Zrušení kojeneckých ústavů byla chyba, nemáme kam dávat děti, tvrdí Juchelka. Mnoho lidí přitom neví, že pěstounem můžete být i v důchodu
Český systém péče o ty nejmenší prochází zásadní proměnou. Podle některých politiků ale na to nebyl stát dostatečně připraven. Oficiální konec kojeneckých ústavů měl dětem zajistit lepší start do života v rodinném prostředí. Podle ministra práce a sociálních věcí Aleše Juchelky z hnutí ANO se však plošné zrušení těchto zařízení ukazuje jako chyba. Uvedl to na středečním jednání sněmovního výboru. Systém podle něj nedisponuje dostatkem pěstounů. Právě to situaci ohrožených dětí komplikuje.
Sledovat v Google Zprávách
Řešením přetrvávajícího nedostatku pěstounských rodin by mohl být krok, o kterém velká část veřejnosti vůbec netuší. Do pěstounské péče se mohou zapojit i lidé v důchodovém věku.
Uspěchaný konec bez zajištěné náhrady
Debata o transformaci ústavní péče rezonuje českou politickou scénou již delší dobu. Zrušení tradičních „kojeňáků“ mělo za cíl přesunout novorozence a batolata do náruče dlouhodobých či přechodných pěstounů. Realita v terénu odhaluje odlišná data. Zájemců o pěstounství je v České republice kritický nedostatek, kvůli čemuž některé děti končí v provizorních podmínkách.
Aleš Juchelka dlouhodobě upozorňuje, že zrušení fungujících institucí bez stoprocentně připravené sítě pěstounských rodin bylo neuvážené. Ústavy sice nebyly ideálním rodinným zázemím, alespoň však poskytovaly okamžitou a profesionální zdravotní i sociální péči. U komplikovaných případů je stát jen těžko garantuje. „Veškeré transformace se zákazy věků nebyly šťastné. Nemáme kapacity v dětských domovech. Žádná nová místa nevznikají. Udělali jsme transformaci, která je nákladná. Kraje nakupovaly rodinné domky, byty. Kapacitní posílení nebylo,“ uvedl ministr Juchelka pro Zdravotnický deník.
Sehnat pro opuštěné děti náhradní rodinu není jednoduché. Přechodných pěstounů je sice v Česku necelá tisícovka, volných postýlek ale bylo na podzim v celé republice pouhých 43. Ještě horší je to s dlouhodobým pěstounstvím. Do něj by dnes šlo jen 142 rodin. Většina z nich stojí pouze o miminka. Tisíce starších dětí proto i nadále zůstávají ve 137 dětských domovech. Stát ale slibuje, že tyto ústavy přemění, aby připomínaly běžný domov.
Šance pro seniory, o které se nemluví
Možnými zájemci o pěstounství může být také starší generace, kterou úřady mnohdy opomíjejí. Hodně lidí žije v domnění, že pěstounem se může stát pouze zajištěný pár v produktivním věku. Česká legislativa však žádný horní věkový limit pro pěstounskou péči striktně nestanovuje.
Senioři a lidé v penzi disponují něčím, co mladým rodinám často chybí. Časem a životními zkušenostmi. Stát při posuzování žadatelů nezkoumá jen věk v občanském průkazu. Řeší také reálný zdravotní stav, psychickou kondici a zázemí, které může člověk dítěti nabídnout. I starší lidé mohou bez problémů poskytnout stabilní domov například starším dětem nebo sourozeneckým skupinám, které se v kojeneckých ústavech kumulují.
Přísný schvalovací proces
Stejně jako každý žadatel, i senioři musí projít různými prověrkami. Mezi ně patří:
- Důkladné psychologické vyšetření: Posuzuje se emoční stabilita i schopnost zvládat zátěžové situace.
- Zdravotní posouzení: Ověřuje se fyzický stav seniora z hlediska nároků na péče o dítě.
- Odborná příprava: Kurzy připravují budoucí pěstouny na specifika výchovy. Především u dětí s traumatem či specifickými potřebami.
Stát kompenzuje pěstounství dávkami a odměnami
S příchodem nového člena rodiny se pojí zvýšené životní náklady. Pro jejich pokrytí získávající senioři pěstounské dávky i odměny. Částky jsou přesně dané zákonem. Dělí se na peníze pro dítě a odměnu pro samotného pěstouna.
Peníze na běžný provoz
Příspěvek na úhradu potřeb dítěte slouží jako kapesné na jídlo, oblečení nebo školu. Částka roste s věkem. Na předškoláka stát vyplácí 6 290 Kč měsíčně, na školáka do dvanácti let 7 750 Kč, na teenagera 8 870 Kč a na studujícího mladého dospělého až do 26 let 9 220 Kč. U dětí se zdravotním handicapem podpora stoupá.
Odměna pro pěstouny
U cizích pěstounů se odměna odvíjí od minimální mzdy. Pro rok 2026 činí 22 400 Kč hrubého měsíčně. Tato částka náleží pěstounovi při péči o jedno zdravé dítě. U dvou dětí se zvedá na 33 600 Kč. U tří dětí či těžšího handicapu na 44 800 Kč hrubého. Z této odměny se běžně strhávají daně a pojištění.
Jinak je to u příbuzných pěstounů. Babičky, dědečkové nebo tety dostávají místo toho fixní příspěvek při pěstounské péči, který se už nedaní. U prarodičů dělá 9 900 Kč čistého měsíčně na jedno zdravé dítě, u ostatních příbuzných 12 650 Kč.
Na začátek stát pomáhá i jednorázovým příspěvkem na nákup výbavičky kolem 12 000 Kč. Velkým rodinám může přidat až 100 000 Kč na nákup auta.
Současná krize v oblasti péče o ohrožené děti odhaluje důležitou věc: Bez zapojení nových skupin obyvatel se transformaci systému nepodaří úspěšně dokončit. A aktivní senioři patří mezi ně.
Zdroje: Zdravotnický deník, MPSV
