Až třetina lidí má důchod skoro jako mzdu. Paradox českého systému ukazuje citlivý problém

Důchody v Česku lidem s nízkými příjmy často nahradí velkou část čisté mzdy. U lidí s vyššími výdělky bývá propad mnohem větší. Průměr proto ukazuje jen část reality.

O důchodech se většinou mluví přes průměr. Ten ale zakrývá rozdíly mezi lidmi s nízkými a vyššími výdělky. Ekonom Vladimír Bezděk v pořadu Chyba systému Českého rozhlasu Plus upozornil, že průměrný důchod při srovnání s čistou mzdou nahrazuje asi 55 procent příjmu. U části lidí s podprůměrnými výdělky ale může náhradový poměr dosahovat 80, 100 i více procent.

Nízké mzdy systém chrání víc

Důchod se skládá ze základní a procentní výměry. Základní výměra je pro všechny stejná. V roce 2026 činí 4 900 korun. Procentní výměra závisí na výdělcích a době pojištění. Vyšší mzda se do důchodu promítne, ale ne v plné výši.

Tím vzniká paradox. Člověk s nižší mzdou může v penzi dostat skoro tolik, kolik bral čistého v práci. Člověk s vysokou mzdou zažije po odchodu do penze větší propad. Český systém tím chrání nízkopříjmové skupiny, ale současně oslabuje zásluhovost.

ČSÚ uvádí, že v roce 2025 činila průměrná hrubá mzda 52 202 korun. Medián byl 44 337 korun. Průměrnou mzdu nepobíraly skoro dvě třetiny zaměstnanců. To je důležité, protože většina lidí se nepohybuje na průměru, ale pod ním.

Průměr neukáže skutečný život seniora

Samotná výše důchodu nestačí. Hodně záleží na tom, s jakými náklady člověk do penze vstupuje. Jinak vypadá důchod 22 tisíc korun u seniora ve vlastním bytě. Jinak u člověka, který platí nájem, energie, splátky nebo exekuci.

Na širší souvislosti v pořadu upozornila Apolena Rychlíková. Mluvila o tom, že do stáří se přenášejí rozdíly z pracovního života. Kdo měl nízký příjem, často neměl z čeho spořit. Kdo celý život žil v nájmu, řeší ve stáří jiné náklady než člověk s vlastním bydlením.

Bezděk k otázce spravedlnosti řekl jednu důležitou větu: „Není zde jedna podoba spravedlnosti.“ Tím vystihl jádro problému. Jeden člověk čeká od penze hlavně ochranu před chudobou. Jiný chce, aby důchod víc odpovídal celoživotním odvodům.

Solidarita má svou cenu

Dnešní systém nestaví důchod jen jako odměnu za celoživotní odvody. Část peněz přerozděluje tak, aby lidé s nízkými výdělky po odchodu do penze nespadli příliš hluboko. Pomáhá jim základní výměra i způsob, jakým se do výpočtu započítávají dřívější příjmy. Nízká mzda se proto v důchodu neprojeví tak tvrdě, jak by odpovídalo prostému poměru mezi odvody a výplatou.

Cena za tuto ochranu se ukazuje u lidí s vyššími příjmy. Ti platili vyšší sociální pojištění, ale důchod jim předchozí čistý příjem nahradí jen z menší části. Rozdíl mezi nízkou a vyšší mzdou se po odchodu do penze zúží. Pro jedny to znamená ochranu před chudobou, pro druhé slabší vazbu mezi odvody a budoucí penzí.

U živnostníků je rozdíl nejviditelnější

Zvláštní skupinu tvoří OSVČ. U nich často vzniká rozdíl mezi tím, kolik člověk reálně vydělával, a částkou, ze které se mu počítá důchod. Rozhodující není obrat ani počet hodin strávených prací. Důchodový systém vychází hlavně z vyměřovacích základů a odvodů na sociální pojištění.

Nižší odvody mohou podnikateli během aktivního života ulevit. Zůstane mu víc peněz na provoz, domácnost nebo rezervu. Ve stáří se ale nízké odvody mohou vrátit v podobě slabší penze. Člověk pak může zjistit, že pracoval dlouhé roky, ale důchod tomu neodpovídá.

Tady se naplno ukazuje rozdíl mezi solidaritou a zásluhovostí. Systém má chránit lidi před velmi nízkými příjmy ve stáří. Zároveň ale nemůže všem nahradit příjem bez ohledu na to, kolik do něj během života odváděli. U živnostníků je tento rozpor vidět víc než u zaměstnanců, protože si část odvodové strategie ovlivňují sami.

Otázka zásluhovosti proto nekončí u samotné výše důchodu. Do výsledku vstupují mzdy, odvody, bydlení, dluhy, zdraví i možnost tvořit rezervu. Český systém část lidí chrání před prudkým propadem. Současně ale zmenšuje rozdíl mezi tím, kolik člověk do systému odváděl, a kolik nakonec dostane.