Profesor Milan Kvapil: S infarktem přicházejí lidé o 20 let později. A v Česku chybí péče o seniory

Populace stárne a stárnoucí obyvatelstvo potřebuje speciální péči, které je v Česku velký nedostatek. Proto v roce 2021 vznikla v pražské nemocnici Motol Geriatrická interní klinika. Jedná se o společné diagnosticko-terapeutické lůžkové zařízení určené pro akutní geriatrickou péči. Za tímto projektem stojí přední lékař a profesor Milan Kvapil, který v rozhovoru pro České důchody hovořil o tom, jak se v průběhu let změnila nemocnost pacientů i jejich přístup k léčbě.

Dlouhá léta jste ordinoval jako diabetolog. Jak jste se dostal z diabetologie ke geriatrii?

Po jednadvaceti letech přednostování Interní klinice 2. LF UK a FN Motol jsem pochopil, že v Motole něco chybí pro lepší péči o seniory. Společně s primářkou Novákovou se nám podařilo přesvědčit o naší představě specializovaného pracoviště jak pana ředitele, tak i pana děkana. Podpořili založení nové kliniky. Z místa přednosty interní kliniky jsem odešel dříve, než je obvyklé. Složil jsem atestaci z geriatrie, uspěl jsem v konkurzu a byl jsem jmenován přednostou nově založené Geriatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol.

Protože je klinika zaměřena na péči pro seniory nad 65 let, a jak vyplývá i z názvu, je koncipována jako interní klinika, snažíme o zavedení všech důležitých paralelních podoborů vnitřního lékařství – angiologie, nefrologie, diabetologie, kardiologie a další.

Je to skvělý počin…

Nacházíme se v budově, která nyní prochází rekonstrukcí. Velmi se těšíme na dokončení, neboť budeme moci nabídnout nejen kvalitní medicínu, ale i moderní, funkční a současnosti odpovídající prostory pro pobyt nemocných.

S věkem roste počet nemocí

Máte obrovský projekt. Stále se teď skloňují důchody, důchodci a bude jich čím dál víc. Co všechno pro seniory děláte?

Služby nabízíme několika skupinám pacientů, kteří jsou definováni primárně svým věkem, a ne až tak profilem onemocnění. Jsme Geriatrickou interní klinikou, takže naše základní péče je zaměřena na vše, co potřebují nemocní starší 65 let v oblasti vnitřních chorob. Základní oblastí je pomoc a spolupráce s praktickými lékaři.

Častokrát nemocný chodí ke svému praktikovi, má nějaké potíže, a praktik sezná, že by měl mít dvě nebo tři vyšetření. Typicky je třeba vyšetření zažívacího traktu, což pro 30 až 50letého člověka je nevýznamná věc z hlediska zátěže, ale pro člověka, kterému je 75 let, je to složité.

Představte si kupříkladu, že ten člověk nemá možnost snadné a jednoduché dopravy ze svého místa bydliště, rodina nemůže pomoci. My nabídneme takovéto vyšetření s cílem přesně definovaným, co je třeba udělat, přijmeme ho, uložíme, a protože to máme připravené, všechno provedeme, vyhodnotíme za dva, tři dny. Pak se ukáže pacient naštěstí jako zdravý a jde domů. Nebo se ukáže, bohužel, že potřebuje operaci, a tak ho přímo objednáme k chirurgickému výkonu. A my ho připravíme na operaci. Buďto je přímo přeložen, nebo se z domova pak vrací. Z těch ohlasů, co mám ze strany praktických lékařů, tuto možnost velice vítají.

S rostoucím věkem se obvykle pojí větší výskyt nemocí, tento stav se nazývá polymorbidita. Zrovna teď jsme jednali o překladu mimopražského pacienta, u kterého jsem napočítal 36 diagnóz. Snažíme se o určení a léčbu nejdůležitějších nemocí, které pacienta skutečně ohrožují, současně omezení nepodstatné léčby, po čemž se nemocným obvykle velmi uleví. Pokud je pacient připravován na chirurgický výkon, je třeba pečlivě rozvážit možná rizika a přípravou je potlačit. Obvykle se jedná o oběhovou nedostatečnost, nedostatečnou výživu či poruchy funkce ledvin.

Výhodou je, že chirurgové od nás dostanou pacienta připraveného. Snižuje se tak pravděpodobnost různých pooperačních komplikací, zkracuje se doba pobytu v nemocnici.

Potom máme ještě další skupinu nemocných, což jsou nemocní senioři po absolvované operaci nebo jiném akutním stavu. S operačními obory spolupracujeme tak, že v okamžiku, kdy není zapotřebí přímý denní chirurgický dohled, tak nemocného přebíráme na 5 nebo 10 dní, aby mohl jít pak domů. Součástí našeho kolektivu jsou tři fyzioterapeutky na našich stávajících 25 lůžek, což je na současnou dobu poměrně přepychové, neboť základní fyzioterapie a rehabilitace probíhá i o víkendech. Tímto přístupem umožníme brzký návrat soběstačnosti a zkrátíme pobyt v nemocnici.

Říkal jste 25 lůžek, ale spádově k vám patří 200 000 lidí…

To je pro celý Motol, zhruba tak. Proto máme domluvené, schválené a potvrzené, že se klinika rozroste na tři oddělení, to znamená 70 lůžek, tak, aby byly pokryty všechny potřeby.

Když jsem vedl interní kliniku v Motole, na začátku měla 220 lůžek. V celé fakultní nemocnici byla jediná interní klinika, všechny ostatní fakultní nemocnice mají tři až pět.

Celých 21 let, kromě asi tří dnů, kdy se výjimečně dělo něco divného v počasí, jsme se potýkali s nedostatkem interních lůžek. Potřeba dalších interních lůžek tedy byla nasnadě, protože Motolu vévodí operační obory.

Platí toto všechno pojišťovna?

To je standardně nasmlouváno s pojišťovnami. Nejsem přímo účastníkem ani svědkem jednání, ale zprostředkovaně vím, že pojišťovny naopak vidí, že tato péče je důležitá a nasmlouvání těchto nových kapacit nebylo žádným problémem.

Mrtvice a infarkt o 20 let později

Myslíte si, že v roce 2023 jsou senioři nemocní jinak, než třeba před 20 lety?

Myslím, že ano. Nemohu to doložit daty, ale můžeme to podat jako holistický názor pana profesora, který zodpovídal za provoz největší interny v republice a z toho důvodu si musel všímat, jací pacienti tam leží.

To, co se zásadně proměnilo, ale úplně zásadně, je, že se dožívají vyššího věku. Když jsem začal jako sekundář před 40 lety, tak jsme přijímali nemocné s akutními příhodami na internu poté, co odešli do důchodu mezi 60 a 65. Obvykle mozková mrtvice nebo infarkt. 70letý člověk už byl vlastně výjimka. Než jsem předal internu svému nástupci, tak běžné bylo, že většina pacientů, které jsme přijímali, byla ve věku okolo 85 let.

To má základní dopady, protože v tomto věku se skutečně projeví stárnutí organismu. Ten nemocný má nejen choroby, které může mít člověk ve 30 nebo ve 20 letech, ale má ještě k tomu nižší funkční rezervu. Prostě je třeba k němu mít úplně jiný přístup a tohle byl jeden z důvodů, proč jsem se snažil založit se vzácnými spolupracovníky novou kliniku, která poskytne ideální péči o seniory s vnitřními chorobami.

Léčba infarktu je prakticky stejná, jestli má člověk 50 nebo 85 let, ale péče se liší. V 50 letech, když někdo, bohužel, dostane infarkt, přivezou ho do nemocnice, tak za tři dny může odejít domů. A když má trochu štěstí, je v podstatě zdravý, může tady žít dalších 30 let.

Když dostane infarkt v 85 letech, tak má celou řadu komorbidit, které vyžadují specifický přístup. Pokud není poskytnut, pak neodejde domů, ale zůstane na lůžkách následné péče a dlouhodobé péče a pomaličku směřuje k tomu smutnému konci. Ne vždycky, ale v řadě případů pochopením všech těch souvislostí se tomu dá zabránit a o to se snažíme.

Jak se změnil přístup pacientů? Poslouchají rady typu „nepijte, nekuřte, sportujte“?

Vyčleníme skupinu asi 10 až 20 procent lidí, kteří jsou v zásadě odolní vůči všem doporučením. Pak jistě většina populace v určité míře respektuje doporučení vhodné životosprávy. Myslím si, že to má své důvody.

Máme se lépe, a když se máme lépe, tak si vážíme více svého života. Zkuste se projet autem v zemích, kde je život nebezpečnější, kde je pravděpodobné, že nebudete žít dlouho. Zjistíte, že lidé více riskují. Proto si myslím, že se každý v době blahobytu začíná ptát, jestli a co můžu udělat pro to, aby když se mám dobře v 60 letech, abych se tak dobře měl i v 90 letech.

Příkladem medicínou nabízené účinné prevence budiž nádory tlustého střeva. V naší zemi máme vysoké riziko této malignity. A když se zjistilo, jak se dá zachytit kolonoskopickým vyšetřením a současně vyléčit časné stádium, které ještě vůbec není rakovinou, ale může v ní přejít, tak byla podpořena kampaň, která už v této chvíli má jasné výsledky v poklesu právě nově objevených nádorů. To je přece skvělé, ne?

Preventivní počin, který ukazuje jasná data za republiku a je vidět. Škodlivý cholesterol v krvi snižují skvělé léky – statiny. Užívá je v naší zemi asi 1,2 milionu osob. Prokazatelně tato léčba prodloužila průměrný věk o 10 až 12 let.

V Dánsku lidé asi všemu věří. Tak tam se rozjela kampaň proti statinům. Pomatení aktivisti křičeli: „Nutí nám něco, co nás zabíjí, a hlavní argument byl, že se lékaři spikli s výrobci.“ Kvůli té kampani se tam snížila spotřeba statinů, a co byste neřekla? Zhruba do roka měli o 50 procent více infarktů.

Stát by měl řešit péči o seniory

Vy tady z vlastní iniciativy budujete něco dobrého pro seniory. Ale co by podle vás pro ně ještě mohl udělat stát?

Teď budu trošku osobní. Ať si myslím, co si myslím o politicích, kteří jsou naši představitelé, ať mám s nimi stejný názor, nebo jiný, tak v každém případě je to tak, že když oni něco říkají, tak se to z části odrazí v náladě a názorech obyvatelstva. A jednou ze základních možností, kterou mají oni v rukou, je lidskost.

Neměli by šířit mezi lidmi nenávist. Ani v podtextu, například něco v tom smyslu, že staří jsou na obtíž, protože nás stojí peníze, ale obrátit to. A i oni budou jednou staří, a přestože si myslí, že se budou mít dobře, tak se nemusí mít dobře kvůli inflaci. To je myslím to nejdůležitější, co by se dalo udělat lusknutím prstů. Vysvětlovat. Neříkat tady před volbami, že máš přemluvit svoji babičku, neštvat lidi proti sobě. Myslím si, že v historii uspěly zejména ty společnosti, které byly postaveny na mezigenerační spolupráci, ne na nenávisti. Ostatně známé řádění mladých slonů v Jižní Africe je toho zářným příkladem.

Pokud se nám podaří dotáhnout provoz a služby Geriatrické interní kliniky do té podoby, do jaké bych rád, tak to, co můžeme nabídnout my, geriatrickým pacientům i státu, je jeden z modelů soustředěné péče o pacienty vyššího věku s interními polymorbiditami v rámci fakultních nemocnic, která zlepšuje péči pro seniory.

To samozřejmě vypadá jako nicotné, protože to je jedna fakultní nemocnice. Ale těch je tady ve skutečnosti asi 15. Stát by měl analyzovat demografické prognózy, a říct, kolik vlastně budeme potřebovat jakých typů péče. Následné péče, něčeho jako domov důchodců, geriatrických oddělení nebo klinik v nemocnicích. A měl by navrhnout zajištění péče o seniory. Ale ne na volební období, ale na 10 let dopředu.

Kdyby někdo stanovil takovýto plán, těžko proti tomu bude někdo protestovat. Dá se s tím hezky vyjít a možná i vyhrát volby. Trochu obecně jsem skončil, ale řekl bych, že jednotlivé pomoci, jestli dáte někomu o stovku víc nebo míň, to je hezké. Ale myslím, že to nenahradí komplexní zajištění strukturované péče o geriatrické pacienty na všech možných úrovních.

Mockrát vám děkuji za rozhovor.

Foto: FN Motol