Mirek Topolánek: Můj důchod je směšný, sotva stačí na školné pro syna

Bývalý premiér Mirek Topolánek je přesvědčen, že snahy politiků o snižování zásluhovosti důchodů nejsou správné. Důchody bohatších lidí jsou podle něj nepřiměřeně zastropované a senioři by si neměli myslet, že jen celoživotní práce jim zajistí vyšší penze.

Důchody v Česku jsou do značné míry rovnostářské a solidární. Zohledňování pracovních příjmů a sociálních odvodů je totiž od určité výše omezené a dnes již není možné získat důchody v řádu vyšších desítek tisíc, jako tomu bylo ještě před změnami v roce 2015. Právě z té doby s velkou pravděpodobností pocházejí i dnešní nejvyšší důchody, které Česká správa sociálního zabezpečení vyplácí.

Bývalý premiér Mirek Topolánek, který pravidelně komentuje politické dění, si myslí, že současný systém přiznávání důchodů je nespravedlivý. „Vzhledem k tomu, že můj důchod je cca na 15 % mých reálných průměrných příjmů v posledních 30 letech, pokládám ho za směšný a stačí mi tak na školné pro mého syna,“ uvedl pro České důchody.

Nedůstojné důchody bohatších

„Důchody pro vyšší příjmové skupiny jsou díky ostře redukované zásluhovosti a brutálnímu zastropování nedostatečné a nedůstojné. Nevím, proč bych si jako starobní důchodce měl navíc platit z příjmové, sociální a zdravotní daně dalších pět důchodců s průměrným důchodem,“ konstatoval Mirek Topolánek s tím, že pro něj není přijatelné, aby byl solidární s těmi, kteří do důchodového systému odváděli méně peněz.

„Netuším, co je sociálního a solidárního na faktu, že já budu muset pracovat, pokud budu zdravý, až do 75 let (to můj syn dokončí pravděpodobně vysokou školu), aby současně někdo další dostával ode mne moje peníze na svůj důchod. Nikdo mi zatím nevysvětlil, proč bych i jako starobní důchodce, který má právo na odpočinek, měl být s někým solidární,“ upřesnil bývalý premiér.

Podle něj v Česku panuje chybná představa seniorů, že celoživotní práce by měla automaticky znamenat vyšší důchod. A nepřímo tak kritizuje i politické snahy o zavedení vyššího minimálního důchodu. Ten by podle představ současné vlády měl být na úrovni 30 % průměrné mzdy a měli by na něj nárok i lidé, kteří mají dostatek odpracovaných let, ale do důchodového systému neodvedli tolik peněz.

„Za 30 let senioři v Česku nepochopili, a politici to beztrestně zneužívají, že není žádná rovnice mezi „celý život jsem pracoval a platil si na důchod“ a „skutečným nárokem na vyšší důchod“,“ řekl už v dříve v rozhovoru pro České důchody Topolánek.

Nivelizace a sanování důchodů

Za populistické pak považuje politické snahy o snižování zásluhovosti. „Nůžky mezi těmi, co platí, tedy aktivní populací, a tím nemyslím státní sektor, a těmi, co dostávají, tedy důchodci, se díky vyššímu věku dožití, kvalitě zdravotní péče a klesajícímu podílu plátců permanentně rozevírají. Vede to navíc vlády, díky narůstajícímu počtu důchodců–voličů, k nivelizaci důchodů, k populistické snaze snížit zásluhovost a zastropováním sanovat důchody těch, kteří do systému nepřispívali nebo by dnes nedosáhli ani na minimální důchod,“ uvedl expremiér v rozhovoru.

Ke snižování zásluhovosti opakovaně přistoupila například vláda Andreje Babiše, když v rámci valorizace prosazovala pevnou složku, o kterou se důchody zvýšily. Například při poslední lednové valorizaci se procentní výměra všech důchodů mimořádně zvýšila o 300 korun. V praxi to tak znamenalo relativní vyšší zvýšení nízkých důchodů oproti důchodům vyšším.

Do výše důchodu se dnes promítají dva parametry: počet odpracovaných let (tedy doba důchodového pojištění) a také výdělky od roku 1986. Kvůli takzvaným redukčním hranicím se ale příjmy nad 155 644 korun do důchodu nepočítají. Z toho důvodu musí nadprůměrně vydělávající lidé při odchodu do důchodu počítat s výrazně větším propadem životní úrovně než lidé s podprůměrnými příjmy.

Foto: Se souhlasem Mirka Topolánka