Petr Nečas: Valorizace pro starší důchodce má být vyšší. Ale bez reformy zchudnou všichni

Složité vyplácení důchodů není jediným problémem, který přinese demografický vývoj v Česku, hrozí i snížení kvality zdravotní péče. Je o tom přesvědčen bývalý premiér a ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas, podle kterého je nutné připravit důchodovou reformu a přivést do systému další peníze. „Nebo budeme muset zastavit růst penzí,“ řekl v rozhovoru pro České důchody.

Blíží se 30. léta, populace bude stárnout a počet důchodců bude rychle přibývat. Už v době, kdy jste byl v politice, jste opakovaně upozorňoval, že hrozí problémy. Co se stane, když se to nebude řešit?

Začnou prudce vyskakovat náklady na průběžný důchodový systém, půjdou někde k hranici 12, 13 nebo 14 procent HDP, a to se při současném rozklížení veřejných financí s obrovskými deficity stane obrovskou zátěží pro stát. Může to vést buď k plošnému zchudnutí důchodcovských vrstev, nebo k tomu, že noví důchodci budou odcházet do penze za dramaticky horších okolností, než odchází lidé dnes.

Hrozí, že důchody budou klesat? Nebo to vláda, která bude u moci, nedopustí?

To není o tom, jestli to dopustí, nebo nedopustí, hrajete na pevně vytyčeném hřišti. To znamená, že jestliže vám rychle narůstá počet lidí nad 65 let a klesá poměr ekonomicky aktivních lidí vůči penzistům, máte pouze tři možnosti.

Buďto provedete důchodovou reformu, která to zohlední a otevřeně řekne, že do systému přivede nové příspěvky na soukromé a individuální bázi. Nebo budete muset plošně zvýšit zdanění a odvody na sociální zabezpečení, které jsou u nás jedny z nejvyšších. Nebo budete muset zastavit růst penzí a smířit se s tím, že se začnou rozevírat nůžky v příjmech důchodcovských domácností a domácností ekonomicky činných lidí, a náhradový poměr, tedy průměrná mzda versus průměrný důchod, bude klesat směrem ke třiceti procentům. Jiné možnosti nejsou, kromě toho, že by se tady našly doly na zlato nebo lithium. (směje se)

Sociální a zdravotní systém pod tlakem

Část politiků říká, že takzvané Husákovy děti představují jen určitý ekonomický cyklus, který se překoná ekonomickým růstem, a pak už bude vše v pořádku…

To jsou přesně ti politici, kteří se změn bojí. A mimochodem, nejsou to Husákovy děti, správný termín jsou Heydrichovi a Gottwaldovi vnuci. Protože když se podíváte na zuby, které se objevují na populační křivce, tak je přeceňována role normalizačního režimu v 70. letech. Jen se reprodukují 40. léta a začátek 50. let, kdy byly nárůsty populační křivky, a ty zase reprodukují nárůst populace po 1. světové válce. Jde jen o opakování peaku vždy o generaci dále.

A to nebude stačit?

Nebude to stačit, protože ekonomicky aktivních lidí objektivně nebude přibývat, s výjimkou toho, že je tady nějaká migrace, která je v tom celkovém saldu pozitivní. Ale strkat hlavu do písku s tím, že to pomine… No nepomine, protože pak už budeme vystaveni situaci, kdy bude ještě větší tlak na sociální a zdravotní systém v důsledku dlouhověkosti.

V roce 2030 bude v naší zemi zhruba 750 tisíc osob, které jsou ve věku 80 let a starší. A bohužel i při současném stavu medicíny platí, že pokud jste starší 80 let, je vedle jiných nemocí 30procentní pravděpodobnost Alzheimerovy nemoci. Takže tu bude zhruba 250 tisíc starších 80 let s Alzheimerovou nemocí. Plus další lidé z mladších ročníků. A to znamená tlak nejen na důchodový systém, ale i na systém sociální a zdravotní péče.

Demografická krize má i tyto složitější parametry, nejen vyplácení důchodů. Hrozí, že kvalita zdravotní péče klesne a standard nebude odpovídat vyspělé zemi, což také nikdo nechce.

Část politiků a ekonomů říká, že by pomohla změna systému daní, chtějí zavést nové daně v oblasti digitalizace a korporací. Vy se usmíváte…

No tak samozřejmě, zdanit je možné cokoliv, i cukr v kole. (směje se) Za Rakouska-Uherska byl zdaňován tuk nebo sůl. Ano, vymyslet nové daně můžete, ale to jsou věci, které mají své dopady. Každá daň se nakonec promítne v ceně, takže vzniká inflační tlak, a někdo to musí zaplatit.

Dobře, zavede se nějaká digitální daň, ale jaký bude její příjem v malé české ekonomice? Pár miliard? Řada těch daní, která má být zaváděna, nakonec vůbec neskončí v našem rozpočtu, ale v evropském rozpočtu. Bude se to tady vybírat, podobně jako se vybírají cla, ale půjde to do společného rozpočtu EU. Takže na to nelze spoléhat. Vymyslet nové daně, to je s prominutím pro cvičenou ekonomickou opici, to není intelektuální výkon.

Důchod v 73 letech nebyl v plánu

Jednou z parametrických změn, které vaše vláda zavedla, byly změny v důchodovém věku. Tehdy platilo, že roste v podstatě donekonečna. Nebyla to chyba?

Opět tam šlo vždy udělat kompromis. A řekl jsem i několikrát veřejně, že my jsme to zavedli, protože ten princip zvyšování tady funguje od 90. let od první reformy, kterou zavedla vláda Václava Klause. Pokračuje se pořád stejným tempem a lidé si na to svým způsobem zvykli.

A ve chvíli, kdy jsme v tom období 2006 až 2009 prosadili, že se věk z 62 let zvedne na 65 let, šlo jen o zachování principu toho zvedání. A potom jsme se mohli jen domluvit, že třeba v 67 letech se to zastaví, nikdy se reálně nepočítalo s tím, že by se někdy opravdu objevila věková hranice 73 let nebo více.

Jak vnímáte to, že doba dožití sice roste, ale doba dožití ve zdraví je v podstatě stejná a lidé v některých profesích nejsou po šedesátce schopni pracovat?

Ten trh práce je velmi flexibilní a je faktem, že pracovní síly se spíše nedostává. Navíc my jsme dohodli systém předdůchodu, takže u těžkých profesí je možné mít individuální pilíř založený na spolupráci zaměstnanců a zaměstnavatelů s možností předdůchodu. Zároveň platí, že obecně těch fyzicky náročných profesí v ekonomice ubývá, vše se stále více překlápí do sektoru služeb. Takže tato věc byla vždy řešitelná.

Mělo by existovat nějaké výraznější zvýhodnění pro náročné profese?

Já jsem kolikrát prožíval dramatickou diskusi, jak to uděláme s horníky. A jaká je dnes situace? Poslední doly se zavírají a žádní noví horníci, kteří by měli nějaké důchodové nároky, už nebudou… Čili celé je to spíše o tom mít důslednější normy ochrany zdraví v práci v namáhavých profesích, než jim zničit zdraví a potom jim do doplácet tím, že budou mít měkčí důchodové nároky. To je chybná politika.

Jak vnímáte debaty o valorizaci důchodů v posledních letech?

Svědčí o tom, že před každými volbami jsou penzisté významnou volební silou a je to snaha koupit si hlasy důchodcovských voličů. My jsme chtěli, aby bylo automatické valorizační schéma, které by znemožňovalo vládě, aby před volbami populisticky přidávala důchody.

Zároveň ale neříkám, že bych ty peníze důchodcům nepřál. Kdo by jim to nepřál? Každá koruna, kterou můžete přidat důchodcům, je přejícné gesto ze strany státu. Ale musí to být v realitě dlouhodobého vývoje veřejných financí. A jestliže se na veřejné finance díváte maximálně s výhledem dvou let a výhledem na to, kdy jsou další volby, tak to nezvratně spěje k tomu, že jednou na to důchodci a budoucí důchodci škaredě doplatí.

Starodůchodce má valorizace zohledňovat

Máme tady hodně starodůchodců, kteří mají velmi nízké důchody. Má jim stát více pomáhat?

U valorizačního schématu bychom neměli mít pouze jednoduchý vzoreček, který je vázán na inflaci, tedy vývoj spotřebitelského koše důchodcovských domácností a vývoj průměrných mezd. Měli bychom zohledňovat i dobu odchodu do důchodu. Čili mít tam nějaký koeficient či vzorec, který by zohlednil, že někdo měl nižší vyměřovací základ, protože je mu dnes 80 a do penze šel před 20 lety. Tehdy byly základy úplně jiné, a proto by se to mělo zohledňovat speciálním koeficientem, to je naprosto legitimní.

Koneckonců každý se o tom může přesvědčit, že když půjdete do penze k 31. prosinci, nebo půjdete k 1. lednu, tak už jeden den udělá pár desetikorun nebo stokorun rozdíl. Takže bych se nebránil diskusi o komplexnějším valorizačním schématu, které by bralo v potaz nejen vývoj mezd a cen, ale také vývoj vyměřovacích základů a dobu odchodu do důchodu.

Jako premiér jste hodně cestoval. Jak české důchody hodnotíte v kontextu Evropy?

Důchody se odvíjí od celkového bohatství ekonomiky a společnosti. Společnosti a ekonomiky v Německu, Holandsku, Švédsku nebo Španělsku jsou neskonale bohatší, než jsme my, proto jsou bohatší i penzisté. To je realita, se kterou nic moc nevymyslíme a neuděláme. Německo hned tak nedoženeme.

Navíc nesmíme zapomínat na cenovou hladinu, vše musíme přepočítávat podle parity kupní síly. Protože my jsme sice na 92 procentech HDP na hlavu v paritě kupní síly, ale naše cenová hladina je proti EU pouze na 67 procentech.

Co to znamená?

Sice dostáváte nižší penzi, ale máte tady všechno lacinější. I ta reálná kupní síla důchodu je jiná. Ano, holandský nebo rakouský důchodce je na tom lépe, ale český důchodce je na tom lépe než kterýkoliv jiný důchodce z nové členské země EU, jako je Chorvatsko nebo Rumunsko.

Jak by se podle vás měli lidé nejlépe připravovat na důchod?

Vycházejme z toho, že stáří a odchod do důchodu není neočekávaná a nenadálá událost. Vzhledem ke zlepšení zdravotní péče a stavu životního prostředí se dožíváme delšího věku, takže se na tuto hodně dlouhou etapu svého života musíme systematicky připravovat ještě v období, kdy jsme ekonomicky aktivní.

Čili jakákoliv aktiva, která shromažďujeme, a je jedno, jestli investujeme do nemovitostí, nebo jestli si spoříme, jsou podle mě dobrá. Stát má vždy dělat to, aby vytvářel co nejširší spektrum nástrojů, aby si člověk mohl podle svého individuálního osudu a představ vybrat.

Proto jakékoliv dodatečné úvahy o zdaňování dalších nemovitostí, když je to dneska jedno z mála aktiv, které lidé ze střední vrstvy mají k dispozici jako investiční instrument, považuji za myšlenkovou zhovadilost. To se obracíte proti lidem, kteří se chtějí majetkově zabezpečit mimo jiné i na penzi.

První část rozhovoru, ve které Petr Nečas hovoří o důchodové reformě, si můžete přečíst zde.

Foto: České důchody/David Budai