Ekonomka Markéta Šichtařová: Zvyšováním důchodů koronavirus nikdo neporazí

Pokud jde o důchody, měli by se lidé spoléhat hlavně na sebe, a nikoliv na stát, radí v rozhovoru ekonomka Markéta Šichtařová. Důchodový systém se podle ní totiž žene do velkého deficitu a pandemie koronaviru finanční situaci státu ještě zhoršuje.

Sotva důchodci dostali v prosinci rouškovné 5000 korun, už se začalo mluvit o dalším rouškovném pro rok 2021. Jak podobné jednorázové příspěvky vnímáte?

Už koncem července 2020 premiér Andrej Babiš navrhl zvýšení valorizace důchodů o 60 korun. Spoluvládní ČSSD v tom viděla příležitost, jak voličům ukázat, že dokáže brát peníze z cizího a rozdávat je tam, kde nebyly vytvořeny, ještě víc než koaliční ANO, a navrhla zvýšení důchodů hned o 400 korun nad valorizaci. Jenže to by mohlo vyfouknout premiérovi v blížících se volbách hlasy důchodců, a tak dorovnal a jako v pokeru navýšil rovnou na 500 korun nad valorizaci.

Ministryně financí následně sázky na volební výhru umocnila dalším přihozením, když prohlásila, že by důchodci mohli na Vánoce 2020 dostat ještě navíc něco přes 1000 korun. Ministryně Maláčová se zřejmě lekla, že by ji mohlo ANO v robinhoodovském tažení trumfnout, a tak přichází s tím, že ona, nikoli ANO, předloží návrh na jednorázový mimořádný důchodový bonus ve výši 5000 korun, které familiárně označila za rouškovné.

Namísto rouškovného by se ovšem víc hodil název úplatek – ČSSD se těsně před volbami v roce 2021 jen potřebovala udržet ve voličských preferencích nad 5 % a uplácela své potenciální voliče za jejich vlastní peníze. Nic nového v politické praxi.

Připomíná to boj římského císaře Commoda se senátem o to, kdo lidu platí chléb a hry a koho má lid milovat. Asi není překvapivé, že podle mnoha historiků právě za vlády císaře Commoda začal dlouhodobý úpadek Římské říše. Dějiny se zkrátka stále opakují. Bohužel z makroekonomického pohledu je to velmi nepříznivé.

Předsedkyně důchodové komise a ekonomka Danuše Nerudová minulý týden prohlásila, že pokud se důchodový systém nezmění, tak důchody v roce 2030 plošně klesnou o 15 až 20 %. Opravdu je na tom systém tak špatně a jak se do toho promítne pandemie koronaviru?

Šéfka Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová to vysvětlila velmi stručně a jasně, když v jenom rozhovoru řekla: „Od roku 1996 až do roku 2020 důchodový systém vygeneroval více než třísetmiliardový schodek. To, že byl v plusu v roce 2018 a 2019, bylo vlivem příznivých okolností, protože silné ročníky ze 70. let jsou na vrcholu kariéry a nadstandardně do systému přispívají. Za roky 2020 a 2021 se dostane kumulativní deficit penzijního systému až na 400 miliard korun.“

To jsou alarmující slova. Český systém nemocenského pojištění se v polovině roku 2020 dostal do deficitu 13 miliard korun, což je největší deficit systému od začátku jeho fungování v roce 1993. Hodně lidí tvrdí, že to bylo kvůli koronaviru. Ten se systému jistě hodně prodražil. Přesněji řečeno, ne koronavir jako takový, ale prodražilo se jednání vlády, která si virus vzala jako záminku a vypínala opakovaně ekonomiku. Nicméně deficit měl systém nemocenského pojištění už v roce 2019, a to ještě v Evropě nikdo o žádném covidu nic nevěděl. Jen v něm tedy problém vskutku není.

Stejné to je s důchody. Hospodaření systému důchodového pojištění dosáhlo za první pololetí roku 2020 deficitu 13,85 miliard korun. Předchozí rok tou samou dobou měl přitom systém naopak přebytek 6,28 miliard korun.

Opět to mnoho lidí hází na covid. Jistěže k tomu přispěl. Ale nesrovnatelně větším problémem je meziroční růst výdajů z důchodového systému, a za ten může vláda. Covid nikdy nikdo „neporazí“ zvyšováním důchodů, tahle záminka je zcela mimo mísu. A vláda chce zvyšovat výdaje ještě víc.

Reakce většiny vlád světa na koronavirus byla podobná. Přišla neslýchaná omezení. Vlády zavřely ekonomiku a začaly na dluh „ekonomiku“ zachraňovat. Tu ekonomiku, kterou nejprve samy zmrzačily uzavírkami. Výsledkem je ohromný nárůst globálního dluhu, ať už ho počítáme jakoukoli metodikou.

Kondice české ekonomiky tedy není dobrá a proto se máme bát?

Mezinárodní měnový fond (MMF) původně počítal s tím, že globální dluh vyskočí v roce 2020 z 83,5 % globálního hrubého domácího produktu (HDP) v roce 2019 na 84 %. Nicméně koronavirus utrhl vládní výdaje ze řetězu. Globální veřejný dluh na konci loňského roku dosáhl 97,6 % hrubého domácího produktu. Vlády v boji s covid-19 utratily 301 bilionů Kč. MMF přitom očekává, že koncem roku 2021 bude dluh už na 99,5 % HDP.

To je extrémně nezdravý trend. Planeta se blíží svému předlužení. Už to není jen problém pár států. Rostoucí dluh v době extrémně uvolněné měnové politiky centrálních bank vede k riziku, že až centrální banky vrátí své úrokové sazby do normálu, vyskočí vládám dluhová služba a mnohé to neustojí. Riziko státních bankrotů roste zejména u rozvojových zemí. Jen vloni jich zbankrotovalo pět. Víme přitom, že u státních bankrotů existuje dominový efekt a je tedy možné, že negativní dopady pocítí i státy se zdravějšími veřejnými financemi.

ČR má nyní sice stále ještě dobrý rating, nicméně už i vládní data počítají s tím, že kdyby vyskočily úrokové sazby, hrozí v roce 2023, že budeme místo loňských 40 mld. Kč vydávat ročně na dluhovou službu přes 74 mld. Kč. To jsou peníze, které bychom mohli věnovat každý rok na důchody. Místo toho jimi budeme krmit spekulanty.

Nedávno jste s manželem vydala knihu nazvanou Jak nepřijít o peníze. Kdybyste měla vypíchnout zásadní myšlenku v souvislosti s penězi na důchod a stáří, co byste zmínila?

Nevěř státu, nevěř státu, nevěř státu. Spoléhej sám na sebe. Proto v knize vlastně ukazujeme, jak stát „obejít“ a postarat se o sebe bez jeho pomoci.

Řada lidí v této době kvůli chybějícím financím přemýšlí o tom, že „vyberou“ své úspory z penzijního spoření. Za jakých okolností by k tomu měli přistoupit?

Penzijní spoření je vylepšování státním příspěvkem a případným příspěvkem od zaměstnavatele. Pokud už dotyčnému chybí do důchodu pár let, asi nemá smysl v tom moc lavorovat. Ale pokud mladý zdravý člověk s příjmy podlehl pokušení a upsal se fondům, měl by podle mého soudu uvažovat, jak se z nich vymanit. Jinak by mohl přijít o mnoho.