Milan Pitkin: Dostávám důchod 10 tisíc, z toho se neuživí ani geront starší než já

Diváci si Milana Pitkina (71), vlastním jménem Milana Křivského, pamatují jako koktavého vypravěče ze zábavních televizních show. Teď už se ale věnuje hlavně divadlu a co nejvíce si užívá podzimu života. V rozhovoru pro České důchody prozradil, že rád chodí na dlouhé procházky po Praze a po cestě si dává pivo nebo kafíčko.

Po dlouhé době jste vyrazil do společnosti. Kde jste se schovával takovou dobu?

Já se neschovávám. Vyrážím třeba s Petrem Jandou a dalšími, ale nejsem pro novináře taková celebrita, aby fotili mě. Fotí někoho jiného, pochopitelně.

Jak to? Já si myslím, že jste dostatečně velká celebrita.

Vždy jsou tam lidé, kteří jsou důležitější nebo provařenější. Na mě už není nikdo zvědavej. (smích)

Ale pro nás, co to sledujeme, jste byl docela dlouho schovaný a mě zajímá, co jste dělal a jak jste se měl…

Dostal jsem lano, nabídku od Jaroslava Sypala hrát divadlo. Tak jsem šel za Ivanem Mládkem (léta s ním spolupracoval a vystupoval v jeho televizních pořadech, pozn. red.) a řekl jsem mu, že jsem dostal nabídku hrát divadlo. A Ivan to vzal a řekl, ať zkusím zase něco nového. Takže s Ivanem Mládkem nejsem a už asi šest let hraji divadlo. A bylo to dobré rozhodnutí zkusit zas něco nového.

Hrajeme v Divadle U Hasičů se Sypalem, Jančaříkem, Heidi Janků, Martinem Maxou. Takže dělám toto a pak dělám různé srandičky. Teď zrovna chystám vystoupení pro domov důchodců.

To mě docela zajímá. Nechci být impertinentní, ale vám je 71 let, což už je seniorský věk, a když se na vás podívám, tak mi tedy jako senior nepřijdete.

Řekl bych, že jsem spíš geront, a ty vystoupení a písničky, které hraji, tak jsou spíše pro seniory. Jsou to velmi pokorní lidé, takže to pro ně dělám rád.

No dobře, ale někteří z nich jsou mladší než vy…

To nevadí. Ono nezáleží, jaký má člověk věk, ale jak vypadá tělo, ten korpus. A taky co je vevnitř.

Každý stárne jinak

V tomhle věku bych vám asi záviděla. Neptají se vás senioři, jak to děláte?

Neptají se. Tak každý stárne jinak. Nedávno jsem vystupoval pro jeden domov a byla tam taková stařenka. Seděla vepředu, byla aktivní, smála se a pak mi řekla, že jí je 101 let. A pak jsou tam i šedesátnice, které už mají zubní náhrady a jsou celkově docela, jak bych řekl, opotřebované.

Jak to děláte vy, že vypadáte takto fantasticky?

Já nevypadám fantasticky. To je jen ten korpus, jak jsem říkal. Vždyť už jsem taky starý. Ale když byla korona, tak jsem se naučil chodit. I teď za chvíli vyrážím ven. Chodím touto dobou přes Žižkov. Nachodím tak deset kilometrů denně.

A to jen chodíte a koukáte, nebo třeba posloucháte při chůzi hudbu?

Opakuji si třeba nějakou v duchu, ale prostě jdu, někde se zastavím, dám si pivečko na zahrádkách, a jdu zase dál. Ale chodím denně. Také jsem o něco zhubl. Neřekl bych, že mě to jen baví, ale už jsem na chození závislý. Třeba nedávno pršelo, tak jsem si vzal deštník a šel jsem taky. Už by mi to chybělo, kdybych nechodil. Navíc bydlím v šestém patře, takže i nahoru a dolů chodím pěšky.

A nebolí vás z toho klouby? Přeci jen, když je člověku sedmdesát, tak spousta věcí zlobí. Mně je 35 a už mě vše bolí, takže si neumím ani představit, že mi je jednou tolik a chodím do šestého patra pešky.

Já jím třeba Alavis a vnukl jsem si, že mi to pomáhá. Ale chodím také každé pondělí s Petrem Jandou na tenis. Tomu táhne na 80 a chodí, skáče a běhá ještě líp než já. (smích)

Vy mě nepřestáváte překvapovat. Ještě mě zajímá, jak jste řekl, že jste skončil s Ivanem Mládkem. Ale přitom jste byla taková dvojka. Bylo to dlouhodobější rozhodnutí, nebo spíš spontánní?

Tak nic netrvá věčně. Já jsem s ním dělal patnáct let a když jsem dostal nabídku od Sypala, tak to nešlo zároveň hrát divadlo a vystupovat s Ivanem. Tak jsem mu řekl: „Ivane, já jsem dostal nabídku hrát divadlo.“ A Ivan řekl, ať taky zkusím něco nového. Je to v pohodě, každý musí něco vyzkoušet. A Ivan je také naprosto v pohodě.

Když dovršíte seniorský věk, přihlásíte se o důchod a pak ještě pracujete, tak jak se to řeší?

Podávám daňové přiznání, ale zase nevydělávám tolik, abych platil nějaké horentní sumy samozřejmě.

Důchod mě neuživí

Ale k tomu dostáváte důchod od státu?

To jo. Dostávám důchod 10 tisíc korun a z toho se neuživí ani starší geront, než jsem já.

Jenom 10 tisíc, jak je to možný?

No, protože jsem si platil malé sociální a zdravotní, ale s tím jsem počítal.

Tím jste pak ale odsouzen, že budete pracovat ještě v 80 letech.

Tak mám taky děti, tak mi musí pomoct. (smích)

A jste také dědeček?

Jsem i dědeček.

Jaký jste dědeček?

Nejsem moc takový ten hlídací dědeček, to se přiznám, protože oni se dnes děti vychovávají jinak. Já byl ještě zvyklý, že táta řekl, nedělej to, a dostal jsem pohlavek.

Dneska už je to jinak. Oni navíc bydlí v Břežanech, a to je daleko. Ale jezdí na chalupu a tam se vídáme. Vnouček je v primě a hraje fotbal, ale prostě nejsem hlídací dědeček.

A jste dědeček na „kraviny“? Protože, když jste takový bavič, tak předpokládám, že děláte i blbosti s dětmi…

Taky samozřejmě, ale oni jsou spíš na ten fotbal. To jsem dělával dřív. Ale co s mladýma… Nějaké ty dětské vtípky samozřejmě dělám, ale že bych s nimi hrál na schovávanou, to ne.

Vy jste také trochu změnil vizáž, nechal jste si narůst bradku. Bylo to přirozeně časem, nebo proto, že se vám to takto líbí?

Byl jsem dlouho na chalupě, neholil jsem se a pak jsem si řekl, že to zkusím, shodil jsem to a nechal jsem si jenom bradku. Je to teď taková móda, že si všichni nechávají vousy. Koukal jsem, že třeba i Jaroslav Soukup na Barrandově si nechal vousy. Já vždy říkám, když se mě někdo ptá, že to mám „na Goťáka“.

Ještě mi řekněte, kde vás můžeme kromě divadla potkat?

V Praze teď docela hodně vystupuji v domovech důchodců, ale jinak ještě občas hraji, jsem čestný host kapely Holokrci. Když někde hrají, tak tam jdu a zahraju si s nimi. Ale jinak v Praze moc nedělám.

Většinou jezdím po republice, teď pojedu zase na Moravu do Břeclavi na slavnosti. Nedávno jsem byl na slavnostech u Brna. Takže dělám spíš takové výjezdy, jak jsou letní slavnosti, tam vždy něco plácám a zazpívám.

A když jste doma, jak odpočíváte? Jaké máte koníčky?

No, zajdu do hospody. Bydlím na Palmovce, tam je hospoda Merkur, kde si sednu, pokecám se štamgasty, se kterými se známe, dáme si tam nějaký rumíček a jdeme domů.

Co na to vaše žena?

Já jsem rozvedený. Akorát mám tetu, ta u mě občas spí, jinak funguji jako samostatná jednotka.

Nesedět jen doma

Máte nějakou radu pro lidi, kteří jsou ve vašem věku a nejsou tak aktivní, aby ten podzim života byl super?

Prostě nesedět doma a nečumět jen na televizi. Buď choďte ven, nebo si sedněte s kamarády do hospůdky. Copak má člověk jen koukat na televizi nebo si dávat do okna polštář a čumět, jak jezdí tramvaj? To přece nejde.

Ale taky teď byl covid…

Když byl covid, tak jsem chodil pěšky. Takže jsem si aspoň prohlížel, jak vypadá Žižkov a Karlín. A když člověk jde, tak si dá sem tam pivečko, kávičku. Sednu si do Karlína nebo zajdu do kostela, chvilku tam posedím a pak jdu zase domů na Palmovku.

Jsem sice ateista, ale dělá mi to nějak dobře sednout si do kostela, a když je například mše, tak nevím, kdy si mám sednout nebo stoupnout, tak raději stojím. A pobyt v kostele mi dělá dobře, tam je taková pokora. Možná, že vám připadám jako blázen, ale opravdu to tak je.

Já tomu rozumím, také ráda chodím do kostelů. Ale řekněte mi, kde se vidíte za deset let?

Já hlavně nevím, jestli tady ještě budu. Je to takové memento, člověk si musí uvědomit, že prostě tady dlouho nebude. Jak já tady budu dlouho? Pět, deset, patnáct let? Já nevím.

Už jsem také řekl dětem na chalupě, že tam nic dělat nebudu, ať si to udělají samy. Mít nějakou představu a něco budovat v tomhle věku, to už nejde. Teď si chci užívat podzim života, a ne něco budovat, shánět a šetřit. To je špatný.

Moc děkuji za rozhovor.

Foto: Profimedia