Alena Schillerová: Lidé, kteří celý život dřou, si zaslouží důstojné stáří

Růst životní úrovně seniorů nesmí zaostávat za zbytkem společnosti a není možné je ponechat v chudobě. I proto vláda schválila další mimořádné zvýšení důchodů, řekla v rozhovoru pro České důchody ministryně financí Alena Schillerová. Zároveň popsala, jak by se měl stát vypořádat se stále rostoucími výdaji na starobní penze.

Paní ministryně, nejprve osobní otázka: V červnu se vám narodí druhé vnouče. Těšíte se a jak to prožíváte?

Prožívám to samozřejmě velice. A moc se těším. Je to vždy obrovský zdroj radosti a štěstí. Role babičky mě, musím říct, opravdu baví.

Jaká jste babička a máte na první vnouče dostatek času? Jak často ho vidíte a není vám líto, že to není dost často? Na Instagramu jste zmínila, že jste rodinu velmi dlouho neviděla, protože jste byla v rámci omezení v Praze…

Dcera si nedávno trochu v žertu a trochu vážně postěžovala, že jako matka jsem byla mnohem přísnější, než jsem jako babička. Že vnukovi dovolím, aby si dělal, co chce a že ho zkrátka rozmazluji. Musím se přiznat, že na tom něco opravdu bude. František proto často říká: „Nejlepší je to u babičky Alenky.“

A je to asi i částečně tím, že mám na něj tak málo času. Což je samozřejmě dáno časově náročnou prací ministryně, ale také uzávěrou, která nás na mnoho týdnů během jara úplně odloučila. Bylo to pro mě velmi smutné období.

Spousta lidí ve vašem věku řeší starosti s péčí o vlastní rodiče, kteří trpí nemocemi a potřebují různou pomoc. Jak zvládáte tyto věci ve vaší rodině?

Když se něco takového stane, vždy se musí rodina semknout a udělat, co je potřeba. Sourozenci, manželé, děti. Je to o domluvě. Kdo zkrátka zrovna může, ten se stará. Zbytek zase maximálně ulehčuje život tomu, kdo se stará.

Musím naštěstí říct, že můj otec je zdravý a samostatný. A také ocenit skvělý vztah se sestrou, se kterou se vždy v případě potřeby dokážeme domluvit. Jsem jí za to velmi vděčná.

Stárnutí naše zdravotnictví nepoloží

Česko stárne a během několika desítek let bude mnohem více seniorů vyžadovat zdravotní péčí. Mnoho dnešních padesátníků si klade relevantní otázku: Zvládne to Česko finančně? Bude dostatek peněz na zdravotní a sociální péči? V minulých měsících jsme viděli, že zdravotní péče má své kapacitní limity. Co vláda dělá, aby v tomto ohledu byla zajištěna stabilita a zdravotnictví se nezhroutilo pod náporem nemocných seniorů?

Naše zdravotnictví je robustní, což se jasně ukázalo v průběhu zdravotní krize. Abychom ho maximálně stabilizovali, uvolnili jsme do něj opravdu historicky nevídané peníze. Ať už výrazným navýšením platby za státní pojištěnce o 66 % nebo oddlužením nemocnic. Rovněž to byl státní rozpočet, který hradil roušky, respirátory, zdravotní pomůcky v boji proti pandemii. A to i pro obce a kraje.

Nezastírám, že problematika stárnutí populace se stejně jako důchodového systému v České republice dotkne i zdravotnictví a dlouhodobé péče. Ale obavy, že se zdravotnictví pod náporem stárnoucí populace zhroutí, nejsou na místě. Financování zdravotní péče bezpochyby zůstane prioritou jakékoliv vlády. Platy lékařů a sestřiček u nás i v porovnání se západem rostou, věřím, že personálu bude dostatek. Investujeme totiž i do oblasti přípravy na profesi lékaře či zdravotní sestry.

Nyní k důchodovým záležitostem. Vláda schválila, že mimořádný příspěvek k valorizaci bude ve výši 300 korun. Jaký k tomu máte postoj vy?

Růst životní úrovně seniorů nesmí zaostávat za růstem životní úrovně společnosti jako takové. To je jasné krédo této vlády. Životní úroveň seniorů se vlivem mimořádně navyšovaných valorizací prokazatelně zvyšuje. A já jsem moc ráda, že jsme se na vládě jednoznačně shodli, že to v roce 2022 bude pokračovat.

Navýšení o fixních 300 korun nad rámec zákonné valorizace v příštím roce znamená průměrné navýšení důchodů o 758 korun a přinese průměrný starobní důchod ve výši 16 195 korun měsíčně.

Lidé, kteří celý život dřou a poctivě přispívají do systému, si zaslouží důstojné stáří. O tom je mezigenerační solidarita. O tom je v mých očích vyspělý stát schopný postarat se o nejpotřebnější.

Senioři mají velmi často obavy z rostoucích cen a píšou, že potraviny hodně zdražují. Jak v této souvislosti nahlížíte na případné debaty o dalším mimořádném rouškovném?

Loni došlo k situaci, kdy průměrná inflace byla nižší než inflace pociťovaná seniory. To je dáno právě rozdílností spotřebního koše. Letos ovšem rostou životní náklady seniorů pomaleji, například zmiňované potraviny a nealkoholické nápoje již druhým měsícem meziročně mírně klesají.

Důchodce nelze nechávat v chudobě

Vláda zvyšuje důchody nejvíce v historii, průměr překonal 15 000 korun, což jsou dobré zprávy. Přesto je v Česku stále přibližně milion seniorů, kteří na tento průměr nedosáhnou, dalších více než 100 tisíc seniorů má důchod nižší než 10 000 korun. Tito lidé logicky situaci nevnímají tolik pozitivně. Lze pro ně něco udělat? Je možné nějak speciálně pomoci chudým důchodcům?

Souhlasím, že důchodce nelze nechávat v chudobě. Ostatně náš systém je výrazně solidární a právě proto chudobě účinně brání. Ale pokud se někdo opravdu dostane do nouze, třeba nemůže zaplatit nájem, tak by se neměl stydět jít a informovat se na některé z poboček České správy sociálního zabezpečení o možné pomoci. V České republice máme poměrně robustní a účinný sociální systém, který právě tyto situace řeší.

Ministerstvo financí vydalo takzvaný Konvergenční program, kde se píše o penzijních projekcích. Váš úřad tam konstatuje, že výdaje na důchody vzrostou postupně až na 11,9 % HDP před rokem 2060. Je to sice daleko, ale reálně se tento problém dotkne i dnešních čtyřicátníků, kteří v té době budou v důchodu. Hrozí, že budou důchody neufinancovatelné? A pokud to problém není, proč se na to upozorňuje?

Není pochyb o tom, že naše země potřebuje důchodovou reformu. A to takovou, která bude řešit i otázku nákladů a jejich financování, nikoliv jen parametry rozdělování. Předložit takovou reformu se bohužel zatím nepodařilo. Jsem ráda, že je hotova analýza OECD, která náš penzijní systém nahlíží pohledem nezávislé expertizy. Tu jsme iniciovali na Ministerstvu financí. Je to dobrý základ, na kterém lze stavět a kterou by měla příští vláda, ať v ní bude kdokoliv, dokončit.

Osobně se domnívám, že je třeba ji podřadit reformě daňového mixu. Nikoliv naopak, jak se mylně uvádí. Daňový systém a systém odvodů je vysoce komplexní záležitost, která ovlivňuje redistribuční i stabilizační roli veřejných financí, stejně jako konkurenceschopnost ekonomiky. Musí odpovídat měnícímu se vnitřnímu i vnějšímu prostředí, reagovat na budoucí výzvy a rizika.

Návrh reformy se nepovedl

Nyní je začátek června, důchodová reforma ještě ani nebyla ve vládě. Vy už jste opakovaně řekla, že její schválení do voleb je velmi nepravděpodobné. To platí?

Ano, termíny jsou neúprosné. Jestli důchodovou reformou myslíte materiál MPSV, pak opakovaně připomínám, že je v něm obrovské množství nevypořádaných a naprosto zásadních připomínek. Navíc to ani vlastně důchodová reforma není, protože to hlavní – udržitelnost systému – neřeší. Pouze navíc zvyšuje výdaje pod rouškou domnělé spravedlnosti. Ten materiál se bohužel opravdu nepovedl.

Ministerstvo financí v připomínkovém řízení k návrhům důchodové reformy striktně odmítlo všechny tři návrhy, tedy i dřívější odchody do důchodu pro náročné profese a bonus za vychované děti ve výši 500 korun. Podle vás neexistuje kompromis, jak alespoň některé změny prosadit? Na těch návrzích není nic pozitivního?

Některé jednotlivosti dávají smysl, ale musí se nastavit udržitelně. Hlavně se nedomnívám, že spravedlnost systému je v tom, že kdo více a déle pracoval, dostane ve vztahu k odvedeným prostředkům méně. Představa MPSV se blíží rovné dávce. V tom opravdu spravedlnost nevidím. A znovu opakuji, že problém našeho penzijního systému je jeho udržitelnost. Očekávala bych, že MPSV bude řešit primárně toto. Nikoliv dílčí parametrické změny.

Jak se stavíte k současné podmínce nároku na důchod, kdy je nutné mít minimálně 35 let důchodového pojištění? V Evropě jde o zdaleka nejpřísnější podmínku a bohužel přibývá lidí, kteří nemají nárok na důchod. Dramatický problém, jak upozorňuje ombudsman Stanislav Křeček nebo zpráva OECD, to začne být hlavně v dalších letech, protože se do důchodu už nepočítá třeba studium a další náhradní doby byly výrazně zpřísněny. Nebylo by rozumné prosadit alespoň tuto jednu změnu – snížit podmínku na 25 let tak, jak to bylo dříve? 

OECD nedoporučuje mechanicky škrtnout část požadované doby pojištění. Oni kritizují, že je v našem důchodovém systému podmínka poměrně dlouhé doby pojištění, po které má člověk nárok na 100 % důchodu. Představa OECD je taková, že pokud má někdo například 25 let pojištění, má dostat třeba polovinu plného starobního důchodu. Na druhou stranu podmínka 35 let na nárok na plný starobní důchod je jedna z nejnižších v Evropě.

Co se týče problému osob, které celý život pracovaly, a přesto nemají nárok na starobní důchod, pak by šlo o selhání důchodového systému, které je třeba řešit jinak než snížením doby pojištění. Protože toto řešení by dotyčné seniory připravilo nespravedlivě o část jejich legálně nabytých nároků.

Jde-li ovšem o občany, kteří neodpracovali potřebnou dobu k nároku na důchod kvůli zdravotním důvodům, jde v každém případě o velmi vážný problém. Pokud ale člověk nemůže ze zdravotních důvodů pracovat, pak přece existuje systém invalidních důchodů, zde konkrétně jeho třetí stupeň. A ten by měl tento problém řešit. Pokud tomu tak není, pak je to selhání systému invalidních důchodů.

A já nejsem příznivce toho, že selhání jednoho systému se má řešit úpravami v jiném, to způsobí jen další a další problémy. Řešit by se to mělo v tom samém systému. Tak se to děje ve vyspělých zemích, kam jako ČR patříme a kde se společnost včetně seniorů, kterých si já osobně nesmírně vážím, má relativně nejlépe. Prosté snížení požadované doby pojištění tento problém skutečně neřeší a je třeba hledat skutečné příčiny.

Foto: Ministerstvo financí