„Po mrtvici není nic ztracené.“ Jan König vysvětluje, proč má smysl bojovat i po letech
Mrtvice dokáže během několika minut převrátit život člověka i jeho nejbližších. Návrat zpět přitom nemusí být otázkou několika týdnů nebo měsíců. Podle Jana Königa má smysl hledat možnosti zlepšení i dlouho po cévní mozkové příhodě a nesoustředit se jen na cvičení, ale také na práci, vztahy, finance nebo samostatnost v běžném životě.
Sledovat v Google Zprávách
Právě s tím pomáhá organizace ERGO Aktiv, kterou Jan König vede. Zaměřuje se na lidi s utrpěným poškozením mozku a nabízí jim neurorehabilitaci, sociální rehabilitaci, podporu v domácím prostředí i poradenství pro rodiny. V rozhovoru pro České důchody König popisuje, co může správně nastavená péče změnit, proč není dobré smířit se příliš brzy s nepříznivou prognózou a jak může rodina nemocnému pomoci vrátit se k co nejaktivnějšímu životu.
Kdybyste měl pojmenovat největší mýty, jež o mrtvici mezi lidmi stále panují, které by to byly?
První je určitě představa, že mrtvice se týká jen starších lidí. Zhruba každý třetí až čtvrtý člověk, který ji prodělá, je v produktivním věku, tedy do 65 let.
Druhým mýtem je, že mrtvici se nedá předcházet. Výzkumy se v konkrétních číslech liší, ale velké části případů se lze vyhnout tím, jak člověk žije, jestli chodí na preventivní prohlídky, spolupracuje s lékaři a jak pečuje o své fyzické i duševní zdraví.
A posledním mýtem, možná nejčastějším, je přesvědčení, že když už člověka mrtvice postihne, je odepsaný. To vůbec není pravda.
Jak velkou změnu dokáže přinést rehabilitace?
Někdy opravdu obrovskou. Díky neuroplasticitě dokáže mozek do určité míry hledat nové cesty kolem poškozených oblastí a některé funkce se znovu učit.
Důležité je, aby rehabilitace byla dobře cílená, intenzivní, komplexní a odpovídala konkrétnímu člověku. Potom můžete vidět i změny, které jsou opravdu neuvěřitelné.
Nejlepší podmínky pro obnovu funkcí jsou samozřejmě zpravidla v prvních měsících po cévní mozkové příhodě. Neznamená to ale, že po určitém počtu měsíců už nemá cenu nic dělat. Máme klienty, kteří se k nám dostali třeba pět nebo deset let po mrtvici, a i u nich se podařilo řadu věcí změnit.
Takže ani po půl roce nemusí být všechno definitivní?
Rozhodně bych to takto neřekl. Čím déle od příhody uplyne, tím je samozřejmě situace složitější a schopnost obnovovat některé funkce se mění. Ale vedle samotné rehabilitace existuje také kompenzace.
Když se určitou funkci nepodaří vrátit, můžeme hledat jiný způsob, jak člověku umožnit dělat věci, které jsou pro něj důležité. Pomohou kompenzační pomůcky, jinak uspořádaná domácnost nebo změna způsobu, jakým člověk jednotlivé činnosti provádí. Cílem není pouze obnovit poškozenou funkci, ale umožnit člověku znovu co nejaktivněji žít.
Každý pacient potřebuje jinou cestu zpět
Existuje nějaký typický rehabilitační postup, který lze po mrtvici doporučit?
To bohužel ne. Je to velmi individuální. Mozek ovládá obrovské množství činností a záleží na tom, která jeho část byla poškozená a do jaké míry.
Následky mohou být minimální, ale také velmi závažné. Mohou se týkat pohybu, řeči, porozumění, paměti nebo několika oblastí současně. Proto se nedá říct, že existuje jeden rehabilitační program vhodný pro všechny.
Je potřeba nejprve zjistit, s čím konkrétní člověk potřebuje pomoci, a podle toho nastavit další postup.
Co by tedy měla rodina udělat ve chvíli, kdy se její blízký po mrtvici dostane z akutní fáze?
Především získat co nejvíce kvalitních informací a nebýt na situaci sama. Mrtvice se netýká jen fyzického zdraví. Dokáže člověku i jeho rodině převrátit celý život naruby.
Na začátku samozřejmě řešíte hlavně to, aby člověk přežil a následně rehabilitoval. Někdy se ale lidé na rehabilitaci upnou natolik, že zapomenou na všechno ostatní.
Na co například?
Na finance, sociální dávky, práci nebo vztahy. Představte si člověka, který má hypotéku, rodinu a zaměstnání a najednou prodělá mrtvici. Pokud se bude několik měsíců soustředit pouze na cvičení, mohou se mezitím objevit velmi vážné problémy v dalších oblastech jeho života.
Je potřeba přemýšlet, co bude s prací, jestli má člověk nárok na nějakou pomoc, jak rodina finančně situaci zvládne nebo co se děje s partnerským vztahem. Vážná nemoc vztahy často zasáhne.
Rehabilitace by proto podle mě neměla znamenat pouze cvičení ruky nebo nohy. Měla by člověku pomoci vrátit se do života v co nejširším smyslu.
Je reálné, aby se člověk po mrtvici vrátit také do zaměstnání?
Ano, u některých lidí je to možné a právě návrat do práce je jednou z oblastí, kterou řešíme. Nemusí to samozřejmě znamenat návrat do úplně stejného režimu nebo na stejnou pozici.
Je potřeba hledat individuální cestu podle zdravotního stavu, schopností člověka a jeho možností. I práce ale může být velmi důležitou součástí návratu k aktivnímu životu.
Druhý odborný názor může otevřít další možnosti
Co když rodina od lékaře nebo jiného odborníka slyší, že už se stav pravděpodobně nezlepší?
Pokud jeden odborník řekne, že už to lepší nebude, a člověk nebo rodina mají pochybnosti, doporučil bych hledat druhý odborný názor.
Nejsem lékař, takže nechci hodnotit medicínské prognózy. Z naší zkušenosti ale víme, že přesný další vývoj může být velmi obtížné předpovědět. Setkáváme se s lidmi, u kterých se původně očekávaly relativně malé následky, ale potíže přetrvávaly. A naopak známe lidi, jejichž stav na začátku vypadal velmi vážně a nakonec udělali obrovský pokrok.
Proto bych nikdy úplně nezavíral dveře před hledáním dalších možností.
S čím konkrétně může v takové situaci pomoci ERGO Aktiv?
Prvním místem je naše bezplatná odborná poradna. Člověk nebo jeho blízcí mohou zavolat a probrat konkrétní situaci, možnosti rehabilitace i další péče. Pokud jsou mimo Prahu, můžeme je také nasměrovat na služby nebo odborníky v jejich regionu.
V Praze poskytujeme například intenzivní program v denním stacionáři, kde se stanovují individuální cíle podle potřeb konkrétního člověka. Máme také sociální rehabilitaci, která může představovat dlouhodobou podporu při řešení běžného života, práce, vztahů nebo návaznosti na další služby.
Další možností je rehabilitace v domácím prostředí. U člověka, který se k nám nedostane, se dá řešit například to, jak doma rehabilitovat nebo jak byt upravit, aby se v něm mohl bezpečněji a samostatněji pohybovat.
Prevence neznamená jen jídlo a pohyb
Říkal jste, že mrtvice není jen problém vyššího věku. Je ale podle vás prevence ve vyšším věku ještě důležitější?
Prevence má smysl v každém věku. Důležité jsou preventivní prohlídky, spolupráce s lékaři, pohyb i péče o psychické zdraví. Asi nemusím říkat, že není úplně ideální kouřit, pít hodně alkoholu, jíst tučné věci, poměrně málo známé ale například je, že spouštěčem může být i hormonální antikoncepce.
Často se také podceňuje dlouhodobý stres. Krátkodobý stres naše tělo zvládnout umí. Problémem je spíš stav, kdy je člověk ve stresu prakticky neustále a nemá prostor pro regeneraci.
Prevence přitom nemusí znamenat, že si člověk zakáže všechno, co má rád. Spíš jde o to hledat způsob života, který je dlouhodobě udržitelný a ve kterém se cítí dobře.
Na závěr zmíním ještě jednu věc, která může znít trochu překvapivě – altruismus. Existují studie, které ukazují, že pomoc druhým a prosociální chování mohou mít pozitivní vliv i na kardiovaskulární systém. Když člověk nemyslí jen na sebe, pomáhá ostatním a udržuje dobré vztahy, může to prospívat nejen jeho psychice, ale také celkovému zdraví.
Takže podpořte někoho ve svém okolí, zavolejte člověku, kterého máte rádi, nebo prostě udělejte někomu radost. Ve výsledku tím nepomáháte jen druhým, ale svým způsobem i sami sobě.
Kdybyste měl rodinám lidí po mrtvici předat jednu hlavní radu, která by byla?
Nečekat a hledat informace a pomoc. A hlavně nepovažovat člověka po mrtvici za odepsaného.
Někdy se podaří obnovit funkce rehabilitací, jindy pomůže najít jiný způsob, jak určitou věc dělat. Podstatné je ale pořád hledat cestu, jak se člověk může vrátit k tomu, co je pro něj důležité, a žít co nejaktivnější život.
