlídce ukrývaného člověka objevilo, hrozily vážné následky i samotnému herci.
Höger židovské rodiny podporoval také finančně. Pomáhal především těm, jejichž blízcí byli odvlečeni do koncentračních táborů. Rodina tak mohla ze dne na den přijít o člověka, který ji živil, a ocitnout se ve složité situaci. Peníze od herce mohly posloužit kupříkladu na nákup potravin, zaplacení nájmu nebo další běžné výdaje.
Za zmínku stojí také zjištění publicisty Stanislava Motla. Podle něj se Höger dokonce dvakrát tajně dostal do terezínského ghetta s léky. O této části života dlouho nevěděla ani jeho pozdější manželka.
Fotografie, která mu zkomplikovala život
Po válce přesto Höger čelil podezření z kolaborace s nacisty. Důvodem byla mimo jiné fotografie z června 1942, na které spolu s dalšími herci Národního divadla zdraví zdviženou pravicí. Snímek mohl vyvolávat dojem, že okupanty podporoval. Vznikl však během heydrichiády, kdy v protektorátu panoval tvrdý teror. Nacisté tehdy popravovali stovky lidí a 24. června vyhladili obec Ležáky.
Höger navíc mohl doložit, co za okupace skutečně dělal. Po osvobození získal potvrzení o státní spolehlivosti a národní bezúhonnosti. Dál hrál divadlo a natáčel. Diváci ho vídali namátkou v Krakatitu, ve filmu Z mého života nebo v detektivkách s majorem Tůmou. Děti si zase oblíbily jeho vyprávění o Rumcajsovi a pohádky o pejskovi a kočičce.
Ani poslední roky jeho života nebyly klidné. V roce 1977 podepsal Antichartu, krátce nato se však postavil za kolegyni Vlastu Fabianovou, kterou vedení Národního divadla propustilo. Na protest podal 2. května sám výpověď. O dva dny později zemřel na infarkt. Bylo mu 67 let.
Zdroje: Český rozhlas
