Vyšší odvody, nebo nevýhoda pro stát: Mojmír Hampl popsal scénáře druhého důchodového pilíře

Povinnost pro budoucí důchodce, nebo nevýhodnost pro stát. Tak by se daly stručně popsat možné scénáře zavedení druhého pilíře důchodového systému, které navrhuje hnutí ANO. Podle ekonoma a předsedy Národní rozpočtové rady Mojmíra Hampla je nyní nutné počkat na konkrétní detaily návrhu.

Karel Havlíček z hnutí ANO po společném jednání s prezidentem Petrem Pavlem o důchodové reformě představil vizi, podle které by se měl zřídit druhý důchodový pilíř. Podle hnutí jde o jednu z podmínek, aby jeho poslanci byli ochotni podpořit další důchodové změny.

„Pro nás je zcela zásadní věc to, že se musí vytvořit další pilíř. Druhý pilíř, motivační pilíř, který bude spojen s investicemi a s garancemi státu,“ uvedl Karel Havlíček na tiskové konferenci po skončení schůzky.

Myšlenkou tohoto pilíře má být to, že by se z peněz budoucích důchodců financovaly strategické a infrastrukturní stavby, například další bloky jaderných elektráren nebo dálnice. „V tuto chvíli se nabízí, že je možné to spojit i s investicemi do jádra, které je všeobecně podporováno v České republice, do které se budou investovat stamiliardy korun a další stamiliardy se budou v čase vyplácet na úrokových sazbách. A v tuto chvíli je na stole to, aby se ty úrokové sazby logicky splácely raději našim střadatelům, ekonomicky aktivním občanům, kteří si budou spořit na důchod, než třeba finančním institucím,“ vysvětlil Havlíček.

Představitelé hnutí ANO zároveň slíbili, že konkrétní rozpracované návrhy budou prezentovat v rámci druhé schůzky u prezidenta, která je naplánovaná na 22. dubna, tedy už na příští týden. Veřejně zatím žádné detaily, jak by druhý pilíř mohl fungovat, nebyly představeny.

Hampl: Rozhodne povinnost pilíře

Na detaily nyní čeká také ekonom Mojmír Hampl, který je předsedou Národní rozpočtové rady. Jde o nezávislý odborný orgán, který vyhodnocuje, jestli je stát rozpočtově odpovědný.

„Velmi rád si počkám na konkrétní lejstro, konkrétní papír a napsaný návrh toho, co bylo řečeno. Protože tak, jak jsem to zatím slyšel v médiích, tak jsou to návrhy, které podle mě nedávají žádný valný smysl,“ konstatoval Mojmír Hampl ve vysílání Českého rozhlasu Plus.

Dopředu nastínil dvě možnosti, jak by mohl druhý důchodový pilíř fungovat. Rozhodující podle něj bude, zda bude hnutí ANO požadovat povinnou účast, nebo jestli bude tento pilíř fungovat na dobrovolné bázi.

„Pokud povinný, pak tohle všechno znamená jen faktické zvýšení odvodové zátěže, protože by to znamenalo, že všechno, co by mělo být podle návrhu ve veřejném sektoru financováno, by muselo být financováno vyššími odvody. Což je přesně to, čemu ty reformní návrhy mají zabránit, mají bránit tomu, abychom museli dramaticky zvyšovat odvodovou zátěž,“ vysvětlil předseda Mojmír Hampl.

„Anebo potom by to muselo být tak, že ten pilíř bude dobrovolný, ale pak by to muselo znamenat, že budete muset nabídnout velmi dobré podmínky pro lidi, aby do toho systému vystupovali sami dobrovolně. To znamená větší zhodnocení, než nabízí jiné produkty, třeba třetí pilíř nebo banky. To ale pak bude znamenat, že v druhém pilíři bude stát platit mnohem větší úrokové náklady, než platí ze standardních dluhů. To by znamenalo jen větší náklady na dluhovou službu,“ popsal Hampl s tím, že si nedovede přestavit jiný způsob, jak udělat pilíř atraktivní bez toho, aby nabízel vyšší než průměrné zhodnocení na trhu.

Otázka role státu a fungování

Zjednodušeně lze říct, že povinný druhý pilíř by v podstatě znamenal plošné zvýšení odvodů na sociální pojištění. A dobrovolný pilíř by pak představoval zvýšené náklady pro stát, který by lidem při odchodu do důchodu musel garantovat vyšší zhodnocení peněz, což by bylo dražší, než kdyby si půjčil na finančním trhu.

Z dosavadních vyjádření politiků hnutí ANO lze usuzovat, že druhý pilíř by zastřešoval stát a pravděpodobně by měl podobu nějakého vlastního penzijního fondu. Není ale jasné, zda by stát v rámci tohoto pilíře fungoval jako jediný, nebo zda by tam byly „připuštěny“ i soukromé penzijní fondy.

Kompromisem mezi povinností a dobrovolností je ještě možnost nazvaná opt-out. Spočívá v tom, že ve výchozím stavu by byli lidé do druhého pilíře „zapsáni“ automaticky, ale mohli by z něj do určité doby, například do jednoho roku, odejít. Tato volba by mohla být spojena například s nástupem do první práce nebo s nástupem do práce po konci evidence na úřadu práce. Lidé by si tak mohli vyzkoušet, jestli jim druhý pilíř vyhovuje, a případně bez sankcí odejít.

Foto: MICHAL RŮŽIČKA/MAFRA/Profimedia