Zdravotní boty nemusí být pro vaše nohy zdravé: Podoložka radí jednoduchý trik, jak vybrat správně

Na krabici svítí lákavý nápis „zdravotní obuv", prodavač slibuje úlevu od bolesti zad i kloubů a zákazník odchází s pocitem, že udělal pro své zdraví maximum. Jenže právě tady se mnoho lidí nechá nachytat. Označení zdravotní obuv totiž samo o sobě nemusí hned znamenat, že jsou boty vhodné právě pro vaše nohy. Někdy se za tím může schovávat jen marketingové lákadlo.

Zvlášť u seniorů přitom správně zvolená obuv hraje zásadní roli. Může pomoci snížit riziko pádů, otlaků nebo bolestí chodidel. Naopak nevhodné boty mohou potíže ještě zhoršit.

Jak skutečně kvalitní obuv poznat a na co si dát při jejím výběru pozor, vysvětlila pro České důchody Jaroslava Voláková, DiS., viceprezidentka České podologické společnosti a podoložka. Podle ní není možné kvalitu obuvi posuzovat jen podle jednoho označení nebo vlastnosti. Důležitá je její velikost, tvar špičky, materiál, hmotnost, účel, celkový pocit při nošení i možnost vyměnit stélku.

„Rozpoznat skutečně kvalitní obuv na trhu, která je navíc označena jako ‚zdravotní‘, prakticky není možné,“ upozorňuje.

Co vlastně znamená označení „zdravotní obuv“?

Právě v tomto spočívá hlavní problém. Spotřebitel může snadno nabýt dojmu, že pokud výrobce botu označí jako zdravotní, prošla nějakým komplexním posouzením a je obecně vhodná pro zdravé nohy.

Podle Volákové je ale potřeba být při takovém označení velmi obezřetný. Za zdravotní totiž může být podle ní obuv označena i na základě splnění určitého minimálního požadavku. Jako příklad uvádí kožený vršek nebo vnitřní výstelku, případně polstrování pro klenební systém.

Právě v tom je podle ní problém. Jedna vlastnost sama o sobě ještě neříká, zda je celá bota pro konkrétního člověka vhodná. „Domnívám se, že parametry pro posuzování obuvi musí být komplexní a posoudit všechna hlediska a vlastnosti, není možné ‚vypíchnout‘ jeden aspekt a na základě toho stavět celkový obraz daného výrobku,“ vysvětluje.

„Zdravotní“ bota nemusí sedět každému

To je důležité především proto, že každá noha je jiná. Bota může mít kvalitní materiál, měkkou výstelku a označení zdravotní, přesto nemusí vyhovovat konkrétnímu chodidlu.

Při výběru je proto potřeba sledovat několik věcí najednou. Podoložka mezi ně řadí správnou velikost, tvar špičky, materiál, hmotnost obuvi, její účel, celkový pocit při nošení a také možnost vyměnit stélku.

A právě tady se dostáváme k tomu, co by měl člověk sledovat místo samotného nápisu „zdravotní“.

Lidé často kupují špatnou velikost

Podle Volákové je běžnou praxí, že si lidé pořizují až o dvě čísla menší obuv. Důvodem může být i dlouho zažitá představa, že člověk jednoduše ví, jakou velikost nosí. Jenže noha se během života mění. „Lidé žijí v dogmatu, že zkrátka mají od mládí konkrétní velikost,“ říká.

Velikost a tvar chodidla přitom mohou ovlivnit například změny tělesné hmotnosti nebo různá interní onemocnění. Navíc se může lišit i samotné číslování mezi výrobci.

Číslo uvedené na botě proto samo o sobě není dostatečnou informací. Před nákupem je podle podoložky vhodné nohy přeměřit.

Dalším důležitým parametrem je tvar přední části boty. Nejčastějším problémem bývá podle Volákové obuv, která je v oblasti prstů příliš úzká.

Při výběru je potřeba zohlednit individuální tvar nohy – délku jednotlivých prstů, tvar přednožní části i šířku v oblasti metatarzálních kůstek.

Právě proto nestačí, když je určitá bota vedená jako „zdravotní“. I takto označený model může mít pro konkrétní nohu nevhodný tvar.

Důležitý je materiál, ale také hmotnost

Podoložka doporučuje sledovat také materiál, ze kterého je obuv vyrobena. Preferované jsou podle ní přírodní měkké materiály, ideálně kůže, která umožňuje dobrou prodyšnost a pomáhá zajistit vhodné prostředí pro nohy.

Pozornost si zaslouží také hmotnost boty. Obuv by neměla být zbytečně těžká a podrážka by měla být přiměřeně pružná a zároveň pevná.

Ani tyto vlastnosti ale nelze posuzovat odděleně. Právě komplexní pohled na botu považuje Voláková za zásadní.

Záleží i na tom, kam v botách půjdete

Jinou obuv člověk potřebuje na dlouhou procházku, jinou na běžné chození po městě a jiné požadavky může mít domácí obuv. Podoložka proto doporučuje nejprve si položit jednoduchou otázku: Za jakým účelem si konkrétní typ boty pořizuji?

Podle toho lze předvídat, jaké parametry by měla obuv splňovat.

Při výběru je podle Jaroslavy Volákové důležité obuv vždy vyzkoušet. A ne pouze jednu botu. „Obuv je nutné vždy vyzkoušet, vždy zkoušet obě boty, projít se v nich,“ radí.

Právě chůze může ukázat, zda někde bota netlačí, nesjíždí a zda poskytuje chodidlu vhodný prostor.

Pomoci může trik se stélkou

Podoložka má také praktickou radu, kterou lze při nákupu snadno vyzkoušet. Doporučuje vyjmout z boty stélku neboli vložku a postavit se na ni. Člověk tak může lépe vidět, zda její délka, šířka a tvar odpovídají jeho chodidlu.

„Je nutné vybrat takový model a typ obuvi, která tyto parametry respektuje,“ vysvětlila Voláková.

I proto podle ní může být výhodou také obuv s vyměnitelnou stélkou.

Na nápis „zdravotní“ se nespoléhejte

Označení tedy podle podoložky samo o sobě nemá být jediným kritériem, podle kterého by měl zákazník boty vybírat.

„Dovolím si důrazné upozornění, aby klienti nedbali, že konkrétní obuv má označení ‚zdravotní obuv‘ – to je totiž pouze marketingový lákač, kterým se firmy zaštiťují,“ říká.

Výrobce podle ní může splnit určitý minimální požadavek, ale to ještě neznamená, že výsledná obuv bude vhodná pro každé chodidlo.

Při nákupu je proto lepší dívat se na botu jako na celek. Správná velikost, dostatek prostoru pro prsty, vhodný tvar, materiál, hmotnost, účel, pohodlí při chůzi i stélka – teprve jejich kombinace může napovědět, zda vám konkrétní obuv skutečně vyhovuje.

Zdroj: Jaroslava Voláková, Dis., 1. viceprezidentka České podologické společnosti, podoložka, pro České důchody; Nohyvpohodě, Česká podologická společnost.