Pozadí rozhodování o ústavní stížnosti na valorizaci: Debata, první stanovisko a co se zohledňovalo

Předseda Ústavního soudu Josef Baxa popsal zákulisí rozhodování soudců o stížnosti na snížení valorizace a zmínil i okolnosti, které se do rozhodnutí promítly. Ukázalo se, že soudci zohlednili i nepříznivý vývoj financí důchodového systému.

Ústavní stížnost byla podána v květnu 2023 a soudci se jí začali zabývat ve druhé polovině října. „Časem jsme nešetřili, uskutečnilo se více než 10 zasedání pléna Ústavního soudu, proběhlo veřejné jednání, opatřili jsme si potřebné důkazy, které jsme pak provedli, zhodnotili a vyvodili z nich tak skutková zjištění, která jsme potřebovali pro řešení některých právních otázek,“ uvedl po vyhlášení finálního verdiktu Josef Baxa, předseda Ústavního soudu.

Původní soudce zpravodaj Jan Svatoň připravil návrh takzvaného derogačního nálezu, což znamená, že navrhoval vyhovění stížnosti a zrušení zákona, který mimořádnou valorizaci snížil. Tento návrh ale získal pouze dva hlasy dalších soudců. Pro zrušení zákona je přitom potřeba alespoň kvalifikovaná většina 9 hlasů.

Následně se postupovalo podle zákona o Ústavním soudu a byl zvolen nový soudce zpravodaj, konkrétně Vojtěch Šimíček. Ten následně částečně vycházel z podkladů soudce Svatoně, ale vypracoval nový návrh zamítavého rozhodnutí, který získal většinových 12 hlasů.

Tři soudci s odlišným názorem, Jan Svatoň, Pavel Šámal a Josef Fiala, vypracovali disentní stanoviska, ve kterých popsali svou argumentaci. Tito soudci nesouhlasili s finálním výrokem pléna ani s jejich zdůvodněním jako celkem. S některými argumenty se ale i tito soudci ztotožnili, například pokud jde o využití stavu legislativní nouze. To je patrné z jejich stanovisek.

Širší kontext rozhodování

Předseda Baxa také zdůraznil, že úkolem Ústavního soudu nebylo posuzování politického rozhodování vlády a to, zda její rozhodnutí bylo, či nebylo spravedlivé. Posuzovalo se pouze to, zda kroky vlády a následně parlamentu v kontextu ekonomického vývoje a dopadu na důchodový systém byly v souladu s ústavním pořádkem. A to jak po procedurální stránce schvalování, tak z hlediska případného zásahu do základních práv nebo legitimního očekávání.

„Tento nález je nálezem pro budoucnost. Jsme si vědomi toho, že soudy, a Ústavní soud zvlášť, jsou konzervativní instituce, které dbají o stabilitu, kontinuitu a důvěru v neměnnost práva. Tak na nás nahlíží i veřejnost. Ale ani my jsme nepřehlédli, že svět kolem se mění. Stabilita práva je tedy stále důležitá hodnota, ale právo samo není samoúčelné,“ vysvětlil  Baxa s tím, že pokud se mění systém, který je právem tvořen a udržován, je nutné, aby se i právo přizpůsobilo.

„Legislativa je odrazem a zobecněním minulé zkušenosti a zároveň představou o budoucnosti. Pokud se ukazuje, že systém bez toho, že se do něj bude zasahovat, se stane nezvladatelným, tak je to důvod ke změně. A to stejné platí i o soudní judikatuře,“ řekl Josef Baxa a zdůraznil, že aktuální nález nepopírá předchozí judikaturu Ústavního soudu. „Naopak na ni navazuje a rozvíjí ji, ovšem na základě podstatně jiných okolností, které přinesla současnost a které se dají očekávat i v budoucnu. V době, kdy byly přijímány parametry a limity důchodového systému, byly určeny pro zcela jiné situace,“ konstatoval Baxa.

Dodal, že při rozhodování byl zohledňován také nepříznivý finanční stav důchodového systému i demografický vývoj společnosti. „Neumíme si představit, že by toto Ústavní soud nevzal v úvahu,“ dodal.

Stav legislativní nouze

Při popisování nahlížení na stav legislativní nouze Ústavní soud zdůraznil, že nejde o institut ústavního práva. Jeho případné zneužití je proto nutné posuzovat vždy v širším kontextu celé věci a také v rámci konkrétních okolností daného případu. Soud vnímá legislativní nouzi spíše jako nástroj ke zrychlení, zjednodušení a zkrácení legislativního procesu, nepovažuje ho tedy za něco zcela mimořádného. Zároveň ale zdůrazňuje, že by se neměl využívat na denní bázi.

Proto i v tomto případě došel Ústavní soud k závěru, že při schvalování snížení valorizace nedošlo k jeho zneužití. Podstatné navíc je, že s tímto pohledem souhlasili i disentující soudci, tedy ti, kteří s celkovým verdiktem nesouhlasili. Jde to tedy vnímat i jako určitou zprávu do budoucna a vlády se teoreticky nebudou muset obávat stav legislativní nouze využívat častěji.

Pokud jde o veřejné slyšení, které k této ústavní stížnosti proběhlo, předseda Josef Baxa uvedl, že nešlo pouze o formální krok. Soudci podle něj při výsleších získali důležité informace zejména právě k posouzení toho, zda byl stav legislativní nouze oprávněný. Posuzovali, v jaké pozici byla vláda a jaké měla informace, když se o využití tohoto stavu rozhodovala. Proto soudci vyslechli nejen odborníky, ale i ministry. „Platí staré otřepané, že je lepší jednou vidět, než stokrát číst,“ komentoval s nadsázkou Baxa.

Foto: České důchody/David Budai