„Přerušte, nepanikařte.“ Šéf penzijního fondu řeší ztráty kvůli koronaviru a radí, jak spořit na důchod

Penzijní fondy mohou jeden rok vydělat desítky procent, další pak část peněz ztratit. I to je běžná realita důchodového spoření, říká prezident Asociace penzijních společností Aleš Poklop a dodává, že různé výkyvy se rozmělní v čase. Proto varuje před neplánovaným výběrem spoření kvůli dočasnému nedostatku peněz. „Když nemáte peníze, můžete klidně třeba na půl roku přerušit placení,“ říká v rozhovoru pro České důchody. A radí i měsíční spořicí částku, která by měla většině lidí zajistit klidnější důchod.

Toto je druhá část rozhovoru s Alešem Poklopem, která se zaměřuje na fondy v době koronaviru a tipy na důchodové spoření. První část, ve které mluví o budoucnosti důchodů v Česku, je k přečtení zde.

Řada lidí si říká, že penzijní fondy vydělávají málo peněz. Objevují se různé články, že sotva pokryjí inflaci…

To mě hodně zlobí, protože když se objeví výsledky penzijních společností, spousta novinářů dává bombastické titulky jako „nevydělaly ani na inflaci“. U toho původního produktu, tedy transformovaných fondů, jsme tak striktně svázání regulatorně, že si nemůžeme dovolit investovat jinak. Pokud státní dluhopis nese 1 %, tak na inflaci těžko vyděláme. I přesto dokáže tento produkt vydělat více než vklady v bankách, navíc je tam ještě stání příspěvek. A to už nikdo nesrovnává.

Nové připojištění nabízí, kromě velmi konzervativního fondu, také možnost vstupovat do vyvážených nebo dynamických fondů. A pak záleží, jaký máte apetit k riziku nebo věk. Za rok 2019 dynamické fondy „udělaly“ 20 % a vyvážené 15 %. Takže se tam vydělat, dneska už zhodnocovat dokážeme.

V některých letech jsou ale tyto fondy ve ztrátě.

Samozřejmě, je to investice a projevují se tam výkyvy ekonomiky nebo nenadálé situace, jako teď byla pandemie. Ukázal to třeba rok 2018, kdy kurzy akcií totálně popadaly a spousta našich klientů byla za ten rok v minusu. Ale už následující leden a únor to vyrovnal.

Ta samá situace je dnes, kdy se v rámci pandemie popadaly trhy, naše dynamické fondy rázem přišly o to, co loni vydělaly. Z plus 20 % byly rázem na minus 18 %. Ale teď už jsme na nějakých minus 3,2 %. Takže je vidět, že doba spoření vyrovnává propady.

Existuje riziko, že člověk může přijít o většinu úspor?

Je tam fenomén dlouhodobosti, takže když spořím 20 let, výkyvy zaznamenám. Ale nemyslím si, že by člověk přišel o všechny své peníze. Navíc tam funguje takzvaný autopilot, kdy pět let před důchodem převádíme naspořené finance do konzervativního portfolia, aby se zabránilo velkým výkyvům.

Daří se vám lidi přesvědčovat, ať to penzijní spoření vnímají na 20 let dopředu a neplaší, když zaznamenají několik procent mínus?

V západních zemích funguje tento segment desítky let, takže tam jsou lidé více zvyklí na různé výkyvy. Ale i Češi jsou od krize v roce 2008 vzdělanější v tom, že je potřeba tvořit rezervy. Není to tak, že by lidi viděli minus na účtu a hned by panikařili.

Dostáváme na to spoustu dotazů a daří se nám vysvětlovat, že penzijní spoření je na dlouhou dobu. A že by je nějaká ekonomická epizoda neměla vyvést z míry. Koneckonců ani pandemie by je neměla vyvést z míry, a jsem rád, že nezaznamenáváme, že by lidé začali peníze vybírat, protože přišli o práci. Ale uvidíme, jak bude vypadat druhá polovina roku.

Takže předpokládáte, že část lidí na ty úspory sáhne?

Myslím si, že dopad pandemie na ekonomiku teprve přijde a projeví se to ve třetím nebo čtvrtém kvartálu. Ale nemyslím si, a nikomu bych to ani nedoporučoval, že by lidé sahali na penzijní úspory. Nehledě na to, že v takovém případě by člověk dostal v rámci odbytného jen své vlastní naspořené peníze bez státních příspěvků, a ještě by se mu zdanily zisky. Není nutné panikařit, ten produkt totiž umožňuje řadu věcí – třeba přerušení placení, zakonzervování.

Popište mi více, jak je možné spoření přerušit. Když tedy zůstanu bez práce nebo mi chybí peníze, nemusím nic posílat?

Pokud to situace umožní, můžete si třeba jen snížit úložku, pokud ne, můžete klidně třeba na půl roku přestat platit příspěvky. Penzijní společnost vás na to nanejvýš upozorní, ale nehrozí žádné sankce či penále. Nic se neděje, v tomto je ten produkt velmi přívětivý.

Další možností je odklad placení, kdy můžete po určité době příspěvky doplatit a nepřijdete tak o započtenou dobu, protože se za uhrazené příspěvky zpětně dopočítá. A platí to pro starší transformované i nové fondy.

Vyplatí se dynamičtější fondy i padesátníkům, nebo by měli zůstávat u konzervativních variant?

Vyplatí se. Stále dnes někteří zůstávají v tom starém penzijním připojištění a my jim doporučujeme přechod do nového doplňkového penzijního spoření kvůli zhodnocení. Ale samozřejmě smysluplně, určitě to nedoporučíme tomu, kdo má 55 let, a nechce přistoupit na žádné riziko.

Takže padesátníkům se to vyplatí, protože mají před sebou 10 nebo 15 let spoření. Obecně to pak doporučujeme lidem do 45 let, pokud je jim více, vysvětlujeme různé vlivy, které by si měli uvědomit, než se rozhodnou.

Někteří finanční poradci tvrdí, že penzijní fondy se vyplatí v podstatě jen v okamžiku, kdy máte příspěvek od zaměstnavatele. Jinak jsou zbytečné a je lepší si koupit nemovitost nebo pozemek. Navíc ta státní podpora za moc nestojí…

Nemyslím si, že by státní podpora byla malá, naopak je to jeden z produktů, který je státem podporovaný nejvíc, pokud jde o státní příspěvky a daňové úlevy. Takže se to vyplatí i těm, kdo nemají příspěvek zaměstnavatele. Pokud někam vložím 300 korun měsíčně a dostanu k tomu minimální příspěvek 90 korun, tak je to dost výrazné zhodnocení. Ročně lze na státních příspěvcích získat až 2760 korun. To žádný jiný finanční produkt nedokáže.

Každý by měl přemýšlet z pohledu, že má připravené nějaké krátké, střední a dlouhé peníze. A mezi dlouhé úspory řadím penzijní spoření. I tím, že už má dnes charakter investice, je dobré ho mít v dlouhodobých úsporách právě vzhledem k využití státní podpory jako první.

Kolik si tedy má člověk spořit, aby to bylo dostatečné?

Každý máme jinou představu o tom, co chceme ve stáří dělat. Je rozdíl, pokud budu sedět doma a číst si, nebo chci cestovat, nebo brát třeba vnoučata na dovolenou.

Zeptám se jinak. Většina lidí očekává, že budou mít nějaký průměrný nebo lehce podprůměrný důchod, nechtějí sedět doma a občas si chtějí zajet na dovolenou. Kolik tedy spořit měsíčně?

Každý by si měl dávat stranou 10 % svých příjmů, ale to samozřejmě většinou nefunguje. Troufnu si tvrdit, že stačí tisícovka, pokud si spořím dostatečně dlouho a jsem v doplňkovém penzijním spoření. Pak už ta úspora může být slušná. Člověk, který si začne spořit krátce po nástupu do prvního zaměstnání tisícovku, tak po 30 letech si s příspěvkem státu naspoří 850 tisíc. Když to převedeme na 20 let průměrného důchodu, dělá to 3500 korun k důchodu, což už je slušné přilepšení.

Všiml jsem si, že penzijní společnosti nabízejí i důchodové spoření pro děti. Dává to vůbec smysl, když Češi často nemají naspořeno dostatek ani pro sebe?

Považuji to za dobrý dárek pro děti i třeba pro vnoučata. Když lidé začnou dětem spořit a ukládají tam i nízkou částku, tak si to dítě v 18 letech může vybrat třetinu vložených peněz a použít je třeba na studia. Tím bude mít lepší výchozí pozici než jeho vrstevníci, kteří tento typ investice mít nebudou. Navíc je to svým způsobem edukace, budou vědět, že je nutné začít si spořit na důchod co nejdříve, protože v posledních pár letech před důchodem už to nedoženou.