Helena Vondráčková: Nesmíme lenošit! Stačí chtít a život si užijeme i po sedmdesátce

Zatímco si její manžel ve vaně pouští bublinky, ona každé ráno cvičí. Zpěvačka Helena Vondráčková (73) nezahálí ani v důchodovém věku a je aktivní i v době, kdy většina lidí sedí na gauči. A jakmile skončí koronavirová doba, vrhne se opět do koncertování. V rozhovoru pro České důchody se svěřila s aktuálními pocity a prozradila, jak zvládá stárnutí.

Jak často jezdíte do Prahy v této „nebezpečné“ době?

Vůbec. A nedělá mi to žádný problém. Musím ale říct, že po dlouhé době jsem v Praze byla docela nedávno. Byl slunný krásný den, tak jsem s kamarádkou konstatovala, jak je Praha krásná. Byly jsme na nábřeží a sledovaly krásné domy…

Co říkáte na to, jak je bez turistů prázdná?

Prázdná je, to je bohužel spojené se situací, která nás všechny trápí. Je to smutné. Některé obchody jsou zavřené, zrovna bych třeba i do nějakého vyrazila a udělala si radost, ale bohužel to prostě není možné.

Už jste byla očkovaná?

Ano, jednou.

Víte, kdy půjdete na druhé očkování? Už vám to řekli?

Jistě, hned nám to řekli, 26. května.

Jste do té doby více chráněná? Jak to vůbec funguje?

Myslím si, že jsem více chráněná, ovšem je to samozřejmě individuální. Slyšela jsem, že to může dostat i někdo, kdo je očkovaný a má slabší imunitu. Vycházím z toho, co jsem pochytila od odborníků, prý by průběh neměl být tak drastický a dramatický jako u těch, kteří si to opravdu užili vydatně.

Covid jste s manželem tedy neměli?

Ne, ani já, ani manžel.

Jak jste to dokázali?

Chránili jsme se. Přitom ještě celý minulý rok jsem jezdila do Polska, měla jsem tam alespoň šest vystoupení v ohromných amfiteátrech. Je ale pravda, že jsem létala soukromým letadlem, a ne běžnou linkou. Chránila jsem se a byli chránění i všichni kolem mě, tam se hygienická opatření opravdu striktně dodržovala. Dbali na to, aby byly rozestupy, na prázdná místa pověsili oranžové balónky, to vypadalo skvěle. V hotelu také skoro vůbec nikdo nebyl, o vše bylo postaráno.

Když jsem pak byla doma, chodila jsem jen na procházky, u nás na venkově jsem nepotkala téměř živou duši. Striktně jsem dodržovala roušky, nechodila jsem mezi lidi, na žádné mejdany, setkání. S manželem jsme se snažili tomu co nejvíce vyhnout.

Fanoušci píší každý den

Musela jste zrušit mnoho koncertů…

To jsem taky zrušila, a nejen jednou. Třikrát se všechno překládalo. Manžel se tu s asistentkou občas sešel a zase všechno zrušili, přeložili na jindy. Teď se to přeložilo na podzim, uvidíme, jestli se červnový koncert, který má být v Karlínském divadle, vůbec uskuteční. Pokud ano, bude to zázrak. Když se to povede, bude to zabezpečené se vším všudy, takže by to neměl být problém. Nezáleží to ale samozřejmě jenom na nás.

O kolik koncertů se jedná? Máte spočítáno, o kolik peněz jste takhle už přišli?

Ta částka je opravdu vysoká, ale nerada bych to řešila veřejně.

Povězte mi, jak moc fanoušci naléhají, píší, že se na vaše koncerty těší? Jste s nimi v kontaktu?

Píší jich stovky denně. Dělá mi to radost, ale z časových důvodů nezvládám všem odpovídat. Komunikuji s nimi formou dopisů nebo na Facebooku či Instagramu.

Začala jste během covidového roku dělat něco nového?

To si pište, že ano! Vyklidila jsem spíž, udělala jsem pořádek ve fotkách, CD a deskách. Zrovna nedávno mně jedna přibyla. Vyšlo LP mé loňské desky Tvrdohlavá. Takže nejdříve bylo CD a teď pro sběratele gramodeska.

Těžkým úkolem je starost o našeho pejska. Máme nádhernou vlčici, Elsa se jmenuje, bohužel se zdravím to není dobré. Je jí třináct, má výhřez na páteři, takže s ní denně cvičím a věnuji se jí. Asi bych tolik času, který jí věnuji teď, během normálního provozu věnovat nemohla.

Pevně doufáme, že nám ještě chvíli vydrží. Doufejme, že se Pánbůh smiluje a ještě chvíli nám ji nechá.

Já cvičím, manžel leží ve vaně

Paní Vondráčková, nejde mi to do hlavy, ale pořád vypadáte fantasticky. Jak se udržujete v takové kondici?

Cvičím každé ráno, protože na to mám čas.

Co cvičíte?

Mám takovou speciální řadu cviků. Něco z jógy, strečinku, posilování. Například posilování vnitřních svalů kolem páteře, jeden čas jsem totiž měla problém s plotýnkou. Tímto způsobem, samozřejmě pod odborným vedením fyzioterapeuta Pavla Koláře, jsem se zachránila od operace. Všechno se dá, když se tomu člověk věnuje.

To ano, mně se ale mockrát nechce. Jak se donutíte?

Mně se taky nechce. Dělám to tak, že si za hlavou pustím malý magneťáček s angličtinou, probírám si lekci po lekci a u toho cvičím. Tak mi ta hodinka krásně uteče.

Cvičí s vámi i manžel?

Ne, manžel necvičí, manžel leží ve vaně a pouští si masážní bublinky. (směje se)

V červnu budete mít narozeniny…

Ano, už zase. (směje se)

Nebude to jubileum, nicméně už budete naočkovaná. Chystáte něco?

Chystat zatím nebudu nic. Ještě je na to čas, uvidíme podle situace. A pokud ano, nebude to vášnivá oslava, spíše se sejde pár přátel venku. To by bylo příjemné…

Co byste vzkázala lidem, kteří kromě toho, že nejsou třeba v dobré fyzické kondici, covidové období špatně snáší psychicky i fyzicky?

Život stojí za to, aby ho člověk žil a dožil aktivně a nezahazoval flintu do žita. Vždycky je řešení. Vždycky je vnitřní síla a snaha člověka zmobilizovat svoje tělo, duši a hlavu.

Já teď například čtu knížky, konečně jsem se k nim taky dostala, mám na to čas. Ať je to cokoliv, posilovat si paměť, svalstvo… Nelenošit! Jak říkám, neházet flintu do žita, protože život stojí za to, aby si ho člověk užíval. Posílám lidem sílu a odhodlání. Je to o tom chtít.

Nevím, kam pověsit ceny

Za život jste nasbírala neskutečné množství cen. Víte, kolik jich je? Ve sklepě máte síň slávy…

Mám, a už se tam skoro nic nevejde. Mám ještě dvě ceny a nevím, kam je mám pověsit. Budu je muset věšet na schody, které k té síni vedou. (směje se)

Máte vysněnou ještě nějakou cenu nebo ocenění?

Člověk se samozřejmě těší z každého uznání, které dostane. Před necelým měsícem jsem dostala cenu Mistr zábavního umění. Je to taková zlatá maska, ocenění, které člověk nezískává od fanoušků, ale od svých kolegů. Tedy od lidí z umělecké branže – zpěváků, autorů a podobně. Toto ocenění už získalo spoustu lidí, potěšilo mě to. Když to jsou nejen fanoušci, lidé, kteří mají rádi, co děláte, ale i kolegové, kteří si toho váží, z toho člověk musí mít velkou radost, protože přeci jen rivalita někdy hraje svou roli. V tom spolku je asi tři sta lidí.

Na co se chystáte po rozvolnění opatření?

Chystám se, a to je i poměrně reálné, že si vyrazíme naším mobilním autobusem na nějaký výlet. Je to takový americký van, tím jsme nezávislí od hotelů a podobně. I kdybychom nechtěli přijít mezi lidi, splní nám to účel.

Potom se strašně těším na zahrádku. Konečně už začalo počasí, že bych mohla za chvíli začít sázet, koupila jsem si petržel a různé bylinky. Všechno už začíná vypadat vesele, koukám ven, tráva je zelená. To je fajn.

Pěstujete na zahrádce i něco, z čeho vaříte?

To víte, že jo! Mám tu krásnou meruňku, každý rok dělám meruňkové knedlíky, které milujeme. Samozřejmě to nejíme každý měsíc, ale je to taková lahůdka. Maminka mě naučila výborné tvarohové těsto, to je dobrota. Mám tu višni, jabloňku, zrovna předevčírem jsme pekli štrúdl. Když nemám suroviny, tak zavařuji okurky, protože mám kamarádku, která je dovede obstarat. Zavařujeme okurky, dělám meruňkovou zavařeninu. Ta je prý nejlepší na světě. (směje se)

Koukám, že se opravdu nenudíte a život milujete, jen tak dál! A moc vám děkuji za rozhovor.