Marian Jurečka: Dílčí změny důchodů můžeme zavést rychle, garantovanou penzi musíme vyladit

Nová vláda má v plánu rozsáhlé změny v oblasti důchodů a významnou roli při tom mají hrát děti. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka v rozhovoru pro České důchody popisuje, jak rodinná politika důchody ovlivní, jak se změní důchodové pilíře a koho se novinky budou týkat. „Cílem důchodové reformy je nastavení stabilního systému férových důchodů,“ uvedl ministr v rozhovoru.

Jedním z hlavních bodů koaliční smlouvy vaší budoucí vlády je důchodová reforma. Stejnou prioritu měla i vláda předchozí. Jak chcete zajistit, aby to opět nebyla jen prázdná slova?

Naštěstí jsme všichni dnes již o hodně dál a můžeme navázat na výstupy posledních dvou důchodových komisí – předchozí Potůčkovy a té poslední, kterou vedla Danuše Nerudová, kde už v řadě aspektů byla nalezena základní politická shoda a na jejichž práci jsme se spolu s ostatními stranami také podíleli.

Je před námi ale ještě spousta práce. Musíme využít všech dobrých zákonů, které se až dosud zavedly a o kterých víme, že měly a mají podporu ve Sněmovně napříč politickým spektrem. Nechceme rušit to, co funguje a je přínosné jen proto, že to zavedla jiná vláda nebo s tím přišla jiná strana.

Naopak. Chci hledat další shodu napříč horní i dolní komorou Parlamentu a co nejrychleji posunout zákony tak, abychom mohli co nejdříve udělat maximum pro všechny, kteří se v nejbližších letech chystají na odchod do důchodu nebo v něm už nyní jsou. Ale také pro ty, co mají celý svůj aktivní život ještě před sebou a do důchodu půjdou teprve v horizontu několika desítek let.

Musíme při tom opustit zjednodušenou představu, že můžeme vytrhnout důchodový systém ze všech jeho vztahů v rámci společnosti, změnit několik parametrů, něco přidat a něco ubrat a jako mávnutím zázračného proutku bude hotovo. Takové řešení neexistuje. Nebude-li se rodit více dětí, nepřijmeme-li větší zodpovědnost za své stáří a nebude-li nám dobře a vyváženě fungovat ekonomika, tak nevyřešíme ani důchody, ani naše zdravotnictví, ani další systémy mezigenerační solidarity.

Jsme daleko od vyrovnané míry reprodukce

Co by se mělo změnit?

Především musíme změnit strukturálně nepříznivé prostředí pro rodiny, na které upozornila už Národní zpráva o rodině v roce 2004. Něco se nám od té doby v předchozích letech podařilo – vyšší slevy na daních, dětské skupiny, lesní školky a další opatření. Tato rodinná politika se ukázala jako relativně úspěšná, a to především ve srovnání s ostatními zeměmi v rámci EU. Česko se z výrazně podprůměrných čísel v úhrnné plodnosti propracovalo až na třetí místo v EU s hodnotou 1,71 dítěte na jednu ženu, které nyní sdílí s Irskem a Švédskem.

Přes to všechno je naše země ještě stále daleko od dosažení vyrovnané míry reprodukce. Musíme tedy dobře vyhodnotit naše dílčí úspěchy a také detailněji analyzovat, jaké jsou důvody dramatického poklesu porodnosti, kterého jsme svědky v posledních deseti letech v řadě evropských zemí, a především v dříve tak úspěšných skandinávských zemích. Zejména alarmující je zkušenost dříve úspěšného Norska, kde úhrnná plodnost z hodnoty 1,98 v roce 2009 zajišťující téměř vyrovnanou reprodukci v průběhu 10 let klesla až na průměrnou evropskou hodnotu 1,53 v roce 2019.

Každopádně na základě toho, co dnes víme a na čem jsme se v celé koalici shodli, je před námi mnoho úkolů, které musíme řešit. Je to dostupné bydlení pro rodiny i pro seniory, skutečná podpora zkrácených úvazků pro rodiče a pečující osoby, podpora práce z domova, další rozšíření nabídky služeb péče o děti, slevy na daních a daňové prázdniny pro rodiny, které čerpají rodičovský příspěvek nebo mají tři a více dětí, a další opatření, která máme v programu. Zkrácené úvazky a náklady a práce spojené s výchovou dětí v rodině a péčí o blízké však nesmí znamenat propad životní úrovně ani potrestání při stanovení výše důchodu.

Zásadní je také podpora rodin se třemi a více dětmi. Musíme se na ně přestat dívat jako na něco divného a skončit s jejich stigmatizací a nedostatečným společenským oceněním. Jsou totiž z demografického hlediska naprosto zásadní. Z pohledu nově vychované generace plných 33 %, tedy celá třetina dětí, bylo vychováno právě v rodinách se třemi a více dětmi. Na rozdíl od běžného stereotypního obrazu se přitom z více než 90 % jedná o rodiny pracujících rodičů široké střední třídy s převážně ukončeným středním nebo vysokoškolským vzděláním, která je základem společenské a ekonomické stability země.

Této skutečnosti je třeba přizpůsobit jejich podporu s ohledem na specifické potřeby při slaďování rodinného a profesního života, ocenění skokového nárůstu úsilí a nákladů věnovaných výchově dětí, motivační ekonomické kompenzace v daňové oblasti a odpovídajícího promítnutí do zásluhové části důchodového systému. Možnost více si spořit na budoucí důchod totiž významně klesá s každým narozeným dítětem. Vícedětné rodiny jsou přitom klíčovým faktorem pro demografický vývoj, ale také pro předávání hodnot a společenskou soudržnost a vzájemnou solidaritu s bezdětnými.

Vzhledem k tomu, že naprosto přirozeně, a tak tomu bylo vždy, má část populace pouze jedno dítě či žádné a současně nyní navíc ubývá generace žen v reprodukčním věku, lze vyrovnané míry reprodukce dosáhnout, jenom pokud počty rodin se třemi a více dětmi budou výrazněji narůstat. A to je klíčové nejen pro důchodový systém, ale i pro budoucnost celé společnosti.

Pokud se někde v Evropě inspirujeme, tak je to dlouhodobě především Francie, která má stále nejvyšší porodnost v rámci EU a prakticky vyrovnanou reprodukci. Ve Francii stát podporuje rodiny s dětmi po celou dobu, kdy se o ně starají. Rodiče zde uplatňují takzvané společné zdanění všech členů domácnosti. To má pozitivní dopad především na střední a vyšší příjmové skupiny, protože – zjednodušeně řečeno – čím vyšší příjem a čím více dětí, tím nižší daně. Nejedná se tak jen o podporu sociálně nebo ekonomicky slabších rodin, jak je to často vnímáno u nás.

Jak jsem již zmínil, neméně důležitý pro důchodový systém a jeho stabilitu je i celkový vývoj naší ekonomiky, a to aktuálně především s ohledem na překonání koronavirové a nyní i energetické krize a dále potom z hlediska budoucího rozvoje a růstu. Jak jsme si ověřili v letech 2017 až 2019, dosáhli jsme tehdy prakticky vyrovnaného až mírně přebytkového vývoje příjmů a výdajů důchodového sytému, což bylo zejména důsledkem dosažení nízké nezaměstnanosti za současného ekonomického růstu. Ten je potřeba nyní znovu co nejrychleji nastartovat.

Důchodci a také rodiny jsou přitom důležitou spotřebitelskou skupinou a domácí spotřeba následovaná investicemi je teď u nás dlouhodobě hlavním tahounem ekonomického růstu. Zároveň potřebujeme vést debatu o optimálním daňovém mixu, snížit extrémní závislost našeho systému na pojistných odvodech, a naopak zvýšit podíl daní a soukromých úspor na financování našich důchodů. To je nezbytné nejen s ohledem na demografický vývoj, ale také s ohledem na předpoklad zvyšujícího se podílu automatizace a robotizace na budoucím růstu ekonomiky.

Současně při tom nejde jenom o samotnou výši důchodu, ale také o celkovou nabídku kvality a dostupnosti služeb, které mohou senioři i rodiny s dětmi využít, ať už se jedná o naše zdravotnictví nebo o sociální služby, tedy o odvětví s vysokou přidanou hodnotou z hlediska kvality života a zejména slaďování rodinného a profesního života. A v neposlední míře také s ohledem na aktivní stáří.

Jakkoli tato odvětví spotřebovávají značnou část z veřejných prostředků, tak vedle toho, že vytvářejí již zmíněné nenahraditelné hodnoty pro naši zemi, tak jsou také významnými zaměstnavateli a také odběrateli řady často špičkových technologií a služeb a představují tak významnou součást naší ekonomiky, která opět při zajištění dlouhodobého a efektivního financování a nastavení efektivních procesů může přitáhnout další investice a vnést do naší ekonomiky významné prorůstové prvky.

Cílem jsou férové důchody

Mohl byste prosím shrnout klíčové body a změny, které byste chtěl jako ministr prosadit?

Jak už jsem zmínil, především musíme změnit současné strukturálně nepříznivé prostředí pro rodiny a nastavit komplexní opatření rodinné politiky a provázaně s těmito změnami provést kvalitní důchodovou reformu.

Pokud jde o samotný důchodový systém, nezbývá než v zásadě zrekapitulovat, na čem jsme nalezli širokou shodu v rámci naší vládní koalice a věřím, že ve většině věcí se podaří najít shodu i napříč celým politickým spektrem.

Cílem důchodové reformy je nastavení stabilního systému férových důchodů. Důchod se bude skládat ze dvou hlavních složek a třetí dobrovolné. Základem bude nadále průběžný systém financování.

Základní garantovaná složka by měla reflektovat požadavky na důstojnost života ve stáří i finanční možnosti státu. Hovořili jsme již o zmíněných 10 500 korunách, ale je možné, že při reflexi posledního vývoje cen bude muset být o něco vyšší. Výše této složky bude nejspíše odvozena od průměrné mzdy a její výslednou výši musíme důkladně vydiskutovat a ověřit její dopady a udržitelnost matematickými modely.

Zásluhová složka bude vycházet z odvodů do systému a počtu vychovaných dětí. To je naprosto klíčový prvek, protože náklady a úsilí v podobě vychovaných dětí představuje stejně důležitou součást a nezbytný vstup do průběžného systému, jako jsou finanční odvody do systému.

Průběžný systém financování je založený na tom, že naše odvody jsou použity k výplatám důchodů pro naše rodiče, prarodiče i bezdětné. A nám rodičům a také bezdětným budou platit důchody zase naše děti. Náklady a práce spojené s výchovou dětí jsou tedy podmínkou pro to, aby bylo z čeho zaplatit naše důchody v budoucnu. Jenom náklady na výchovu dítěte do dospělosti přitom rodiče stojí přibližně 4 miliony korun. Tento náklad rodiče na druhé straně značně limituje, aby si mohli ještě navíc spořit na svůj vlastní důchod, na rozdíl od bezdětných, kteří tento náklad nenesou. Proto je potřeba vzájemnou solidaritu mezi rodiči a bezdětnými spravedlivěji vyvážit.

Třetí dobrovolnou složku, kterou představuje současný třetí pilíř, chceme řešit společně s ministerstvem financí, kam tato problematika kompetenčně náleží. Chceme především analyzovat současnou efektivitu podpory třetího pilíře. Součástí řešení by mohlo být také zřízení státního či veřejnoprávního fondu pro dobrovolné spoření inspirovaného Švédskem a dále například dobrovolné soukromé penzijní spoření ve formě účtu dlouhodobých investic.

Jaké další změny máte v plánu?

Dále vylepšíme informace o předpokládané výši důchodů v důchodové kalkulačce, včetně možnosti doplňovat podklady online a zjistit si údaje o odpracovaných letech včas. Rovněž podpoříme seniory pracující v důchodovém věku a více jim zohledníme celkové odpracované roky ve výši důchodu.

Zkrátíme dobu potřebnou pro dosažení nároku na důchod. Standardní doba studia se vrátí do náhradní doby, aby současná generace mladých lidí nebyla v důchodu znevýhodněna proti těm předchozím. Umožníme dřívější odchody do důchodu zaměstnancům v náročných profesích za větší odpovědnosti zaměstnavatelů.

Rodiče podpoříme rovněž zavedením fiktivního vyměřovacího základu a prodloužením vyloučené doby pro péči. Bonus za vychované děti zároveň dostanou už dnešní důchodkyně. Navrhneme dobrovolný společný vyměřovací základ manželů a zvýšíme nedůstojné vdovské a vdovecké důchody. Mezigenerační solidaritu podpoříme možností platit 1 % svého důchodového pojištění přímo rodičům nebo prarodičům.

Důležité je vytvořit systém, který nebude jen finančně zásluhový, ale zohlední i zásluhu na vychovaných dětech a bude tak stabilní i v situaci, kdy odejde silná generace „Husákových“ dětí do důchodu a na starobní důchody bude muset vydělávat čím dál méně lidí. Vytvoříme potřebné podmínky v kontextu celé rodinné politiky, které budou pro mladé rodiče motivující, aby se nebáli mít tolik dětí, kolik si přejí, s tím, že je svou prací uživí a zároveň nebudou muset mít strach o svůj budoucí důchod, protože jejich možnosti spoření jsou do značné míry omezené.

Koho by se zásadní důchodové změny týkaly? Šlo by i o dnešní padesátníky, nebo hlavně mladší ročníky? A jsou změny, které by se dotkly i stávajících seniorů?

Pro dnešní seniory a pro ty, kdo se do penze chystají, se nic v zásadě nezmění – a pokud, tak k lepšímu. Díky zavedení garantovaného důchodu si polepší především důchodci s nejnižšími důchody. Ti ostatní na tom budou stejně, jako doposud, nebo lépe. Zlepší se situace v oblasti vdovských a vdoveckých důchodů. Bonus za vychované děti například dostanou už i dnešní důchodkyně. Všechny důchody budeme pravidelně valorizovat.

Reformu ve svém plném rozsahu, a to především s ohledem na chystané větší možnosti využití třetího spořicího pilíře, spíše využijí především mladší ročníky a ti, kteří nyní vstupují do středního věku.

Dílčí změny důchodů budou rychle

Kdy lze reformu očekávat?

Pokud jde o časové představy, bonus 500 korun za vychované děti je potřeba technicky připravit, aby mohl začít fungovat ke schválenému datu účinnosti od ledna 2023. Některé dílčí parametrické změny například v oblasti vdovských a vdoveckých důchodů, případně zkrácení potřebné doby pojištění, je možné zavést rovněž relativně rychle. Zavedení garantovaného důchodu bude záležet na tom, jak rychle se nám podaří vyladit a na politické úrovni si odsouhlasit jeho jednotlivé části.

Opakovaně hovoříte o tom, že lidé, kteří vychovali více dětí, by měli mít nárok na důstojný důchod. Naopak lidé bez dětí si budou muset na důchod aktivně spořit sami. Proč by to tak mělo být a mohl byste to rozvést?

My chceme už mladé lidi vést k tomu, aby se více zamýšleli nad svým budoucím zabezpečením ve stáří, nespoléhali se pouze na státní průběžný systém a více si spořili ve fondech nebo jiným způsobem investovali. A to platí pro všechny s ohledem na jejich možnosti. V tuto chvíli je ale systém nastaven tak, že rodiče vlastně trestá za to, že s dětmi nejprve po narození zůstal doma, staral se o ně, vychovával je, živil je a umožnil jim vzdělání. Představte si, že máte tři děti, první ve 25 a poslední ve 35 letech a všechny vystudují vysokou školu. V současných cenách to znamená investici do každého dítěte zhruba 4 miliony korun.

Pokud tedy vynaložíte náklady, či spíše investici, na děti za 12 milionů korun, po tu dobu musíte splácet hypotéku nebo hradit nájem, co si vedle toho ještě dokážete uspořit na stáří? Takovým rodičům je už přes 60 let, když jejich poslední dítě promuje. Jsou bez výraznějších úspor, protože všechny peníze investovali do dětí a do bydlení. Přitom vychovali tři nové platné členy naší společnosti, kvalifikované pracovníky nebo manažery či podnikatele pro naši ekonomiku a také daňové poplatníky a plátce odvodů do důchodového systému. Odměnou jim je pak snížená penze jednoho z nich, a zároveň si nestihnou nic moc na svůj důchod uspořit, protože na to pak mají zhruba už jen čtyři roky.

Podle nás je nespravedlivé, aby tito lidé měli v důchodu méně jen proto, že se posuzuje jen finanční zásluhovost a finanční příspěvky do systému, ale stejně důležitý příspěvek v podobě dalších vychovaných daňových poplatníků a plátců odvodů do systému se nezohledňuje. A to přesto, že rodiče byli ti, kdo všechny tyto náklady uhradili.

Jsem přesvědčen, že lidé, kteří z různých, těch nejběžnějších lidských důvodů děti neměli a s tím neměli ani tyto výdaje, mohou do systému přispívat pouze finančně a jen díky tomu, že vyvážíme část finanční a mezigeneračně zásluhovou – tedy výchovu dětí, můžeme ve společnosti fungovat tak, aby ani jedna z těchto skupin nedoplácela na tu druhou. Protože bez dalších generací ani nebude nikdo, kdo by se o ty bezdětné postaral, a to nejen tím, že jim v daný čas prostřednictvím svých odvodů vygeneruje peníze na jejich důchod, ale třeba i tím, že je bude v případě potřeby ošetřovat v nemocnici či v domově pro seniory. A v tom spočívá vzájemná solidarita mezi rodiči a bezdětnými, ale tuto vzájemnou solidaritu je potřeba lépe vyvážit.

Proto říkám, že děti jsou základním pilířem pro naši společnost a my musíme umět jejich výchovu ocenit. Rodiče, kteří vychovali dvě a více dětí a měli průměrné příjmy, by tak mohli počítat s dostatečným důchodem v budoucnu. Člověk, který z nejrůznějších důvodů děti nemá a nemá tím pádem ani pravidelné výdaje na jejich výživu a výchovu, by měl tyto uspořené prostředky nebo aspoň jejich část přesměrovat na podporu zajištění se ve stáří, například formou spoření nebo jiným způsobem.

Nechceme lidem mluvit do počtu dětí

Mají bezdětní lidé očekávat nižší důchod? Budou si muset více spořit na důchod a bude to povinné?

Především v žádném případě nechceme nikomu říkat, kolik má mít nebo nemá mít dětí, nebo jestli vůbec má mít děti. Je to naprosto individuální osobní volba nebo někdy i bolestná životní situace. Každý člověk má na tomto světě svou zcela originální roli a své poslání a je to především na něm, aby svobodně našel naplnění svého života. V tom také spočívá vzájemná solidarita mezi rodiči a bezdětnými lidmi a my ji chceme jenom spravedlivěji vyvážit.

Zároveň není důvod, aby bezdětní lidé očekávali nižší důchod z průběžného pilíře důchodového systému, než by jinak měli bez provedení těchto potřebných změn. Úlohou státu je zajistit garantovaný důstojný důchod pro všechny, kteří celý život pracovali.

Pokud však jsou zvyklí na vyšší úroveň příjmu, měli by si na důchod také více spořit v dobrovolném třetím pilíři nebo investovat jiným způsobem a stát by je v tom měl více podpořit a více je k tomu motivovat. O tom, že by si lidé měli na důchod více spořit, se hovoří už dlouho. Na rozdíl od rodičů bezdětní lidé ušetří značné náklady na výchovu dětí a na rozdíl od nich mohou tyto uspořené prostředky přesměrovat na zvýšení svého příjmu ve stáří.

V koaliční smlouvě, a vy to sám opakovaně zmiňujete, je prosazení příspěvku 500 korun k důchodu za vychované dítě. Tento příspěvek už byl ale schválen. Jak tato prohlášení chápat a chcete případně v tomto ohledu něco měnit?

Jak je napsáno i v důvodové zprávě tohoto opatření, smyslem tohoto výchovného je ocenit osoby, většinou matky, které získaly významnou zásluhu z hlediska budoucího financování důchodového systému tím, že dlouhodobě zajišťovaly výchovu dítěte, které bude jednou platit naše důchody. Jedná se o původní návrh z dílny KDU-ČSL, který jsme vnesli na půdu komise pro spravedlivé důchody a ministerstvo práce a sociálních věcí jej rozpracovalo do dnešní podoby. Návrh byl součástí i našeho společného programu koalice SPOLU a těsně před volbami se ho dokonce podařilo schválit.

V podobě zpracované ministerstvem jej nakonec předložili poslanci ČSSD a návrh prošel napříč všemi politickými stranami. Je vidět, že práce důchodových komisí a spolupráce politických stran na těchto tématech nebyla zbytečná. Měnit ho nehodláme a připravíme jeho realizaci k datu jeho účinnosti od 1. ledna 2023.

Toto opatření především chápeme jako rychlé a zároveň pouze částečné odstranění křivd, které pomůže už i současným důchodkyním, a to je ohromně důležité. Pomáhá přitom alespoň částečně ošetřit najednou hned několik nesmyslných křivd a nespravedlností. My tyto nespravedlnosti chceme do budoucna jednu po druhé důsledně pojmenovat a odstranit je úplně. Například ocenění práce a nákladů při výchově dětí je spravedlivé zahrnout do zásluhové složky pro oba rodiče, kteří se na výchově dětí podíleli.

Problém rozdílné výše důchodů mužů a žen pomůže vyřešit společný vyměřovací základ manželů a také další potřebná opatření. Tento problém je přitom často redukován pouze na otázku zaměstnanosti a nedostatečných rovných příležitostí mužů a žen, místo aby se řešil komplexně cestou podpory skutečného slaďování rodinného a profesního života.

Tady je třeba také zmínit firemní školky a dětské skupiny, zkrácené a flexibilní úvazky a stejně tak i další rodinám vstřícná opatření ve firmách a organizacích. Tato opatření by neměla být chápána jako zaměstnanecký benefit, ale jako společensky prospěšné a odpovědné chování zaměstnavatelů a prostřednictvím daňově uznatelných nákladů a dalšími opatřeními i v oblasti sociálních a zdravotních odvodů by je stát měl podpořit a rodiče za to pak nesmí potrestat v důchodovém systému. Zde je také potřeba podpořit sdílení dobré praxe nejlepších zaměstnavatelů a organizace státní a veřejné správy v tom opět musí jít příkladem.

První část rozhovoru s ministrem Marianem Jurečkou si můžete přečíst zde. Hovoří v ní o svých zkušenostech v sociální oblasti a valorizaci důchodů.

Foto: Ministerstvo práce a sociálních věcí