Helena Vondráčková prozradila, jak se udržuje ve formě. Stačí jednoduchý trik a klidně si může dát svíčkovou i sladké
Na české hudební scéně se pohybuje už desítky let a po takové době by zcela pochopitelně měla nárok na odpočinek. Ani v důchodovém věku ale Helena Vondráčková rozhodně nezpomaluje. Stále koncertuje, sportuje, pracuje na zahradě a neúnavně připravuje nové projekty. Za svou skvělou kondicí nicméně nehledá žádné zázraky. Podle svých slov sází především na pravidelný pohyb, pestrou stravu a střídmost. „Když člověk chce, čas si najde,“ je přesvědčena zpěvačka.
Sledovat v Google Zprávách
Helena Vondráčková patří k ženám, ze kterých životní energie vyzařuje na první pohled a působí málem nakažlivě. Přestože by si už dávno mohla užívat poklidného důchodu, její diář neustále zůstává zaplněný koncerty, cestováním a dalšími pracovními plány. Ve volných chvílích navíc rozhodně nesedí doma na gauči. Místo toho hraje tenis, plave, pádluje nebo se věnuje zahradě a svému milovanému hausbótu. Jak se vlastně udržuje v kondici a co radí lidem, kteří tvrdí, že na pohyb nemají čas?
Rozhovor s Helenou Vondráčkovou
Už roky jste v důchodu, i když ve vašem případě je to skutečně důchod hlavně na papíře. Cítíte se tak?
Na papíře ano. Aspoň můžu jezdit zdarma. (smích) Jinak se mě ale důchod příliš netýká, protože stále pracuji.
Na fotografiích z dovolené, které jsem teď viděla u vás na sociálních sítích, vypadáte výborně. Všimla jsem si dokonce, že jste si oblékla i krátké tričko a na to často nemají odvahu ani o generace mladší ženy. Jak to děláte, že jste pořád v tak skvělé formě?
Hlavně nelenoším. Pracuji, sportuji a věnuji se i manuální práci na zahradě nebo kolem hausbótu. Hraji tenis, pádluji a plavu. K tomu se snažím dodržovat rozumný stravovací režim a v žádném případě se nepřejídám.
Máte ohledně stravování nějaké jednoduché pravidlo, které se vám osvědčilo a mohla byste se o něj podělit?
Už jsem to říkala mnohokrát, ale osvědčilo se mi hlavně nejíst večer. Snažím se najíst nejpozději kolem páté nebo šesté hodiny a potom už nic nejím. Na dovolených v jižních zemích se to samozřejmě dodržuje těžko, protože tam večeře často začínají až kolem desáté. Člověk jde ale potom spát s těžkým žaludkem a špatně tráví.
Máte třeba nějaké potraviny, kterým byste se úplně vyhýbala, nebo nejste zastáncem podobných omezení?
Ne, jím všechno. Jsem všežravec. (smích) Mám ráda ryby, mořské plody i těstoviny. Snažím ale se jíst pestře a jednotlivá jídla střídat. Když si vzpomenu, co jsem měla včera, dám si dnes něco jiného.
Takže žádné přísné diety?
Vůbec ne. Dám si třeba i svíčkovou, ale nesním k ní pět knedlíků. Stačí mi dva, maximálně tři. Občas si dopřeji také sladké, i když ho příliš často nejím. Když mě někdo pozve na večeři, ráda si dám například tiramisu nebo nějaký lehčí, měkký dort. Velmi tučná jídla ale nevyhledávám. Podstatné je podle mě uvědomovat si, co a v jakém množství člověk jí.
A co třeba káva?
Velký milovník kávy nejsem. Dám si jednu, ale někdy ji nepiji třeba tři dny a ani si na ni nevzpomenu. Ráno mám raději čaj.
Záleží podle vás také na péči o zevnějšek? Jak to vlastně děláte vy?
Určitě je dobré se o sebe trochu starat. Není ale nutné kupovat krémy za tisíce, ale důležité je každý večer si dobře vyčistit pleť. Chodím také na masáže a používám tělové krémy, aby pokožka nebyla vysušená. I pravidelná a docela obyčejná péče může udělat hodně.
Slyšela jsem o vás, že jste si v poslední době oblíbila také cvičení v posteli. Přiznám se, že jsem o tom sice slyšela, ale ještě jsem nepotkala člověka, který by to skutečně vyzkoušel. Co si pod tím vlastně mám představit?
Ještě než člověk vstane a začne přemýšlet, co všechno musí během dne stihnout, může si zacvičit vleže. Existuje několik jednoduchých cviků, při kterých se protáhnou chodidla, lýtka, břicho i záda. Některé se dělají na zádech, jiné na břiše. Tělo je po noci příjemně zahřáté, takže mi takové protažení velmi vyhovuje.
Kolik času vám vlastně takový trénink zabere?
Asi dvacet minut, déle ne. Cvičím tak každý den a velmi jsem si to oblíbila. Člověk může začít třeba kroužením chodidel na jednu a potom na druhou stranu a postupně protáhnout celé tělo. Stejné cviky je ale určitě možné dělat také večer před spaním.
Cvičíte ještě někdy během dne, nebo je to veškeré vaše protažení?
Když jsem doma a mám čas, cvičím večer. Zaměřuji se hlavně na páteř. Pokud ale někoho trápí například vyhřezlá ploténka nebo jiný zdravotní problém, měl by se o vhodných cvicích poradit s fyzioterapeutem. Je důležité, aby si člověk neublížil.
Co byste doporučila lidem, kteří tráví většinu dne na židli a rádi by si dopřáli alespoň trochu pohybu?
Měli by občas vstát a krátce se protáhnout. Já znám jednoduchý cvik, který zabere jen několik minut. Člověk se postaví, skloní hlavu a potom se velmi pomalu, obratel po obratli, předklání. Hlava i ruce zůstávají volně svěšené. Stejně pomalu se pak narovnává zpátky. Rozhodně sebou ale nesmí trhnout a prudce se zvednout. Všechno je potřeba dělat pomalu a hlavně opatrně. Ale pokud má člověk zdravotní obtíže nebo si není jistý správným provedením, je opravdu lepší poradit se s odborníkem.
Když dělám rozhovory, hodně lidí mi říká, že na cvičení a péči o sebe nemají čas. Vy přitom stále vystupujete a hodně cestujete a přesto si na sport prostor najdete. Jak to všechno zvládáte?
Když člověk opravdu chce, dá se to stihnout. Každý si může vybrat alespoň jednu věc, která mu vyhovuje. Nemusí hned cvičit dlouho nebo dělat všechno najednou. Několik minut na protažení se podle mě najde vždycky.
Co vám v poslední době dělá největší radost? Máte něco, na co se právě těšíte?
Těším se na spoustu věcí. Připravuje se o mně další kniha, ve které mají být dosud nepublikované příběhy a příspěvky mých přátel a spolupracovníků. Fotografka Lenka Hatašová se mnou zase připravuje soubor uměleckých fotografií. Už poměrně dlouho se mnou jezdí a zachycuje mě v nejrůznějších situacích. Jsem zvědavá, jaký bude výsledek, ale naprosto jí důvěřuji, protože svou práci dělá s velkým zaujetím.
Chystáte také něco nového po hudební stránce?
Ano, připravuji dvojalbum. Jedna část by měla obsahovat nové písničky v modernějším stylu, druhá skladby, které už jsem dříve zpívala, ale nyní dostanou nový kabát. Vedle toho mě čekají koncerty doma i v zahraničí. Nabídek je opravdu hodně, takže se rozhodně nezastavím.
Když zrovna nekoncertujete, ráda trávíte čas na hausbótu na Lipně. Právě tuhle oblast ale teď postihl nedostek vody. Jak situace vypadala u vás?
Byl to velmi smutný pohled. Hausbót zůstal bezpečně stát na pevných podpěrách, takže poškození nehrozilo. Kvůli nízké hladině jsme ale nemohli čerpat užitkovou vodu a pobyt tam proto nebyl prakticky možný. Netýkalo se to ale samozřejmě jen nás. Sucho a nedostatek vody jsou mnohem širší problém. Nejhorší bylo sledovat, jak dopadá příroda. Lidé v okolí sbírali škeble, které zůstaly na suchu, a házeli je zpátky do vody. Bylo nám líto také ryb. Doufám, že se situace postupně zlepší.
Když si s vámi povídám, absolutně nerozumím tomu, kde berete tolik energie. Je to nějaké kouzlo, nebo je za tím něco jiného?
Myslím, že člověka udržuje hlavně aktivita. Práce, pohyb, nové plány a zájem o to, co se kolem něj děje. Nic víc v tom není.
Kdo je Helena Vondráčková?
Helena Vondráčková (* 24. června 1947 v Praze) patří k nejvýraznějším osobnostem české populární hudby a během své kariéry si vybudovala pevnou fanouškovskou základnu. Dětství prožila ve Slatiňanech a její pěvecká kariéra odstartovala v roce 1964 vítězstvím v talentové soutěži Hledáme nové zpěváky. Působila v divadle Rokoko a společně s Martou Kubišovou a Václavem Neckářem tvořila svého času populární trio Golden Kids. Zazářila také v dodnes oblíbené pohádce Šíleně smutná princezna. Během své dlouhé kariéry nazpívala stovky skladeb včetně hitů Červená řeka, Přejdi Jordán, Malovaný džbánku, Sladké mámení nebo Dlouhá noc.
