Jiří Paroubek: Důchody nebudou tragédie, stát se musí postarat

Bývalý premiér Jiří Paroubek je přesvědčen, že situace českých důchodců není dobrá a příliš mnoho jich žije v chudobě. „Bohužel moje generace zažila nepříjemný přechod ze starého režimu do nového,“ říká v politickém rozhovoru pro České důchody. Podle něj není na místě panika, že v budoucnu na důchody nebude, současně ale dodává, že je nutné udělat změny v národním hospodářství a podpořit mladé rodiny s dětmi propopulační politikou.

Toto je politická část rozhovoru s Jiřím Paroubkem. První část, ve které mluvil o zdraví, stárnutí a o tom, jak se udržuje v kondici, si můžete přečíst zde.

Jak se podle vás žije důchodcům v Česku?

Určitě nebudu lhát, nejsem typický důchodce. Moje finanční možnosti sice nejsou tak skvělé, jak říká moje budoucí bývalá žena, že bych si doma přehazoval miliardy, ale jsou lepší než u běžného důchodce. A také mám možnost jezdit do přírody, můj syn má chatu, takže prakticky každý víkend můžu strávit v přírodě.

Bohužel ne každý důchodce má možnost si přivydělat jako já, někoho limituje zdravotní stav, o jiné nebyl zájem, aby pokračovali ve firmě ve svém povolání. Teď se možná ukáže, že to byla chyba, protože před koronavirem tvořili osminu pracovníků zahraniční pracovníci. Otázka je, jestli se ještě vůbec objeví. Domnívám se, že příležitost pro důchodce v jejich pracovním uplatnění by měla být za rok lepší.

Průměrný důchod v Česku je něco přes 14 tisíc, zároveň na tuto částku značná část seniorů nedosáhne. Jsou podle vás důchody v Česku nízké?

Bohužel moje generace zažila nepříjemný přechod ze starého režimu do nového. Nepříjemný v tom, že se to promítlo do jejich důchodů. Část života působili v jiných systémových podmínkách a s jinými platy, a i když se to pro účely důchodu přepočítává, nikdy to není ono. Moje generace je z tohoto hlediska ztracená.

Většina důchodců žije v chudobě nebo na pokraji chudoby. Těch skutečně chudých důchodců jsou, řekl bych, tři čtvrtiny. Nemůžou se plně věnovat svým koníčkům – jdete do divadla a ono vás to stojí pár set korun. Pokud chcete prožít nějaký kvalitní život, chcete cestovat, tak to bez peněz lze velmi těžko. A to je smutné. A když vidíte západoevropské důchodce, ti můžou cokoliv. Jsou limitovaní jenom zdravotním stavem.

Když se podíváte na zvyšování důchodů v posledních letech, rostou mnohem rychleji. Ale je to dost?

Stát nemá nekonečné možnosti, ale to, co vláda v posledních letech dělá, je dobře. Jde správným směrem. Srovnává se určitý dluh, který byl ve vztahu k důchodcům, zejména za pravicových vlád, kdy byli důchodci takovou vnitřní kolonií, že které se nečerpaly peníze.

I když vlastně ano, protože když byl pokles reálných důchodů, byl pokles jejich příjmů. Prostředky se přerozdělovaly ve prospěch někoho jiného a nedávaly se lidem, kteří tady desítky let vytvářeli hodnoty.

Jaká je budoucnost důchodového systému v Česku? Máte obavy?

Nebude to taková tragédie, jak se občas mluví, že nebude na důchody. Stát se vždycky musí postarat. Domnívám se, že je potřeba parametrickými změnami věci usměrňovat, aby na důchody přitékalo více peněz. Také je důležité snažit se dělat propopulační politiku, to znamená podporovat mladá manželství s dětmi, včetně takových věcí, jako je to, že by za každé dítě matka dostala k důchodu nějaké peníze navíc, třeba 500 korun.

A samozřejmě dělat takové kroky jako snížení DPH u dětského oblečení, obuvi. Prostě obuv musíte kupovat, sleduju to u své dcery, které se najednou během roku zvětšila noha o dvě čísla. (směje se) Když končí zima, musíte koupit nové jarní boty. Tímto způsobem stát může pomoct.

Co dalšího by měl stát udělat?

Je důležitá rozumná imigrační politika. Vzpomínám si, jak mi v březnu 2006 přistál jako předsedovi vlády na stole návrh ministerstva práce, abychom absorbovali imigranty odevšud, což bylo velké přání našich podnikatelských svazů. A já jsem řekl „ne, takhle to nebude, jen ze slovanských států a východní a jihovýchodní Evropy“.

Právě tam je ideální možnost, získat lidi, když k nám přicházejí v 18 nebo ve 20 letech studovat. Už do nich někdo investoval zdravotní péči, školství, stát na východě Evropy se postaral a my tohoto využijeme. Nebo můžeme vzít nějakého inženýra z Ruska, to je dobrá investice, protože do jeho vzdělávání nemusíme investovat a on po 40 let bude odvádět čistý výkon a příjmy do rozpočtu ze svých daní.

A pak také je nutné přestrojit celé národní hospodářství. Teď je velká příležitost, v EU vzniká fond obnovy a je důležité vrhnout ty peníze na modernizaci země. To znamená na dokončení dálniční sítě, protože dálnice jsou gravitační pole pro příliv investic, dokončení vysokorychlostní sítě železnic, aby bylo spojení se všemi krajskými městy. Stále jsme v situaci, kdy je spojení západu a východu země jako za první republiky. Je to hrůza. (směje se) Je důležité dokončit vše, co souvisí s modernizací země, připravit podmínky pro urychlení technologické revoluce.

Zmínil jste parametrické změny důchodového systému. Co by se mělo udělat?

Myslím, že se to průběžně dělá. Posunuje se hranice odchodu do důchodu, dále je možné zvýhodnit důchodce, kteří dále pracují. Nevím, proč bych třeba já měl pořád platit sociální a zdravotní zabezpečení. A to se týká desítek a potenciálně stovek tisíc lidí. Myslím si, že důchodci jsou levnější pracovní síla než ti, kteří sem přijdou pracovat odjinud. I když pochopitelně, pokud to budou nějaké výkopy pro inženýrské sítě, tam bych já už asi nenastoupil. (směje se)

A každý má také možnost, aby si část peněz dokázal spořit. Já jsem dělal prakticky všechny formy spoření, takže penzijní spoření, stavební spoření, několik spořicích pojistek. A celkový výnos byl v určitém okamžiku asi 2,9 milionů korun. A to už je pěkná suma, i když jsem na to spořil 20 let. Ne každý si to samozřejmě může dovolit, ale každá koruna, kterou uspoříte, je ve stáří milá.

Jsou Češi dostatečně spořiví na důchod? A je podpora penzijního spoření dostatečná?

Češi jsou dost spořiví, takže to dává příležitost bankám a finančním koncernům získávat levně finanční zdroje, ale ne vždy je dokážou používat ve prospěch českého hospodářství. Takže samozřejmě podpora by mohla být větší. A taky byla, až do doby pravicových vlád, kdy se na to zbytečně sáhlo.

Jsem rád, že tato „kalouskovská“ metoda práce je už dneska překonaná, žádná vláda v Evropě, pravicová i levicová, už se v této krizi nevydává cestou „budeme škrtat“. Já si pamatuju, jak se za Nečasovy vlády vesele škrtalo, a pak se ti dezorientovaní pravicoví publicisté divili, jak to, že to hospodářství neroste. Je to stejné, jako když máte závodního koně a nedáváte mu obrok – tak nemůže mít výkon. A když mu ho nedáváte dlouhodobě, tak vám chcípne. Takže to hospodářství nemělo výkon, škrty se omezila spotřeba obyvatelstva a všechno bylo špatně.

Jsou i další způsoby, jak se na stáří zajistit? Co byste doporučoval vedle penzijních fondů?

Jiné konzervativní cesty nejsou, takže je potřeba využít věcí, které podporuje stát. Podívat se na nabídku, kterou mají finanční ústavy, nejít do nějakých exotických projektů, které slibují veliké zhodnocení, abyste potom přišli na to, že jste prodělali. To je pro budoucího důchodce špatně, protože ty peníze ve stáří mu budou chybět.

Samozřejmě je možné se pustit také do odvážnějších úvah, ale je tam vždycky nějaké riziko. Třeba teď je cena zlata na nějakém šestiletém maximu, což způsobil koronavirus, nejistota ve světě, hrozící hospodářská krize a napětí, které zbytečně eskaluje prezident Donald Trump mezi USA a Čínou, aby zakryl svou vlastní neschopnost řešit koronavirovou krizi. Míra nejistoty je obrovská. Kdyby dnes někdo zainvestoval na pokles zlata, tak to zcela nepochybně během roku nebo dvou půjde dolů.

Ale to je pro odvážné, pro lidi, kteří jsou ochotni riskovat a mohou přijít o všechno. Takže spíše bych pro budoucí důchodce, kteří mají 10 nebo 15 let do důchodu, doporučoval, aby se zajistili konzervativnějšími formami, a ne exotickými.

Je dobrou investicí bydlení?

Třeba byt je dobrá investice. Já jsem kupoval byt někdy v roce 2000, stálo mě to 1,6 milionu korun, a prodával jsem ho v roce 2011 za 3,5 milionu. Když si pořídíte vlastní bydlení, tak sice platíte hypotéku, ale za ten samý byt byste platil dvojnásobek tržní ceny v nájmu.

Také je dobré vložit peníze do systému šetrného vytápění a úspory elektrické energii přes instalaci solárních panelů a baterií. Svět, který přichází, bude o tom, že se lidi budou chtít sami v řadě směrů zásobovat. I pro mě je ideální mít u svého domu výrobu vlastní elektrické energie. A když potom budete mít elektromobil, tak si ho přes noc dáte do zásuvky, a v podstatě jezdíte zadarmo. Myslím si, že takto budou uvažovat lidé ze středních vrstev a postupně se to bude rozšiřovat na další vrstvy.