Kristian Kodet: Buďme šťastní a užívejme si života, mě nezaskočí ani 180 tisíc za plyn

Mezinárodně uznávaný umělec Kristian Kodet letos oslaví 75. narozeniny. Malíř trávil dlouhá léta v zahraničí, ale před pár lety se z Ameriky vrátil zpět do rodné kotliny, aby zde udržel povědomí o slavné umělecké rodině Kodetů. Rozprodal majetek a koupil palác ze 16. století na náměstí u kostela ve Velkém Meziříčí, kde hodlá jako oslavu svého jubilea otevřít výstavu svých neprodejných obrazů. Kromě toho se v rozhovoru pro České důchody svěřil, že za každým úspěchem velkého muže je potřeba hledat ženu.

Letos oslavíte 75. narozeniny. Co chystáte a jaká to bude sláva?

No, ještě je pár dní. Víte, já doufám, že to přežiji, takže s těšením jsem opatrnější. Ale pokud se toho dožiji, tak narozeniny oslavím společně se slavnostním otevřením mého muzea ve Velkém Meziříčí. Budu tam mít svých 60 obrazů, ty jsou ale neprodejné. Jinou výstavu nyní nemám a nepořádám. Veškeré úsilí směřuji k letošnímu létu.

To jsem četla, že jste tam koupil nějaký palác ze 16. století a že se rekonstruoval. A to se teď bude slavnostně otevírat?

Ono už se to otevřelo loni, ale ještě tam byly nedostatky, takže teď to je vypucované, úžasné. Akorát mě zlobí s tím plynem, to je strašné.

Že je drahý?

Ano, 180 000 korun měsíčně za plyn. To je šílené. A 54 000 korun za elektřinu.

Co s tím budete dělat? To se dá zaplatit?

No nedá, musím na to vydělat, to je šílené.

Dobře, ale pane Kodete, když neprodáte žádný obraz, tak z čeho chcete pak platit ten plyn a elektřinu?

Mně je 75 let, já jsem si také našetřil.

Přece neutratíte veškeré úspory za energie…

Je to strašné, ale co mám dělat, já to nemůžu teď prodat. Ale my budeme otvírat, až bude teplo.

To se nebude muset topit, to je dobrý nápad. Mimochodem, když vám letos bude těch 75 let, jak se cítíte? A na kolik se cítíte?

Na 120.

To neříkejte, jak je to možné?

Mně se nedokrvuje pravá noha, takže jsem takový, že nepřejdu Staroměstské náměstí a bolí mě to. Ale pořád maluji, a to mě drží při životě.

Ženy jsou čím dál krásnější

Tak to je skvělé. Co je vaší celoživotní inspirací?

Ženy.

Ženy, samozřejmě, to jsem čekala, že řeknete. Pořád to platí, jo?

No jo, pořád to platí, protože jsou pořád čím dál tím krásnější.

Co se vám na ženě líbí nejvíce? Co vás zaujme jako první?

Takové fluidum. Jak bych to řekl, musí být krásná jako moje žena.

Tak to je ale těžké. To by mě zajímalo, koho malujete, to musíte malovat pořád jen svoji ženu…

Ono jich je spousta, teď se koukám z okna a támhle jde zrovna jedna.

Koukám, že vás toto neopouští ani ve starším věku, což je fantastické. Ale zeptám se na něco jiného – zažil jste toho za svůj život hodně. Které období z vašeho života bylo nejlepší, co se týče toho ovzduší, atmosféry, politické situace?

Víte co, to byla politika strašná, ale člověk byl mladý a v mládí je všechno jiné.

Ano?

Ano, já jsem si užíval přírodu a byl jsem také v Americe 13 let. To bylo nejkrásnější, co jsem mohl prožít.

A proč jste se z té Ameriky odstěhoval zpátky sem?

Dědeček a otec byli sochaři a tady se nikdo neujal jejich odkazu, takže jsem si koupil ten palác, abych ho tam umístil. Protože než umřu, tak chci, aby jejich díla byla pohromadě. A moje obrazy taky.

Na stáří by si měl každý našetřit

Sledujete současnou politickou situaci?

Ano.

A co na ni říkáte?

Ten nový prezident, ten se mi zdá jako slušný chlap.

Myslíte, že to tady dá do pořádku?

To nevím, to už se asi nedá, protože to je tak rozhašené. Já jsem ale rád, že už tam není pan Zeman a někdo jemu podobný. Takže i když to bude mít nový prezident těžké, doufám, že se mu tady opravdu podaří nastolit řád a pořádek.

Vláda teď hodně řeší valorizaci důchodů. Já nevím, jak to máte vy, když jste žil hodně v zahraničí, pobíráte český i americký důchod?

Já pobírám český důchod 5 000 korun měsíčně.

Opravdu 5 000 korun?

Ano.

Jak je to možné, že takhle málo?

Protože jsem žil venku. Ale já z Ameriky nemám žádný důchod a žádný nechci.

Takže kdybyste neprodával obrazy, tak byste z toho důchodu logicky nemohl vyžít. Myslíte si, že by vláda měla zastavit tu vysokou valorizaci?

Víte, to je těžké, oni také nemají peníze. A kde je mají vzít? Zvýší daně, to se dotkne všech a hodně. Podle mě by si každý měl v životě také našetřit peníze na to stáří, nespoléhat se jen na stát.

Mě spíš zajímá, kdy jste si uvědomil, že je potřeba myslet na stáří, na zadní vrátka…

Takhle jsem o tom asi nepřemýšlel. Když jsem vydělal nějaké peníze, tak jsem investoval. Do nemovitostí, měl jsem barák v Americe. A z těch nemovitostí jsem koupil také ten palác. Na druhou stranu ale už nic jiného než ten palác nemám.

Ať si každý užívá života

Co byste doporučil českým důchodcům, aby měli radost ze života?

Ať si každý užívá života, ať je šťastný, ono to není všechno otázka peněz. Proto já jsem šťastný, že mě nezaskočí 180 tisíc, protože se na to vykašlu. My jsme to prostě zavřeli a otevřeme to, až bude teplo.

A jak vypadá váš všední den, když nejste v Meziříčí? Co děláte kromě toho, že malujete?

Dopoledne občas maluji, pak jdu na oběd a po obědě se pobavím s nějakými lidmi a pak jdu domů. Víte, já tu nemám výtah a musím chodit do třetího patra, takže domů moc nechodím. (smích)

Já jsem si zrovna říkala, že mi řeknete, že vás ty schody udržují ve formě.

Ne, ty mě zabijí. A já je zabiju taky. (smích)

Kde vás třeba mohou lidé potkat a pohovořit s vámi?

To se děje na ulici, já jsem dnes potkal asi sedm lidí, kteří byli tak hodní, že se se mnou vyfotografovali a jsou milí. Mají mé obrazy.

Ještě mi povězte, musím se na to zeptat, v 75 letech, jak jste na tom s technologiemi? Chytré telefony, počítače, elektronická zařízení…

Já na to mám ženu, já tomu vůbec nerozumím a ona to všechno zvládá.

Vy máte obrovské štěstí. Co mladá generace? Co si myslíte, že chybí mladé generaci?

Přeji jim všechno nejlepší.

Myslíte, že třeba předtím byli muži větší gentlemani, než jsou teď?

Samozřejmě byli větší gentlemani, to je nádherné. Ale ona ta mladá generace, oni se zbláznili, oni všichni telefonují a neužívají si života, takže to je těžké. Mladí žijí na sociálních sítích. Nebo já nevím, jestli žijí, ale mají to tak. Pak je pár vzácných lidí, kteří si to všechno uvědomují, ale to jsou vlastně lidé tvořiví. Buďto hudebníci nebo malíři nebo sochaři nebo lidé, co to dávají jinak najevo.

Jaké jsou vaše neřesti, máte nějaké?

Neřesti, těch mám spoustu. Já se snažím už léta nepít, ale rád si dám vínečko a rád také dobře jím. Takové ty věci, které mají důvtip a které jsou dobré. Řekl bych, že jsem takový labužník.

A kromě výstavy, která bude v létě na vaše 75. narozeniny, je něco, na co se ještě momentálně těšíte?

Těším se, až ráno vstanu a půjdu zase malovat, to mě strašně hřeje a těší.

Sledujete ostatní české malíře? Obdivujete někoho?

Sleduji je, ale nikoho nijak neobdivuji.

Máte doma nějaký obraz od českého malíře?

Ne.

Tak to byla jednoduchá odpověď.

Já jsem upřímný, nemám, no. (smích) Mám svoje a to mi stačí.

Moc děkuji za rozhovor.

Foto: Profimedia