Jak si najít kamarádky v důchodu: Stačí jedno místo, kam se začnete pravidelně vracet
Odchod do důchodu nepřinese jen víc volného času. Často změní i běžný kontakt s lidmi. Zmizí kolegyně, krátké rozhovory v práci, společné obědy i pocit, že člověk někam patří. Právě tehdy může ženě začít chybět někdo, s kým si může v klidu popovídat a být přitom sama sebou.
Sledovat v Google Zprávách
Nová přátelství nevznikají jen ve škole, v práci nebo v době, kdy má člověk malé děti. Mohou přijít i později, jen se jim musí dát prostor. V důchodu už ale často ubývá přirozených setkání. O to víc pomáhá najít si místo, kam se dá vracet pravidelně.
Samota v důchodu není ostuda
Ve vyšším věku se může společenský život zúžit velmi nenápadně. Některé známé už nebydlí poblíž, jiné řeší vlastní zdraví nebo rodinu. Pokud do toho přijde ztráta partnera, nemoc nebo odstěhování blízkých, může člověk najednou zjistit, že nemá komu zavolat jen tak.
Není to známka toho, že žena něco zanedbala nebo že si neumí vztahy udržet. Ve vyšším věku se život přirozeně mění a nová přátelství už nevznikají sama od sebe. Kontakt s lidmi není jen příjemné zpestření dne. Pomáhá držet mysl v činnosti, dává týdnu řád a může člověku dodat pocit, že někam patří. I obyčejný rozhovor po cvičení, v knihovně nebo na výletě může být začátek něčeho, co později přeroste v bližší kamarádství.
Přátelství většinou nezačne hned
Najít si novou kamarádku v důchodu neznamená vyrazit mezi lidi a hned si s někým rozumět. Tak to většinou nefunguje v žádném věku. Přirozenější je chodit opakovaně na stejné místo. Po pár týdnech už člověk nevidí cizí tváře, ale ženy, které potkává pravidelně.
Dobrým začátkem může být klub seniorů, knihovna, zdravotní cvičení, kurz tvoření, pěvecký sbor, procházková skupina nebo univerzita třetího věku.
Hodně žen se bojí, že budou působit vtíravě. Přitom začátek nemusí být osobní ani odvážný. Stačí se zeptat: „Chodíte sem pravidelně?“ nebo „Nevíte, jak to tady probíhá?“ Taková otázka není vtíravá a druhé ženě nechává prostor, aby odpověděla po svém.
Pomáhá také přijít na akci víckrát. První návštěva může být rozpačitá. Druhá už bývá snazší. Potřetí si člověk sedne blíž ke známé tváři. Z obyčejného pozdravu se časem může stát krátký rozhovor a později třeba domluva na kávě.
Není nutné hned hledat nejlepší kamarádku. Stačí nejdřív hledat známé tváře. Paní ze cvičení. Sousedku ze stejné ulice. Ženu, která chodí na stejnou přednášku. Právě z takových drobných kontaktů mnohdy vznikne něco pevnějšího.
Kde hledat první příležitosti
Dobré je začít co nejblíž domovu. Obecní úřady vědí o klubech seniorů, výletech nebo pravidelných setkáních. Knihovny pořádají čtenářské kluby, přednášky i kurzy. V kulturních domech bývá cvičení, kurzy tvoření nebo besedy.
Pomoci mohou také Senior Pointy. Jde o kontaktní místa přátelská seniorům, která fungují v několika krajích. Lidé tam mohou přijít pro radu, pomoc s úřady, právními problémy, ale také si popovídat v bezpečném prostředí.
Pro ženy, které mají rády pohyb, může být jednodušší začít přes cvičení nebo procházky. Při společné aktivitě není ticho tak nepříjemné. Není nutné hned vést dlouhý rozhovor. Stačí jít vedle sebe, něco prohodit a příště se pozdravit.
Internet může ukázat akce v okolí
Některé seniorky se internetu bojí, a často právem. Podvody na starší lidi jsou skutečný problém. Internet ale nemusí sloužit k osobnímu svěřování. Dá se použít jen jako nástěnka, kde se najde kurz, akce knihovny, skupina v okolí nebo výlet.
Kdo si s mobilem nebo počítačem není jistý, může využít kurzy digitálních dovedností. Projekt Moudrá Sovička nabízí seniorům 65+ bezplatné vzdělávání v ovládání telefonu, tabletu nebo notebooku. Na takovém kurzu se navíc mohou potkat s dalšími lidmi a zároveň získat větší jistotu při používání internetu.
Ne každé setkání musí vyjít
Ve vyšším věku už člověk většinou lépe ví, s kým mu je dobře. Proto je normální, že ne každá skupina sedne. Někde může být jiná nálada, jiné zájmy nebo příliš uzavřený kolektiv. To není důvod zůstat doma. Je to jen signál zkusit jiné místo.
Pomáhá dát si jednoduché pravidlo: zkusit jednu aktivitu alespoň třikrát. Po první návštěvě může být člověk nervózní. Po druhé už ví, co čekat. Po třetí se ukáže, jestli má smysl pokračovat.
Není potřeba čekat, až pozvání přijde od někoho jiného. Někdy stačí krátká věta, která druhého člověka netlačí do kouta.
Může to být třeba:
- „Já si ještě dám kávu, nechcete se přidat?“
- „Chodíte sem pravidelně?“
- „Půjdete i příště?“
- „Nevíte, jestli tu bývají i další podobné akce?“
Když druhá žena odmítne, neznamená to trapas ani selhání. Někdo nemá čas, někdo má své starosti a někdo se nových kontaktů bojí stejně. Důležité je zkusit to znovu jinde nebo s někým jiným.
Samota v důchodu nemusí být trvalá. Nejvíc pomáhají malé kroky, které se dají opakovat. Jedna pravidelná aktivita, známé místo a pár krátkých rozhovorů mohou časem vytvořit nové kamarádství.
