Antonín Panenka: Za úspěch vděčím svojí ženě a v důchodu se snažím nestárnout

Známý fotbalista Antonín Panenka, který loni oslavil 74. narozeniny, se milovaného sportu nevzdává ani v důchodu. Dokonce s nadsázkou říká, že má dnes méně času, než v době, kdy byl profesionálně na vrcholu. A jak přiznal v rozhovoru pro České důchody, za svůj úspěch vděčí z velké části své ženě Vlastě. „Žena pro vrcholového sportovce hraje velmi důležitou roli,“ řekl Panenka, který má radost, že jeho žena otevřeně promluvila o svém životě v knize rozhovorů Ženy za zády. Ta mapuje životy osudových žen, které roky stojí po boku sportovních legend.

Pane Panenko, jak se udržujete v kondici? A je pro vás jako sportovce důchod v něčem jiný?

Já se snažím hodně sportovat, protože sport byl vždycky můj život. I v důchodu mi sport pořád přináší potěšení, radost i setkávání s přáteli. Takže se snažím hrát golf, tenis, chodím si občas i kopnout, hraji karty. Prostě se snažím, abych byl mezi lidmi, pomáhá mi to i k tomu, abych nestárnul tak rychle. Takže pokud tělo a zdraví povolí, tak sportuji a myslím, že mi to dělá dobře.

Mám z vás pocit, že se tedy v důchodu rozhodně nenudíte…

Naopak, moje žena říká, že mám méně času, než když jsem byl aktivní sportovec. (směje se) Ale je pravda, že jiné povinnosti nemám, takže se tomu můžu více věnovat.

Jak vůbec vnímáte důchod?

U mladých lidí je to hanlivá věc, dlouho jsem to tak měl taky. Ale když se do toho člověk dostane, tak realita je holt taková, prostě to tak je… Já v tom vidím jen jedno pozitivum – jako důchodce mám v Praze zadarmo MHD. Jinak jsem se jako důchodce nikdy necítil dobře, a ani se jako důchodce cítit nechci. Snažím se být velmi akční a otevřený, snažím se nestárnout. Na lidech, kteří nikam nechodí, je to bohužel hrozně vidět. Setkávání s lidmi je velmi důležité.

Jakou roli hrála vaše žena Vlasta ve vašem sportovním životě? A měla to s vámi těžké, když jste byl aktivním sportovcem?

Není to jenom můj případ, ale žena pro vrcholového sportovce hraje velmi důležitou roli. Aby člověk dosáhl dobrých výsledků a mohl se tomu sportu věnovat naplno, potřebuje mít dobré zázemí. A musím říct, že já jsem ho měl.

Moje žena svůj život dala a podřídila mně. Ona ten svůj prožila tak, že mi dobře vařila, prala mi, starala se o děti. A já jsem se bavil a vydělával peníze tím, že jsem hrál fotbal. Takže jsem přesvědčen, že moje žena má nejméně sedmdesátiprocentní podíl na tom, čeho jsem dosáhl.

O svém životním údělu Vlasta otevřeně hovoří v nové knize Ženy za zády. Jaké to pro ni bylo být takto v popředí? Známý jste totiž byl vždycky jen vy…

Ona tu nabídku, že by o všem otevřeně mluvila, původně nechtěla akceptovat, nemá takovou pozornost ráda. Nakonec svolila a myslím si, že do dneška toho lituje. (směje se) Není jí to vlastní, ona je více spokojená, kdyže je doma ve svém prostředí a nikdo ji nevyrušuje.

Ale nechal jsem to na ní a ona se pro to rozhodla po dlouhém váhání. A myslím si, že udělala moc dobře, že se v knize otevřela.

Jaké jsou vaše plány na další měsíce?

Použiju slova pana Dobiáše, mého bývalého spoluhráče a kamaráda: „V tomto musíme dožít.“ Takže když si budu něco plánovat, tak se toho nakonec vůbec nemusím dožít.

Pane Panenko, děkuji za rozhovor.

Foto: Euromedia/Roman Souček