Starobní důchod provází časté omyly. Lidé chybují v nároku, výpočtu i práci

O starobních důchodech koluje řada rad, které znějí přesvědčivě, ale neplatí. Lidé se nejčastěji pletou v tom, kdy vzniká nárok, z čeho se důchod počítá a jak funguje práce při jeho pobírání. Právě tyto omyly pak vedou k chybným odhadům budoucího důchodu i k problémům při podání žádosti.

Starobní důchod nevychází z jedné jednoduché poučky. Rozhoduje věk, délka pojištění, evidované příjmy i to, zda měl člověk práci, ze které se odvádělo pojistné.

Mnohé představy přežívají jen proto, že kdysi platily nebo je lidé slyšeli od známých. Jenže dnešní pravidla mluví jinak a zvláště u důchodu se vyplatí znát přesné podmínky dřív, než přijde čas něco řešit.

Kdy opravdu vzniká nárok na důchod

Mýtus: Na starobní důchod stačí dosáhnout věku.

Nestačí. Člověk musí splnit dvě podmínky najednou. Nestačí jen dojít do důchodového věku, ale je nutné získat i potřebnou dobu důchodového pojištění. Ministerstvo práce a sociálních věcí to uvádí mezi základními pravidly a Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) to potvrzuje i v podrobném přehledu ke starobnímu důchodu. Kdo má věk, ale chybí mu roky pojištění, nemusí na řádný starobní důchod dosáhnout.

Mýtus: Předčasný důchod se po letech srovná na běžný.

Tohle je jeden z nejčastějších omylů. Předčasný starobní důchod je krácený trvale. ČSSZ uvádí, že po přiznání předčasného důchodu už nevzniká nárok na starobní důchod podle běžných podmínek. Současně platí, že pro předčasný důchod je dnes nutné získat nejméně 40 let pojištění a odejít lze nejvýš o tři roky dřív. Pokud někdo odchází předčasně, musí s nižší penzí počítat natrvalo.

Z čeho se starobní důchod počítá

Mýtus: Výši důchodu určí hlavně posledních deset let práce.

Neurčí. Do výpočtu důchodu vstupují příjmy od roku 1986 až do roku, který předchází přiznání důchodu. Příjmy před rokem 1986 už samotnou částku neovlivní, hodnotí se z nich jen doba pojištění. Jeden vysoký plat na konci kariéry proto sám o sobě vysoký důchod nezajistí. Rozhoduje delší část pracovního života, nejen poslední období.

Mýtus: Důchod si člověk může odhadnout z poslední čisté mzdy.

Ani to neplatí. U zaměstnanců se při výpočtu penze posuzují příjmy, které podléhaly odvodům. U OSVČ záleží na tom, z jaké částky odváděly sociální pojištění. Starší výdělky se navíc upravují, aby se daly srovnat s dnešní úrovní mezd. Kdo vezme poslední čistou výplatu a zkusí z ní spočítat důchod, dojde skoro jistě k chybnému číslu.

Žádost o důchod a práce po přiznání

Mýtus: O starobní důchod si lze požádat kdykoli zpětně bez omezení.

Tak jednoduché to není. Žádost o starobní důchod lze podat i zpětně, ale doplacení má hranici. Nevyplacené splátky důchodu lze doplatit nejvýš 5 let zpátky ode dne podání žádosti. U předčasného starobního důchodu je pravidlo ještě přísnější. Ten nelze přiznat zpětně vůbec, ale nejdřív od data podání žádosti. Jestliže někdo podání dlouho odkládá, může přijít o část peněz.

Mýtus: Kdo po přiznání důchodu dál pracuje, přijde o penzi nebo její část.

To neplatí. Po přiznání řádného starobního důchodu může člověk dál pracovat a současně pobírat důchod v plné výši, bez ohledu na druh práce nebo rozsah výdělku. Od ledna 2025 navíc pracující starobní důchodci mohou při splnění podmínek získat slevu na pojistném 6,5 %. Představa, že starobní důchod znamená povinný konec práce nebo ztrátu části penze, je tedy chybná.

Důchod je dobré řešit dřív

Velká část mýtů o starobních důchodech přežívá jen proto, že si je lidé mezi sebou předávají dlouhé roky. Jenže pravidla se mění a to, co kdysi platilo jednomu člověku, dnes už nemusí platit vůbec.

Smysl má držet se ověřených informací a nenechat se ukolébat pocitem, že starobní důchod se vyřeší sám. Nevyřeší. Člověk by měl vědět, jaké má evidované doby pojištění, jak funguje výpočet a jaké kroky si pohlídat před podáním žádosti.