Mirek Topolánek: Od nové vlády čekám odklon od nechumelismu, odezdikezdismu a ponáspotopismu

Za 30 let senioři v Česku nepochopili, že není rovnice mezi tvrzením „celý život jsem pracoval“ a „proto mám nárok na vyšší důchod“. Myslí si to bývalý premiér Mirek Topolánek (65). Sice už se politice aktivně nevěnuje, ale současné dění pravidelně komentuje ve svém podcastu s názvem Topol Show, kde si nebere servítky s ničím a nikým. Ve svém gerontském věku, jak on sám rád říká, je mu už jedno, co si o něm kdo myslí. A dokazuje to i v rozhovoru pro portál České důchody.

Pane Topolánku, jak se stalo to, že máte na Info.cz svou vlastní Topol show?

Když jsem v roce 2010 skončil s aktivní politikou, dal jsem si tři sliby. Živit se zajímavou prací, bavit se cestováním, přednášením, psaním, sportem, a konečně se věnovat naplno své rodině. V kanadském bodování mám totiž 14 kanadských bodů: 4 góly = děti, 7 prvních asistencí = vlastní vnuci a 3 druhé asistence = vyženění vnuci.

Topol Show je pro mne zábava. Každý týden lehce prostořekým a politicky nekorektním způsobem komentuji události u nás i ve světě a lidé unavení politickými šarvátkami, covidem a plochými tlachy v médiích to překvapivě hojně poslouchají. „Tato doba není pro starý…“, tak bojuji za nás, za seniory.

Nejsem politicky neutrální. Jsem starý, bílý, heterosexuální, konzervativní, muž, katolík, kuřák, jím maso, jezdím v dieselu, čtu Jordana Petersona a obdivuji Churchilla. Pro progresivní neomarxisty jsem ďábel, pro babišoidy a „vlastence“ nepřítel.

Topol Show pravidelně poslouchám. Říkáte tam věci dost natvrdo, nejspíš ne každý posluchač s vámi souhlasí. Jaký je to pocit říkat, co si myslíte, bez ohledu na to, co na to veřejnost řekne?

Přestalo mě zajímat, co si kdo o mně myslí. Lidé stejně více věří lžím a pomluvám. Mají mylný pocit, že mě znají a někdy si na mně vybíjejí vlastní frustrace a selhání. Navíc mám celoživotní „prokletí“. To, co si myslím, říkám, a co říkám, to i dělám. Není to pohodlné a v politice i škodlivé, ale nemusíte se stylizovat a přetvařovat.

Po svých posluchačích chci totéž. Aby více přemýšleli, aby se přestali prožívat, litovat a nenaskakovali na ptákoviny. Všichni mají svobodnou volbu mě vypnout, nečíst, neposlouchat. Řadu lidí štvu, ale je mi to jedno. „Naše životy začnou končit dnem, kdy mlčíme o věcech, na kterých záleží,“ řekl Martin Luther King.

Líbí se mi, že o sobě mluvíte jako o gerontovi, protože jste již také důchodce. Neplácl už vás za toto oslovení někdo přes prsty?

V seriózní diskuzi používám vždy označení „senior“. Geront má u mne vždy buď nádech lehce pejorativní, nebo mazlivý. Ti první, a je jich dnes asi víc, jsou čtenáři řetězových mailů, voliči Zemana a Babiše, oběti „šmejdů“ a slevomatu, agresivní a současně zranitelní důchodci, kterých je mi spíše líto. Ti druzí jsou aktivní, přemýšliví a pokorní senioři. Zajímají se o věci veřejné, starají se o potomky a dívají se na svět kriticky, ale pozitivně. Je to „co mi dáte?“ proti „jak mohu ještě pomoci?“.

Jak se cítíte vy jako senior? Pobíráte důchod? Pracujete, platíte daně a pojištění?

Už dva roky pobírám důchod. Jsem ale „prase“, neboli pracující senior. Moje pracovní pozice mají svou dynamiku a stále přijímám nové výzvy. Jsem neustále v roli učitele i žáka a to mě baví. Už nejsem tak hyperaktivní, ale pořád si to ostatní myslí. (smích)

Platím nesmyslně na příjmové, zdravotní a sociální dani více než trojnásobek svého důchodu a přispívám tak dobrovolně na průměrný důchod dalším pěti důchodcům. Nelíbí se mi to, ale respektuji to. Až mě zradí zdraví nebo ztratím sílu, tak budu sám rád za mně podobné.

Mé krédo: aktivita, kritické myšlení a pokora musí stát celoživotně proti hlouposti, malosti a zapšklosti. Eleonora Rooseveltová řekla: „Z dlouhodobého hlediska utváříme naše životy a utváříme se sami. Proces neskončí, dokud nezemřeme. A rozhodnutí, která děláme, jsou v konečném důsledku naší vlastní odpovědností.“

Je odporné zneužívat zranitelnosti seniorů

Zajímá mě váš názor na to, co se tady teď politicky děje…

Nic zvláštního… Ne, žertuji. Po letech míru, bezpečí a relativního blahobytu se potácíme na hraně sebepoškození. Geopoliticky, bezpečnostně, ekonomicky, energeticky, klimaticky, genderově. Je s podivem, jak se historie opakuje a jak je lidstvo nepoučitelné.

V Česku sledujeme nárůst populismu a extrémismu všech barev. Slušnost je pokládána za slabost a čekáme na Godota. Nikdo už neposlouchá argumenty, vyhrávají laciné výkřiky. Přidejme k tomu klasickou českou nesvornost, závist a umělou řevnivost. Hloubení příkopů mezi „kavárnou“ a „hospodou“, mladými a starými, bohatými a chudými, zdravými a nemocnými, očkovanými a neočkovanými, grétisty a odpírači, eurohujery a nacionalisty. Svět nikdy nebyl jednoduchý a my teď usilovně pracujeme na dalším pádu Říše římské. Po něm přicházejí barbaři, revoluce, války.

Stará vláda, založená na neskutečném střetu zájmů, službě holdingu a bezbřehém populismu je v křeči a zůstane po ní jen smrad, dluhy a rozdělená země. Nová vláda ještě nevznikla, a od začátku je pod tlakem covidové, energetické, dluhové, inflační, generační a společenské krize, umocněné mocenskými choutkami „stařičkého mocnáře“ a útoky médií. Nečekám od těch nových zázraky. Snad jen postupné vybírání zatáčky a odklon od nechumelismu, odezdikezdizmu, ponáspotopismu a vlezdoprdelismu. A taky slušnost a změnu politické kultury.

Důchodci představují nejzranitelnější část společnosti. Jsou vystrašení, izolovaní a sociálně ohrožení. Proto je tak snadné je „nakoupit.“ Od „toho-co-už-má-dost-a-nepotřebuje-krást“ jsme se v posledních volbách dostali k „tomu-co-nám-aspoň-něco-dá“. Do jedné kapsy nám Babiš strčil pár stovek, aby z té druhé vytáhl tisíce. Je odporné zneužívat zranitelnosti seniorů a obchodovat s jejich strachem ze smrti, nemoci, chudoby.

Sám máte velmi bohaté zkušenosti s politikou, takže co byste poradil nové vládě? Na co by si měla dávat pozor?

Na trpaslíky. Ty potvory vlezou všude. (smích)

Každá rada drahá. Pomohu si matematickým vyjádřením. Schopnost nové vlády cokoli změnit, zlepšit, je funkcí mnoha proměnných. Je přímo úměrná její odvaze, důslednosti, jednotě, schopnosti a trpělivosti a nepřímo úměrná velikosti problémů, které zdědila po vládě předchozí, míře negativních vnějších vlivů, které neovlivní, úrovni kolaborace holdingových slouhů v administrativě a znovuobjevené farizejské snaze médií být „hlídacím psem demokracie“, umocněná potměšilými zásahy odcházejícího Miloše Zemana.

Chcete i vzorec? Se zdravou valašskou skepsí à la „po fšeckém je hovno, enem po fčelách med“ a s českým cynismem à la „nějak bylo, nějak bude“ přeji vládě a tím i nám hodně pozitivní energie, odvahy, zdraví a štěstí!

Pro důchodce reforma přichází pozdě

Pojďme k důchodům. Jsou v Česku důstojné? Jak vysoké by měly být? Jak by měla vypadat valorizace důchodů v dalších letech? A budou vůbec na důchody peníze? 

Mnoho otázek, málo odpovědí. Pokud u nás nejsou důstojné platy, těžko mohou být v průběžném a dnes vyčerpaném systému důstojné důchody. To se nezmění, dokud budeme levnou montovnou a budeme levně prodávat práci ve mzdě s nízkou přidanou hodnotou. Průběžný systém vždy reflektuje ekonomickou úroveň země v daném roce. Co se vybere, to se vyplatí. Ekonomický růst znamená větší odvody a vyšší důchody a naopak.

Nůžky mezi těmi, co platí, tedy aktivní populací, a tím nemyslím státní sektor, a těmi, co dostávají, tedy důchodci, se díky vyššímu věku dožití, kvalitě zdravotní péče a klesajícímu podílu plátců permanentně rozevírají. Vede to navíc vlády, díky narůstajícímu počtu důchodců–voličů, k nivelizaci důchodů, k populistické snaze snížit zásluhovost a zastropováním sanovat důchody těch, kteří do systému nepříspívali nebo by dnes nedosáhli ani na minimální důchod.

Za 30 let senioři v Česku nepochopili, a politici to beztrestně zneužívají, že není žádná rovnice mezi „celý život jsem pracoval a platil si na důchod“ a „skutečným nárokem na vyšší důchod“.

Valorizace důchodů je za zákona závislá na inflaci a průměrné mzdě. Ceny ve spotřebním koši seniora (nájem, energie, potraviny, léky) ale rostou rychleji než inflace průměrná. Na druhé straně, pokud by v důsledku ekonomické krize logicky měla klesat průměrná mzda, měly by klesat i důchody. To je pro většinu nepředstavitelné. Nicméně ekonomicky logické a oprávněné.

Beze změny systému, tedy bez důchodové reformy to dlouhodobě nemá řešení. Pro nás důchodce navíc každé řešení již přichází pozdě a nebude se nás týkat. Některé tím uklidním, pro mne je to strašidelný výsledek třicetileté neschopnosti všech polistopadových vlád, včetně mých, změnu prosadit. Chyběla politická vůle, odvaha, mandát, chuť. Od nové reprezentace očekávám, že to dokáže.

Jak vnímáte současný věk odchodu do důchodu? Měl by se zvýšit?

Stávající důchodový systém má několik stupňů volnosti, vesměs vyčerpaných. Vyšší platby „pojistného“ – nemožné. Pozdější odchod do důchodu – neprosaditelný. Nižší důchody – sebevražedné.

Pozdější odchod do důchodu a současné respektování lidí z náročných profesí vyžaduje diferenciaci. Dřívější odchod na jedné straně, a zvýhodnění delší práce, například neplacením daní, na straně druhé. Důchodové spoření by vyžadovalo celoživotní odkládání třeba třetiny příjmů. Na to se nízkopříjmoví vykašlou a stejně budou požadovat vyšší důchod. Nemá to lehké, bezbolestné řešení.

Jak jste se vy připravoval na důchod? Spořil jste si?

Aktivitou, nadstandardními výdělky, investicemi do nemovitostí a vírou, že budu schopen se vyrovnat s poklesem příjmů nebo zhoršením zdraví a změnit svá očekávání, chování, spotřebu. Moc nespořím. Jen tak, abych byl schopen reagovat na krizové změny v řádu měsíců.

Jak se staráte o své zdraví?

Rakovina před dvěmi lety mě vedla k daleko větší obezřetnosti. Snažím se méně a kvalitněji jíst, moc nepít, sportovat a být aktivní. Jsem vděčný za každý den, každý rok a vím, že některé sny už si nesplním.

Odchodem do důchodu život nekončí

Co byste poradil mladé generaci, kterou důchod zatím vůbec nezajímá? Jak nedřít v důchodu nouzi s bídou?

Musí vyjít z premisy, že stáří není pojistná událost. Nevyhnutelně přijde a beze změny nemůže dnešní systém vám osobně ani dalším mladým garantovat nic. Možná nějaký, pro všechny stejný, minimální důchod. V tom je i sobectví dnešních důchodců, protože bez jejich podpory důchodové reformy k žádné nedojde, a pro další generace to bude problém.

Mladým doporučuji penzijní spoření, a to vyšší, než je dnes běžné, a investice do majetku s trvale rostoucí nebo garantovanou hodnotou. Nebo se vzdělávat a pracovat déle.

Máme zdravotnictví zdarma.  Kvůli covidu dost trpí zdravotnictví a trpí i státní rozpočet. Jaký myslíte, že to bude mít do budoucna vliv právě na seniory?

Mýtus o zdravotnictví zdarma je asi největším zločinem levice. Zdravotnictví není zdarma! Je pouze bezplatné. Už před covidem čerpalo 20 % seniorů 80 % péče ze zdravotního pojištění. Bez dodatečného komerčního (do)financovaní zdravotnictví a případného zpoplatnění bagatelní péče a bagatelních léků bude v budoucnosti nemožné udržet kvalitní zdravotní péči dostupnou pro všechny.

Platí totiž, že když je zdravotnictví bezplatné a dostupné pro všechny, není kvalitní. Pokud je kvalitní a bezplatné, těžko může být pro všechny. A pokud je kvalitní a pro všechny, nemůže být bezplatné. Zrušení poplatků, prvního nesmělého pokusu, a odstranění třídenní karenční doby nemocenské beru jako socialistický populismus, který nutnou reformu zdravotnictví zpomalil a zkomplikoval.

Jak byste covidovou krizi řešil vy, kdybyste byl ve vládě?

Naštěstí nejsem a nebudu. Vždycky to už teď bude kompromis. Kdybych tam seděl před rokem a půl, věděl to, co víme dnes a měl neomezenou moc, nařídil bych povinné a opakované očkování všem nad 40 let, děti a mladé bych vynechal a potom uvolnil všechny restrikce.

Nevím, jestli je to úplně žert. Prakticky tím ale musíme všichni projít, naučit se s covidem žít a my naočkovaní s proběhlým covidem si jen přejeme, aby zatvrzelí nenaočkovaní senioři neblokovali nemocnice pro potřebnější vrstevníky s urgentní nebo odloženou operací, podepsali revers a rozhodli se zůstat doma.

Zdá se vám to cynické? Mnozí vážně nemocní se dnes nemohou dostat do nemocnic, řada už si nepostěžuje. Celý covid je pouze o získání času očkováním, o kapacitě nemocnic a míře vyčerpanosti personálu.

Jak rychle podle vás nyní porostou důchody, když je všecko tak strašně drahé?

Striktně podle zákona. Inflace potáhne i důchody. To neznamená, že by reálně hodnota důchodů neklesala.

Kdo za posledních 20 let toho udělal pro sociální sféru a pro důchody nejvíce?

Už jsem předeslal, že vlastně nikdo. Levice rozdává z cizího a z dluhu, pravice je podezírána z asociálního chování. Vladimír Špidla provedl první nesmělé parametrické změny. Za nás, a vím, že to důchodci netuší a je to i předmětem častých útoků na Kalouska i na mne, byl důchod nejblíže průměrné mzdě a navzdory ekonomické krizi hodnota důchodů neklesla.

Budete kandidovat na prezidenta?

Nebudu. Stačilo. Přímá volba vedla k tomu, že mohl být zvolen i Miloš Zeman. Mám představu civilnějšího, méně aktivistického prezidenta/prezidentky, s úctou k Ústavě a důstojně reprezentujícího tuto zemi navenek. Milošův závěr druhého mandátu je docela lidsky smutný, ale jinak strašná fraška. Marně přemýšlím, co se mu, kromě polarizace společnosti, povedlo.

Co byste vzkázal seniorům, abyste je povzbudil?

Nenechte se vystrašit, vydírat, napálit a používejte mozek. Neposlouchejte sliby populistů. Nejde jim o vás, ale o jejich mocenské zájmy. Využívají vás. Myslete na to, že máte děti, vnuky a zodpovědnost nejen za sebe, ale i za ně. Nechte se naočkovat. Už kvůli svým blízkým. Užívejte si život a bojujte za svou důstojnost. Kvalita stárnutí je jedním z hlavních měřítek kvality demokracie. Odchodem do důchodu ale život nekončí.

Foto: Se souhlasem Mirka Topolánka