Dalibor Janda: Na úřadu nevěřili, že chci důchod. Dvakrát mi položili telefon

Říkal si Hurikán a dodnes jím je. A to přesto, že je mu už 68 let a před pár lety se „oháněl“ důchodem. Dalibor Janda ale nevydržel sedět na jednom místě. V rozhovoru pro České důchody se zpěvák rozpovídal nejen o svém každodenním režimu, ale také o neduzích přicházejících s věkem, které mu ovšem nekazí náladu.

V únoru jste měl velký zdravotní problém v podobě infarktu. Dočetla jsem se, že máte relaxovat a odpočívat, přitom máte jeden koncert za druhým. Alespoň to vidím na vašich sociálních sítích, to je samá pozvánka na váš koncert.

Jeden za druhým ne. Koncerty máme zhruba čtyři až pět do měsíce, někdy se mi mezi to vejde televize nebo nějaký článek. To je myslím akorát. Zase když mám už tři týdny volno, to už se potom do toho znovu dostávám.

Snažím se, abych měl mezi koncerty alespoň tři dny volno, nebo týden je ideální. Nejhorší je, že koncerty, které děláme, jsou odložené už dvakrát nebo třikrát, snažím se proto vyhovět. Někdy mám koncert rozdělen přestávkou. Snažím se, abych nejel natvrdo, že potáhnu v kuse dvouhodinový koncert.

Tohle jste začal zavádět až po infarktu, který jste prodělal na začátku roku?

Ano. Infarkt jsem měl 17. ledna, první koncerty jsme měli až v červenci. Mezitím uplynulo půl roku. Lékaři mi doporučovali minimálně tři nebo čtyři měsíce klidu, to jsem dodržel. Byl jsem na zátěžovém testu, na takovém tom kole, kde mně zjistili, že srdíčko je kupodivu a naštěstí v pořádku. To se divili, že tam nezůstal žádný větší šrám. Uloupl se mi plát cholesterolu, a to mně vlastně ucpalo tepnu.

Takže máte dietu?

Mám dietu. Cholesterol jsem měl hodně vysoký. Trochu jsem na to kašlal, když mi lékaři říkali, že ho mám vysoký a měl bych s tím něco dělat. Prášek jsem si vzal občas, jednou za tři dny, nebral jsem je pořádně. Teď mám dietu, samozřejmě mám nějaké léky. Srazil jsem ho poměrně dost dolů. Pan profesor Táborský, který se o mě stará, mi řekl, že jsem vzorný pacient.

Nemám rád slovo „starobní“

Naposledy jsme spolu mluvili někdy před osmi lety, kdy jste mi řekl, že jdete do důchodu. Že z vás prostě bude důchodce…

Nahlásil jsem to na úřad. Takže mi samozřejmě chodí starobní důchod, ale mně se slovo starobní vážně nelíbí. To zní tak ošklivě. Měl jsem s tím i docela srandu, když jsem se tam hlásil, dvakrát mi položili telefon, mysleli si, že jim volá někdo z rádia a dělá si srandu. Nevěřili mi.

Jste tedy hrdý důchodce, který nadále pracuje.

Pořád pracuji, stále mi chodí nabídky na práci. Teď jsem konečně vydal nové album, už jsem ho měl natočené rok. Dnes mi přišla hotová CD, tak z toho mám radost, pracoval jsem na něm pět let. Bude to i na LP deskách, protože vinylové desky začínají zase frčet. Samozřejmě desku pokřtíme a budeme ji hrát na koncertech.

Protože byly koncerty kvůli koronaviru odložené, tak to může vypadat, že jich je hodně, máme třeba koncert v pátek a pak v pondělí. Ale ty dva dny mezi tím budu vyloženě odpočívat, abych to všechno zvládl. Není toho ale moc, byly časy, kdy jsme měli 25 koncertů měsíčně.

Jak se bude album jmenovat?

Moment.

Co to pro vás znamená a kdo název vymyslel?

Je to z jedné písničky, na kterou jsem si napsal muziku i text. U ostatních jsem psal jen muziku. Moje žena mi říkala, že jsem si dopředu napsal svoji životní výpověď. Zaplať pánbůh, že se tak nestalo.

Udělal jsem si takový průřez od narození, jak šel život. Co se stane všechno v jeden moment. Takové ty životní křižovatky cest. Všechno jsem to tak zakomponoval, až se na mě lidi dívají, jestli jsem to opravdu napsal já. Protože textů jsem za život napsal asi pět, když nepočítám texty v pubertálním věku, které jsem psal zamilovaný pro holky.

Co chtějí vaši fanoušci nejvíc slyšet?

Na Youtube se to dá jasně pozorovat na počtu zhlédnutí jednotlivých písniček. Vévodí samozřejmě kultovní písnička Žít jako kaskadér, to znají všichni, mladí i staří. Nevím, čím se ta písnička stala takovým fenoménem. Další jsou Hurikán, Kde jsi, Hráli jsme kličkovanou a další. Zhruba 13 písniček tam má sledovanost od jednoho do deseti milionů. Vidím, co lidi sledují, co chtějí, a to jim musím zahrát.

Pak jsou písničky, které jsou z mého pohledu trochu nedoceněné. Písničky jako Ostrovy, Stoletý stařec, které mně osobně přirostly k srdci tím, že si vůbec vážím toho, že jsem takovou písničku napsal, po stránce muzikantské a celkově. Písničky jsou ale vždy nevyzpytatelné, protože fanoušek má vždycky jiné ucho.

Lidé se mi smějí za sběratelství

Co rád děláte ve volném čase? A jak se udržujete v kondici?

Sběratelství. Spousta lidí se směje. Vy děvčata máte strašně malý vztah ke koníčkům a sbírání nějakých věcí, většinou je to spíše záliba mužů. Nemyslím schovávání barevných knoflíků, ale věcí zábavných, hodnotných. Není to jen o penězích, někdy seženete něco levně, nebo vám někdo něco věnuje, když ví, že vám to udělá radost, nebo vám to někdo dá nebo prodá, protože mu to nic neříká a jinak by to vyhodil.

Já mám rád historii, všechno, co se týká panovníků a císařů. Ať už jsou to historické knihy, busty, plastiky, destičky, sošky a podobně. Zajímá mě nejen ten panovník, ale vše, co se dělo v té době kolem něj. V zimě, když není moc co dělat, si pročítám ty knihy, a když si k tomu z toho daného období vezmete nějakou tu sošku nebo bystu, je to taky o něčem jiném. Zahloubáte se do toho a přijdete na jiné myšlenky.

Co na to říká vaše paní? Musíte mít na to velký barák!

Teoreticky dům velký máme, mám ale svoji pracovnu. Mám studio a svou pracovnu, to je právě takové moje království.

S manželkou už jste spolu velmi dlouho. Jaký je váš recept na šťastné manželství?

Recept je jednoduchý. Když přijde krize, že se chcete rozvádět, jít na chvíli od sebe. Týden se spolu nebavit, ono to pak postupně zase naskočí. Je to o toleranci. Musíte si uvědomit, co je pro vás prioritní, jestli si dělat v životě problémy a hledat pořád lepšího partnera, nebo si řeknete, že ta budoucí nemusí být vůbec lepší než stávající.

Když jsem byl mladší, taky jsme byli kolikrát na rozcestí. Takové ty chvilky, kdy máte pocit, že nějaký ten druhý by byl jiný a lepší. Když jsem jezdil šňůry po republice a v zahraničí, a byl pryč třeba čtrnáct dní, uvědomil jsem si ale, že ji mám rád a těším se domů. Někdy jsme se v něčem nepohodli, ale ten odstup to spravil.

Ženy jsou dnes soběstačné

Zpíváte i s dcerou Jiřinkou. Neplánuje z vás udělat dědečka?

Já bych byl samozřejmě rád. V dnešní době to ale ženy mají podivně nastavené, dnešní doba je těžká. Lidé si pořád stěžují, jak je doba zlá a všechno se zhoršuje, myslím si ale, že se máme nejlíp v historii celého lidstva. Samozřejmě že se někdo vždycky bude mít líp a někdo hůř.

Ženy jsou soběstačné. Mají nějakou svou firmičku, kosmetiku, zaměstnání, vydělávají si peníze. Na co potřebují chlapa? Na oplodnění, ale na to už si mohou zajít do spermobanky. Jestli si tohle ženské neuvědomí, mám obavu, že civilizace se tímhle žene do podivné budoucnosti. Aby nás nakonec nezachraňovala Afrika a Asie. To by bylo smutné.

Co byste vzkázal českým seniorům? Jaký je podle vás recept na hezký podzim života?

Aby měli nějaké záliby. Ať už vnoučata, zahrádku, sbírání něčeho. Aby nebrali všechno jenom to, co jim naservírují v reklamách.

Každého člověka něco baví, něco ho naplňuje. Někteří sbírají staré pohlednice. Ať se prohrabají svými věcmi, které mají na půdě nebo ve sklepě. Já kolikrát vytáhnu starý šuplík a divím se, co všechno je tam za věci. Prohrabuju se tím, dělám si ve věcech pořádek. Píšu teď taky kroniku, protože jsem si uvědomil, že už ani nevím, s kým vším jsem za život hrál, tak si to dávám dohromady.

Každý člověk má něco, co ho v životě bavilo. Měl nějaké záliby, zájmy. Je dobré se k tomu vrátit a věnovat se tomu. Dneska je tolik možností, encyklopedie, internet…

Na co se v blízké budoucnosti těšíte, co je váš hnací motor?

Těším se na každý den, kdy se můžu věnovat muzice, zahradě, i když tu teď už zazimovávám, což je mi velmi líto, jsem radši, když kvete. Těší mě to, že občas projdu nějaké prodejny se starožitnostmi, bleší trhy.

Také mě těší to, že jsem teď vydal po pěti letech novou desku. Těší mě, že už to mám v ruce, že to vyšlo. Teď ještě natáčím dva videoklipy. Muzika mě pořád drží, tím se můžu bavit, už nemusím dělat něco jen za každou cenu. To bych také vzkázal seniorům, že nemusí dělat věci jen za každou cenu. A mladým lidem, jejich potomkům, ať se také snaží. Potom si věcí víc váží, když si na ně sami vydělají. Nepodporovat za každou cenu!

Dalibore, moc děkuji za rozhovor.

Foto: Se souhlasem Dalibora Jandy.