Ombudsman Stanislav Křeček: Někteří lidé nezískají důchod nikdy

Mnoho lidí stále počítá s tím, že jim pro získání starobního důchodu stačí 25 let pojištění. Bohužel pak musí na důchod čekat déle a někteří ho nezískají vůbec. V rozhovoru pro České důchody na to upozornil ombudsman Stanislav Křeček. Dodal, že nedostatečné pojištění mnohdy znemožňuje také získání invalidního důchodu, i když má člověk uznanou invaliditu.

Řešil jste během roku nějaké nové podněty ohledně zamítnutí starobního důchodu z důvodu chybějících odpracovaných let?

Stále se na nás obracejí stěžovatelé, kteří nesplňují podmínku 35 let získané celkové doby pojištění nebo 30 let doby pojištění bez takzvaných nepříspěvkových dob (tzv. náhradních dob, pozn. red.). Často jim chybí jen několik let, přitom doplatit si je mohou pouze v některých případech. Spíš musí počkat na pozdní starobní důchod a někteří nárok na starobní důchod nezískají vůbec.

Příčin kratší doby pojištění je mnoho a většinou jde o situace problematické i v jiných ohledech. Jedná se kupříkladu o nedobrovolnou nezaměstnanost, ať v průběhu životní kariéry nebo nejčastěji před dosažením důchodového věku, a to často v souvislosti se zhoršeným zdravotním stavem. Dále to jsou situace takzvaných osob v domácnosti, osob pečujících o dítě nad rámec zhodnotitelné doby, lidí střídajících krátkodobé úvazky nebo lidí invalidních v I. či II. stupni, kteří nevykonávají výdělečnou činnost.

V podnětech často zaznívá, že stěžovatelé počítali se „starou“ úpravou pro nárok na důchod čítající 25 let pojištění. Někteří mají zkušenosti s mnohem mírnější úpravou v okolních státech a upozorňují, že jejich odvody na sociální pojištění se v jejich případě nijak nezohlední.

Chystáte nějaké další aktivity nebo výstupy kolem minimální doby pojištění pro nárok na důchod?

V rámci připomínek k návrhu systémové změny zákona o důchodovém pojištění připravované Ministerstvem práce a sociálních věcí jsem ocenil tehdejší plán zmírnit dosavadní extrémní podmínku získání 35 let doby pojištění pro vznik nároku na starobní důchod a návrat ke „staronové“ podmínce 25 let příspěvkové a nepříspěvkové doby pojištění.

Lidem, kteří se na mne často obracejí již před žádostí o starobní důchod a vědí, že na něj nárok mít nebudou, jsem tak mohl opatrně sdělit, že tento návrh by jim mohl pomoci, pokud bude panovat politická shoda. Bohužel návrh ministerstvo nakonec nepředložilo a ani poslanecké návrhy nebyly úspěšné.

Už dřív jsem usiloval o dílčí změny zákona, které by tento problém řešily, a budu tak činit různou formou i do budoucna. Jsem připraven například doporučit budoucí vládě změnu zákona o důchodovém pojištění.

Měl jste v poslední době nějaké další podněty týkající se starobních důchodů, které stojí za zmínku?

Měli jsme například stěžovatele, který dosáhl důchodového věku v říjnu 2015. O starobní důchod žádal opakovaně v letech 2015 až 2019. Jeho žádosti však Česká správa sociálního zabezpečení zamítla kvůli nesplnění potřebné doby pojištění.

Zákonem stanovená podmínka získání doby důchodového pojištění se přitom odvíjí od roku dosažení důchodového věku. Stěžovateli by tak v roce 2015 stačilo získat „pouze“ 31 let doby pojištění. Při podání poslední žádosti o starobní důchod už stěžovatel podmínky pro nárok na něj splňoval. V mezidobí totiž získal další dobu pojištění z titulu evidence na úřadu práce s pobíráním podpory.

Přesto Česká správa sociálního zabezpečení i v prosinci 2019 jeho žádost zamítla. Při rozhodování se dopustila chyby, když nezapočetla ani nově získanou dobu pojištění, ani další doby pojištění už započtené dříve. Stěžovatel podal proti rozhodnutí námitky. ČSSZ své pochybení napravila a v lednu 2020 stěžovateli přiznala starobní důchod od data vzniku nároku na něj, tedy od roku 2019.

Případ svědčí o tom, že získání doby pojištění 31 let mohlo být pro některé žadatele problematické. Dnes přitom musí získat 35 let.

Invalidní důchody se řeší nejčastěji

Které zkušenosti z poslední doby v oblasti invalidních a ostatních důchodů byste také rád zmínil?

Dlouhodobě převládají podněty z oblasti invalidních důchodů. Také u nich je podmínkou nároku na důchod doba pojištění. Stále častěji tak kontroluji a objasňuji stěžovatelům splnění této podmínky. V případech podnětů týkajících se zamítnutí žádostí o invalidní důchod je zřejmé, že tito lidé budou mít s vysokou pravděpodobností problémy i s budoucím nárokem na starobní důchod.

Pouze v malém množství případů musím konstatovat pochybení ČSSZ. Jde například o případy, kdy není posudkovým lékařem závěr o invaliditě a datu jejího vzniku dostatečně odůvodněný. Zdůrazňuji, že medicínskou stránku věci nemohu posuzovat.

Pokud ČSSZ pochybení v průběhu šetření uzná, napraví je zajištěním mimořádné kontrolní prohlídky. Při ní vypracuje nový posudek o invaliditě, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti. Často tak podrobnějším zdůvodněním lépe osvětlí původní posudkové závěry. V případě, že ČSSZ své původní rozhodnutí přehodnotí, přizná nebo zvýší důchod a poskytne jeho doplatek.

Je ale důležité si uvědomit, že při změně posudkových závěrů o invaliditě a datu jejího vzniku se tato změna může projevit i negativně – tedy snížením nebo odnětím stávajícího důchodu.

Během podzimu a jara v Česku kulminovala pandemická situace. Jak tuto situaci hodnotíte ve vztahu k seniorům? Zaznamenal jste nějaké potíže, nespravedlnosti?

V oblasti důchodového pojištění se u nás sešly některé podněty týkající se mimořádného jednorázového příspěvku důchodcům. V relativně vyšší míře jsem se pak zabýval podněty stran včasnosti rozhodování ČSSZ a v některých případech shledal její pochybení z důvodu mírného překročení zákonných lhůt. Stalo se tak často z důvodu utlumení její činnosti právě kvůli epidemii COVID-19.

Nedávno váš úřad oslavil 15 let činnosti, kdy navštěvuje domovy seniorů a další pečovatelské domovy. Jaké máte v tomto ohledu zkušenosti?

Tuto část agendy jsem převedl na svou zástupkyni, za sebe bych zmínil jako zásadní problém neregistrovaná zařízení sociálních služeb. Formálně jde většinou o spolky nabízející ubytování svým členům. Prakticky ale fungují jako domovy pro seniory a podle zákona by tak měly být registrované jako pobytová sociální služba. Bavíme se podle kvalifikovaných odhadů řádově o 60 až 70 zařízeních v republice.

Nedávno jsem upozornil na činnost Spolku pro seniory Mír Práče, kde systematická návštěva shledala řadu pochybení a nepodařilo se dosáhnout nápravy tím, že by se spolek registroval jako pobytová sociální služba.

V současné době odpovídám na dopisy jednotlivých obyvatel tohoto zařízení, kteří se na mne obracejí s tím, že mají s pobytem ve spolku dobré zkušenosti. Upozorňuji je na rizika přímo navázaná na skutečnost, že zařízení nemá registraci. Jde například o to, že právní předpisy upravují maximální úhradu za poskytované služby (tedy maximálně 210 Kč denně za ubytování a služby s ním spojené a 170 Kč denně za celodenní stravu), v neregistrovaném zařízení taková záruka chybí.

A to je pouhý začátek. Chybí záruka, že klientům musí zbýt alespoň 15 % z příjmů, i kdyby tyto příjmy nestačily na úhradu nákladů za ubytování a stravu. V registrovaných zařízeních také klientům nemohou až na výjimky vypovědět smlouvu o poskytování služeb.

Registrace zaručuje, že sociální služby i ošetřovatelská péče musí být poskytované v souladu se zákonnými standardy a také v odpovídajícím stavebně-technickém i hygienickém prostředí. V neposlední řadě nemají obyvatelé neregistrovaných zařízení možnost podat podnět ke kontrole kvality poskytovaných služeb nezávislé Inspekci sociálních služeb Ministerstva práce a sociálních věcí. Z výše uvedených důvodů jsou neregistrovaná zařízení sociálních služeb riziková.

Věková diskriminace v práci

Jak často se setkáváte s věkovou diskriminací v práci? Ať už jde o pracující seniory, nebo padesátníky a šedesátníky, kteří mají pár let do důchodu, je to v Česku problém?

Co se týče oblasti práce a zaměstnání, patří věk dlouhodobě k nejčastěji namítaným diskriminačním důvodům. Případy, které se k ochránci dostanou, tvoří však pouze špičku ledovce. Lidé, kteří se cítí diskriminováni, se totiž málokdy proti diskriminaci brání. To vyplývá mimo jiné i z výzkumu z roku 2005.

V rámci tohoto výzkumu má předchůdkyně zjistila, že diskriminaci spjaté s hledáním nebo výkonem práce dominuje méně příznivé jednání kvůli vysokému věku (jde o 30 % z těch, kdo zažili diskriminaci). Starší lidé jsou znevýhodňováni při hledání práce („V pracovní agentuře mi řekli, že problém bude v datu narození.“) nebo při propouštění zaměstnanců („Nechali si mladší zaměstnankyně, i když neměly takovou praxi.“).

Dalším problémem při řešení věkové diskriminace může být její prokazování. Pokud totiž zaměstnavatel například upřednostnil mladšího uchazeče o zaměstnání, může být těžké prokázat, že důvodem výběru zaměstnance byl právě jeho nižší věk. To však neznamená, že se nesetkávám i s případy se šťastným koncem.

V minulém roce se po mém zásahu zaměstnavatel dohodl na změně kolektivní smlouvy tak, že na mimořádnou odměnu za dobře odvedenou práci v daném roce měli nárok také pracující poživatelé starobního důchodu. Zaměstnavatel také odměnu za předchozí rok vyplatil nejen muži, který se na mne obrátil, ale i jeho kolegům a kolegyním, kteří byli ve stejné situaci.

Měly by se podle vás řešit nižší důchody žen, potažmo pečujících? Jak vnímáte takzvané výchovné 500 korun za dítě?

K vyšším důchodům žen by měla v budoucnu vést především systematická podpora rovného odměňování a slaďování pracovního a soukromého života pečujících. Už teď je nutné zlepšit důchodové ocenění pečujících osob, a to i stávajících příjemců důchodu, proto podporuji návrhy, které by tomu napomohly.

Je dobře, že by se měl počet vychovaných dětí, které následně přispívají do systému, odrazit na výši důchodu toho, kdo upřednostnil výchovu dětí před prací a má tak nižší důchod. K samostatnému návrhu změny zákona týkající se výchovného jsem neměl připomínky a vítám jeho nedávné schválení.

Naopak nepovažuji za dostatečné budoucí důchodové zabezpečení těch, kteří se starají o blízké a závislé na pomoci okolí. Podle mého by pomohlo třeba zavedení takzvaných fiktivních vyměřovacích základů odstupňovaných například od průměrné mzdy v ekonomice. Ty by se vztahovaly na dobu, kdy dotyčný nepracuje, ale pečuje o tu osobu závislou na péči. Ostatně tento nástroj obecně doporučila i Komise pro spravedlivé důchody.

Foto: Kancelář ombudsmana