Jít sama na skleničku nebo zmrzlinu není ostuda: Ženy po šedesátce si konečně berou večery pro sebe
Ženy po šedesátce nemusí trávit večery doma. Návštěvu kina, divadla nebo kavárny si mohou užít samy i s přáteli. Důchod totiž neznamená konec společenského života.
Sledovat v Google Zprávách
Důchod často změní společenský rytmus dne. V předešlých letech se člověk staral o děti, své rodiče, chodil do práce a sem tam si vyšel s kolegy či kamarády na kulturní akci. To vše se přirozeně mění a mnohé zvyky a povinnosti s příchodem určitého věku mizí.
Volný čas se však s příchodem penze nemusí zúžit na péči o domácnost a občasnou návštěvu rodiny. Pro řadu žen se naopak otevře prostor pro aktivity, které měly rády nebo je musely z určitých příčin odkládat.
Vstupenka na večerní koncert, film v malém kině nebo představení v divadle proto není u ženy po šedesátce ničím neobvyklým. Stejně tak není důvod považovat za zvláštní, že si po kulturním programu sedne sama do kavárny nebo do jazzového baru.
Samostatný večer navíc neznamená, že žena nikoho nemá. Partner může mít jiný vkus, kamarádka nemusí být k dispozici a děti mohou bydlet daleko nebo mít vlastní program. Čekat pokaždé na doprovod by znamenalo vzdát se mnoha aktivit. Jít sama mezi lidi navíc může dát prostor k navázání dalších kontaktů a domlouvání si dalších aktivit.
Společenský život nekončí, jen se mění
Odchod do důchodu často přináší obavu, že se společenský kontakt omezí na rodinné návštěvy a náhodná setkání v obchodě. Jenže v tomto období může nastat přesně opačný efekt. Právě tady může vzniknout prostor pro aktivity. Večerní představení, přehlídka, místní akce, čtení v kavárně či jiné příležitosti nemusí být mimořádnou událostí. Může jít o běžnou součást týdne. Navíc podobné programy představují možnost, jak zůstat v kontaktu s okolím a zachovat si pravidelný rytmus.
Jenže představa, že se žena s přibývajícím věkem postupně stahuje z veřejného života, souvisí i s tím, jak společnost stáří vnímá. Socioložka a sociální gerontoložka Lucie Vidovičová upozornila loni v červenci v rozhovoru pro Český rozhlas Dvojka na problém takzvané neviditelnosti žen už kolem padesátého roku života. Téma spojila také s tím, jakou představu o seniorech vytvářejí média.
„Média vytvářejí něco, co bude posloucháno nebo na co se budeme dívat. Takže my tou svou preferencí vytváříme trošku ta média. Je potřeba vytvářet příležitosti, abychom měli víc možností, jak vnímat, že lidé jako my jsou součástí těch obrazů,“ uvedla Lucie Vidovičová pro Český rozhlas Dvojka.
Dokonce i Ministerstvo práce a sociálních věcí se ve Strategickém rámci přípravy na stárnutí z let 2021 až 2025 zabývá fenoménem stárnutí, diskriminací starších osob a tím, jak společnost seniory vnímá. „Stárnutí společnosti je fenomén, který vyžaduje změnu v chápání toho, kdo je senior. Představy, které máme o stárnutí a lidech od určitého věku, jsou často zastaralé a nerespektující fakt, že dnešní senioři představují velmi heterogenní skupinu čítající téměř dva miliony osob, a její různorodost do budoucna ještě posílí,“ uvádí.
Když je žena sama, ještě to neznamená, že je osamělá
V souvislosti s ženami, které chodí samy na kulturní akce, se často skloňuje slovo osamělost. Jenže být sám a cítit se osamělý jsou dvě různé věci. Světová zdravotnická organizace ve zprávě o sociálních vazbách z června 2025 rozlišuje sociální izolaci jako objektivní nedostatek sociálních vazeb a osamělost jako bolestivý pocit, že člověku chybí vztahy, které by si přál.
Žena, která si koupí lístek do divadla a jde sama, může mít plný telefon kontaktů a rodinu, která ji čeká doma. Jen si tentokrát vybrala program, na který nikdo jiný neměl čas ani chuť.
Právě kulturní akce přitom nabízejí něco, co domácí prostředí nedokáže nabídnout. Člověk vyjde z domu, ocitne se mezi lidmi a na několik hodin změní stereotyp.
Starší ženy nejsou jen babičky
Dalším stereotypem, který se drží žen po šedesátce, je představa, že jejich hlavní rolí je starat se o rodinu. Být babičkou může být důležitou součástí života ve stáří, ale není to jediná společenská role, kterou mohou tyto ženy zastávat.
Dnes tak může být zcela normální, když si i po šedesátce vyrazíte sama za kulturou nebo na skleničku vína. Nemusíte se stydět se za to, že si chcete dopřát příjemnou chvilku. Není to gesto, které by mělo něco dokazovat. Spíš je to tichý signál, že jste si tento den vybrala něco pro sebe.
Možná právě v tom leží ta největší změna. Po letech, kdy se váš den řídil prací, dětmi a povinnostmi, může část času konečně patřit jen vám.
