Rodič už péči potřebuje, i když ji nechce přijmout. Rodina ho k ní ale nemůže jednoduše donutit
Rodina už péči o stárnoucího rodiče nezvládá, ale on pečovatelku odmítá. Samotný věk ani závislost na pomoci ještě neznamenají, že děti mohou rozhodovat za něj. Důležitější je svéprávnost, schopnost rozhodovat a v krajním případě také bezprostřední ohrožení života či zdraví.
Sledovat v Google Zprávách
Rodina může postupně převzít vaření, nákupy, úklid i osobní péči. Pokud ale senior odmítá jakoukoli pomoc, příbuzní se dostávají do situace, kterou sami nedokážou dlouhodobě řešit. Rozhodující bývá správné rozpoznání potíží, důvod odmítání a způsob, jakým se o péči začne mluvit.
Odmítání pomoci neznamená automaticky tvrdohlavost ani ztrátu schopnosti rozhodovat. Senior může mít strach ze ztráty soukromí, obávat se cizího člověka v domácnosti nebo si nepřipouštět, že už některé činnosti nezvládá. Proto je nejprve potřeba zjistit, co se v jeho každodenním životě změnilo.
Varovné signály zhoršující se soběstačnosti
Zhoršování soběstačnosti často přichází nenápadně. Senior může ještě působit samostatně, ale současně už nezvládá některé úkony bezpečně nebo pravidelně. Rodina by si měla všímat hlavně změn oproti jeho dřívějšímu fungování. Varovným signálem bývá například opakované vynechávání jídla, zanedbaná hygiena, zhoršený pořádek, neuhrazené účty nebo zapomenuté návštěvy u lékaře.
Riziko představují také pády, nesprávné užívání léků, zapnutý sporák, zkažené potraviny nebo potíže s oblékáním. Důležité je také sledovat, zda senior zvládá nakupování, přípravu jídla a pohyb mimo domov. Pokud se přestává orientovat v čase a prostoru nebo se opakovaně vrací domů bez potřebných věcí, nemusí jít jen o běžné projevy stárnutí.
Rodina by si měla zapisovat konkrétní situace, které vyvolávají obavy. Takový přehled pomůže při rozhovoru se seniorem i při návštěvě praktického lékaře. Jednorázové zapomenutí samo o sobě nemusí znamenat vážný problém. Opakované a zhoršující se potíže už vyžadují pozornost.
Důvody, proč senior pomoc odmítá
Přijetí péče od sociálních služeb může senior vnímat jako důkaz, že ztrácí samostatnost. Dosud rozhodoval o svém čase, domácnosti i penězích. Nyní má ale připustit, že potřebuje pomoc cizí osoby. Taková změna může ohrozit jeho pocit kontroly nad vlastním životem. Někteří senioři se obávají, že budou považováni za slabé nebo neschopné. Pomoc si mohou spojovat s bezmocí a s představou, že začnou být pro své děti přítěží.
Dalším důvodem může být popírání skutečného stavu. Senior si nemusí uvědomovat, že zapomíná, špatně chodí nebo nedokáže bezpečně připravit jídlo. U některých lidí se ke strachu přidávají deprese, úzkost, porucha paměti nebo jiná změna zdravotního stavu. Odmítání může také souviset s předchozí zkušeností. Senior mohl mít pocit, že o něm někdo rozhodoval bez vysvětlení, nebo se setkal s neznámým pracovníkem, kterému nedůvěřoval. Proto nelze všechny důvody shrnout do jediného tvrzení, že pomoc nechce.
Citlivý rozhovor o potřebné pomoci
Rozhovor by měl začít konkrétní situací, nikoli obecným hodnocením seniora. Věta, že už nic nezvládá, obvykle vyvolá odpor. Přesnější je upozornit na konkrétní potíž, například na opakované pády nebo zapomenuté léky. Rodina by měla seniorovi dát prostor vysvětlit, čeho se obává. Není vhodné ho přerušovat, zesměšňovat nebo přesvědčovat, že jeho strach nemá smysl. Klidný rozhovor může ukázat, zda mu vadí konkrétní pracovník, rozsah pomoci, čas návštěvy nebo samotná představa cizí osoby v bytě.
Vhodné je zdůraznit, že pomoc nemusí znamenat převzetí celého života. Senior může nejprve přijmout pouze dovoz oběda, pomoc s nákupem nebo jednorázový úklid a střídání návštěvy s rodinou. Pokud i tak trvá na svém, že pomoc pečovatelské služby nechce, nelze ho nutit.
Zapojení lékaře a sociálních služeb
Jestliže senior opakovaně padá, nejí, nepije, užívá léky nesprávně nebo nechává domácnost v nebezpečném stavu, rodina by neměla zůstávat sama. Při náhlém zmatení, bezvědomí, vážném pádu nebo jiném bezprostředním ohrožení života je třeba volat zdravotnickou záchrannou službu na čísle 155. V ostatních případech může rodina požádat o pomoc sociální odbor obce nebo využít registrovanou sociální službu.
Pokud senior rozumí situaci a dokáže se rozhodnout, nelze mu pečovatelskou službu jednoduše nařídit. Jestliže však kvůli zdravotnímu stavu nedokáže posoudit vlastní bezpečí, je nutné zapojit lékaře, sociální pracovníky a podle okolností také právní pomoc a soud, který může podle Ministerstva spravedlnosti rozhodnout o svéprávnosti dané osoby.
Zdroje: mzd.gov.cz, mpsv.gov.cz, msp.gov.cz, oporadiakonie.cz, www.violapecuje.cz, pecovat-doma.cz
