Buď přijde penzijní reforma, nebo důchodové žebračenky

Důchodová reforma, kterou slibuje i nová vláda, je nutná. Jinak se celý systém začne hroutit a na solidní důchod budou muset stávající i budoucí senioři zapomenout. Je o tom přesvědčen komentátor a novinář David Klimeš, který exkluzivně pro České důchody hodnotí i chystané vládní změny.

KOMENTÁŘ – Jak chabá je současná politická debata o důchodech, doložil v jednom ze svým posledních premiérských rozhovorů Andrej Babiš. Přestože v říjnových sněmovních volbách měl jako jedno z hlavních hesel „Budu bránit vaše důchody“, velmi ho překvapilo, když od České správy sociálního zabezpečení dostal vyměřený starobní důchod 19 tisíc.

Vůbec netušil, že se mu do nároku na důchod nezapočítávají daně, které odvedl, stejně tak zjevně vůbec nerozumí redukčním hranicím, které i z vysokých výdělků v produktivním věku dělají pak velmi rovnostářský důchod.

Osobní příběh Babiše ukazuje ale i systémový problém. I když se nadále z vysokých odvodů sociálního pojištění od Babiše a dalších úspěšných lidí sanují nároky těch chudších penzistů, už několik let to dohromady nedává ekonomicky udržitelný průběhový důchodový účet, který u většiny z nás pak ve stáří zajišťuje drtivou část našich měsíčních příjmů.

Důvody rozkladu

Důvody rozkladu systému jsou známé. Tím podstatnějším je demografie. Ještě v roce 2010 na důchody 1,4 milionu penzistů nad 65 let vydělávalo přes sedm milionů lidí v produktivním věku, tedy ve zkratce: z pěti sociálních odvodů se musel nějak poplatit jeden starobní důchod. V roce 2021 s již více než dvěma miliony seniorů přes 65 let je poměr už jen trojnásobný. A vše bude kulminovat v padesátých letech, kdy na důchody třech milionů seniorů nebude vydělávat ani dvojnásobek lidí v produktivním věku. Zhruba od třicátých let se vstupem „Husákových dětí“ do penze se celý systém začne rychle hroutit. To už je za rohem.

Druhým problémem je, že aktuální politické kroky ke stabilitě důchodového systému vůbec nepřispívají, právě naopak. Naposledy vláda Andreje Babiše zvýšila průměrný důchod o 300 korun nad zákonnou valorizaci, jen to je permanentní sekyra za deset miliard ročně. Přestože pro zvyšování důchodů jsou velmi dobré důvody, především udržení průměrné penze nad 40 procenty hrubé průměrné mzdy, je třeba vše nakonec z něčeho zaplatit. A jen na rok 2022 je naplánován rozdíl mezi příjmy a výdaji důchodového účtu na 36 miliard. Reforma je tedy nutná.

Po všech odkladech či nepovedených pokusech jako bylo ustavení soukromého fondového pilíře za vlády Petra Nečase už skutečná reforma snad přijde. Musí. Bez reformy by poměr průměrné penze k hrubé mzdě začal rychle klesat, až by měsíční příjem penzisty byl spíše žebračenkou než solidním důchodem v sociálně solidárním státu.

Reforma nové vlády

Dosavadní vláda Andreje Babiše na penzích sice přidávala, ale k reformě se neodhodlala. Naopak koaliční smlouva nové vlády Petra Fialy už reformu slibuje. „Důchod se bude skládat ze dvou hlavních složek a třetí dobrovolné. Základní garantovaná složka, jejíž výše by v každém případě měla reflektovat požadavky na důstojnost života ve stáří i finanční možnosti státu, se zvýší. Zásluhová složka bude vycházet z odvodů do systému a počtu vychovaných dětí.“ De facto jde o architekturu reformy, kterou už navrhla poslední důchodová komise Danuše Nerudové.

Jádrem problému ale bude stanovení oné „základní garantované složky“. Předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová například navrhuje 13 tisíc, to ale bez výrazného posílení příjmů systému není možné. Na rozrůznění v zásluhovém pilíři by připadlo průměrně jen tři tisíce korun, což je příliš málo. Základní důchod bude muset být tedy níže, v dnešních cenách zhruba kolem 10 tisíc.

Další koaliční nápady ale už jsou realistické. Místo nepříliš výkonného soukromého třetího pilíře chce pětikoalice zavést i státní či veřejnoprávní spořicí fond jako ve Švédsku. Smysl má určitě i větší bonifikace pracujících důchodců na budoucí penzi, protože čím déle dotyčný zůstane na trhu práce, tím více penzijnímu systému uleví. Stejně tak vytvoření přehledné důchodové kalkulačky, která by poměrně přesně predikovala váš budoucí důchod (kdyby existovala, už dávno by z ní Babiš věděl, že přes 20 tisíc se nedostane).

Některé další věci příliš nepomohou, ale také neuškodí, jako je například dobrovolný společný vyměřovací základ manželů. A zcela chybných věcí je ve smlouvě jen minimum, především pak na první pohled přitažlivý, ale ekonomicky zcela nesmyslný nápad vyvádět procento sociálního pojištění rodičům či prarodičům, což by důchodový účet rozvrátilo ještě mnohem rychleji než valící se demografická pohroma.

Zda nová vláda Petra Fialy bude schopna reformu prosadit, jak se ve smlouvě zavazuje, to je ve hvězdách. Každá z předchozích exekutiv také slibovala, a žádná to nezvládla. Nicméně čísla důchodového účtu začínají být tak špatná a potřebují permanentní sanaci z jiných státních příjmů, že se vláda k reformě nakonec snad rozhoupá. Každé další odkládání reformu jen prodraží a bude mít bolestnější sociální dopady.

Foto: Adobe Stock (hlavní), Václav Vašků (v textu)