Lucie Šídová: Sex seniorů nemá být tabu, je zdravé uspokojovat potřeby

Také lidé nad šedesát let mají své potřeby a je žádoucí i zdravé je uspokojovat, nikoliv potlačovat. Sexuálním životem seniorů se zabývá organizace Freya, a kromě toho, že školí odborníky v pečovatelských domech, jak o této věci se svými klienty jednat, nabízejí i poradenství seniorům, kteří tápou nebo se stydí. V rozhovoru pro České důchody o tématu hovoří výkonná ředitelka organizace Lucie Šídová.

Proč je sex seniorů pořád tabu?

Myslím si, že je to z toho důvodu, že pro mladší generace je velmi těžké si představit, že i tito lidé mají nějaké sexuální touhy, žijí sexuálním životem. A také si myslím, že je to tím, že se toto téma neobjevuje v médiích. Ve filmech, když se dotýkají nějakých vztahů a lásky, tak jsou to často mladí lidé nebo lidé ve věku 40 plus. Téma vztahů v seniorském věku, i když se to lepší, není moc medializováno. V časopisech a novinách se neobjevují fotky objímajících se seniorů a seniorek, anebo jen minimálně.

Tohle všechno má vliv na to, že sexualitu těchto lidí jako téma nevnímáme, nechceme vidět. Pro lidi mladší generace může být toto téma těžko představitelné. Také to může být tím, že téma sexuality, objímání, dávání najevo náklonnosti, se v rodinách neobjevovalo, lidé nejsou zvyklí vidět jejich rodiče v těchto blízkých a intimních vztazích. Takže i to může mít vliv na to, že si někteří z nás nedovedeme představit, že je i tohle téma v seniorském věku důležité.

Stáří máme také spojené často s nemocemi a omezeními, s ukončováním života, se sníženou vitalitou, a sexualita jako by tam nepatřila. Do popředí jdou jiná témata spojená se stářím, než je například právě sexualita a dává se jim větší důležitost.

Máte ve vaší organizaci lidi, kteří se na vás obracejí se skutečným problémem?

Občas se na nás obracejí lidé v seniorském věku, ale v menší míře. Spíše komunikujeme s lidmi v zařízeních sociálních služeb, s pracovníky a pracovnicemi, kteří nám ty příběhy přinášejí. My se snažíme téma sexuality otevřít.

Často je to téma spojené s možnostmi naplňování vztahů v zařízení a podobně. Spíše učíme sociální pracovníky, pečovatelky a obecně pomáhající profese, jak s tímto tématem dobře zacházet v sociálních zařízeních tak, aby ti lidé, kteří tam žijí, měli možnost taková témata řešit. Zařízení explicitně neříká „tohle téma je pro nás důležité, můžete ho tady s námi řešit“. Takže lidé s tím tématem nepřicházejí a neptají se, nepřichází s otázkami, jak mohou vyřešit některé situace vztahující se k sexuálnímu zdraví.

Domov důchodců jako problém

Bavíme se tedy o domovech seniorů. Dejme tomu, že jsem sedmdesátiletá paní, které zemřel manžel, a proto jsem se přestěhovala do domova seniorů. Začal se mi tam líbit jeden pán, vznikne sexuální touha. Jak se toto na místě řeší?

Je to velmi individuální. Mělo by to být nastaveno tak, aby témata související se sexualitou byla součástí systémového nastavení v zařízení a byla řešena. Aby ta žena mohla mít možnost navázat vztah s mužem a mohla se s ním potkávat.

Záleží také na tom, jestli by měla zájem s ním bydlet, protože někdy o bydlení zájem nemají, chtějí bydlet odděleně a potkávat se na zahradě nebo ve společenských místnostech. V některých případech zase spolu mohou chtít žít na pokoji, mít společnou místnost. Pokud to dané zařízení umožňuje, tak se mohou k sobě nastěhovat a žít spolu.

Často je tohle ale velkým problémem, protože ne všude jsou jednolůžkové pokoje, ne všude mají zrovna volný dvoulůžkový pokoj, kam by se mohli nastěhovat. Zajistit soukromí bývá náročnější. Některé domovy seniorů toto umožňují, některé ne, protože nemají možnost, jak to uskutečnit.

Pokud se problém s prostorem vyřeší, se sexem jako takovým už potom problém nemají?

Mohou mít problém, například zdravotní. U žen v seniorském věku se snižuje lubrikace pochvy, muži mají problém s erekcí. Může to být i problém bolestivého sexuálního styku a podobně.

V tomto případě je důležité, aby si o tom mohli s někým ze zařízení promluvit, aby jim někdo poradil nějakou vhodnou cestu. Například jak mít uspokojivý sexuální styk, že na to existují určité pomůcky jako lubrikační gel, a potvrdil jim, že je v pořádku i v tomto věku mít sexuální styk, že to je možné a důležité pro psychické zdraví a radost v životě.

Senioři tedy nechodí přímo za vámi?

Mohou, někdy se to stává, ale v menší míře. Máme poradnu a nabízíme odborné sociální poradenství. Mohou za námi zdarma přijít na konzultaci. To je jedna z možností, kterou mohou využít, ale zatím ji tolik nevyužívají. Buď o této možnosti nevědí, nebo se stydí, ale každopádně my nikoho neodmítneme. Chceme toto téma více otevřít.

Téma sexuality zařízení začínají tento rok více řešit. Je větší zájem o naše školení a přednášky na téma sexuality a vztahů. V předchozích letech byl zájem minimální, až letošní rok je větší vzestup zájmu o to, jak zavést práci se sexualitou v těchto zařízeních.

Myslím si, že tohle půjde ruku v ruce s tím, že o téma bude větší zájem, lidé v seniorském věku budou mít více informací a dozví se o nás. Počítáme se zvýšeným zájmem o poradenství v této oblasti.

Myslíte si, že na to, že se o tom konečně začíná mluvit, má vliv poslední rok a půl koronaviru?

Téma vztahů a sexuality je široký pojem, sexualita se nerovná sexu. Sexualita je pojem, kam patří vztahy, láska a další oblasti.

Během koronaviru byli senioři a seniorky zavření, nemohli se setkávat a opravdu jim chyběla blízkost nebo kontakt. Cítili se osamocení, proto mohlo tohle téma začít více rezonovat, více se o něj mohli lidé zajímat a možná si uvědomili, že kromě jídla a pití je také potřeba, aby senioři a seniorky zažívali nějakou intimitu, blízkost, vztahy, a že je to k životu také nutné. Myslím si, že to v tomhle období víc vyplavalo na povrch.

S čím jsme se doposud setkávali v zařízeních, bylo to, že je důležité, aby senioři a seniorky byli najedení, měli kde spát, měli čisté prádlo. A sexualita, tedy naplňování sexuality, jde stranou. Teď se možná ukázalo, že je stejně tak důležitá, že i tohle má velkou důležitost.

Stud a intimní záležitosti

Můžete uvést nějaký příběh, který jste řešili? Jak například pracujete se studem?

Stud se tam určitě objevuje. Tito lidé, kterým je třeba sedmdesát, osmdesát let, vyrůstali v době, kdy sexualita byla ještě větším tabu a byla spíše dominancí mužů. Ženská sexualita v té době byla hodně potlačována a ženy o tématu sexuality nemluvily, byla to úplně jiná doba. Stud tam tedy určitě je. Většinou jsme v kontaktu s muži, kteří přicházejí s tím, že mají problémy s erekcí.

Příběhy ze zařízení jsou také často o truchlení. Jedné ženě například zemřel v zařízení partner a ona se začala velmi brzy, asi měsíc poté, setkávat s jiným mužem. Navázala s ním vztah, hodně se potkávali. V zařízení vznikla fáma, začaly se šířit pomluvy, že by měla truchlit, když jí zemřel manžel, a ne se potkávat s jinými muži.

To je téma, které je velmi důležité, aby s tím pracovníci uměli pracovat a podpořit tu truchlící ženu, ne ty fámy. Jak dlouho máme truchlit, kde je řečeno, že máme truchlit jeden, dva roky?  Ukázalo se, že tomuto muži také nedávno zemřela žena, a oni to mohli společně sdílet a mluvit o tom, truchlit spolu. Pro ni to nebyl sexuální partner, ale partner, se kterým může sdílet tuto zkušenost.

Uvědomila jsem si, jak je důležité, aby člověk, kterému někdo odejde, měl v domově možnost tu bolest s někým sdílet, projít si fázemi truchlení. To, jestli si najde partnera za měsíc nebo za dva, je jeho soukromá věc, protože nikdo nám nemůže říkat, jak dlouho máme truchlit, je to velmi individuální. To jsou věci, které se v kolektivních zařízeních dějí, lidé řeší situaci někoho jiného a nic jim do toho není.

Myslím si, že je velmi důležité podpořit tu ženu, umožnit jí sdílet pocity, vzpomínat na manžela, mluvit o tom, jaké to bylo a zastavovat fámy, které se v těchto zařízeních dějí a jsou nepříjemné.

Také se setkáváme s tím, že lidé v tomto věku často vzpomínají na své první lásky. Začínají mluvit o svých prvních láskách, rádi sdílí tyto zkušenosti a chtějí, aby je někdo poslouchal, chtějí to někomu vyprávět. Také jsme se setkali s tématem sexuálního násilí, u žen, které žily v době války, protože války jsou spojeny se zvýšeným sexuálním obtěžováním a násilím.

Ty ženy o těchto zážitcích třeba nikdy v životě nemluvily, protože přesně jak jste říkala, téma sexuality seniorů je velkým tabu. Je s tím spojený velký stud, který je umocněný tím, že žily v době, kdy ženská sexualita byla potlačována, proto o tom vůbec nedokázaly mluvit. Toto téma se může více objevovat na sklonku jejich života. Chtějí to tajemství konečně někomu říct, nechat toto těžké téma na zemi a odejít v klidu. A pracovníci a pracovnice zařízení často nevědí, jak s tím naložit, jak poskytnout těmto lidem podporu.

Profese sexuálního důvěrníka

Na to pracovníky školíte. Víte, kolik procentuálně pracovníků s tímto umí pracovat?

To vůbec nedokážu odhadnout, myslím si ale, že je to minimum. Téma sexuality a vztahů je otevřeno v zařízeních sociálních služeb a školských zařízeních, kde pracují s lidmi s mentálním postižením. Tam už se práce se sexualitou více a více ukotvuje a vzniká profese sexuálního důvěrníka nebo sexuálního konzultanta, který se explicitně věnuje tématu sexuality.

Není to jenom o tom, že si povídá s klienty, ale že dohlíží na to, aby ostatní pracovníci dodržovali pravidla soukromí, aby nepřekračovali hranice v této oblasti, ale aby i klienti nepřekračovali hranice směrem k nim. Zabývají se celkově systémovým nastavením práce se sexualitou a vztahy.

V seniorských zařízeních to takto zatím většinou není. Znám jen asi jedno nebo dvě zařízení, kde je člověk, který se explicitně věnuje tématu sexuality, jinak je to minimum. Tento rok vnímáme nárůst zájmu o vzdělávání. Nabízíme jim možnost pomoci systémově zavést práci se sexualitou a vztahy. Doporučujeme, aby proškolili člověka, který se tématu bude víc věnovat a stane se odborníkem. Ten pak může dát podporu nejen klientům a klientkám, ale i dalším pracovníkům, protože ne každý umí s tímto tématem pracovat.

Opravdu to vyžaduje pravidelné vzdělávání, není to jednoduché téma. Snažíme se téma zviditelňovat, otevírat a nabízíme vzdělávání.

Co byl měl tedy podle vás senior dělat, pokud má problém se sexualitou a chtěl by ho řešit?

Co je důležité lidem seniorského věku sdělovat, je podle mě to, že sexualita je v seniorském věku také normální. Že je v pořádku, je součástí jejich života a je dobré ji naplňovat, mít vztahy a mít sex. Do tohoto věku naplňování sexuality patří a je to velmi důležité a prospěšné pro psychickou pohodu a zdraví člověka a vede ke spokojenějšímu a plnohodnotnějšímu životu.

Důležité je ale zmínit, že i v tomto věku platí, že musí jít o konsensuální rozhodnutí, tedy že oba se sexuálním kontaktem souhlasí. Setkali jsme se i s tím, že v partnerském páru měla žena již pokročilou demenci a muž vyžadoval sexuální styk, protože je její manžel a má na to právo. Ta žena nebyla schopná dát souhlas. A to, že jsem něčí manžel nebo manželka, nezakládá právo na sex. Musí být mezi nimi také souhlas.

Přeji lidem v seniorském věku, aby mohli svobodně projevovat a naplňovat zdravou sexualitu i v sociálních zařízeních, aby si to prostě mohli dovolit. Pokud by v čemkoliv potřebovali poradit a mluvit, ať se obrátí na nás, na Freyu, nemusí se stydět, protože my toto téma řešíme často a tématu se nebojíme.

Moc děkuji za rozhovor.

Foto: Adobe Stock (hlavní), Organizace Freya