Prezident Miloš Zeman: Mezi mladými se vytrácí úcta ke stáří

Se stárnutím je třeba se vyrovnat a chmury nepomohou. Je o tom přesvědčen Miloš Zeman a dodává: „Stáří nemusí znamenat pasivitu a ruce složené v klín. Naopak, zkušenosti života je třeba předávat dál.“ V rozhovoru pro České důchody prozradil své důchodové plány po skončení prezidentské funkce a vysvětlil, proč neplánuje budovat vlastní knihovnu či institut po vzoru svých předchůdců.

Pane prezidente, sám jste se vždy s potěšením označoval za důchodce. Těšíte se, až se do důchodu po skončení mandátu vrátíte?

V roce 2018 jsem byl podruhé zvolen prezidentem republiky, ale zároveň při této zajímavé práci, která je i posláním, samozřejmě zůstávám důchodcem. Mám tedy k našim seniorům blízko a pravidelně se setkávám se zástupci jejich organizací. Až se navrátím do důchodu klasického, budu mít více času na rodinu a na knihy.

Plánujete, co budete dělat a na co se těšíte? Ví se, že si v Lánech stavíte domek, sám jste zmínil, že tam chcete mít velkou knihovnu. Sledujete průběh stavby?

Už jsem to vlastně prozradil. Budu se svými nejdražšími a pokusím se dohnat deficit v četbě zajímavých knih. Proto také velká knihovna, pokud možno krb a pohodlné křeslo. Taková staroanglická atmosféra jako v románech od Agathy Christie. Je to můj sen a budu šťastný, když se ho podaří splnit.

Budete aktivní exprezident, podobně jako Václav Klaus? Chtěl byste mít také vlastní knihovnu či institut jako vaši předchůdci?

Nelze očekávat, že bych přestal sledovat politické dění. A pokud mne někdo požádá o radu, rád mu vyjdu v rámci možností vstříc.

Vlastní institut nebo knihovnu neplánuji. Myslím, že za pár let by jich bylo zbytečně mnoho. Zajímavé by bylo vytvořit centrální prezidentskou knihovnu, do které by odkázali knihy všichni odcházející prezidenti. Nikoliv třeba pět knihoven oddělených na různých místech. Přispělo by to k větší názorové toleranci. Ale to je jen náhlý nápad, třeba se ho někdo ujme.

Co je na stáří dobré a čím se naopak trápíte?

Na stáří je dobrá možnost v poklidu hledět na věci a dění při získaných životních zkušenostech. Je to moudrost.

Na druhou stranu, myslím, že se mnohde vytrácí úcta ke stáří. Mládí se vždy dere vpřed, to je přirozený dějinný běh, ale vytrácí se povědomí o tom, že senioři v sobě nesou cenný odkaz historie a mohou svými zkušenostmi mladé generaci v mnohém prospět. Jak říká papež František, je užitečné přijímat sny našich otců, abychom mohli dnes prorokovat.

Každý se vyrovnává se stárnutím jinak, někdo hůře, jiný lépe. Jak je to u vás?

V mém věku si uvědomíte, že fyzicky již nemůžete být tak výkonný jako v mládí. Je nutné se s tím vyrovnat a nepodléhat chmurám. Vždyť i v seniorském věku se toho dá pro druhé tolik vykonat!

Stáří opravdu nemusí znamenat pasivitu a ruce složené v klín. Naopak, zkušenosti života je třeba předávat dál a přitom pracovat ve prospěch celku podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Vždy jste měl rád procházky po lese, chlubil jste se, že vás „dobíjí“ objímání stromů. Máte na to čas i nyní?

Čas příliš nemám, navíc mi už neslouží nohy, to není žádné tajemství. Jsem vděčný za možnost být v Lánech, kde je nádherný park a obora. A občas si tam vyjedu a pod stromy se kochám krajinou. Onen klid dobíjí baterie a umožňuje přemýšlet.

Jak se cítíte zdravotně?

Zdravotně se cítím úměrně svému věku. Politika se nedělá nohama, ale hlavou. Na to často zapomínají ti, kteří se veřejně pošklebují, že špatně chodím. Je to samozřejmě nepříjemné, ale člověk musí být bojovník. Doporučení lékařů se držím, podstupuji pravidelné kontroly.

V srpnu jste si při pádu zranil ruku. Jak se to hojí?

Bohudíky nedošlo k žádnému vážnějšímu zranění. Ruka se postupně hojí, zatím nosím ortézu jako oporu. Samozřejmě se těším, až to nebude nutné. Zachovávám si dobrou mysl.

Z čeho máte momentálně největší obavy?

Vážené obavy mám, při pohledu na současnou společnost, ze ztráty schopnosti přijmout názor druhého. Opět se objevuje paušální odsuzování, kádrování a ostrakizace za názor. Takový stav společnosti ohrožuje o to více v době, kdy čelíme pandemii koronaviru. Bližního se máme snažit mít rádi, ne šmahem odsuzovat.

Co vám naopak v této náročné době dělá radost a zlepšuje náladu?

Rodina, přátelé, věrní spolupracovníci. Tedy lidé, mí bližní. V čase vánočním bychom se na naše blízké měli více soustředit, potěšit je, byť jen slovem, a věnovat se jim. Aby pak každého z nás ve stáří nemrzelo, že v životě někoho zanedbal, zapomněl na něj. Buďme k sobě laskaví a pohne se celý svět. Až takovou sílu má láska.

Druhou část rozhovoru s prezidentem Zemanem si můžete přečíst zde. Hovoří v ní o problematické budoucnosti důchodů, reformě i životě seniorů v Česku.