Chodítko má seniorovi pomáhat, často ale naopak chůzi zhorší. Špatné nastavení může způsobovat bolesti zad a zvyšovat riziko pádu
Chodítko má seniorovi usnadnit pohyb doma i venku. Pokud je však špatně nastavené, může mu chůzi naopak ztěžovat. Člověk se pak zbytečně hrbí, přetěžuje ruce a rychleji se unaví. Přitom platí, že někdy stačí upravit výšku madel.
Sledovat v Google Zprávách
Představme si seniora, který se vrátí z nemocnice. Rodina mu pořídí chodítko a on s ním začne chodit do kuchyně. Po pár metrech ho bolí záda, při otáčení naráží do rámu chodítka a raději zůstává sedět.
Zde ale platí, že za tím nemusí být pouze slabost po operaci. Problém může být i v tom, jak chodítko drží a kde má nastavené rukojeti. Nízká madla totiž nutí člověka do předklonu, příliš vysoká zase zvedají ramena a ztěžují oporu rukou. V obou případech se může rychleji unavit, někdy ho rozbolí záda či ramena.
Záleží i na samotném typu chodítka. Pevný rám bez koleček poskytuje stabilní oporu, senior ho však musí před každým krokem nadzvednout a znovu položit na zem. S dvoukolovým modelem je pohyb jednodušší, protože ho stačí posouvat.
Čtyřkolové chodítko se pohybuje plynule a často má i sedátko. Vyžaduje však, aby člověk dokázal bezpečně ovládat brzdy. Pro seniory s výraznějšími potížemi s rovnováhou proto může být vhodnější pevnější typ chodítka.
Správná výška se pozná podle zápěstí
Nastavení lze orientačně zkontrolovat doma. Senior se postaví v běžných botách co nejvíce vzpřímeně a ruce nechá volně podél těla. Rukojeti by měly sahat přibližně k zápěstí. Po uchopení madel zůstávají lokty lehce pokrčené a ramena mají být uvolněná.
Za zmínku stojí, že správnou výšku chodítka je potřeba vyzkoušet i při chůzi. Senior by měl udělat několik kroků a sledovat, zda se nemusí příliš předklánět, natahovat za madly nebo zvedat ramena. Pokud se některý z těchto problémů objeví, může být chodítko špatně nastavené. Také platí, že důležité je rovněž nastavit obě rukojeti do stejné výšky a zkontrolovat jejich zajištění. Kupříkladu po převozu chodítka autem je vhodné ověřit, zda všechny pojistky správně zapadly. U vyšších modelů s oporou předloktí se postup nastavení liší a v takovém případě je vhodné požádat o pomoc fyzioterapeuta.
Potíže může způsobit i špatný odstup od pomůcky. Někteří lidé tlačí rolátor příliš daleko před sebou a při každém dalším kroku natahují paže.
Správně by měli kráčet blízko konstrukce, aby pohodlně dosáhli na madla i brzdy. S pevným chodítkem se zase postupuje po kratších úsecích. Nejdřív se bezpečně položí všechny jeho nožky, poté se udělá krok.
Vstávání a brzdy bývají zrádné
Problém může nastat už při vstávání z křesla. Někteří senioři se chytnou madel čtyřkolového chodítka a snaží se za ně vytáhnout nahoru.
Chodítko se však může rozjet a člověk ztratí rovnováhu. Bezpečnější je nejprve se opřít o pevné područky křesla, postavit se a teprve potom uchopit madla chodítka. U lidí po operaci nebo s výraznějšími pohybovými obtížemi je vhodné správný postup nacvičit s fyzioterapeutem.
Na druhou stranu platí, že opatrnost je potřeba i při usedání. Pokud si chce senior odpočinout na sedátku chodítka, měl by nejprve zastavit na rovném povrchu a zajistit parkovací brzdy.
Důležité je rovněž umět bezpečně zastavit, otočit se nebo s chodítkem zacouvat. Právě při těchto běžných pohybech se totiž může ukázat, zda senior pomůcku skutečně zvládá ovládat.
Potom přichází na řadu byt. Problémy dělají namátkou malé volné koberce, kabely nebo vysoké prahy. Mimo jiné je dobré změřit nejužší dveře.
Široký rolátor se může hodit na procházku, ale v malé koupelně s ním senior sotva zatočí. Venku je zase třeba počítat s nerovným chodníkem, mokrým listím či obrubníkem.
Před použitím chodítka si zaslouží kontrolu zejména brzdy, gumové koncovky a pevnost spojů. Opotřebovaná guma může klouzat, poškozené kolo se zase špatně otáčí.
Zdroje: Penzista, Rehabilitace Plus
