Někteří důchodci se doma doslova užírají nudou: Nebuďte jako oni, stačí jeden pevný bod v týdnu
Odchod do důchodu někdy přinese víc ticha, než člověk čekal. Práce zmizí ze dne na den, děti mají vlastní život a známí už nemusí bydlet poblíž. Samota pak přichází pomalu, přes prázdné víkendy, zrušené plány a dny bez delšího rozhovoru.
Sledovat v Google Zprávách
Osamělost v důchodu není slabost ani ostuda. V Česku se podle tradiční seniorské organizace ŽIVOT 90 týká přibližně třetiny starších lidí. U lidí nad 80 let může jít až o 40 procent.
Samota se často zhorší ve chvíli, kdy člověk ztratí pravidelný režim dne. Do práce už nechodí, kolegy vídá jen zřídka a rodina má mnohdy vlastní povinnosti. Den pak může plynout bez jasného bodu, kvůli kterému má smysl obléknout se a vyjít ven. Zkrátka nic se neděje. Kouká se na televizi nebo sedí na pivu.
První krok ke změně ale nemusí být nijak velký. Někdy stačí vybrat jednu pravidelnou věc v týdnu. Nemusí jít hned o nový spolek nebo velkou skupinu. Pro začátek pomůže knihovna, klub seniorů, cvičení, přednáška, trénování paměti nebo společná procházka. Tam se nacházejí další lidé v důchodu, kteří si chtějí povídat. Nebo jít na drobný nákup do jiné části města.
Zcela důležitá je pravidelnost. Jednorázová akce člověka rozptýlí na odpoledne, ale pevný bod v týdnu pomáhá víc, takže se nic nezmění. Důchodce při plánu ví, že v úterý někam půjde, někoho pozdraví a bude mít důvod plánovat další den. Je také dobré si to zapsat do kalendáře nebo upomínky v mobilu.
Nové místo může přinést kamarády
Mnoho lidí se komunitním centrům vyhýbá, protože mají pocit, že tam nepatří. Představují si sehranou skupinu lidí, do které se nováček těžko dostane. Ve skutečnosti ale tato místa počítají právě s lidmi, kteří přicházejí poprvé. Což je podstata celého tohoto konání.
Pomoci mohou městské kluby seniorů, komunitní centra, knihovny nebo místní spolky. Nejde jen o zábavu. Často pořádají přednášky, kurzy práce s telefonem, trénování paměti, tvoření, cvičení, deskové hry nebo společné vycházky.
Právě tyto nenápadné akce mohou obnovit kontakt s lidmi. Člověk nemusí hned hledat nové přátele. Často stačí přijít mezi známé tváře, prohodit pár vět a mít důvod vyjít z domu. Dopad na běžný život je pak zásadní.
Někomu vyhovuje přijít sám, jiný potřebuje doprovod. Rodina může pomoci tím, že důchodce na první akci odveze, chvíli zůstane nebo mu předem zjistí program. První návštěva bývá nejtěžší, další už může být mnohem snazší. Obvykle už tam pak důchodci vyrážejí sami.
Organizované výlety jsou bezpečnější
Cestování v důchodu nemusí znamenat drahý zájezd. Kluby důchodců a seniorské organizace pořádají kratší výlety do okolí, návštěvy památek, divadel nebo společné procházky. Důležitý není jen cíl, ale společná cesta.
O tom, že kluby důchodců nemusí být jen místem pro posezení, psal už dříve také portál České důchody. Společné výlety dávají seniorům důvod vyrazit ven, přinášejí doprovod na cestách a mohou pomoci navázat nové známosti. A to je ve stáří důležité.
Výhodou je také menší tlak na rychlost a stres. Na výletě se nemusí hned navazovat hluboké přátelství. Stačí sedět vedle někoho v autobuse, prohodit pár vět u kávy nebo se domluvit, že příště půjdou lidé znovu. Vztahy většinou vznikají z opakovaných drobných kontaktů. A pak si můžete napsat třeba SMS zprávu.
Senior, který se bojí jet sám, může začít akcí v místě bydliště. Obecní úřady, knihovny, kulturní domy, farnosti nebo spolky zveřejňují program na nástěnkách, webech a sociálních sítích.
Pomáhá i role, kdy je člověk užitečný
Osamělost nesouvisí jen s tím, kolik lidí má člověk kolem sebe. Důležité je i to, jestli se cítí potřebný, což se bohužel často neděje. Po odchodu do důchodu může zmizet role, která dávala dnům smysl. Člověk už nechodí do práce, nepodniká a nikdo na něj nečeká s úkolem. Pak je téměř jisté, že důchodce získá pocit, že ho okolí nepotřebuje.
Někdo tak může číst dětem v knihovně, pomáhat v charitním obchodě, péct na sousedskou akci nebo jednou týdně zavolat jinému osamělému člověku. Smysl je pak zcela klíčový a příležitostem se meze nekladou.
Smysl má i obyčejná pomoc v domě, kde bydlíte, stačí se zeptat. Třeba nákup pro hůře pohyblivého souseda, zalití květin během dovolené nebo krátký rozhovor na chodbě. Pro mnoho seniorů je přijatelnější začít pomocí druhému než přiznat vlastní samotu. I to je v pořádku a kontakt tímto může vzniknout přirozeněji.
Není nutné měnit celý život najednou
Začít se dá jednoduše. Místo velkých plánů pomůže vybrat jedno místo, den a čas. Třeba knihovnu, cvičení, klub seniorů nebo přednášku v obci.
Váš první krok může vypadat třeba takto:
- podívat se na program obce, knihovny nebo komunitního centra,
- zavolat na městský úřad a zeptat se na akce pro seniory,
- oslovit souseda nebo známého kvůli společné cestě,
- vybrat jednu akci a zkusit ji alespoň dvakrát.
První návštěva definitivně nezmění všechno. Někdy si důchodce ani trochu nesedne s místem ani lidmi, kteří tam docházejí. To ale rozhodně neznamená neúspěch. Samota se často zmenšuje pomalu, přes známé tváře, pravidelný program. Je nutné mít pocit, že člověk zase někam patří.
