Vladimír Špidla: Chyba důchodů? Vůbec se nezohledňuje náročnost práce

Důchody v Česku nejsou ohroženy stárnutím lidí, ale změnami ekonomiky a rozvojem umělé inteligence. Je o tom přesvědčen bývalý premiér Vladimír Špidla. Zároveň si myslí, že důchodový systém nedostatečně oceňuje některé zásluhy, třeba péči o děti. „Také nebere v úvahu náročnost kariéry na vás jako na fyzickou bytost,“ říká v rozhovoru pro České důchody.

Pane Špidlo, nedávno jste oslavil sedmdesátku. Jak se udržujete v kondici a jak vnímáte stárnutí?

Je to složitá věc, stárnutí je neobyčejně individualizované a závisí na spoustě okolností, včetně toho, jaký máte životní styl, i na tom, co vám pánbůh nebo příroda nadělila.

Já se udržuji v kondici tím, že pořád běhám. Dříve jsem běhal vytrvalostní běhy, a přestože teď už to zdaleka není takové, jaké to bývalo, stále třikrát nebo čtyřikrát týdně běžím nebo poklusávám něco kolem sedmi kilometrů. A ukazuje se to jako dobrá věc.

Běh se dá navíc organizovat skoro všude, takže když vás někam osud zavleče, skoro vždy tam najdete místo, kde se běhat dá.

Je těžší se donutit běhat, když roky přibývají?

Prozatím ne. To víte, že už pociťuji, že si nemůžu dát takovou dávku. A když to trochu přeženu, trvá déle, než se z toho dostanu. Ale ten nejméně padesátiletý zvyk je pevný. Pro mě je nepříjemné, když neběhám.

Jak udržujete v kondici mysl?

Především čtu. A mám rád přírodu, takže pozoruji ptáky, dělám si různé poznámky z pozorování.

Vím, že nejste typický důchodce na odpočinku, ale stále aktivně pracujete. Čemu se nejvíce věnujete?

Jsem na částečný úvazek na ministerstvu práce a sociálních věcí jako poradce paní ministryně. Ale jádro mé činnosti je v tom, že jsem ředitel malé vzdělávací a osvětové organizace Masarykova demokratická akademie. Je to organizace, která stojí ideově blízko sociální demokracie, ale není její součástí, a vydáváme knížky a pořádáme kurzy. To je práce, která je velmi zajímavá a přináší mi radost.

Sociální stát ohrožují daňové záseky

Jak se dnes díváte na stárnutí v Česku? Co je dobré, a co je nutné zlepšit?

Sociální stát je opravdu ohrožen strašlivými daňovými záseky. Aby fungovaly systémy sociální ochrany, potřebujete mít prostředky. A zbavit se jich způsobem, jako se stalo v letošním roce, to je ohrožující.

Druhý problém podle mého soudu je, že se radikálně mění ekonomická činnost vlivem umělé inteligence a digitalizace. Naše staré systémy, které uměly z ekonomiky získat přiměřené prostředky, přestaly být účinné, a nikdo se tím moc nezabývá. Náš důchodový systém neohrožuje demografické stárnutí, jakkoliv to je významný jev a musí se brát v úvahu, ale ohrožuje ho možná neschopnost z budoucí ekonomiky tyto prostředky získat.

Můžete to více rozvést?

Například se vytvářejí velmi fragmentarizované kariéry. Tito lidé sice pracovali a nějakou domácí produkci vytvořili, ale z jejich kariér nevycházejí odvody, nebo vycházejí, ale jen ve velmi omezené míře. Navíc pro tyto lidi bude velmi obtížné dosáhnout nároku na důchod, protože budou muset prokázat 35 let pojištěné kariéry, a to bude otázka. Nyní třeba často pracují jako digitální nádeníci, mnohdy ani není jasné, jestli pracují pro firmy, nebo lidi, mohou to být i různé algoritmy, které žijí jen v dimenzi informací. A odtud se bude těžko získávat zápočtový list.

Dále se mění ekonomika. Jednotlivé firmy rychle vznikají a rychle zanikají, klesá podíl mezd, tedy ta část hrubého domácího produktu, která jde přes mzdy, a z toho logicky klesají odvody. A tak dále, je toho mnoho.

Vaše obavy tedy mají dvě roviny, že bude přibývat lidí, kteří na důchod nedosáhnout kvůli tomu, jakým způsobem pracují, a druhá věc je, že kvůli proměnám ekonomiky nebude na důchod dostatek peněz?

Ano, to považuji za riziko. Současné riziko demografického stárnutí sice vliv má, ale je daleko méně významné ve svém důsledku než změny, které jsou před námi.

Proč si myslíte, že demografické riziko není závažné?

Budou přibývat důchodci, ale zároveň bude růst produktivita práce. Když si uděláte výpočty, zjistíte, že produktivita práce rostla od roku 1989 rychleji než podíl důchodců na populaci. Stále je na jednoho důchodce k dispozici větší díl, a to se prozatím nemění.

Další věc je, že lidé, kteří jsou starší, sice nejsou ekonomicky aktivní, ale ti mladší důchodci alespoň částečně pracují nebo vykonávají činnosti, které přispívají ekonomice – třeba hlídají svá vnoučata. Takže když mechanicky řeknete, že tolik a tolik lidí je v důchodovém věku, tak to nezahrnuje jejich přínos z hlediska národohospodářského výpočtu, to se podceňuje.

Zároveň se nebere v úvahu, že budou nastupovat roboti, ať už budou mít jakoukoliv podobu, a to znamená, že člověk přestane být nejvýznamnější producent. Váha lidského faktoru na produkci bude klesat.

Představte si, že ještě v roce 1939 byla válka vedena masovými armádami a v podstatě nutila, aby bylo zmobilizováno veškeré obyvatelstvo. Ale v současné době nerozhodují válečná střetnutí vojenské prapory, ale efektivita systému, která je dána jeho technickým vybavením.

Některé profese se nedají dělat dlouho

Co je na českém důchodovém systému dobré, a co naopak špatné?

Přednosti našeho důchodového systému vychází z toho, že máme téměř stoprocentní pokrytí univerzálním důchodovým systémem a tento systém zajišťuje příjem, který je sice pro mnoho lidí nízký, ale pro většinu představuje dostatečné zabezpečení.

Chybou systému je, že nedostatečně započítává některé další zásluhy, jako je třeba péče o děti. A také to, že stárnutí je neobyčejně individuální a závisí nejen na tom, s čím jste se narodil, ale také velmi podstatně na tom, jakou práci děláte. A jsou profese, které se nedají dělat tak dlouho, jako je současný důchodový věk, který se ještě postupně protáhne na 65 let. Systém nebere v úvahu náročnost kariéry na vás jako na fyzickou bytost, a to by se mělo změnit.

Je zajímavé, že obecně se říká, že se střední délka života prodlužuje, což je pravda. Ale neprodlužuje se všem lidem. A jsou velké skupiny lidí, u kterých střední délka života buď stagnuje, takže se od nich důchod vzdaluje, nebo dokonce klesá. Typickou skupinou jsou vyučené ženy bez maturity, které jsou na tom z hlediska nárůstu střední délky života špatně.

V roce 2004 jste zakládal jednu z prvních důchodových komisí, takzvanou Bezděkovu komisi. Od té doby uplynulo 17 let, ale reforma důchodů se od té doby v podstatě nijak neposunula. Jak to vnímáte jako politik?

Reforma se posunula, protože důchodový systém není nehybný, ale mění se a přizpůsobuje. A otázkou navíc je, co je důchodová reforma. Všichni o ní mluví, ale je to pojem, který je prázdný a stejně prázdná je i debata. Většinou o tom mají nějakou představu ministři práce a sociálních věcí, ale slyšeli jste třeba od TOP09 nebo Pirátů souvislý názor, jak mají vypadat důchody?

Současný průběžný systém financovaný z veřejných prostředků se ukazuje jako plně životaschopný a schopný zvládat svou úlohu. Takže je třeba ho vylepšovat – jak už jsem řekl, třeba započítáním i jiných zásluh než jen odvodových – a uvážit, jak ho financovat.

Takže pozměňovací práce jsou před námi, ale taková ta až mystická důchodová reforma  těžko vznikne, protože proti tomu současnému systému se nedá postavit cokoliv, co by bylo lepší. A důchodová reforma založená na tom, že zprivatizujete důchody? To není žádná reforma.

Myslím, že problém je jinde. Naše euroatlantická civilizace naráží na ekologické meze a v zásadě to vypadá, že systém založený na trvalém ekonomickém růstu není možný. Budeme se muset přiblížit nějaké koncepci nerůstu, a pravděpodobně to přijde poměrně rychle. Důchodový systém byl ovšem založen na předpokladu ekonomického růstu, a když se dostaneme do ekonomického nerůstu, tak nám ani žádný čaroděj s kapitálem nepomůže.

Toto jsou otázky, které se budou muset promyslet, právě o tom budou budoucí důchodové reformy – jak zajistit sociální ochranu ve zcela jiném světě. Nepůjde o svět, kde bude jen pár lidí starších, ale bude to úplně jiný svět.

Poctivá práce na reformě se neztratí

Z toho, co jste už říkal, předpokládám, že ze současných návrhů ministryně Jany Maláčové byste byl určitě pro, aby prošlo zvýšení důchodu za vychované dítě a dřívější důchod pro náročné profese. Myslíte si, že tyto dílčí části mají šanci?

Já jsem samozřejmě pro, ale nemůžu vědět, jestli projdou. To, co vzniklo v důchodové komisi, je dobře promyšlené. Myslím si, že šance je. Jsem přesvědčený, že když se odvede nějaká poctivá práce, tak se neztratí.

Předsedkyně důchodové komise a ekonomka Danuše Nerudová opakovaně hovoří o tom, že pokud se důchodový a daňový systém razantněji nepromění, musí důchodci očekávat propad důchodů až o pětinu. Jak její slova vnímáte?

Základní úloha je nikoliv si ořezávat důchody, ale získat pro ně odpovídající prostředky, a v tom se myslím s paní profesorkou Nerudovou shoduji. Současný daňový systém vznikl někdy ve 30. letech a nebude schopen tu úlohu splnit. Takže to riziko tady samozřejmě je.

Jak by se podle vás měly daně změnit?

Nejsem daňový expert, takže k tomu se nedokážu odborně vyjádřit, je to velmi specifický obor, do kterého musíte mít vhled. Ale jedna věc je zřejmá, bylo by vhodné snížit daňové zatížení práce a převést to do daní z kapitálu. Dovedl bych si představit daň z finančních transakcí nebo úvahy kolem majetkových daní.

Foto: Profimedia