Nízké důchody umělců soucit nevzbudily: Sláva není důchodové pojištění

Nízké důchody známých umělců vyvolávají spíš tvrdé reakce než soucit. Mnozí odmítají představu, že by slavní lidé měli dostávat zvláštní pomoc jen proto, že byli celý život vidět.

Debatu rozvířily příběhy známých osobností, které mají nízké penze nebo využívají pomoc Nadačního fondu Jiřího Menzela.

Článek na portálu České důchody připomíná také například Veroniku Žilkovou, Jaroslavu Obermaierovou nebo Oldřicha Víznera, které trápí nízké přiznané starobní důchody.

Nízký důchod podle lidí není výjimka

V diskuzi pod článkem na portálu České důchody se mnoho reakcí neslo v tvrdém tónu. Lidé se nepozastavovali nad tím, že známá osobnost může mít nízkou penzi. Upozorňovali ale na to, že podobnou situaci řeší mnoho běžných seniorů, aniž by se o nich psalo.

„Také mám nízký důchod a nekňučím,“ reagoval Štefan Fialka.

Taťána Tamchynová připomněla, že slavní nejsou zvláštní skupina: „Nízký důchod má kdekdo. Umělci nejsou výjimkou.“

„Pouze jejich problém,“ shrnul Jaroslav Kupa.

Co si platili, to mají

Nejčastější výtka míří k odvodům. Lidé připomínají, že starobní důchod se nevypočítává podle oblíbenosti, ale podle předem daných pravidel. Rozhoduje doba pojištění a výdělky, ze kterých se odvádělo pojistné. U lidí na volné noze nebo u některých OSVČ se nižší odvody mohou později projevit nižším důchodem.

Marcela Denkeova to napsala bez okolků: „Co odváděli dostávají zpět.“

„Kolik kdo odváděl na sociálním, tak takovej má důchod,“ přidal Josef Reznicek.

Vlastimil Šťastný použil podobnou formulaci: „Kolik odvedli, takoví mají důchod.“

„Neodvádíš, nemáš. Je to jednoduché,“ reagovala Ludmila Nemcova.

Jaroslav Dobrovolný byl ostřejší: „Proč ti komedianti pořád zkuhrají, jak si platili, tak mají.“

Lidé zkrátka často berou penzi jako výsledek povinností, které platí pro všechny. Pokud někdo odváděl málo, má podle nich nést důsledek stejně jako kdokoli jiný.

Pomoc slavným lidé nevidí jako samozřejmost

Silné reakce vyvolává již jen samotná představa, že by se známým osobnostem mělo pomáhat kvůli nízkému důchodu. Nadační fond může fungovat jako soukromá pomoc, kterou poskytují lidé dobrovolně. Odpor ale vzniká ve chvíli, kdy někteří diskutující mají dojem, že by se ze slavných seniorů měla stát výjimečná skupina.

Martina Jeřábková položila jednoduchou otázku: „Proč jim máme pomáhat? Jeden rozumný důvod?“

Martina Bubalová odmítla představu, že by se na ně měli skládat ostatní: „Ať tady nebrečí. A kdo by jim jako měl pomáhat? Jako my? To snad nemyslí vážně, nám taky nikdo z nich nepomáhá.“

Emil Zajac přidal otázku na opačnou stranu: „Pomohli chudým, když vydělávali, asi ne že.“

Svoboda v práci znamená i riziko

U umělců se většinou mluví o práci na volné noze. Takový způsob obživy může znamenat větší volnost, ale také nepravidelné příjmy a rozdílné honoráře. Současně přináší také větší odpovědnost. Pokud si člověk chce zajistit vyšší důchod, musí myslet na odvody, úspory nebo vlastní investice.

„Každý má co si zaslouží, bylo to jejich rozhodnutí,“ uvedl Martin Carvan.

Vybiral Evzen připomněl spoření: „Tak si měli šetřit, sláva jim nevadí.“

Petr Malínský shrnul svůj pohled krátce: „Za výši důchodu si každý může sám.“

Z reakcí diskutujících tak vyplývá, že svobodnější povolání vnímají jako výhodu v aktivním věku. Když pak přijde nízký důchod, nechtějí, aby za výsledek nesl odpovědnost někdo jiný.

Sláva není důchodové pojištění

Nízké důchody známých osobností jsou pro veřejnost citlivé hlavně proto, že se střetávají dva obrazy. Na jedné straně stojí herec nebo zpěvák, který ve stáří nemusí mít vysokou penzi. Na druhé straně je představa člověka, který byl celý život vidět, měl zajímavé příležitosti a mohl vydělat víc než běžný zaměstnanec.

Je možné, že právě proto se v reakcích objevuje jen málo soucitu. Lidé sice nepopírají, že někteří starší umělci mohou být ve složité situaci, odmítají ale, aby známé jméno samo o sobě znamenalo nárok na zvláštní pomoc nebo veřejnou lítost.