Ilona musela na záchod 35krát za den: Intimní problém s únikem moči řeší až polovina Čechů

Paní Ilona Kulovaná oslaví na podzim 60. narozeniny a problémy s močením řeší od třiceti let. Chodila na toaletu i 35krát za den a nikdo jí nebyl schopen pomoci. Nakonec našla pomoc ve Fakultní nemocnici Motol, kde začali jako první v Česku řešit potíže s inkontinencí unikátní terapií.

Únikem moči trpí až 40 procent naší populace. Tímto problémem trpí v produktivním věku zejména ženy, ale nevyhýbá se ani mužům.

U Ilony Kulované začal její problém nenápadně. Musela často na záchod, jenže frekvence se postupně začala stupňovat. Nakonec musela absolvovat až 35 návštěv toalety za den. „Den co den řešíte, jestli můžete jít do práce nebo na nákup. Jestli to zvládnete. Pokud nechcete mít navazující zdravotní problémy, například infekci, musíte mít možnost se pravidelně umývat, a ne všude je to možné. Časem vás to začne omezovat tak, že raději zůstanete doma,“ popsala nepříjemnosti paní Ilona, která problém konzultovala se svým gynekologem.

Prášky ale nezabíraly. „První mi pomáhaly, pak je ale přestali vyrábět a z těch nových mi nebylo dobře, motala se mi hlava, tak jsem je přestala brát,“ svěřila se paní Ilona portálu České důchody. Byla jí také nabídnuta pomoc ve formě injekcí botulotoxinu do močového měchýře, kterou po nastudování odmítla. Je to totiž jen dočasné řešení.

„Málokdo si to umí představit. Chtělo si mi na toaletu pořád, nikdy jsem se tedy nepočůrala, ale jakmile se mi začalo chtít, musela jsem jít okamžitě, když jsem se to snažila zadržovat, bylo mi zle od žaludku,“ vzpomíná na strasti s močením.

Neurostimulátor v pánevní oblasti

Nakonec jí gynekolog v Příbrami bezradně řekl, aby se poptala na pomoc v Praze. „Pan doktor Rejchrt se se mnou sešel hned a opravdu mi nabídl pomoc,“ říká s úsměvem s tím, že jí pomohlo řešení v podobě sakrální neuromodulace, která spočívá v implantaci malého neurostimulátoru umístěného do pánevní oblasti.

„Jakmile je neurostimulátor implantován, propojí se prostřednictvím elektrod se sakrálními nervy a začíná vysílat elektrické impulzy nízké intenzity do nervového okruhu. Ten řídí funkci močového měchýře a tím ji upravuje tak, aby mozek dával pokyny k močení stejně jako u zdravých lidí,“ vysvětluje lékař Michal Rejchrt z Urologické kliniky FN Motol a dodává, že stimulaci nastavuje pomocí programátoru na dálku.

„Jsem za to šťastná, protože od té doby chodím na toaletu o polovinu méně. A když se mi začne chtít, vydržím bez problému zadržovat i tři čtvrtě hodiny, což pro mě bylo třicet let nepředstavitelné,“ uvádí paní Ilona s tím, že nyní se jí žije mnohem lépe.

Problém s močením napříč populací

Inkontinence je vážný celospolečenský problém, o kterém se téměř nemluví. Odhaduje se, že jen v Evropě má problémy s kontrolou svého měchýře až 45 miliónů lidí. Nekontrolovatelný únik moči se tak pro každého z nich stává nepříjemnou skutečností každého dne. Špatná psychická pohoda, nízké sebevědomí nebo partnerské i společenské problémy jsou jen jedna část problémů, kterou inkontinence přináší.

Sakrální neuromodulace pomáhá těmto lidem navrátit se do normálního života. „Ve srovnání s jinými postupy má sakrální neuromodulace mnohem lepší výsledky. Inkontinenční příhody dokážeme díky této terapii snížit až o 95 % a pomohli jsme i s extrémní frekvencí močení paní Kulované,“ vysvětluje doktor Rejchrt a dodává, že i když je tato terapie ve světě naprostým standardem, u nás se příliš nevyužívá a lidé o ní neví.

V Česku tímto zákrokem prošlo několik desítek pacientů. Zákrok je miniinvazivní, tedy maximálně šetrný, a může být proveden v lokální anestezii. Ve srovnání s jinými postupy má také mnohem lepší výsledky, ke snížení počtu inkontinenčních příhod dochází až o 95 %.

Fekální inkontinence nejen u seniorů

Fekální inkontinencí trpí až 3,5 % světové populace. Nejčastěji postihuje osoby starší šedesáti let, nevyhýbá se ale ani lidem v produktivním věku. Opět se o tomto problému málo hovoří, protože se pacienti většinou stydí. Stejně jako u úniku moči vrcholí tento problém až sociální izolací lidí.

Moniku Hemalovou začaly trápit úniky stolice v poměrně mladém věku. Když únik nastal poprvé, bylo jí 39 let. Byl to pro ni šok. Případů inkontinence začalo časem přibývat a nepříjemné situace musela paní Hemalová řešit každodenně doma, mezi přáteli i v práci.

„Nebyla jsem schopna vyjít z bytu bez toho, abych alespoň třikrát před odchodem nešla na záchod a seděla tam, dokud jsem nebyla vyprázdněná. I tak jsem byla stále ve stresu, v cizím prostředí jsem propadala panice a postupně jsem se začala izolovat,“ říká paní Monika.

Čeští pacienti jsou mnohdy odkázáni pouze na konzervativní léčbu. Vedle toho lékaři zpravidla naordinují léky pro úpravu charakteru stolice a četnosti vyprazdňování. V kombinaci s využíváním inkontinenčních pomůcek (tampóny, vložky, plenkové kalhotky) však tato opatření jen zmírňují příznaky onemocnění.

I paní Hemalová svůj problém aktivně řešila, chodila na rehabilitace a objížděla specializovaná pracoviště. Úniky stolice ale neustávaly. Pomohli jí až v Nemocnici u svaté Anny v Brně, kde jí implantovali neurostimulátor stejně jako paní Kulované. „Do tří měsíců jsem podstoupila všechna potřebná vyšetření, a i když to bylo v době pandemie, mohla jsem podstoupit zákrok, který můj život vrátil opět do normálu,“ potvrzuje paní Hemalová.

Foto: Adobe Stock