Návrhářka Blanka Matragi: Každý den v šest vstávám a nalačno cvičím, k lékaři nechodím

Jméno fenomenální Blanky Matragi (68) rezonuje módním světem už desítky let. Módní návrhářka pendluje mezi Prahou a Libanonem, kde s manželem od osmdesátých let žije. Její práci si oblíbily perské princezny i evropské dámy. Nevěnuje se však jen oděvům, ale také sklu, sochám, šperkům a kosmetice. A teď si představte, že této divě je dávno po šedesátce! Matragi v rozhovoru pro České důchody prozradila, kde bere tolik energie a elánu, který by jí mohly závidět o mnoho mladší ročníky.

Jste velmi vytížená žena. Jak vypadá váš den?

Vstávám už přes čtyřicet let každý den v šest hodin, nalačno cvičím a od osmi hodin už jsem na dílnách, kde pracuji a řídím tým lidí, kteří se mnou vytváří moji tvorbu. Žiji čtyřicet jedna let v Libanonu.

Kde berete životní energii?

Pro mě je hodně důležité dělat to, co mám ráda, to, co jsem vystudovala. To mě nabíjí a posouvá k tomu, abych o sebe pečovala, abych byla duševně i fyzicky v pořádku. Zvlášť v dnešní době, abych měla dobrou imunitu. To je tím, že zdravě jím. Samozřejmě je to ale také jiné v tom, že žiji na Středním východě, kde je dobrá strava, slunce a moře.

Nejvíce energie ale člověk získá z toho, když může dělat práci, kterou má rád, a zároveň ji představovat jiným, motivovat je a dělit se o ni. To už je samotný posun energie. Teď po covidové době jsem vytvořila kolekci, která by ženám dala sebevědomí a odvahu si dopřát něco, v čem by vypadaly dobře, i kdyby to třeba nečekaly. Oděvy jsou zároveň velmi praktické.

Jsem inspirována přírodou, to je nevyčerpatelný zdroj jak inspirace, tak zároveň náboje fyzického. Když jdeme do přírody, nabíjí nás, motivuje nebo inspiruje.

Čerpáte i ze svého života?

Ano, já se moc ráda ve vzpomínkách vracím ke svému ranému dětství. Pocházím ze Světlé nad Sázavou, z Vysočiny, kde mě tatínek naučil sklářskému řemeslu. Díky tomu jsem také šla na umělecko-průmyslovou školu. Maminka byla zase vynikající zahradnice, měli jsme široko daleko nejkrásnější zahradu, takže já měla od dětství kolem sebe nádherné věci, na kterých se ale muselo pracovat, nevznikly jen tak.

Kde všude můžeme vaši novou kolekci vidět?

Je dostupná všem na mém e-shopu. Dělám tam i na objednávky, kdy mně zákaznice mohou poslat jen míry a já jim za dva tři týdny oděv dovezu. To je také výhoda, že se ke mně lidé takto přiblíží. Na e-shopu mají možnost si vše prohlédnout, i cenově. Nejoblíbenější jsou u žen velké nebo multifunkční šátky a přehozy, které ženu zeštíhlí. Může ho nosit na různé způsoby, může ho nosit jako šátek a doplnit jím i banální, jednoduché šaty.

Když žijete v Libanonu a vracíte se do Prahy, jaké jsou to pro vás pocity? Kde je váš domov?

Doma je určitě tady, protože v Libanonu je teď velmi špatná hospodářská a politická situace. Mně se tam ale hodně dobře pracuje, protože tam mám vychovaný tým lidí. Za těch čtyřicet let tam mám lidi, kteří se mnou souzní v tvorbě, jsme sehraný tým, který je nenahraditelný. Znovu ho zakládat, kdybych uvažovala, že se sem vrátím, by bylo hodně složité.

Mám tady ale závazky k tomu, že hlavně senioři chodí na moji výstavu do Obecního domu, kde všechno mohou spatřit na vlastní oči, kdy já je osobně provázím, ukazuji jim to, jak to všechno vzniká, jak lze v krejčovině dojít k největším výtvarným projevům. Jsou tam večerní nebo unikátní šaty, které jsou darované z paláců v Perském zálivu, to lidi hrozně zajímá. Chtěla bych ale podotknout, že nedělám orientální módu. To ani moje zákaznice nežádají a nepřejí si ji. Chtějí současný design od Blanky Matragi.

Vy svou značku budujete v podstatě celý život. Jaký je to pocit se ráno vzbudit a mít plný e-mail, e-shop se zakázkami a být v pozici, kdy si vás všichni žádají?

Je to samozřejmě obrovský náboj, to, že jsem žádaná. Všechny výzvy mě posouvají. Teď řeším to, co mě taky hodně baví, a to návrat ke sklu. Já jsem vystudovala dva obory, sklo a výtvarné oděvnictví. A ke sklu jsem vyzývaná. Dostala jsem soukromou zakázku pro hotelový resort Cattaleya, velkou třímetrovou sochu.

Také jsem dostala výzvu stát se patronkou Fashion Crystal Weeku, který se uskutečnil 30. října. Ráda podporuji řemesla. Měla jsem zde svůj workshop se sklářem Jirkou Pačinkem, v Kunraticích u něj ve sklárnách. Večer proběhla talk show v Křišťálovém paláci, kde byla demonstrovaná moje tvorba.

Víte, já velmi podporuji řemesla. Neměla by se podceňovat, víc lidí by se mělo jít vyučit, naučit se základy, které jsou strašně důležité a potom si to ochraňovat a studovat to dál. Řemeslo je gró všeho. Mladá generace chce jít studovat byznys, marketingovou komunikaci a tak dále, ale já jsem zastánce ctít řemeslo, to je základ do života mladé generace.

Mám pocit, že jen pracujete. Co děláte, když nemusíte pracovat, vymýšlet, vyrábět a navrhovat?

Tak to nevím, co bych dělala. Já celý život pracuji i v sobotu dopoledne. Potom si strašně ráda odskočím k moři, moc ráda jezdím na kolečkových bruslích. I po práci večer, kdybych cítila fyzickou únavu, se půjdu vybít do fitka, cvičím s mladými.

Mám hrozně ráda taibo, body pump. Moc ráda mám aqua-fitness, kdy pod vodou cvičíme s činkami, tam chodí hodně i starší lidi. To mě hodně posílilo a zeštíhlilo pas, protože ve vodě jsou to úplně jiné pohyby, a zároveň šetrné. Aqua-fitness je úžasné dobíjení. Na víkend moc ráda jedu na Vysočinu, a úplně nejradši chodíme na houby. Sami ty houby i moc rádi jíme.

Úplně se vymykáte typickému seniorskému věku. Máte něco, co vás trápí?

Musím zaťukat a děkovat, že jsem asi dostala do vínku dobré zdraví. Vlastně jsem nikdy nebyla u lékaře, ani neznám svého lékaře. Nechodím k lékaři s žádnými trablemi.

Jaký je váš recept na dlouholeté a šťastné manželství?

Je to o velké vzájemné toleranci. Velmi obdivuji svého muže, že to se mnou přes čtyřicet let vydržel, moc bych mu za to chtěla poděkovat. Bude teď slavit osmdesátiny.

Moje neteře mu přijely do Světlé nad Sázavou, kde jsme se sešli, popřát. Bylo to moc milé setkání s nejbližšími. Vždycky byl úžasný parťák, byl nejen manžel, ale i rádce. Vždycky mně ukazoval, jak reagovat i na jiné zvyky tam, kde my žijeme, v Libanonu na Středním východě. Tam je úplně jiná mentalita.

Byl vždycky výborným poradcem. Nazvala bych to tak, že já si kočár řídím, ale on ho tlačí. Vždycky mně pomohl a velmi dobře poradil jak dál z různých svízelných situací. To všechno popisuji v mým knihách. I to, jak jste se ptala na energii, co mě dobíjí, o manželství, jak sám o sebe pečovat.

Člověk by neměl ustrnout, měl by se vzdělávat a myslím si, že i senioři. Sebevzdělávání je velmi důležité. Je to o tom neustrnout, ale vzdělávat se, chodit na zajímavé výstavy, číst zajímavé knihy, poslouchat podcasty a podobně.

Moc děkuji za rozhovor.

Foto: Profimedia (hlavní), se souhlasem Blanky Matragi (v textu)