„Líbivá, drahá a hlavně nespravedlivá.“ Markéta Šichtařová cupuje důchodovou reformu

Reforma důchodů, kterou představila ministryně Jana Maláčová, je vůči budoucím důchodcům nespravedlivá a slibované navýšení důchodů je jen dočasné. Je o tom přesvědčená známá ekonomka Markéta Šichtařová. „Se slovem spravedlnost se tu žongluje přesně obráceně, než co to slovo znamená,“ říká v rozhovoru pro České důchody.

Ministryně Jana Maláčová v prosinci představila svou důchodovou reformu. Hlavními změnami by mělo být zavedení základního důchodu ve výši 10 000 korun pro všechny pracující, zavedení příspěvku ve výši 500 korun za každé vychované dítě, snížení důchodového věku pro náročné profese a snížení doby minimálního pojištění pro nárok na důchod na 25 let. Jak tento návrh hodnotíte?

Takzvaná „spravedlivá varianta“ poslední navržené důchodové reformy vychází z toho, že každý dostane základní důchod ve výši 30 % průměrné mzdy a jako bonus 240 korun za každý rok nad 41 let pojištění. Matky navíc dostanou 500 korun jako bonus za mateřství.

Komise tvrdí, že průměrný starobní důchod vzroste při realizaci spravedlivé varianty proti současnému systému asi o 8 % (přibližně o 1150 korun) a zůstane vyšší po celou dobu, po kterou si Komise budoucnost propočítávala (tedy do roku 2070). Tato varianta je pro budoucí důchodce líbivá, ale drahá a hlavně nespravedlivá.

Se slovem spravedlnost se tu žongluje přesně obráceně, než co to slovo znamená. Když se podíváme na příjmové decily, zjistíme, že takový systém by nejvíc polepšil lidem s nízkými příjmy. Neboli kdo pracoval nejmíň, dostane nejvíc přidáno. To nemá nic společného se spravedlností, to je odrazem úplně jiné filozofie, totiž filozofie potřebnosti: dáme tomu, kdo má nejmíň, kdo je největší chudák, a vezmeme tomu, kdo má zásluhy. Výraz spravedlnost byl jen marketingově zneužit.

Co další varianty, které ministerstvo připravilo?

Technická varianta, coby druhá ze tří možných podvariant, vychází z toho, že se základní důchod bude pohybovat v rozmezí 25 až 30 % průměrné mzdy. Tahle varianta již neoceňuje délku pojištění v systému, ani nedává matkám žádný bonus za dítě.

Komise ve svém dokumentu tvrdí, že mírnější navýšení důchodů v případě technické varianty zvýší na počátku průměrný důchod o 3,4 % (přibližně o 490 Kč), ale tento nárůst vyprší v horizontu asi padesáti let. Po roce 2040 se totiž rozdíl oproti současnému systému začne snižovat a v roce 2070 bude průměrný důchod současného a nového systému srovnatelný.

Při technické variantě tak údajně průměrný starobní důchodce bude dosahovat až do roku 2070 vyšší životní úrovně, než kdyby se na důchody vůbec nesahalo. Nůžky mezi seniory a pracujícími se do roku 2070 částečně přivřou, ale zlepšení situace seniorů nebude tak výrazné jako u varianty označované za „spravedlivou“.

Nutno říci, že tato „technická“ varianta už je z finančního pohledu realizovatelná. Jenomže taky moc nemění situaci proti dnešku. Vlastně je to jen velké divadlo pro politiky bez jakéhokoli hmatatelného efektu. Lidově by se tomu dalo říct předvolební šaškárna pro média.

Jestli zadání znělo „předělat důchodový systém tak, aby se dal ufinancovat“, pak takové zadání splněno nebylo. Je to asi jako zaúkolovat architekta, aby přestavěl dvoupatrový domek na jednopatrový, a on by vám předložil studii na téma, jak přebarvit plot z hnědé na zelenou.

Úsporná varianta coby třetí z podvariant poslední plánované reformy důchodů vychází z myšlenky základního důchodu na úrovni 22 % průměrné mzdy. Nikterak neoceňuje délku pojištění a taky nedává matkám jakýkoli bonus za mateřství. Až potud to připomíná variantu označovanou jako „technická“.

Proti technické variantě zde ale navíc klesá fiktivní vyměřovací základ na pouhých 80 % předchozí nebo průměrné mzdy. Když si Komise prováděla simulace, jak by se v budoucnu situace důchodců vyvíjela, vyšlo jí, že necelá třetina důchodců by trpěla chudobou. To je dost alarmující.

Myslíte si, že má cokoliv z toho šanci na prosazení do podzimních voleb? Nebo snahy důchodové komise vyjdou opět naprázdno?

V každé (dobré) učebnici hospodářské politiky se píše, že vláda dělá klíčové reformy krátce po volbách, kdy má ještě takzvaný politický kapitál. Čím je reforma míň populární, tím dál musí být od následujících voleb.

Najednou zjevně to, co napovídá sám zdravý rozum i učebnicové poučky, neplatí. Podle předsedkyně důchodové komise Nerudové by navrhovaný zákon o reformě vláda měla dostat v únoru 2021, tedy osm měsíců před parlamentními volbami. Už od ledna 2022 by se měl zavést základní důchod. Zjevně tak jde jen o marketingový projekt, který se neuskuteční.

Situaci kolem důchodové reformy a politické neshody s ní spojené napříč politickým spektrem i uvnitř vlády pěkně popisuje server Echo24, který píše:

„I přesto, že ještě ve čtvrtek ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) tvrdila, že vláda ani neusiluje o to, aby do konce svého volebního období stihla připravit dlouho očekávanou penzijní reformu, hned druhý den s jejím návrhem přišla šéfka resortu práce Jana Maláčová z koaliční ČSSD. V něm slibuje základní důchod 10 tisíc pro každého, zkrácení povinné doby pojištění z 35 na 25 let nebo dřívější odchod do důchodu pro zaměstnance v náročných profesích. Ekonomové však poukazují na to, že se jedná spíše o „nereformu“, protože návrh není udržitelný. Upozorňují také, že některá hesla znějí jako vytržená z letáku sociální demokracie. Návrh reformy odsoudila také část opozice, protože neřeší, kde na financování důchodů vzít peníze.“

Větší připomínky nepřišly jen od jediné strany, totiž od Pirátů. Jejich nápady jsou totiž ve výsledku hodně cítit. Piráty tlačený garantovaný příjem se projevil v nultém pilíři, státní fond výsledek také obsahuje. Mezi kované socialisty dokonale zapadli.

Jakoukoliv změnu můžeme označit za reformu, pokud by vedla k systému, který by byl udržitelný. To ale návrh rozhodně není.

Proč se politici nedokážou už přes 20 let shodnout na jakékoliv zásadnější reformě či změně důchodového systému?

Když se ohlédneme do minulosti, zjistíme, že u nás provozujeme jakousi permanentní reformu důchodové reformy. Ačkoli zde žádná skutečná zásadní reforma neproběhla, celkem velké legislativní změny systému se uskutečnily v letech 1995, 2003, 2008, 2011 a 2016.

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová přitom již koncem roku 2020 avizovala další reformu reformy, která by se měla údajně uskutečnit v roce 2021, což ale patrně podle mého úsudku nestihne.

Že je nutné reformovat důchodový systém, bylo jasné už v devadesátých letech. Zákon o důchodovém pojištění z roku 1995 zavedl dvousložkovou strukturu dávek: základní výměru (základní důchod založený na odvodech) a procentní výměru. Důchodový věk se postupně zvyšoval, a to z 60 let u mužů a z 53 až 57 let u žen (u žen konkrétní věk závisel na počtu dětí) na 62, respektive 57 až 61 let (rok 2007). Byl také zaveden vzorec valorizace.

Všem bylo ale jasné, že tím to skončit nemůže. O další důchodové reformě se stále mluvilo. Objevuje se o ní zmínka i v prohlášení druhé vlády Václava Klause z roku 1996. Tehdy se prvně mluví o fondovém pilíři, což si vysvětluji tou dobou ještě populárním thatcherismem. Ten se stal kupříkladu vzorem pro Chile, jež skutečně provedla úspěšnou důchodovou reformu založenou právě na penzijních fondech.

Nicméně někteří členové ODS již tehdy pochopili, že ODS začíná být „moc pravicová“ na měnící se voličský vkus a využili situace k takzvanému Sarajevskému atentátu, který skončil pádem vlády. Tehdy byla pravděpodobně pohřbena poslední šance na skutečnou reformu důchodů. Myslím, že tehdejší vláda v tehdejším ještě poměrně vstřícném prostředí by dokázala prosadit takovou reformu, jaké by žádná jiná vláda už neměla šanci konkurovat. Leč život vlády byl moc krátký, přišla vláda úřednická a nová politická témata.

Další vlády reformy řadu let jen odsouvaly, ačkoli pod pokličkou to stále vřelo a mluvilo se o potřebě systém změnit. To se krom jiného projevilo třeba v takzvané Dřevíčské výzvě z března 1999. Dokument tehdy mluvil o potřebě zvýšení důchodového věku na 65 let, přičemž stát by měl podle signatářů výzvy také podporovat soukromé spoření na stáří. Na tom je pikantní, že od dřevíčské výzvy uplynulo přes 21 let a k 65 letům stále jen směřujeme.

Od roku 1995 věk odchodu do důchodu sice roste, ale jen pomalu a s přestávkami. Už v roce 1995 bylo rozhodnuto o postupném zvyšování věku odchodu mužů a žen bez dětí nebo s jedním dítětem na 65 let. Ženy přitom měly odcházet do důchodu v rozmezí od 62 do 64 let věku podle počtu dětí. Tím vznikl strop 65 let.

Tento strop byl dokonce v roce 2011 odstraněn a mělo dojít k postupnému zvyšování důchodového věku po dosažení 65 let každý rok o dva měsíce. Jenže i tohle bylo v roce 2017 odstraněno a opět jsme se vrátili ke stropu 65 let. Politici nám tu tedy předvedli moc pěkné důchodové jojo. Dnes, v roce 2021, je tedy důchod opět „zastropován“ na 65 letech. Zatím ale vzrostla očekávaná délka dožití. A 65 let je proto dnes už málo.

A aby toho nebylo málo, v listopadu 2019 premiér Andrej Babiš dokonce naznačil možnost snížení věku odchodu do důchodu. Situace je absurdní.