Zuzana Bubílková: Se státem si vyměňuji důchod

Zuzana Bubílková (68) je známá svým charakteristickým politickým humorem. A přestože by si mohla hodit takzvaně nohy nahoru a užívat si zaslouženého důchodu, o něčem takovém publicistka, komička a moderátorka vůbec neuvažuje. Naopak, zastavit se je proti jejímu osobnímu přesvědčení. V rozhovoru pro České důchody se „Bubu“ rozpovídala nejen o tom, co si myslí o očkování proti koronaviru, ale také o tom, jak si se státem „vyměňuje“ sociální dávky.

Foto: Se souhlasem Zuzany Bubílkové
Zuzana Bubílková o novinařině, zdraví a důchodu.

Co děláte v koronavirové době?

Jsem vystudovaná novinářka, takže teď spolupracuji s redakcemi, velmi na odbyt jdou glosy. Dělám glosy psané, mluvené a glosy obrazové, protože většina novin a časopisů má svoje internetové televize, takže pro ně dělám i na kameru. Máme pořad na TV Šlágr, který je velmi oblíbený.

Hodně lidí v této době nemá často co dělat, vás se to tedy netýká…

Na volné noze jsem byla už za minulého režimu, takže jsem se o sebe vždycky uměla postarat. Je to o tom chtít. Vím, že nejsem sama, teď se mnou například dělala rozhovor Markéta Muzikářová, která je houslistka, a našla si práci po redakcích, pro které externě pracuje. Kdo chce, práci si opravdu najde.

Jste novinářka, ale novináři s vámi už roky dělají rozhovory. Vnímáte ten přechod do pozice celebrity?

Nevím, jestli jsem celebrita. Momentálně ani nejsem ráda, když mi někdo řekne VIP. To je dnes kde kdo, jsou to lidi, co nic nedokázali, akorát někde odhalili poprsí a podobně. V reality show se překřikují, podle psaného scénáře se mlátí, a těm říkají celebrity. To nesnáším a myslím si, že celebrita je člověk, který něco dokáže a vytvoří. Nemusí to být vrchol umění, ale něco, čím se prezentují. Když dneska otevřu bulvár, u většiny lidí netuším, co dělají. Vím, co jedli, kdy je bolelo břicho a s kým se vyspali, ale co dělají, nevím. Nejsem ráda, když mě někdo mezi tohle zařazuje.

Nedělám rozdíl mezi novinařinou a tím, co jsem dělala a dělám na divadle. Prostě vyprávím svoje zážitky, vyprávím o zákulisí. Nehraju si na herečku, když mi někdo něco nabídne, dokážu se do role vžít, ale neberu si to.

Rozhovory se mnou začali dělat, když jsme dělali se Šimkem, ale to byla politická satira. Vzniklo to tak, že si mě vzal k sobě jako novinářku, já jsem napsala knihu ze zákulisí televize. Přečetl si ji a vlastně tímto způsobem jsme se seznámili. Šlo nám to spolu dobře a lidi nás brali. Mě lidi brali vždycky jako tu, které můžou věřit, i neuvěřitelným zprávám, kterých se dopouštěli a dopouštějí naši politici. Takto jsem se dostala do této polohy, vůbec jsem se o to nesnažila.

Politici zuřili a telefonovali

Jak vnímáte novinařinu tenkrát a nyní?

Tehdy se nesmělo psát o čemkoliv. Pamatuji si, že mě pustili do jaderné elektrárny na věž, o které málokdo věděl. Myslela jsem si, že jsem udělala skvělou reportáž. ÚV KSČM ale rozhodlo, že jsem byla v zakázaném prostoru, že tento pohled na jadernou elektrárnu nesmí být viděn a málem mě vyhodili. Taky se nic nevysílalo živě, snad kromě prvomájových průvodů a sportovních přenosů. I besedy a diskuse byly předtáčené a stříhané. Když měl být přímý přenos, bylo to něco strašného. Nebyla jistota, že někdo něčeho nevyužije, například umělci na festivalech lidu a podobně, aby něco neřekl. Proto se tam dávali „zpožďovače“, když někdo něco řekl, tak se buď vykopl kabel, nebo se to zpozdilo a vůbec nevysílalo.

Nedá se to vůbec porovnat. Když přišla revoluce, zavolala mi televize na zpravodajství. Potřebovali někoho, na koho se nepískalo na náměstích a nebyl zkompromitovaný s bývalým režimem. Nebo alespoň ne natolik, samozřejmě jsme všichni potřebovali žít, nikdo není bez viny. Tam se točilo všechno jenom živě, skoro vůbec se nepředtáčelo. Strašně jsme si to užívali, to byla moje největší škola. Byla jsem vhozená do vody a z toho příšerného svázání si člověk najednou uvědomil, že si může říct, co chce.

Samozřejmě že politici po každém přímém přenosu zuřili a telefonovali. Tak, jak jsme se ale předtím třásli, že nás budou postihovat, s tím se to nedalo srovnat. Teď jsme se tomu smáli.

Je fakt, že teď se novinařina posunula do polohy byznysu. Novin a časopisů je tolik, do toho internet a internetové zpravodajství. Publikují bulvární nadpisy, které kolikrát ani nekorespondují s tím, co je v textu. Často je bulvárnost a komerce nad obsahem, s tím ale asi nic neuděláme, tak je to na celém světě.

Cítíte se svobodnější, když si teď můžete říkat, co chcete?

Samozřejmě se cítím svobodnější, v některých médiích po mně moje vyjádření ani nečtou a můžu to tam hned dát. Takto to kdysi vůbec nebylo, šlo to přes několik kontrol, seděl tam človíček, který byl prověřený a uvažoval nad každým slůvkem.

Zase už má člověk v sobě svým způsobem brzdu. O úplné svobodě nemůže vůbec být řeč. Člověk by měl zvažovat, co řekne, pak se může dostat do polohy Pavla Novotného, který řekne, že Babiš by měl umřít. To už je podle mě přes čáru, i když on tvrdí že ne, protože je to pravda.

To bychom už se ale dostali do anarchie, člověk by v sobě měl mít určité morální cítění a vnímat souvislosti, do kterých by to mělo zapadat. Netvrdím, že by měl zkreslovat, ale vybírat slova a volit jejich vhodnost.

Zuzana BubílkováFoto: Se souhlasem Zuzany Bubílkové

Co si myslíte o současné politice?

Je taková, jaká je. Svým způsobem je to bezradnost, a je to bezradnost na celém světě. Jak to tak vnímám, lidé ani pořádně nevědí, koho mají volit. Staré strany nechtějí volit kvůli korupci a dalším věcem, nové strany jim vloží naděje, a pak se ukáže, že jsou úplně stejné. Moc korumpuje a není to bůhví co.

Víte, koho budete volit?

Vůbec, ještě ani netuším, jestli tentokrát volit půjdu. Člověk má volení menšího zla už dost. Když už si myslíte, že byste mohli někomu věřit, tak se znovu ukáže něco, co vás úplně hodí někam jinam.

Mně se například vůbec nelíbí to, že kdo se nechce nechat očkovat, bude občanem druhé kategorie. Já se očkovat nechat nechci, protože mám dobrou imunitu, chřipku jsem měla naposledy v roce 2006, a to ještě v době, kdy jsem se výjimečně nechala naočkovat proti chřipce. Chytla jsem jiný druh, protože jsem letěla do Ameriky. Uvízli jsme na letišti v Londýně kvůli ledovce, tam se to pomíchalo a dostala jsem mnohem horší chřipku, než kterou bych dostala, kdybych naočkovaná nebyla, protože tělo bojovalo s tou vakcínou, a ještě něčím úplně jiným. Od té doby jsem nebyla nemocná.

Vůbec pro to nevidím důvod. Celý rok se pohybuji mezi lidmi. Netvrdím, že respirátory peru nebo vyhazuji každý den, roušku jsem taky každý den nevyvařovala, a ani jsem nezakašlala. Opravdu nevidím důvod, proč bych měla, když naočkovaní budou ti, co nemocní jsou nebo mají rizikové faktory. Ti ať se naočkovat nechají, ale proč bych měla já, když nemám vysoký tlak, nadváhu ani problém s plícemi, jedinou nemoc? Proč bych do sebe měla cpát vakcínu, o které nikdo neví, jak dlouho bude, kolik jí bude a jestli vůbec bude účinná.

A přitom asi budu muset, protože se jinak nedostanu do letadla, do posilovny. To si opravdu někdo myslí, že si budu dělat každý druhý den PCR test, aby mě pustili si zacvičit? To je směšné. Po cestě letadlem musíte být dva týdny v karanténě, protože PCR test jim nestačí. To je neuvěřitelná diskriminace.

To se mi opravdu nelíbí. To je jediná věc, proti které bych i byla schopná jít veřejně protestovat. Obvykle si to vyřeším v sobě, toto rozdělování lidí na dvě skupiny mě ale opravdu štve. Netvrdím, že vakcína je špatná, ať se naočkují ti, kteří se bojí nebo mají zdravotní problémy. Proč se máme nechat očkovat my, kterým nic není?

Oni asi mají pocit, že vzhledem k vašemu věku už spadáte do nějaké té ohrožené skupiny.

Já se necítím ohrožená. Ať mi nikdo neleze do mého věku, denně cvičím, běhám deset kilometrů, za každého počasí. Možná mám lepší zdravotní stav než nějaký ten blb, který mi to nakazuje. To, že má někdo důchodový věk, ještě neznamená, že mě musí chránit celá společnost. Nevyžaduji to.

Jste oficiálně v důchodu?

Ano, jsem v důchodu, ale normálně pracuji, platím daně, všechno. To je další věc. Jsem v důchodu, celý život jsem si platila zdravotní a sociální a teď, když pracuji v důchodu, tak opět platím sociální a zdravotní. Pobírám tedy sociální dávku, ale stejně tak vysokou částku odvádím na sociální jako pracující. Se státem si vyměňujeme důchod. (směje se)

Jak trávíte volný čas kromě práce a cvičení? Vím, že jste navlékala korálky…

To dělám pořád. Měla jsem i výstavy, teď samozřejmě všechno stojí. Dávala jsem to galeriím, nevím, jestli ještě někdy budou fungovat. Dělám to jako koníček, bez ohledu na to, jestli to prodám, nebo ne. Začala jsem dělat i s minerály, polodrahokamy a podobně, zase je to něco úplně jiného. Já se zabavím, práce mám dost.

Narodí se mi vnuk

Váš syn je pořád v Americe, vídáte se?

Už dva roky ne. Loni mě tam nepustili, nic nelétalo. Teď jsem se informovala a znovu nic nelétá. Říkali, ať to zkusím v květnu, že možná něco poletí. Teď bych mohla letět leda přes Austrálii. Je to pro mě docela stresující, protože jsme se neviděli. Navíc se mi tam má v létě narodit vnuk, asi ho ani neuvidím.

To bude první vnouče?

Už má děti z manželčiny strany, jeho to bude první.

Co byste vzkázala lidem v této době?

Myslím si, že je třeba se na všechno dívat s nadhledem. Nikdy si nic úplně nepřipouštím k tělu, to bych radila i ostatním. Ať rozlišují zprávy na podstatné a nepodstatné. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že když nejde bezprostředně o život, nejde v podstatě o nic. Sama si kolikrát říkám, že jsem se rozčilovala nad věcmi, které jsou absolutně nepodstatné.

Například?

Nad blbostmi, že vám někde nevyplatí honorář, někdo vám řekl něco špatného. To není vůbec důležité, důležité je to, že je člověk aktivní a moc se nad věcmi nezamýšlí. Ani ten koronavirus si nepřipouštím tak, že bych se bála. Myslím si, že obavy, stres a už dopředu se něčeho bát, je pro organismus nejhorší.

Paní Bubílková, moc děkuji za rozhovor.

Foto: Se souhlasem Zuzany Bubílkové

Více k tématu