Lékařka Martina Zvěřová: Deprese ve vyšším věku často přechází do demence

Deprese je přehlížená nemoc, která výrazně snižuje kvalitu života nemocných a zvyšuje riziko vzniku dalších nemocí a obtíží. Diagnostika bývá u starších lidí obtížná a může se zaměnit za běžné stárnutí i proto, že deprese u seniorů mívá jinou podobu než u mladších lidí. Z léčby lidé nemusejí mít obavu, je účinná a bezpečná, vysvětlila v rozhovoru pro České důchody docentka MUDr. Martina Zvěřová, Ph.D., z Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze.

Jaký vliv má deprese na život nemocných?

I přes svou závažnost se stále jedná o diagnózu spíše podceňovanou a přehlíženou. Deprese sama o sobě může být příčinou sociální deprivace, osamělosti, potíží v každodenních činnostech. Výrazně snižuje kvalitu života, zvyšuje riziko vzniku kardiovaskulárních chorob a cukrovky, stupňuje nejrůznější tělesné a duševní potíže a má vliv na celkovou odolnost organismu. Zvyšuje riziko zneužívání alkoholu, léků, sebezanedbávání. Má vliv nejen na nemocného samotného, ale i na jeho blízké okolí. Stojí i za zvýšenou spotřebou zdravotních a sociálních služeb.

Deprese se podle některých demografických a epidemiologických ukazatelů stávají jednou z nejvýznamnějších příčin „ztracených let v důsledku snížení funkčních schopností – disability“ (po ischemické chorobě srdeční).

Umí lékaři depresi spolehlivě diagnostikovat?

Symptomy deprese bývají u starších nemocných občas mylně pokládány za průvodní jev fyziologického procesu stárnutí, a tak porucha zůstává často nediagnostikovaná.

Důvodem chybějící či mylné diagnózy může být i fakt, že jednoznačná kritéria plně rozvinuté depresivní fáze nemusí být u starších pacientů naplněna či jsou atypicky vyjádřená. Problematiku depresí u seniorů je navíc velmi důležité zasadit do komplexního kontextu bio-socio-ekonomického, demografického i politického.

Je proto důležité, aby také lékaři somatických oborů na depresi aktivně pomýšleli a aktivně vyhledávali její příznaky. Diagnostické rozpaky vedou k absenci adekvátní léčby. Utrpení nemocného se tak zbytečně protahuje, protože na rozdíl od celé řady dalších onemocnění v tomto věku je terapeutický potenciál v případě deprese značný.

Diferenciální diagnóza deprese u starších nemocných musí především vyloučit somatická onemocnění projevující se oligosymptomaticky nebo monosymptomaticky právě příznaky deprese – zvláště chronické srdeční selhání, diabetes mellitus, paraneoplastické projevy, perniciosní anemie, septické stavy, thyreopatie a podobně. Z dalších diferenciálně-diagnostických možností je nutno vzít v úvahu deliria, zejména hypoaktivní delirium se klinicky může prezentovat jako depresivní či dementní onemocnění.

Může být deprese zaměněna s demencí?

Obtížné může být odlišení deprese od demence v případě, kdy behaviorální projevy deprese mohou napodobovat demenci. Jde například o zanedbávání osobní hygieny a vzhledu, odmítání potravy, vykonávání potřeby mimo WC, o slovní a fyzickou agresivitu, nadměrné požívání alkoholu bez předchozího podobného chování v předchorobí.

Nesmíme zapomenout na to, že deprese na demenci nejen často nasedá, ale že deprese ve vyšším věku do demence často přechází. Vždy je třeba myslet na to, že jde o onemocnění, které pacientovi významně zhoršuje kvalitu života a způsobuje psychické utrpení.

Měli by se senioři obávat léčby?

Ne, antidepresivní terapie je efektivní a bezpečná.

Jak léčba deprese probíhá?

Cílem léčby deprese je odstranění či zmírnění depresivních symptomů, zabránění opakování příznaků a zlepšení celkové kvality života nemocného.

Deprese je léčitelná asi u 65 až 75 procent lidí staršího věku. Léčba deprese musí být vždy individuální, používá se psychoterapie, farmakoterapie či kombinace obojího. Záleží na příčinách, osobnosti nemocného a závažnosti příznaků.

U motivovaných pacientů s mírnou depresí můžeme vystačit s psychoterapií, u těžších stavů jsou potřeba psychofarmaka. Jako nejúčinnější se ukázala kombinace obou uvedených metod.

Farmakoterapie depresivních poruch ve stáří se řídí podobnými pravidly jako léčba v mladším věku, je však zapotřebí pamatovat na větší rizika nežádoucích účinků a lékových interakcí. Při výběru vhodného antidepresiva bychom měli vždy brát do úvahy komorbidní onemocnění, zejména cerebro a kardiovaskulární. Doporučuje se dlouhodobé podávání antidepresiva. Za nejkratší správný interval je dnes považována doba minimálně devíti měsíců, nejlépe však jednoho roku.

Je také důležité udržet pravidelný denní režim, dostatečný přísun přiměřené stravy a tekutin, pohyb. Není vhodné nechávat nemocného samotného, je důležité podporovat ho a zdůrazňovat léčitelnost depresivní poruchy.

Elektrokonvulzivní terapie zejména u rezistentních depresí je stále velmi efektivní a bezpečná metoda. Z fyzikálních metod se u sezónních depresí využívá efektu harmonizace denních rytmů aplikací jasného světla.

Může se deprese lidem vrátit, nebo ji lze vyléčit jednou provždy a zbavit se antidepresiv?

V případě, že prodělal starší nemocný plně vyjádřenou depresivní fázi nebo byla-li tato fáze těžká, měl by antidepresivum užívat nejlépe doživotně. Preventivní podávání antidepresiv u pacientů, kteří mají v anamnéze několik atak depresivní poruchy, sebevražedný pokus či významnější rodinnou zátěž, by mělo trvat 3 až 5 let.

Jednou z indikací profylaktické léčby antidepresivy je i věk pacienta nad 60 let v době první ataky depresivní poruchy. Případné vysazení antidepresivní léčby by mělo probíhat postupně během několika týdnů, užívanou dávku antidepresiv je doporučeno redukovat zhruba o 25 procent týdně. Snažíme se tím předejít jednak relapsu onemocnění, jednak syndromu z vysazení.

Co mohou starší lidé udělat proto, aby se depresi vyhnuli?

K prevenci patří aktivní zdravý životní styl, udržování společenských kontaktů, pěstování zálib a koníčků.

Velmi důležitá je prevence deprese zejména u rizikových skupin. Mezi faktory, které snižují riziko vzniku deprese, patří sociální podpora a funkční sociální síť, udržování a navazování odpovídajících sociálních kontaktů, životní styl s dostatkem psychické i tělesné aktivity, stimulující prostředí.  Důležitým faktorem je ale i úprava a dodržování jídelníčku, péče o vlastní zdraví, včasná a správná léčba somatických onemocnění včetně fyzické rehabilitace.

Příznaky deprese, nejčastější příčiny vzniku a rizikové faktory pro rozvoj nemoci popsala docentka MUDr. Martina Zvěřová, Ph.D., v první části rozhovoru.