Šéf Asociace penzijních společností: Neodmítáme snížení poplatků, ale vládní návrh to přehání
Ministerstvo financí představilo radikální reformu spoření ve třetím důchodovém pilíři. Asociace penzijních společností souhlasí s kroky ke zatraktivnění doplňkového penzijního spoření pro mladé, jako je spoření v dynamičtějších fondech či zvýšení státního příspěvku. Prezident asociace Radek Moc však vysvětlil v rozhovoru pro České důchody, proč by pro systém nebylo vhodné snížit poplatky za spoření v takové výši, jak to vláda navrhuje.
Sledovat v Google Zprávách
Je to jeden z mála vládních návrhů, který vesměs kvituje i opozice. Ministryně financí Alena Schillerová v červnu představila návrh takzvaného Lepšího penzijka. Novela zákona o doplňkovém penzijním spoření má zdvojnásobit státní příspěvky pro účastníky do 30 let, u těch nejmladších snížit minimální vklad pro příjem příspěvku a lidem do 36. roku věku umožnit jeden jednorázový výběr třetiny naspořených peněz.
Další novinkou je také automatické spoření většiny prostředků v dynamické strategii u klientů do 50 let.
Zdaleka nejdiskutovanější je ale razantní snížení poplatků penzijním společnostem. U všech fondů s výjimkou alternativního se zruší výkonnostní poplatek, poplatek za správu bude nastavený jednotně na 0,5 procenta. Vláda argumentuje, že klient penzijních společností zaplatí na poplatcích po 35 letech 56 procent úspor. Ve vládou navrženém systému to má být 16 procent.
Penzijní společnosti ale varují, že půlprocentní poplatek nepokryje jejich náklady a ohrozí efektivní nábor nových klientů i správu aktiv těch stávajících. V rozhovoru pro České důchody o svých stanoviscích hovořil prezident Asociace penzijních společností Radek Moc.
Počet klientů neznatelně klesá, ale není to dramatické
Jak se v současnosti daří nabírat nové klienty do doplňkového penzijního spoření?
V současné chvíli do stávajícího systému padá nějakých 100 000 klientů za kvartál. Napříč celým trhem.
Drtivá většina z nich přichází přes fyzické poradenské sítě. Jsou to buď interní sítě bank a pojišťoven, které jsou matkami penzijních společností, nebo to jsou externí distribuční sítě. Nějaká malá část, možná do pěti procent, přichází přes on-linové kampaně.
Jsou to lidé, kteří přicházejí zcela nově, nebo lidé, kteří jen přecházejí ze starého spoření?
Většina bude nově. Část jsou samozřejmě interní převody, kdy člověk z transformáku (transformovaný penzijní fond – pozn. red.) přejde do doplňkového penzijního spoření. Ale většina budou noví klienti systému.
Vnímáte to jako dostatečný zájem?
Spíš bych se zaměřil na lidi, kteří ve fondech už teď jsou. Protože když si vezmete odchody a příchody, tak to je skoro nula od nuly. Za kvartál možná 110 tisíc lidí odejde, 100 tisíc lidí přijde. To znamená, že maličko, neznatelně to klesá.
Když tam nejsou nějaké státní zásahy, naposledy třeba odebrání státního příspěvku starobním důchodcům, celkové množství zhruba setrvává na hranici čtyř milionů lidí. Ten příliv, který tam je teď, v podstatě stačí na to, aby se systém udržoval blízko čtyřem milionům.
Je otázka, kolik je maximum, kolik lidí může mít desetimilionový stát ve třetím pilíři. Pokud byste tam měl celou ekonomicky aktivní populaci, strop může být nějakých šest milionů. To znamená, že když tam jsou už čtyři miliony, není to zase tak dramatické. Není to málo, zhruba to odpovídá tomu, jak je systém nastavený.
Je otázka, co se stane do budoucna. Jestli tam těch 100 tisíc klientů za kvartál dále bude přistupovat, protože jinak se systém bude dramaticky propadat v počtu účastníků. Odchody budou pořád zhruba stejné.
Není tedy právě proto čas na to takzvané zatraktivnění doplňkového penzijního spoření pro nové klienty?
Náš systém má dlouhodobě zatraktivnění ve formě státního příspěvku. Pro mladé klienty teď vláda uvažuje o navýšení státního příspěvku. Je otázka, do jaké míry tohle zvedne zájem mladých lidí, aby do systému vstoupili.
Další otázka je, co by mohlo být dalším zatraktivněním. V nově navrhované reformě je takzvaná strategie životního cyklu. To znamená, že člověk, který tam nově přijde, už se neztratí v pasti investičního dotazníku, že by mu vyšel příliš konzervativní profil a on by spadl do příliš konzervativního fondu, ačkoliv je mladý a zaslouží si být v tom dynamickém, kde vydělává víc.
Tyto dvě věci – navýšení státní podpory pro lidi do 30 let a strategie životního cyklu – nějakým způsobem zvedají tu, možná ne atraktivitu, ale určitě výnosnost pro klienty. Je otázka, jak hodně si to populace uvědomí, aby do systému vstupovala. Protože, jak jsem říkal, drtivá většina lidí, kteří tam vstupují teď, přicházejí přes fyzické obchodníky, kteří je přesvědčí ke vstupu do systému.
Jsme otevřeni snížení poplatků, ale nesmí se přehnat
Co je tedy podle vás hlavní překážkou, která lidi odrazuje právě od spoření ve třetím pilíři?
Myslím si, že ta hlavní věc je strašně dlouhý horizont. Vy ideálně potřebujete, aby tam lidi vstoupili do takového 30. roku věku, aby se naplno zapnula síla složeného úročení, aby při tisícikorunové úložce měsíčně dosáhli na dostatečné sumy. Aktuálně průměrně začínají něco málo po čtyřicítce, což už je pozdě, aby do té doby, kdy mají nárok na výplatu, měli naspořeno dost peněz.
Když 25letý člověk ví, že nárok ze třetího pilíře vznikne zhruba za 40 let, je to pro něj hrozně daleko, pokud mu to někdo pořádně nevysvětlí. Odpověď na otázku je tedy dlouhý horizont, možná v kombinaci se slabší finanční edukací.
Nemohou být překážkou i ty sporné poplatky? Vláda svou kritiku stávajícího systému staví na výpočtu, podle kterého člověk, který bude spořit 35 let, zaplatí milion korun na poplatcích.
Já bych teď nechtěl řešit přímo kalkulaci, spíš obecně poplatky. Určitě se s nimi dá něco dělat. Nemyslím si, že by to zvedlo atraktivitu, protože všechny výzkumy ukazují, že lidé si bohužel stejně neuvědomují, jak ten systém funguje. To znamená, že i kdybyste tam měl nulové poplatky, tak to stejně pro lidi bude hrozně těžko uchopitelné a systém by ani tak nefungoval.
Snížení poplatků ale má příznivý vliv na zhodnocení. Když jsou poplatky nižší, tak lidé, kteří v systému jsou, vydělají víc.
Mám trochu problém s interpretací, že tam budou mít o milion víc a podobně. To je spíš zásluha těch dvou věcí, které jsem jmenoval, tedy navýšení státního příspěvku a zařazení do dynamické strategie.
Jinak samozřejmě snížení poplatků má pozitivní vliv na zhodnocení. Akorát se to nesmí přehnat, protože, jak už jsem říkal dvakrát, příchod nových klientů je přes fyzické poradenské sítě, a jakmile je poplatek nastavený tak nízko, že z něj v podstatě nejde ani zaplatit provize, tak těch 100 000 klientů za kvartál, který tam teď chodí, se propadne na zlomek toho čísla.
Než se začala probírat tato novela o reformě penzijního spoření, měli jste i vy coby penzijní společnosti v plánu nějakou vlastní inovaci? Nebo by to bývalo dál pokračovalo stejně?
Letos v dubnu, ještě před tím, než novela získala konkrétní kontury, jsme představili naši „evoluci penzijka”, která řeší strategii životního cyklu a podporu mladých.
V oblasti poplatků nemůžeme jako asociace přijít s návrhem na změnu. Na zvýšení, na snížení, na úplné odstranění. V tom nám brání antikartelové úmluvy. Nemůžeme říct: My jako devět poskytovatelů na trhu za vámi jdeme s tím, že poplatky by se měly snížit na polovinu nebo na nějakou určitou úroveň.
Ještě k těm poplatkům, abych vám z toho neutíkal. My jsme určitě otevření a od začátku jsme byli otevření k debatě o poplatcích, ale chtěli jsme, aby probíhala racionálně, nad konkrétními čísly. Aby to nebylo politické rozhodnutí, které sice bude vypadat hrozně líbivě – třeba když poplatky snížíme na čtvrtinu současného stavu – ale zablokuje to systém. Ten by za takové situace dál nemohl fungovat, jelikož všechny penzijní společnosti by se v tu chvíli ocitly ve ztrátě.
Vláda s vámi navržené změny konzultovala, nebo to přišlo z čistého nebe?
Technické věci, ne ty poplatkové, s námi konzultovala. V oblasti poplatků velká konzultace neprobíhala. Jak jsem říkal, my jako trh se nemůžeme moc sladit na tom, co by za nás byla správná výše poplatků. Takže jsme jenom odkazovali na Reporting ČNB, který ukazuje, jaká velikost poplatků by znamenala černou nulu pro sektor. Tedy kdy by sektor nic nevydělával, ale ani by neprodělával. Ta hranice je nějakých 0,64 %. Těch 0,5 %, které navrhuje vláda, vnímáme jako politické rozhodnutí, které se ne úplně opírá o číselné analýzy.
Ty nápady „tak trochu víc šetřete, ať vám to vydělává i s těmi 0,5 %“, se nepotkávají moc s realitou.
Na druhou stranu je to jen jedna z věcí v navržené reformě. Jsou tam ale další – strategie životního cyklu, řešení transformovaných fondů, alespoň částeční řešení otázek vstupu mladých lidí. A tam se shodneme, že to je minimálně správný směr, nebo možná dokonce i správné řešení.
Bohužel, všechny tyhle dobré věci, které tam jsou, budou znegovány tím, že my při poplatku 0,5 % nemáme šanci nabírat nové klienty v takové míře, jako to bylo teď.
Dobře. Není ale pravda to, co říká vláda, že lidé přicházejí o značnou část spoření právě na poplatcích?
No, o značnou část… přicházejí na poplatcích o část peněz, která je v mezinárodním srovnání v podstatě někde na průměru nákladovosti srovnatelných třetích pilířů, které po Evropě jsou.
Když jsme na průměru, tak se samozřejmě můžeme bavit o tom, jestli by ty poplatky nemohly být ještě nižší, ať jsme jedni z nejlepších, tedy jedni z poplatkově nejméně náročných. Ale jak jsem říkal, tahle snaha se trochu přehnala, těch 0,5 % je hodně nízko.
V současné chvíli je poplatková struktura taková, že máte základní poplatek 1,0 % za správu a potom nějaké performance fee (takzvaný výkonnostní poplatek, pozn. red.), které v posledním roce, kdy se akciovým trhům extrémně dařilo a my jsme zhodnocovali peníze klientů, mohly být klidně taky až další jedno procento.
Když odeberete performance fee a snížíte základní poplatek na polovinu, bude změna tak dramatická, že při ní bohužel za současných podmínek nepůjde moc fungovat.
Jak se vám poslouchají slova vládních představitelů, například ministryně financí, že penzijní společnosti se doteď měly velmi dobře, anebo že teď je na vás, abyste hospodařili tak, že se srovnáte i s tím sníženým poplatkem?
K tomu prvnímu, že se penzijní společnosti měly dobře. Tak to je, byly ziskové. Otázkou je míra senzibility k tomu, co znamená velmi dobře. To beru spíše jako politické prohlášení.
A potom ta rada, abychom zkusili být levnější. Možná pro představu: nákladovost doplňkového penzijního spoření bez nároků na kapitálové zhodnocení, to znamená opravdu nákladovost bez profitability, je kolem 1 %. Z toho 0,4 % jsou distribuční náklady na vstup nových klientů do systému.
Další dvě položky, které jsou skoro stejné, kolem 0,25 %, jsou investiční náklady, kde, jak jsem říkal, je můžeme trochu snížit, ale zavřeme klienty do pasti, kdy už zůstanou v nejlevnějším nástroji, který existuje. A ta druhá 0,25% položka jsou administrativní náklady. To je to, co opravdu platíme jako penzijní společnost na náš provoz. Tam je prostor hodně malý. I kdybyste je úplně vymýtili, tak se stejně z 1 % dostanete na 0,75 %. Stejně to je hodně nad tím, co nakonec bylo navrženo.
Takže i když se budeme hrozně snažit, najdeme někde nějakou setinku procenta. Ale rozhodně to nebude něco, co by nám umožnilo pokračovat v podnikání za poplatku 0,5 %. My neříkáme: Nechte nám poplatky na té úrovni, co teď jsou. To ani nemůžeme. Ale poukazujeme na to, že těch 0,5 % je pod úrovní nákladovosti trhu.
Ostatní věci v novele jdou správným směrem
Řada lidí se domnívá, že vaše protesty vycházejí z toho, že stávající podmínky jsou pro vás zkrátka výhodné.
Stávající podmínky jsou určitě výhodné. A řekl bych, že všechny společnosti na trhu dlouhodobě vykazují zisk.
Pokud se někomu zdá, že zisky jsou hrozně velké, což by se dalo rozporovat, ale pokud někomu přijde, že zisky se musejí snížit, tak je zase nesmysl snižovat je pod hranici nákladové rentability. Pokud pro nás stát udělá ten systém ztrátový, tak nějakým způsobem pomůže klientům, kteří v něm teď jsou. Pro ty se nic špatného nestane. Žádná penzijní společnost nezkrachuje, ale bohužel se nebudou tolik přijímat noví klienti.
Za nových podmínek by byl každý nový klient, který přijde přes fyzickou distribuci, pro penzijní společnost v podstatě ztrátový. To znamená, že nebudou o klienty usilovat.
Jaká další negativa by podle vás navrhovaná novela přinesla?
Vidím tam dvě negativa. Jedno, o kterém jsem tady mluvil několikrát, a to, že systém, ve kterém teď máme čtyři miliony klientů, bude klesat o 100 tisíc klientů každý kvartál a nebude přibývat dost nových klientů.
Menší úskalí může snížený poplatek znamenat i pro stávající klienty, protože nám to nejenom v podstatě znemožní distribuční náklady, hodně nám to omezí i ostatní náklady, jako jsou třeba investiční. Doteď jsme mohli dělat něco, čemu se říká aktivní správa aktiv. To znamená, že jsme mohli opravdu vybírat, kam peníze klientů investovat podle toho, jak se trhy vyvíjely v různých geografiích, sektorech a podobně. Teď je systém dimenzovaný tak, a ti tvůrci (novely zákona o doplňkovém penzijním spoření – pozn. red.) se tím ani netají: Pošlete peníze klientů tam, kde je to nejlevnější. Do amerických ETF, tam se poplatkově vejdete. Jenže tam nastává riziko koncentrace.
Co znamená riziko koncentrace?
Že všechno budete mít v jednom nástroji, v amerických ETF. Jindy se kupují evropské akcie, další tituly, nejenom akcie a podobně. Takhle ale budete v podstatě odkázaní na výkon amerických ETF, které mohou být třeba trochu přežhavené, nemusí mít v následujícím horizontu 30, 40 let takový výkon, ale klient tam bude zamčený, protože poplatek už neumožní aktivní správu, abychom prostředky zase převáděli do nějakých výnosnějších titulů.
Znamená to, že podle vás tato novela znehodnotí třetí pilíř?
Ne, to bych nechtěl říct. Pouze to poplatkové nastavení. My neprotestujeme proti tomu, aby se poplatek snížil, ale ať se sníží na úroveň, která umožní ekonomické fungování společnostem na trhu. Všechny ostatní věci, které v novele jsou, jdou správným směrem.
Jaká je tedy pro vás nejnižší přijatelná hranice poplatku?
Nechci říkat, jaká je nejnižší přijatelná, protože by to zase znamenalo nějakou dohodu na trhu, kterou nemůžeme dělat. Ale už jsem tady mluvil o tom, že podle reportingu ČNB hranice černé nuly i bez jakéhokoliv profitu pro sektor je 0,64 %.
Takže při nastavení 0,64 % systém dál může fungovat. Penzijní společnosti na tom napříč trhem nevydělají ani korunu, ale neprodělají ani korunu.
Probíhají momentálně nějaká jedná s vládou o tom, jak by se návrh novely ještě mohl upravit?
V oblasti poplatků tam úplně debatu nevidím. My se snažíme deklarovat, jakkoli to jde, že systém sice nastavili ve spoustě parametrech správně, ale v poplatcích to hodně omezí celý sektor a dopadne to na úspěch celé reformy.
Vláda návrh novely schválila na konci srpna, teď někdy (rozhovor probíhal v první polovině září – pozn. red.) bude načtená do parlamentu. Tam budeme pokračovat se zákonodárci v diskuzích o tom, že pokud poplatek sníží tak, jak je to nyní navržené, reforma nebude fungovat a oni budou stát před nutností ji upravovat, až uvidí negativní výsledky.
Není zvláštní, že se výjimečně na těchto změnách shodne dokonce opozice s koalicí a značná část politiků vnímá návrh pozitivně?
Já myslím, že pozitivně vnímají samotné nastavení plus snahu o nížení poplatků. Ale třeba s opozicí mluvíme, a ti si uvědomují riziko poplatku 0,5 % při odebrání performance fee.
Takže opozice bude při schvalování v parlamentu kopat za vás?
Tady asi nejde moc o kopání za nás, my se stejně musíme snažit přesvědčit stávající koalici. A takhle, tady nikdo nekope za nás. Za penzijní společnosti, za banky, za telekomunikace, za podobné odvětí nikdo nebude moc kopat. Tady jde spíš o to, aby ten třetí pilíř dál mohl fungovat. Protože jsou tam i návaznosti, a pokud přestane fungovat třetí pilíř, tak nepůjde jenom o klienty v něm nebo o penzijní společnosti, ale taky o to, že to bude horší a horší i s prvním pilířem.
My tady třetí nebo druhý pilíř potřebujeme. Viděli jsme, jak to dopadlo s druhým, nějaké snahy o jeho resuscitaci asi nelze v nejbližší době čekat. Takže je potřeba mít fungující třetí pilíř, který by tomu prvnímu pilíři, jehož postačitelnost bude klesat a klesat, nějakým způsobem ulevil.
