Na budoucí důchodce dopadne 10 nespravedlností a nepříjemností

Časté a mnohdy nepromyšlené změny důchodových pravidel způsobují budoucím seniorům zbytečné obavy a nepříjemnosti. Lidé neví, co je čeká, a bohužel přibývá i těch, kteří na důchod vůbec nemají nárok.

Foto: Adobe Stock
Nejistota budoucích důchodců. (ilustrační foto)

KOMENTÁŘ ŠÉFREDAKTORA – Čím hlouběji se člověk noří do zákona o důchodovém pojištění, tím častěji na něj vyskakují různá omezení, výjimky a další pravidla, která mají přímý vliv na budoucí důchodce. Od roku 1996, kdy začal tento zákon platit, prošel hned několika zásadními novelami, které nejenže zákon znepřehlednily, ale hlavně vnesly nejistotu do života milionů Čechů, kteří v následujících letech odejdou do důchodu.

Zvláště dnešní padesátníci jsou v nezáviděníhodné situaci. Během svého života totiž zažili nejen změnu režimu, která úplně proměnila povahu práce a výdělků, ale prakticky po celých uplynulých 20 let byli svědky toho, že se důchodová pravidla neustále měnila a většinou zpřísňovala. Nikdy ve skutečnosti neměli jistotu, jaké budou podmínky nároku na důchod a co všechno se jim bude počítat.

Jistotu nemají ani nyní, kdy se ani samotná vláda nedokáže shodnout na tom, jestli bude prosazovat aktuální důchodovou reformu, či nikoliv. Je přitom důležité, aby to lidé věděli, protože většina plánovaných změn by důchody dnešních padesátníků přímo ovlivnila.

Už bezmála dva roky jsem šéfredaktorem portálu České důchody a během té doby jsem vyslechl tisíce názorů, životních osudů a zkušeností lidí s tím, jak důchodová byrokracie nebo přísná pravidla nepříznivě ovlivnila jejich životy a stárnutí. A dospěl jsem k názoru, že i když většina politiků ráda slibuje klidné a důstojné stáří, mnoho lidí se ho nemusí dočkat.

Sepsal jsem proto 10 nespravedlností a nepříjemných detailů, které přímo ovlivní budoucí důchody dnešních šedesátníků, padesátníků i mladších ročníků. Většině lidí samozřejmě nehrozí, že by ve stáří skončili bez důchodu a v chudobě. Jenže současný důchodový systém je nastaven tak, že stačí pár nepříjemných životních okolností, třeba vážná nemoc nebo delší nedobrovolná nezaměstnanost, a vidina důstojného a klidného stáří se může rychle rozplynout. A to se bohužel může týkat nás všech.

Co mě tedy trápí a nad čím by se měli politici zamyslet?

1. Důchody jsou nepředvídatelné

Důchodová pravidla se mění často, mnohdy zpětně a má to dopad i na lidi, kteří odejdou do důchodu za méně než 10 let. Nejvíce to dopadá na dnešní padesátníky, kterým se zvyšoval důchodový věk, zpřísňovaly se podmínky nároku na důchod a měnil se i způsob, jak se do důchodu započítává nezaměstnanost, studium i další životní etapy.

Politici se nepoučili ani nyní, protože i projednávaná důchodová reforma se má přímo dotknout i těch, kteří půjdou do důchodu za méně než pět let. Proč nelze změny lépe plánovat a schvalovat tak, aby se na ně lidé mohli lépe připravit?

2. Nezohledňuje se náročnost povolání

Důchodový systém nezohledňuje náročnost práce. Některé profese se nedají vykonávat do 65 let a lidé se zhoršujícím se zdraví na to doplácejí. Pokud má dnes někdo zdravotní problémy a nemůže najít práci, stát mu situaci příliš neusnadňuje. Neexistuje ani žádná přiměřená bonifikace za to, že někdo celý život pracoval v náročné profesi. (To sice chce změnit plánovaná důchodová reforma, ale jak jsme psali v tomto článku, dnešním padesátníkům to často moc nepomůže.)

3. Tisíce nových seniorů nemají nárok na důchod

Každý rok v Česku přibývá přibližně 6000 nových seniorů, kteří už dosáhnou důchodového věku, ale přesto nemají nárok na důchod. V mnoha případech jde o lidi, kteří velkou část života pracovali, ale přesto důchod nezískají. Důvodem je skutečnost, že minimální povinná doba důchodového pojištění 35 let je neúměrně vysoká a v Evropě prakticky nemá konkurenci. Politici by tuto podmínku měli zmírnit, protože do budoucna počet lidí bez důchodu poroste.

Část lidí bohužel ve staří nedostane důchod, i když většinu života poctivě pracují

4. Pravidla pro odchod do důchodu jsou nepružná

Některá pravidla pro přiznání důchodu jsou zbytečně přísná a nezohledňují individuální životní situace. Pokud má někdo odpracováno například 40 let, nemůže odejít do předčasného důchodu dříve než před šedesátkou, i když má například zdravotní potíže.

Nepříznivé je také pravidlo, že do důchodu se započítávají jen celé odpracované roky (například 40 let a 360 dnů se počítá jen jako 40 let). Většině lidí se tak nevyplatí odejít do důchodu přesně v den dosažení důchodového věku. Ideální dobu si ale lidé většinou neumí sami spočítat a úřady v tomto ohledu příliš nepomáhají.

5. Náhradní doby se osekávají i zpětně

Náhradní doby se standardně počítají do důchodu a pomáhají splnit podmínku minimální doby pojištění pro nárok na důchod. Ale všem, komu vzniká nárok na starobní důchod po roce 2019, se některé náhradní doby krátí na 80 % (například nezaměstnanost, studium po 18. roce nebo civilní služba). Znamená to, že například za 100 dnů náhradní doby se do důchodu započítá jen 80 dnů.

Je to poměrně nedávná změna a potíž je, že krácení probíhá i zpětně a za celý život. Tato nepříjemnost tak dopadá i na lidi, kteří mají krátce před důchodem.

Pravidlo 80 % u důchodů: Jak funguje „osekávání“ náhradních dob

6. Lidé nemají představu o svém budoucím důchodu

Je možné alespoň přibližně zjistit, jak vysoký bude můj důchod? Tuto otázku si klade mnoho lidí a odpověď je tato: Možné to je, ale pouze pět let před důchodem a navíc je to velmi složité. Neexistuje žádná jednoduchá kalkulačka, která by lidem pomohla, aby si o svém budoucím důchodu udělali jasnější představu. Politici a úřady ji slibují roky, ale reálně zatím nic není.

7. Na nepovedenou reformu doplatí tisíce lidí

Na takzvaný druhý důchodový pilíř, který v rámci reformy „na sílu“ prosadila vláda Petra Nečase a který fungoval v letech 2013 až 2015, doplatí většina jeho účastníků. Po zrušení tohoto pilíře se účastníci mohli rozhodnout, jestli si peníze, které se do něj vyvedli, nechají vyplatit, nebo jestli je vrátí zpátky do základního. Drtivá většina lidí si peníze nechala a kvůli tomu budou mít nižší důchod.

Nespravedlivé je, že chyběla jasná osvěta, která by tyto důsledky vysvětlila a lidé by si mohli přímý dopad uvědomit. Důvodem je i již zmíněná neexistence jednoduché důchodové kalkulačky, takže lidé nevěděli, o kolik přesně se jim důchod sníží. Dnes je jasné, že jejich důchody budou o stovky korun nižší.

8. Některé nepříjemnosti se lidé dozví až při žádosti o důchod

Řada pravidel a omezení přímo ovlivňuje starobní důchod, ale zpravidla se o nich nemluví a chybí osvěta. A lidé se bohužel o některých dozvídají až při žádosti o důchod.

Za všechny lze zmínit třeba skutečnost, že péče o dítě se nezapočítává všem mužům, nebo to, že podnikatelé, kteří v 90. letech kvůli ztrátě neplatili sociální pojištění (nebylo to povinné), nemají tyto roky evidovány jako práci. Záludné mohou být i přivýdělky při rodičovské dovolené a většina lidí netuší, že zpětné doplácení důchodového pojištění je velmi omezené.

Děti, práce, studium, vojna: Doklady a papíry nevyhazujte, mohou se hodit k důchodu

9. Nikdo lidem neříkal, aby si schovávali všechny doklady

Výplatní pásky, mzdové listy, pracovní smlouvy, legitimace ROH, vojenské knížky a další dokumenty či doklady. To vše je nutné předložit při žádosti o důchod, pokud se vyskytne nějaký problém – například když ČSSZ neeviduje staré zaměstnání a podniky už dávno neexistují. Spousta lidí ale staré papíry z 90. let nebo z doby před revolucí nearchivuje, protože to stát nikdy nepožadoval.

Většinou se dají věci pro potřeby důchodu dohledat či doložit, ale někteří lidé už doplatili na to, že nedokázali doložit doby důchodového pojištění a stát jim přiznal zbytečně nižší důchod. A dá se čekat, že u dnešních padesátníků, kteří pracovně zažili turbulentní 90. léta, to bude mnohem častější.

10. Studium se mladým lidem vůbec nezohledňuje

Od roku 2010 se pro potřeby důchodu vůbec nezohledňuje délka studia na střední nebo vysoké škole. Reálně to znamená, že důchodové pojištění se začíná počítat až po nástupu do práce. Dnešní studenti a mladí lidí tak budou mít za stejnou životní a pracovní kariéru méně odpracovaných let. Je to neférové například vůči studentům medicíny, kteří musí šest let studovat, aby mohli svou profesi vykonávat.

Foto: Adobe Stock

Více k tématu