Stanislav Křeček: Staří v Česku stále není důstojné, ale situace se zlepšuje

Rozdíly v příjmech pracujících a seniorů jsou stále velmi vysoké a nezmenšuje se ani propast mezi chudými a bohatými. V rozhovoru pro České důchody to řekl ombudsman Stanislav Křeček a dodal, že situace, kdy důchodce nemá peníze na léky, by neměla vůbec nastat. Upozornil také, že lidé by se na stáří měli připravovat mnohem dříve a aktivněji. „Upravit byt a opatřit vhodné nádobí a spotřebiče je snadnější v padesáti než až v sedmdesáti,“ řekl ombudsman.

Toto je první a osobnější část rozhovoru se Stanislavem Křečkem. Druhá část je zaměřena na to, jak úřad ombudsmana pomáhá v oblasti důchodů, a můžete si ji přečíst tady.

Pane ombudsmane, sám jste již delší čas v důchodovém věku, takže si dovolím osobní otázku: Cítíte se jako senior v Česku dobře?

Moje osobní situace je asi trochu odlišná od většiny seniorů tím, že jsem díkybohu přiměřeně zdráv a mohu vykonávat funkci, do které jsem byl zvolen. Nechybí mi tedy aktivní práce a styk s mnoha lidmi, což je asi u některých starších spoluobčanů jistý problém. Tuto možnost oceňuji a byl bych rád, kdyby aktivní zájem o veřejný život byl vlastní všem lidem ve vyšším věku a neopouštěl je odchodem z pracovní části života.

Je Česko zemí, kde se dá prožít klidný důchod bez obav z chudoby nebo toho, že by lidé neměli peníze na léky? Když jste jako politik mluvil s lidmi, co jste v tomto ohledu zaznamenal?

Takovou zemí bohužel Česko zatím není, ač tomu společnost věnuje velké úsilí. Zatím to ale nestačí. Situace, kdy by důchodce neměl na léky, by neměla vůbec nastat, a každý právník i politik by měl umět poradit, jak takovou situaci řešit.

Vidím však kolem sebe také to, že se lidé na své stáří v aktivním věku příliš nepřipravují. Upravit byt a opatřit vhodné nádobí a spotřebiče je snadnější v padesáti než až v sedmdesáti.

Jsou důchody českých seniorů důstojné?

Rozdíl mezi platem člověka v pracovním procesu a jeho důchodem je stále veliký, což má velký vliv na důstojný život v důchodovém věku. Sice čím dál méně, ale stále ještě s sebou neseme důsledek ekonomiky předlistopadového života, který neumožnil lidem žít v penzi bez závislosti na „státním“ důchodu. To se snad nyní přece jen trochu mění, ale stále ne dost. Propast mezi bohatými a chudými se, jak to vidím kolem sebe, příliš nezmenšuje.

Sám máte vnoučata. Obáváte se toho, že by nemusela mít takovou jistotu důchodů jako dnešní senioři?

Mám už dokonce dvě pravnoučata. Ale na tuto otázku vůbec nedokáži odpovědět. Svět, jak se obávám, se mění příliš rychle na to, abychom mohli cokoliv předvídat. Bude vůbec v té době ještě nějaký důchod z veřejných prostředků? Nebo bude každý ponechán sám jen se svými možnostmi? Jak dlouho budeme muset pracovat, aby to, co platíme „ze svého“ na nejrůznější pojištění, mělo vliv na život ve stáří?

Rozhodně by se však lidé v aktivním věku měli připravovat mnohem více na své stáří, než je dnes obvyklé. Ale ono se to dobře radí – myslet na stáří. Pokud si vzpomínám, mě něco takového před padesáti lety také nenapadlo.

Jak vidíte budoucnost důchodů a debaty ohledně důchodové reformy?

Důchodový systém považuji za základní článek sociální ochrany. A v tomto ohledu obecně předesílám, že podíl výdajů na důchody ve vztahu k HDP je u nás ve srovnání se zeměmi EU nedostatečný. Tuto skutečnost však vnímám v delším časovém horizontu včetně demografických změn pohledem udržitelnosti veřejných financí při vícezdrojovém financování důchodů.

Považuji za vhodné zamýšlet se i nad systémovými změnami, drobné parametrické změny situaci příliš neřeší. Obzvláště změny v systémovém nastavení důchodů by však měly vyplývat z širší společenské shody. A po zavedení by měly vykazovat prvky stability, aby se vůbec mohly vštípit pojištěncům. Ti si často nejsou jisti, co od kterého pilíře momentálně očekávat, a už vůbec tomu tak není v horizontu dalších let.

I když jsem v současné situaci mírně skeptický k prosaditelnosti změn v tomto volebním období, dílčí výsledek debat o důchodové reformě vzešlý z Komise pro spravedlivé důchody má i systémový aspekt a může si ho osvojit další politická reprezentace a úžeji se zaměřit na jeho provedení.

Jaké legislativní změny na poli starobních důchodů by se podle vás měly udělat?

Je třeba reagovat na prohlubující se nepříznivé dopady podmínky potřebné doby pojištění pro nárok na starobní důchod na některé seniory, a to zmírněním podmínek přístupu k důchodu. Ty by neměly křiklavě vybočovat z parametrů právních úprav okolních států, jak je tomu bohužel v nynější době.

Dále by i v této souvislosti měly pokročit práce na zamýšleném zavedení 0. a I. pilíře, včetně konkrétních konceptů financování solidárního 0. pilíře ze státního rozpočtu. Cílem 0. pilíře důchodového systému je poskytovat všem seniorům s nárokem na důchod stejnou základní penzi, která by jim zajistila minimální životní standard. Uvítal jsem proto další rozpracování materiálů vztahujících se k tzv. 0. a I. pilíři v rámci Komise pro spravedlivé důchody. I. pilíř by měl být postaven na zásluhovosti a hrazen z pojistného, kdežto u nultého pilíře by byla výrazná jeho solidární povaha.

Lze také uvažovat o zásadním rozvolnění podmínek nároku na důchod. To by se na výši důchodu projevilo úměrně k rozsahu získané doby pojištění. A v nejbližší době předpokládám, že by mohlo dojít i ke snížení důchodového věku u některých náročných profesí a k vyššímu ocenění doby péče o děti ve výši starobního důchodu.

Ombudsman (veřejný ochránce práv) řeší stížnosti občanů týkající neoprávněného nebo nesprávného jednání úřadů a institucí veřejné správy. Jedním z témat jsou i sociální záležitosti a důchody.  Na ombudsmana se každý může bezplatně obrátit, přesný postup je popsán na jeho webu.