Vladimír Bezděk: Zastropování důchodového věku je největší faul budoucím penzistům

Dokud poroste naděje dožití, tak musí růst i důchodový věk, myslí si ekonom a expert na důchody Vladimír Bezděk. Podle něj nejsou lidé na stáří připraveni a příliš spoléhají na stát, jenže ti nejchudší na to mohou doplatit. Důvodem je hlavně líbivá důchodová opatření z posledních let. „Obávám se, že korona krize nám v následujícím roce či dvou vystaví účet za politický populismus, který v důchodovém systému od roku 2015 opanoval scénu,“ uvedl Bezděk v rozhovoru pro České důchody.

Toto je druhá část rozhovoru s Vladimírem Bezděkem. V první části hovořil o budoucnosti důchodů a důchodové reformě.

Když se podíváte na současnou výši starobních důchodů a valorizaci v posledních letech, jak to hodnotíte?

V posledních letech provádí vláda opakovaně podstatně vyšší valorizaci vyplácených důchodů než stanovuje zákon. Líbivé opatření a zdánlivě „spravedlivé“ – každý přece pracoval poctivě celý život a pár set korun navíc měsíčně si proto „zaslouží“. Navíc těch například 200 korun měsíčně na osobu stojí jen nějakých 7 miliard korun v rozpočtu a ty zdroje se najdou, zejména když ekonomika donedávna rychle rostla.

Problém je, že tyto výdaje s námi budou v systému v průměru asi 30 až 40 let a každý rok budou stát těch několik miliard korun. Takže dlouhodobá cena za jedno konkrétní rozhodnutí o zvýšení penzí o 200 korun měsíčně na osobu více, než stanoví zákon, není 7 miliard, ale kolem 120 miliard korun. O této částce nikdo v souvislosti se schválením nadměrné valorizace nehovoří.

Náklady tohoto rozhodnutí na nás samozřejmě viditelně „vyskočí“ ve chvíli, kdy se ekonomice nebude dařit. Obávám se, že korona krize nám v následujícím roce či dvou vystaví účet za politický populismus, který v důchodovém systému od roku 2015 opanoval scénu.

Jsou důchody důstojné? A jak vysoké by měly být?

Přibližně 40% náhradový poměr není nijak ohromující. Na druhou stranu je známou skutečností, že český důchodový systém je velmi rovnostářský. Poskytuje tak náhradový poměr vysoko nad touto hodnotou, někdy i ke 100 % v případě podprůměrných příjmů a naopak výrazně méně v případě nadprůměrně vydělávajícího občana.

Problém vidím znovu v těch chybějících soukromých zdrojích na stáří. Ti, co vydělávali více, se o sebe nakonec nějak postarají. Ale ti nejchudší, a tudíž nejzranitelnější, jsou plně závislí na státu.

Stát, respektive politici, však nedbají na prvním místě o solventnost systému, tedy aby dostál svým závazkům i za dvacet či čtyřicet let, ale populisticky na úkor solventnosti a dlouhodobé stability zvyšují nesystémově výdaje.

Jak vnímáte diskuse o důchodovém věku a současné „zastropování“ na 65 letech?

Zastropování důchodového věku na 65 letech, respektive opuštění konceptu zvyšování důchodového věku v závislosti na růstu naděje dožití (tento koncept se podařilo premiéru Nečasovi v roce 2012 vtělit do zákona a následující vláda ČSSD, ANO a KDU-ČSL tento krok zrušila) považuji za největší faul vůči zájmům všech budoucích penzistů. Dokud poroste naděje dožití, tak musí růst i důchodový věk.

Velká výhoda Nečasova zákona byla v tom, že ta vazba byla automatická. Vláda a Parlament tak nemusely každých pár let o rok či dva posouvat hranici formou speciálního zákona, absolvovat stále znovu a znovu ty nekonečné populistické diskuze. Toto se zrušilo, tak holt budeme muset pravidelně čelit výronům populismu v důchodové debatě v Poslanecké sněmovně.

Jsou dnešní padesátníci připraveni na důchod?

Každý člověk je pochopitelně v jiné situaci. Nicméně makroekonomické národohospodářské statistiky k velkému optimismu v tomto směru nevedou. Je důležité, aby si lidé uvědomili, že nemusí odcházet do penze hned při dosažení důchodového věku či dokonce ještě před ním, tedy při vzniku nároku na předčasný důchod.

Každý rok či dva, o který se odchod do penze odloží, poměrně výrazně zvyšuje budoucí důchod, a navíc to znamená i příjem ze zaměstnání.

Máte čtyři děti. Bojíte se, že to ve stáří nebudou mít jednoduché?

Nepřivádím děti na svět proto, abych se bál, co bude v jejich životě za 60 či více let. (směje se) Myslím, že je v životě, tak jako každého jiného, čeká mnoho složitých rozhodování již mnohem dříve než až ve stáří.

Jediné, jak jim mohu v tomto pomoci, je naučit je stát plně na vlastních nohou a nést za svá rozhodnutí odpovědnost. Vzdělání, komunikace, rozhled, poctivý přístup.

Pokud mám nějaké finance, do čeho je dnes vhodné investovat, abych se zabezpečil na důchod? Kam byste vložil třeba 250 nebo 500 tisíc korun, které lidé získají třeba v rámci dědictví?

Těžko radit, když nevím, jak starý je daný člověk, jaké má případně další formy úspor (a s jakým výnosem, rizikem a likviditou), jaký je jeho vztah k riziku, jakou má a chce mít ve stáří životní úroveň.

Pokud je investiční horizont alespoň 10 let a osoba není vyloženě ultrakonzervativní, uvažoval bych o odvážnější investiční strategii, například podílové listy, akcie, nemovitosti a podobně. Pokud je horizont investice podstatně kratší a nebo je člověk výrazně konzervativní, šel bych do bezpečnějších produktů typu stavební spoření nebo protiinflační dluhopisy.

Jak vnímáte současné nastavení penzijního spoření, tedy penzijní fondy? Je to dobré, nebo by bylo potřeba nějaké změny?

Výrazné změny proběhly v roce 2013. Šlo o vytvoření takzvaných nových účastnických fondů, oddělení aktiv akcionářů od majetku spořitelů, zastropování poplatků a podobně. Podle mne jsou základní principy nastaveny správně. Pokud něco měnit, tak jen – v souladu s tím, o čem jsem hovořil v předchozí části rozhovoru – hledat cesty, jak lépe motivovat občany spořit si touto formou na stáří. Jinak s tou diverzifikací budeme stále na štíru.