Petr Nečas: Zásluhovost důchodů je velmi malá. A po zrušení mé reformy promrhaly vlády osm let

Byl jediným politikem, kterému se podařilo prosadit důchodovou reformu. I dnes si bývalý premiér Petr Nečas myslí, že zavedení druhého pilíře mělo smysl a zrušení považuje za chybu. „Žádná další vláda na to nenavázala a ani nepřišla se svým vlastním konceptem. Je to promrhaných osm let,“ říká v rozhovoru pro České důchody a zpětně poodkrývá i zákulisí tehdejšího vyjednávání s politiky sociální demokracie.

Pane Nečasi, příští rok to bude 10 let, co byla schválena vaše důchodová reforma v podobě druhého pilíře, která pak byla obratem zrušena další vládou. Jak to dnes s odstupem hodnotíte?

Hodnotím to jako obrovskou chybu po nás následujících politických garnitur. Chápal bych, kdyby to zrušili a přišli s něčím jiným, ale ony nepřišly s ničím. Pohyb v důchodovém systému za posledních osm let je nula, neudělali nic, žádnou změnu. Kdyby byla jedna reforma nahrazena druhou, tak by mě to sice mrzelo, ale řekl bych „dobře, takhle jde politický život“.

Nicméně pokus tady byl učiněn, není pravda, že se politická reprezentace vždycky vyhýbala důchodové reformě. V té etapě 2006 až 2013 vlády vedené ODS, tedy vláda Mirka Topolánka a moje vláda, udělaly poměrně rozsáhlé změny, jak v průběžném důchodovém systému parametrickými změnami, tak zavedením druhého pilíře. Žádná další vláda na to nenavázala a ani nepřišla se svým vlastním konceptem. Domnívám se, že je to škoda, je to promrhaných osm let, mimo jiné i osm let hospodářského růstu, který se dal využít k financování důchodových změn.

Také mě mrzí, že tady byly vybudovány instituce v podobě důchodových fondů pro druhý pilíř, které měly legislativní základy, regulační ukotvení a začaly fungovat. A začali tam přicházet klienti, i když jich bylo málo, protože byli zastrašeni antipropagandou, která se proti tomu vedla. Ale byl tady systém, který se rozbíhal, a když se někomu nelíbil, mohl ho zredukovat. Měl celou řadu možností parametrických změn, mohl například výrazným způsobem zredukovat procenta, která se vyváděla opt-outem, třeba na symbolickou částku 0,5 procenta.

ČSSD se chtěla vést na kritice

Když se dnes ohlédnete zpátky, dělal byste něco jinak? Zvolil byste třeba jinou komunikaci?

Je naprosto evidentní, že především ČSSD nikdy ve skutečnosti žádné změny v důchodech nechtěla. Chtěla se jen populisticky vést na kritice toho, co dělá někdo jiný, a žít z hlediska důchodového systému ze dne na den, pouze na horizontu jednoho volebního období. ČSSD byla dva osmileté úseky nepřetržitě u moci, to znamená leta 1998 až 2006 a 2013 až 2021, a nikdy neudělala ani „ň“ s reformou důchodů, kromě všeobecných řečí, zřizování komisí a podobně. Nevím, co víc už chtějí vykomisovat. Praktické kroky byly nula, jak v průběžném systému, tak případně v budování nových prvků.

Tudíž jsme žádnou chybu v komunikaci neudělali, protože když se s vámi někdo nechce domluvit, tak se s ním nedomluvíte. A můžete komunikovat, jak chcete.

Já jsem intuitivně tušil už tehdy, že to tak je a že sociální demokracie žádné změny nechce, protože my jsme to někdy dělali už trochu provokativně, pomalu jsme jim dávali bílý papír s podpisem a říkali: „Napište změny, jaké chcete, tady máte náš podpis, že s tím budeme souhlasit.“ Ale nikdy s žádným námětem nepřišli. Ani teď, když osm let nepřetržitě vedou ministerstvo práce a sociálních věcí, z nich nevypadl žádný návrh zákona, který by reformoval český důchodový systém.

Je to nepříjemné, protože utekly další roky a opět se více blížíme do 30. let, kdy budou do důchodu odcházet silné populační ročníky a kdy bude klesat poměr ekonomicky aktivních obyvatel k důchodcům. A hlavně přicházíme do toho se stavem velmi narušených až rozvrácených veřejných financí. V minulém desetiletí se mělo využít toho, že my jsme něco prosadili, a pak toho období ekonomického růstu až do příchodu covidu. Důchodový systém mohl vypadat podstatně jinak.

Takže podle vás je v podstatě nemožné se na důchodové reformě mezi politiky dohodnout, i když to všichni říkají?

Někteří se dohodnout nechtějí, jejich uvažování nejde za rámec jednoho volebního období. Je tam neochota dělat jakékoliv nepopulární kroky, protože důchodová reforma v některých aspektech sklízet aplaus nebude, vždycky tam bude někdo nespokojený.

Koneckonců u naší reformy byli nespokojení nejenom ti, kteří to kritizovali zleva, ale i ti, kteří to kritizovali zprava, protože měli za to, že je prosaditelný povinný druhý pilíř. Byly za tím silné zájmy finančních skupin, které pořád snily svůj nereálný sen, že by se mohl podařit obrovský byznys v podobě povinného důchodového spoření.

Mimochodem reforma to nevylučovala, byla to otázka jednoduché technické změny v několika paragrafech, která by dovedla překlopit celý systém do povinného, kdyby to někdo chtěl.

Vy byste takovou změnu podpořil?

Já jsem nikdy nebyl zastánce povinného pilíře. Ale tím neříkám, že někdy za patnáct nebo dvacet let by nenastala chvíle, kdy by bylo legitimní o tom diskutovat. Byla tady navíc výhoda, že byly zavedeny instituce, fondy, regulace, legislativa, byl by to funkční systém, který by se změnil jen v detailu, že pro určité populační ročníky od určitého roku by to začal být povinný systém.

Přechodový systém je úzké hrdlo

Co je největším problémem při prosazování důchodové reformy?

Geniální důchodovou reformu vám napíše deset skupin, a každá z nich bude perfektní. Ale na papíře. Protože problémem důchodových reforem není vymyslet a napsat ji. Problém číslo jedna je politicky ji prosadit, a problém číslo dvě je přechodový systém ze současného do toho reformního. To je nejužší hrdlo celého procesu.

V každé chvíli, kdy vytváříte nový systém, musíte pamatovat na miliony lidí, kteří jsou už v důchodovém věku nebo ve věku nepříliš vzdáleném důchodu, kdy už na nový systém nemůžou reagovat. Když má někdo deset let do penze, tak už žádné velké manévry neprovede.

Jste i dnes zastáncem principu druhého pilíře, tedy aby se na individuální spoření odváděla část odvodů a lidé si k tomu další procenta přidávali?

Ano, to bylo maximální možné, co bylo prosaditelné. Přivedlo by to lidi k tomu, že se mají dlouhodobě systematicky připravovat na své stáří, protože odchod do penze není pojistná událost, není to neočekávaná shůry dopadající událost. Vzhledem k demografii a ke statistice, kdy se dneska penzijního věku dožije 95 procent lidí, kteří se narodí v daném roce, je to věc, se kterou musí každý počítat.

Vzhledem k demografickému vývoji a fenoménu dlouhověkosti je zřejmé, že do důchodového systému bude muset přijít více peněz. Ale na bázi soukromých peněz, ne na bázi zvýšených daní nebo odvodů, které jsou i tak u nás jedny z nejvyšších ve vyspělém světě, jsou v podstatě čtvrté nejvyšší v EU. Čili jediný způsob, jak přivést další dodatečné peníze do důchodového systému, jsou na soukromé a individuální bázi. To znamená mít široké portfolio různých nástrojů včetně spořicích fondů pro druhý pilíř, aby se lidé dokázali penzijně zajistit.

Specifickým rysem českého důchodového systému je, že čeští penzisté jsou extrémně závislí na státním průběžném systému, je to dokonce nejvyšší míra závislosti v rámci nových členských zemí EU. Žádné jiné středoevropské nebo východoevropské zemi typu Slovenska, Maďarska a Polska tak vysokou závislost na systému nemají. Je to mimo jiné proto, že náš systém je poměrně robustní ve vztahu k zabránění pádu do pasti chudoby, máme nejnižší míru ohrožení chudobou v celé EU mezi penzisty.

Plus ten systém má i jeden další nedostatek, který judikoval i Ústavní soud, že státem organizovaný průběžný systém je málo postavený na principu zásluhovosti, je velmi nivelizován, což má svá pozitiva právě před pádem do chudoby, ale nivelizace strašně oslabila zásluhovost. A zásluhovost tam můžete vnést pouze prvkem individuálního důchodového spoření a soukromých peněz.

Zásluhovost českého důchodového systému tedy vnímáte jako nedostatečnou?

Jednoznačně je nedostatečná, a to díky redukčním hranicím. Paradoxně největší příjmový pád v důchodu absolvují lidé s nadprůměrnými mzdami, a naopak lidé, kteří vydělávají jen polovinu průměrné mzdy, mají pád čistých příjmů dramaticky nižší. Ten, kdo má méně než polovinu průměrné mzdy, je na 95 procentech svých čistých příjmů z doby pracovní aktivity, takže přechod do důchodu finančně téměř nepocítí.

Měla by se zvýšit zásluhovost v prvním pilíři?

Podle mého názoru se nemá prohlubovat zásluhovost v průběžném systému, protože u něj platí, že jeho primárním důvodem je ochrana před hrozbou pádu do chudoby. Prohlubování zásluhovosti v prvním pilíři je slepá ulička a vede pouze k tomu, že bude vyžadováno jen více peněz, a stejně ta samotná zásluhovost bude jen velmi malá.

Toto je první část rozhovoru. Ve druhé části Petr Nečas komentuje stávající důchodový systém a jeho vývoj v dalších letech.

Foto: České důchody/David Budai