Hudebník Laco Déczi: Za důchod si můžu koupit prostitutku. A ještě mi tisícovka zbude

Laco Déczi je Slovák jako poleno, ale všichni ho považují za amerického jazzového trumpetistu a hudebního skladatele, protože za velkou louží žije už desítky let. Do Evropy se ale pravidelně vrací každý rok na koncertní šňůru. Tenhle vitální důchodce oslaví příští rok 85 let, ale mentálně i fyzicky by mohl konkurovat zdatným padesátníkům. S ničím se nemaže a života si užívá na plné pecky. V rozhovoru pro České důchody prozradil mnohé, ale nejzajímavější jsou zřejmě jeho úvahy o smrti.

Koukala jsem na Wikipedii a zjistila jsem, že ti bylo 84, říkám to dobře? To v České republice znamená senior, ale když koukám na tebe, tak s tím nemáš nic společného. Jak to děláš?

Nic nedělám, vůbec nic, to je nejlepší, víš?

Jak to?

Nic. Akorát troubím a jsem líný, vyhýbám se práci, abych nemusel pracovat. To je základ, nesmíš pracovat.

Počkat, vždyť ty pracuješ, máš pořád koncerty.

To je zábava.

Musí to být zábava, nesmí to být práce?

Nedělám nic, co mě nebaví.

To je fajn.

Známý český režisér říká: „Dělej v životě jenom to, co tě baví. A celý ten život se vyplatil.“

Držíš se toho celý život?

Je to pravda.

Jak se udržuješ v kondici, abys vydržel hrát? Když se podívám na internetu na tvoje stránky, tam je každý den koncert.

To je normální. Hlavně člověk musí chodit chrápat po tom hraní.

Kolik hodin denně spíš?

Kluci z kapely kolikrát, když dohrají v nějakém malém městečku, tak jdou do baru. Vždycky to končí tak, že v tom baru je stroboskop, v baru nikdo není, jen nějaký zapomenutý ožralý, to je největší smutek na světě. A tam přijdou, dají si Fernet Stock, dvě piva a pak ráno jim je zle jak hovado, pak toho litují. Takhle to končí.

To ty neděláš? Chodíš chrápat hnedka po koncertě?

Já jdu chrápat, vždycky. Pak je mi dobře.

Takže kolik hodin denně spíš?

Nevím, tak sedm. Vstávám vždycky ráno v sedm.

Vezmu trumpetu a hraji

Cvičíš? Máš nějaký rituál? Nebo posiluješ?

Ani moc ne. Vstanu, koukám do blba, pak vezmu trumpetu a hraji. Pak zase koukám chvíli do blba. Pak si pustím televizi, tam dávají ty zajímavé veselé reklamy, víš. Oni mi to včas zkazí. Mám rozkoukanou hezkou reklamu a oni mi tam pustí film, chápeš to? Pitomci.

Trápí tě jako seniora nějaké zdravotní potíže?

Já jsem měl špatný plíce.

Z toho, jak foukáš, ne?

Zelené, zanesené strašně, takže jsem byl na rentgenu. Tam byly takové dva obrovské černé fleky.

Z kouření?

Ne, já nekouřím. Bylo to nějaké zanedbané astma nebo co. Mám kamaráda, který je doktor, Martin Fuks. Šel jsem za ním, je imunolog, a on to zkoumal, co to je, a pak říkal: „Ty máš ty plíce úplně v hajzlu.“

Představ si to strašné štěstí, že on studoval medicínu dohromady s profesorkou Vašákovou. Ideální ženská, to je světový člověk. K ní se dostat, to není možné, protože to by chtěli všichni. On mi to vybavil, já jsem k ní šel, je to taková obyčejná normální ženská. Když ji vidíš, tak si říkáš, že to může být nějaká domovnice. Taková líp vypadající domovnice. Normální člověk, ale geniální. A ona mě dala dohromady.

Nějakými léky, nebo cvičením?

Byl jsem u ní na takovém foukání a na všechno možné, to bylo všechno strašné. Říkala: „Jak můžete vůbec hrát?“ Tak říkám: „Já hraji břichem.“

Podruhé, když jsem tam byl, tak mi udělala bronchoskopii. To se dělá 15 minut, já jsem tam byl 30. Byl jsem tam mnohem déle. Nevěděl jsem vůbec, co dělá, ona mi vyluxovala plíce. Ten hnus vytáhla a já jsem začal normálně dýchat. Pak byla znova kontrola a ona říkala: „Ty jsi udělal zázrak, tobě se zvětšily plíce o jeden litr.“ Mám švagra doktora, v Německu, ten říkal, to je strašně moc. Sama z toho měla radost. Já jsem jí pak daroval obraz, co jsem namaloval.

To, že jsi emigroval, že žiješ v Americe, je to pro tebe dobře? Myslíš si, že to tenkrát byl dobrý krok, když pominu režim, který tady byl?

Já jsem utekl do západního Německa, tam jsem byl zhruba půl roku, čekali jsme na papíry. Ne jako ti emigranti, ta havěť, co přijíždí z jižní Ameriky. Jezdím hodně do Mexika, a tam normální lidi mají normální vstup do Ameriky. Ale Američani tam tuto havěť nepouští. Oni musí přelézat ten plot.

A Biden, to je nejhorší prezident v Americe. Otevřel tu hranici a tam nalezlo 4,5 milionů Mexičanů. Kriminalita, kradení, úplně zbytečné. Já jsem musel čekat, utekl jsem z komunismu, tady byli Rusové, a musel jsem čekat. A tyhle blbové, bez pasu, bez papíru, normálně si projdou.

A z hlediska toho rozhodnutí, že jsi odešel, se tvůj život se ubíral lepším směrem?

Já jsem bydlel v New Yorku, tam jsem si koupil barák asi před 20 lety. To mám za New Yorkem a jsem spokojený, nic mi nechybí. Kdybych utekl a zůstal v Německu, tak nebudu mít nic.

Bývalý švagr tam žije, je velice dobrý doktor. Má takový malý pozemeček, tam má rybníček a čtyři červené ryby tam tak plavou. Já mám vlastní les, osm minut od moře jsem a 40 minut to mám na Manhattan. Kdybych zůstal v Německu, tam bych neměl nic. Ale také jsem tam spával po dírách, všechno jsem prolezl. Musíš to vydržet.

Ty jsi to vydržel?

Oni se vždycky ptají, jak jsem začal. Já říkám: „Počkej, já začínám každý den.“ Jsou muzikanti, kteří hrají a každý je zná, pak jsou takoví, které nikdo nezná, ale jsou lepší než ti, co jsou známí, a přitom hrají za pár babek.

Když jsi odsud utíkal, kolik ti bylo?

To já nevím. To byl rok 1984, 1985…

Důchod mi vyběhala žena

Pracoval jsi tady někdy natolik, abys dostával český důchod?

To jo.

Takže máš americký i český?

Jo, jasně. To zařídila moje žena, já se o to vůbec nezajímám. Ona to vyběhala, tak to dostala. Já jsem byl 22 let zaměstnaný ve státním rádiu.

Manželka: Jenže Laco neměl nikde smlouvy. Do 25 odpracovaných let mu chybělo 11 měsíců, to neměli zaregistrované, vyhledávala jsem to přes dva roky. V archivech na Slovensku, dohledali jsme vojnu, ale jak neschovával smlouvy, tak všechno bylo pasé po revoluci, takže tenkrát dostal tři a půl tisíce.

Laco: To je dost peněz, kdybych si teď chtěl koupit prostitutku, ta stojí 2,5, a ještě mi zbude tisícovka v kapse.

Tady jsi přes 20 let v důchodu. Jak to funguje v Americe?

Tam nedostávám nic, ale mám zadarmo medicínu. To mají všichni důchodci.

Oni nedostávají důchod jako my tady?

Dostávají od nějakých 60 let, ale dostávají málo.

Já myslela, že důchodci se tam mají nejlépe…

Vůbec ne.

Manželka: Tam se mají dobře důchodci takoví, kteří třeba… Mám kamarádku, která tam dělala v nemocnici, tak tam musí provádět odvody. Když děláš pro stát, ona dělala v nemocnici, tak tam měly odbory, tak ty jim platily z výplat takové pojistné. Takže pak v důchodu dostávají rentu, ta je na tom dobře. A ne jako ostatní. Péče není zadarmo. Jen to základní, prášky na tlak a tak dále. Ale kdyby potřeboval cokoliv jiného, tak ne.

Třeba operace?

Tak s tebou vyjebou takovým způsobem. Chris de Phil, slavný harmonikář, můj životní kamarád, ten si platil 800 dolarů každý měsíc. Potřeboval koleno operovat, na to se to nevztahuje. Nevztahuje se to na levou kouli a na malíček. Podvod.

To znamená, že cokoliv bys potřeboval, nějakou operaci, poletíš sem?

Všechny pojišťovny jsou podvod. Světový podvod, největší. Kdysi byli gangsteři, kteří chodili, že ti budou chránit hospodu, a když jim nezaplatíš, tak ti to rozbijí. Teď je to daleko, daleko mazanější. Ještě v 50. letech v Americe nebylo povinné ručení auta. To tam zavedly nějaké svině. To hodí biliony, a to nebylo povinné.

Takže kdyby ti cokoliv bylo a potřeboval bys nějakou operaci, zaletíš si radši do Česka?

Ale tam mám zase taky kamarády, doktory, se kterými hraji. Jeden je zubař, druhý je doktor, který když jsem měl něco na nohách, tak mi operoval nohy. Já jsem vůbec nevěděl, že on je doktor. Pak jsem měl zanícený palec a jeden super kytarista, který už umřel, říkal: „Jdi za Garrym.“ Tak jsem říkal: „Co, mi to obrnká?“ Jsem to vůbec nevěděl.

Ty máš tři děti dohromady?

Tři. Každé dítě má svojí vlastní mámu.

Jsi dědeček? Kolik máš vnoučat?

Počkej, já to musím spočítat…

Jaký jsi děda? Když žiješ v té Americe.

Já je málo vidím. Když sem přijedeme, tak hrajeme, pořád někde cestujeme. Takže málokdy. Markétka už byla ale v Americe u nás.

Proč se pořád vracíš do Česka?

Protože tady hrajeme.

Jenom kvůli hraní? Není tam ještě něco jiného?

Mám tady také kamarády, ale někteří už umřeli. Ta kapela, kde jsem hrál 22 let, tak z toho jsou už asi jen tři lidi živí. Teď nedávno umřel jeden geniální trumpetista, Venca Týfa, velký kamarád, úžasný hráč. Protože on ale hulil 60 cigaret denně. Se zabil. Super muzikant to byl. Pak umřel Pepík Abrhám, jsem mu hrál na pohřbu. On hrával na piano a byl dobrý muzikant, 500 až 600 standardů z paměti.

Zažil jsi spoustu režimů. O kterém si myslíš, že byl pro seniory nejvřelejší?

Já nevím. Když tady byli Němci, tak to byl průser největší. Když tady byli Rusové, ještě větší průser, takže tam to všechno stálo za nic. Mě štve, jak oni vždycky v Americe říkají, jakože Czechoslovakia, jak to bylo, a pak používají to slovo holokaust, jakože koncentráky.

Československo, to byl pracovní koncentrák pro Rusy, tak to bylo. To bylo normálně ohraničené ostnatými dráty, miny, hlídací věže s kulomety, jako v koncentráku. A všude bylo napsáno: „Čest práci.“ Němci měli miny, ohraničené a napsané: „Arbeit macht frei.“ Práce dělá svobodným. Ty lidi nechali pracovat a pak to všechno poslali do Ruska zadarmo, jakože to prodali. To byl koncentrák, pracovní tábor.

Pak přišli komunisté, za těch se měli důchodci dobře?

Ale hovno.

Teď máme vládu, kterou máme, co si o ní myslíš?

Líbí se mi.

Co si myslíš, že by mohli udělat ještě dobrého právě pro seniory?

Nevím, já tomu tolik nerozumím. Ten Fiala se mi zdá, že je na něm vidět, že není zkorumpovaný. A nebude. Z něho to je cítit. Tam byl předtím ten Babuškin, ruský velvychcanec.

Babiš.

Babuška.

Smrt má výhodu

Na závěr dej nějakou radu pro české seniory. Co by měli dělat, aby měli krásný podzim života?

Asi zfalšovat rodné listy. To jedině ti pomůže. Začnou tomu věřit, že je člověk o 20 let mladší.

Já myslela, že řekneš, aby si našli mladou ženu.

Nějaké prášky, pilulky, u kterých ztratíš trošku paměť a začneš tomu věřit a zase jsi mladá, znova začínáš.

Připouštíš si, že přijde jednou smrt?

Smrt má výhodu, že když chcípneš, tak o tom nevíš.

Nebojíš se toho?

To ti je stejně málo platné. Všichni zkapou, tak co. Máš se celý život bát? To je na nic.

Manželka: On je připosranej.

Laco: Mě budila minule: „Chceš zakopat, nebo spálit?“ Akorát jsem říkal, že když tě pak srazí auto, třeba mercedes, pak se dostaneš do toho pekla, tak tam už si tě považují, že tě zabil krásný mercedes nebo tak. Ale když tě srazí nějaký bicykl a ty zdechneš, ta ostuda jak hovado. Tam se vytahují: „Já jsem havaroval v letadle!“ Nebo koloběžka tě může zabít… (smích)

Laco, moc děkuju za rozhovor.

Foto: Profimedia