Trávit důchod nicneděláním není recept na spokojené stáří. Psycholog Klimeš doporučuje seniorům dávat si velké výzvy
Na první pohled to může vypadat, že odchod do důchodu znamená především nekonečné prázdniny a odpočinek. Nějakou dobu nás možná nicnedělání skutečně bude bavit, po čase ale nejspíš pocítíme také jeho negativní dopady. Bez pravidelného rytmu pracovního života totiž rychle ztratíme řád, můžeme se potýkat se zhoršenou kondicí. Někdy se objeví také některé neduhy. Odborníci proto doporučují, aby si senioři našli aktivity, které jim pomohou volná místa v diáři zaplnit.
Sledovat v Google Zprávách
První týdny a měsíce v důchodu mohou působit jako zasloužená dovolená. Člověk najednou nemusí vstávat, jakmile zazvoní budík, nikdo mu neurčuje pracovní dobu a konečně může dokončit všechny drobnosti, které dlouho odkládal. Odpočinek po desetiletích práce je přirozený a potřebný. Časem se ale může objevit otázka: Co budu dělat dál? Dny začnou vypadat stejně a člověku může chybět nejen zaměstnání, ale také pocit, že na jeho práci záleží. Podle psychologa Jeronýma Klimeše není dobré postavit celou penzi pouze na představě, že už není nutné se o nic snažit.
„Prvních několik měsíců to může být příjemné. Problém nastává, když se z odpočinku stane trvalý způsob života. Člověk si nemůže postavit celý důchod pouze na tom, že už nemusí nic dělat,“ upozorňuje Klimeš.
Projekt by měl být skutečnou výzvou
Řešením nemusí být návrat do zaměstnání, ačkoliv i to může být v některých případech dobrý nápad. Mnohem důležitější je najít činnost, která má konkrétní cíl, vyžaduje pravidelnost a přináší viditelný výsledek. „Musí začít dělat velké projekty, které jsou na samé hraně jeho schopností. Neměl by si pouze takzvaně užívat. Užívat si může chvíli, ale dlouhodobě potřebuje aktivity, které ho zaměstnají a vyčerpají,“ říká psycholog.
Slovo „vyčerpají“ přitom neznamená, že by se měl senior přetěžovat nebo ignorovat zdravotní omezení. Jde spíše o příjemnou únavu po činnosti, při které člověk využil své schopnosti, něco se naučil a zase o kus pokročil. Vhodný projekt bude pro každého jiný. Někdo začne zapisovat rodinnou historii, třídit fotografie a pátrat po osudech předků. Jiný se pustí do obnovy zahrady, opraví chalupu, začne vyrábět nábytek nebo se bude věnovat včelaření.
Jeden koníček nemusí stačit
Dlouhodobý projekt může tvořit základ nového programu, neměl by však být jedinou náplní života. Člověk potřebuje střídat duševní práci, pohyb, odpočinek a setkávání s ostatními. Pokud se například věnuje rodinné kronice, může k ní přidat péči o zahradu, pravidelné vycházky nebo pomoc místnímu dobročinnému spolku.
Právě pestrost pomáhá ve dnech, kdy se vám v jedné činnosti nedaří nebo na ni zrovna nemáte náladu. Zároveň se tím snižuje riziko, že se celý život začne točit pouze kolem péče o domácnost a sledování televize.
Aktivita může prospět i partnerskému soužití
Smysluplný program ovlivňuje také atmosféru v domácnosti. Partneři, kteří byli dříve většinu dne v zaměstnání, spolu po odchodu do důchodu náhle tráví téměř veškerý čas. To může být příjemné, ale také náročné. Každý potřebuje vlastní prostor, zájmy a zdroj uspokojení. „Projekt člověku naplní den a využije jeho síly. Když potom přijde domů, je rád, že vidí svou ženu nebo svého muže. Nemá potřebu vybíjet nevyužitou energii na partnerovi a dělat mu ze života peklo,“ vysvětluje Klimeš.
Velký projekt nemusíte vymyslet hned během prvního dne své penze. Nejprve můžete několik možností vyzkoušet a zjistit, co vás skutečně baví. Nový režim si pak vytvoříte postupně. Důchod pro vás v takovém případě nebude koncem aktivního života, ale naopak obdobím, kdy konečně dostanou prostor všechny sny a plány, na které dříve nezbýval čas.
