První tetování v šedesáti nebo jiný malý úlet: V důchodu už nemusíte nikomu vysvětlovat, co si smíte dovolit

První tetování v šedesáti? Může to být jen malý obrázek na zápěstí. Může za ním ale být i něco podstatnějšího, a to konkrétně rozhodnutí, že člověk už nechce každou změnu poměřovat tím, co se v jeho věku sluší. Důchod dnes pro řadu lidí neznamená konec aktivního života. Spíš přichází období, kdy mají poprvé po desítkách let větší část času a rozhodování opravdu ve vlastních rukou.

Česká čísla ostatně ukazují, že stáří může být velmi dlouhou etapou. Podle Českého statistického úřadu měla žena ve věku 65 let v roce 2025 před sebou v průměru dalších 20,8 roku života, muž 17,1 roku. Pro mnoho lidí představuje penzijní věk čtvrtinu dospělého života.

Právě proto se mění i představa, jak má důchod vypadat. Česká televize letos v květnu upozornila, že tuzemští senioři jsou aktivnější než dříve. Chodí na kurzy a kroužky, cestují a zkoušejí nové aktivity. V Táboře si například mohli vyzkoušet příměstský tábor určený právě starším lidem.

Přitom ale nejde jen o to něčím vyplnit volné dopoledne. Po desetiletích, kdy den určovala práce, děti, domácnost nebo péče o rodiče, se mění samotná otázka, komu člověk svůj čas dluží. Odpověď už nemusí automaticky znít rodině, zaměstnavateli nebo okolí.

Teď už nemusím

Právě tady může začínat změna, která je zvenčí sotva vidět. Někdo odmítne hlídat vnoučata každý víkend. Jiný si koupí šaty, které by si ještě před deseti lety netroufl nosit. Další vyrazí sám do zahraničí, začne chodit na koncerty nebo si konečně nechá na těle malou připomínku někoho, koho měl rád.

Nemusí v tom být žádná vzpoura ani snaha dohnat mládí. Spíš prostá věta: Teď už nemusím vysvětlovat, proč se mi něco líbí.

Tetování je v tomto směru jen dobře viditelný příklad. Stejný význam může mít nový účes, první cesta bez partnera, návrat ke sportu nebo rozhodnutí, že člověk nebude zakrývat šedivé vlasy či jizvu.

Stejně tak se mění i vztah k vlastnímu tělu. To, co člověk ve třiceti skrýval kvůli práci nebo okolí, už nemusí po šedesátce řešit stejným způsobem. A nemusí to nikomu vysvětlovat.

Také univerzity třetího věku nabízí většina českých veřejných vysokých škol. Nejde přitom jen o historii nebo přednášky o zdraví. Nabídka zahrnuje jazyky, psychologii, tvůrčí činnosti nebo témata spojená s cestováním.

V Mostě se například do kurzů tamní univerzity třetího věku v minulém akademickém roce přihlásilo 358 posluchačů. Mezi absolventy byli podle Vysoké školy finanční a správní i lidé kolem devadesáti let. Samotný věk tedy zjevně nemusí být překážkou k tomu začít s něčím, co člověk dosud nedělal.

Důchod není nová uniforma

Přesto kolem stáří dál přežívá řada nepsaných pravidel. Co se ještě hodí nosit, kam je vhodné jezdit, jak moc má být člověk k dispozici dětem, a jestli už některé věci nepřenechat mladým. Právě takové představy ale mohou být svazující.

To neznamená, že se má každý penzista pustit do cestování, barvit si vlasy nebo mířit do tetovacího studia. Svoboda funguje i opačně. Někdo má po letech práce největší radost z toho, že nemusí nikam jezdit a může celé dopoledne strávit na zahradě. Jiný nechce žádné nové zážitky, ale chce mít klid od dobře míněných rad. Důležité je zejména to, dovolit si konečně rozhodnout se podle sebe, nikoli podle toho, co od něj očekává okolí.