Jan Pavel z rozpočtové rady: Na důchody peníze vždy budou, otázkou je jejich výše

Na důchody peníze budou, ale kvůli stárnutí populace hrozí, že klesne náhradový poměr a důchodci zchudnou v porovnání s pracujícími lidmi. Je o tom přesvědčen Jan Pavel, odborník na veřejné finance a člen Národní rozpočtové rady. Dodává, že tento relativní pokles důchodů lze tlumit systémovými úpravami, jako je prodlužování věku odchodu do důchodu, nebo omezováním veřejných služeb. „Také je možné více stimulovat lidi ke spoření, aby si budoucí pokles důchodů kompenzovali,“ říká v rozhovoru pro České důchody.

Výdaje na důchody v posledním roce výrazně vzrostly a v dalších letech dále porostou. Bude mít stát na důchody dost peněz a nehrozí nižší důchody?

Na důchody budou prostředky vždy. Otázkou je, jaká bude jejich výše. Naše výpočty ukazují, že pokud by měla být zachována aktuální výše náhradového poměru (podíl průměrného důchodu na průměrné mzdě, pozn. red.), pak by se důchodový systém stal vzhledem k demografické změně – stárnutí populace – neufinancovatelný. Proto nelze vyloučit, že v budoucnu tento poměr klesne.

To nutně neznamená, že důchody budou nominálně nižší nebo že klesne jejich kupní síla. Důchodci se však stanou relativně chudší v porovnání s pracující částí populace. Tento relativní pokles důchodů lze tlumit dalšími systémovými úpravami, jako je prodlužování věku odchodu do důchodu, případně snížením rozsahu veřejných služeb a následným přesměrováním takto „ušetřených“ prostředků na důchody, nebo také samozřejmě vyšším odvodovým či daňovým zatížením ekonomicky aktivní populace.

Také je možné více stimulovat lidi ke spoření, aby si budoucí pokles důchodů kompenzovali odloženými prostředky. I to však samozřejmě znamená snížení životního komfortu, neboť dojde ke snížení aktuální spotřeby za účelem zvýšení spotřeby budoucí.

Za necelých deset let začnou do důchodu hromadně odcházet silné ročníky, takzvané Husákovy děti. Co by měli politici udělat, aby byla jistota, že to důchodový systém zvládne?

Cestou je připravit a přijmout takové úpravy parametrů důchodového systému, které tento náraz zmírní. Jsou to výše uvedená opatření, jiné možnosti ve své podstatě nejsou.

Občas se objevují názory, že je celý problém fiktivní, že vše vyřeší nástup robotů či imigrace, tedy přírůstek cizinců. Naše výpočty však ukazují, že i při poměrně vysokém zvýšení růstu produktivity práce z důvodu digitalizace a robotizace dojde sice k dílčímu zlepšení, ale celková nerovnováha bude i nadále vysoká.

Také řešení přes cizince není samospasitelné, vyžadovalo by to vysoké počty imigrantů v produktivním věku, přičemž by navíc museli mít příznivější „populační chování“, tedy větší počet dětí připadajících na jednu ženu, než máme v současnosti my jakožto domácí populace. Ani na jeden z výše uvedených scénářů nelze příliš spoléhat.

Stát si půjčuje i na běžné výdaje

Proč se vlastně nyní opět tolik řeší stav důchodového systému? Co se najednou stalo se státním rozpočtem, že je otázka změn důchodů tak aktuální a významná?

Od roku 2017 dochází k postupnému zhoršování takzvaného strukturálního salda veřejných rozpočtů, které se z přebytku 0,8 % HDP v roce 2017 dostalo do deficitu ve výši kolem 3 % HDP. To znamená, že i pokud by ekonomika rostla optimálním tempem a nebyla žádná energetická krize a válka na Ukrajině, skončily by české veřejné finance 220 miliard korun v minusu.

Již nyní si musí stát půjčovat i na běžné výdaje. A to ještě důchodový systém nečelí významnější demografické změně, která se začne projevovat v 30. letech s odchodem Husákových dětí do důchodu, čímž rapidně ubude ekonomicky aktivních obyvatel.

Pokud tedy co nejdříve nedojde k zásadním úpravám na straně příjmů a výdajů státního rozpočtu, ideálně aby byly v rovnováze, dostaneme se do neufinancovatelných deficitů, které se následně budou přelévat do dluhu. Samozřejmě platí, že čím větší dluh, tím vyšší úroky. A protože ty jsou mandatorním, tedy zákonně-povinným výdajem, který se musí vždy platit, nezbyde už státu prostor na další výdaje.

Jak vnímáte dosavadní vyjádření vládních ministrů ohledně chystané důchodové reformy? Co vás zaujalo a co by rozhodně ministr Marian Jurečka při přípravě neměl opomenout?

Nelze očekávat, i vzhledem ke krátkému času, který do naběhnutí demografické změny zbývá, že dojde k nějaké systémové transformaci důchodového systému. Možné jsou parametrické úpravy průběžného systému kombinované se zvýšením efektivnosti a rozsahu existujícího třetího pilíře – penzijní spoření. To v současné podobě nefunguje dobře, má nízké výnosy a lidé si prostředky dominantně vybírají jednorázově. Jeho významná reforma by měla být prioritou.

Je příprava důchodové reformy dostatečně rychlá? A zvládne ji vláda opravdu prosadit?

Úprava důchodového systému musí být zejména udržitelná ve smyslu, že nedojde k jejímu zrušení novou vládou hned po dalších volbách, což byl příklad takzvaného druhého pilíře. Z tohoto důvodu se domnívám, že to rychle asi nepůjde a je nutné mít podporu alespoň části opozice.

Změny zasáhnou všechny

Koho, myšleno generačně, by se měly zásadní změny důchodů týkat, a koho by už spíše neměly ovlivnit?

Úpravy důchodového systému zasáhnou všechny. Budoucí důchodce tím, že pravděpodobně dojde k určité redukci náhradového poměru a že půjdou do důchodu později. Navíc si budou muset více spořit. A lidi, kteří budou ekonomicky aktivní v následujících desetiletích, budou platit vyšší daně či pojistné a k tomu si také budou muset více spořit.

Všichni také budeme mít pravděpodobně k dispozici menší rozsah veřejných služeb, neboť část veřejných prostředků budeme muset přesměrovat na důchody.

Jak vysoký by měl být minimální (zaručený) starobní důchod, který chce vláda prosadit a pravidelně o něm hovoří?

Osobně nejsem zastáncem úpravy v podobě zavedení minimálního důchodu. Značně to sníží zásluhovost systému a povede to k prohloubení nespravedlnosti, neboť na tom vydělají i lidé, kteří se v minulosti rozhodli platit pouze minimální částky na důchodové pojištění, což je dnes případ části osob samostatně výdělečně činných.

Navíc lze tuto úpravu udělat jen velmi obtížně tak, aby zavedení tohoto institutu nevedlo k dalšímu zvýšení výdajů a k prohloubení nerovnováhy veřejných financí. Diskuse o tomto konceptu zastiňuje a vytlačuje hlavní téma, kterým je finanční udržitelnost důchodového systému.

Jak vnímáte současné debaty o zvýšení důchodového věku? Měla by se hranice odchodu do důchodu změnit? A případně kdy a jak?

Posun důchodového věku je vzhledem k prodlužování věku očekávaného dožití jednoznačně nevyhnutelný. V současných zákonech máme zakotveno pravidelné přezkoumávání věku odchodu do důchodu a jeho úpravu ve vztahu k očekávanému věku dožití. Pokud bude toto dodržováno, bude po roce 2030 pokračovat prodlužování věku odchodu do důchodu i za hranici 65 let.

Zároveň je ale potřebné vytvořit finančně udržitelný systém možného dřívějšího odchodu pro osoby, které vykonávají fyzicky náročné profese. Podmínkou je však, že pro tento dřívější odchod zajistíme prostředky, například s využitím vyšší pojistné sazby pro zaměstnavatele těchto osob.

Měnit valorizaci není důležité

Letos tisíce lidí míří do předčasného důchodu, protože je to kvůli aktuální situaci finančně výhodnější. Skupina NERV v jednom ze svých návrhů popsala, že předčasný důchod je obecně velmi výhodný a že by se pravidla měla změnit. Měla by se změnit motivace ze strany státu, aby lidé déle pracovali? A je případně lepší jít cestou většího krácení důchodů za předčasnost, nebo naopak zvýšením úlev těm, kteří budou „přesluhovat“?

Potřebnost udržet lidi v pracovní aktivitě je jednoznačná a cesta je v obou výše uvedených možnostech. Tedy mělo by dojít jak ke zvýšení demotivačních prvků při předčasném důchodu, tak i k vyššímu finančnímu zvýhodnění při přesluhování.

V lednu 2023 proběhne další řádná valorizace důchodů a současný vývoj inflace naznačuje, že nás příští rok čeká i další mimořádná valorizace. Většině důchodců tyto valorizace zvládají pokrývat zdražování, ale potíž je u těch s nízkými důchody. I skupina NERV nedávno navrhovala, že by se pravidla mimořádné valorizace měla změnit, aby byla spravedlivější a více pomáhala chudším důchodcům. Jak to vnímáte vy a mělo by se s tím něco udělat?

I v roce 2023 téměř jistě dojde k mimořádné valorizaci. Obecně se však domnívám, že měnit konstrukci mimořádné valorizace není až tak důležité, i když je vychýlena v neprospěch nižších důchodů. Na druhou stranu u řádné valorizace je to obráceně.

Problém nízkých důchodů by měl řešit systém nepojistných dávek, například příspěvek na bydlení či dávky pomoci v hmotné nouzi. Navíc je zde opět riziko, že úprava valorizačního vzorce by skončila dalšími výdajovými požadavky a zhoršením udržitelnosti systému.

Také předpokládám, že mimořádné valorizace jsou skutečně mimořádnou událostí a že inflace v příštím roce odezní, a tudíž je již nebudeme potřebovat. Neztrácel bych s tímto tématem čas a věnoval se finanční udržitelnosti.

Foto: Úřad Národní rozpočtové rady