Jan Rosák: Kdybych měl žít jen z důchodu, nemohl bych si vyskakovat
Málokdo nezná rozhlasového a televizního hlasatele Jana Rosáka. Televize dodnes opakují některé jeho pořady jako Riskuj! nebo dokonce Videostop. Sympatický moderátor oslavil 75. narozeniny a v rozhovoru pro České důchody se rozpovídal o tom, jak svůj věk prožívá. Přiznal, že jako důchodce se vůbec necítí a stále pracuje. „Kdybych zvolnil, tak bych asi umřel,“ prozradil.
Oslavil jste 75. narozeniny, jak se cítíte?
Já se skutečně cítím o mnoho mladší, než říká občanský průkaz a vždycky mě to zaskočí, když mi někdo to číslo, ten věk, připomene. Já si to opravdu jaksi nepřipouštím. Ne že by programově, ale dělám všechno pro to, aby to v podstatě neplatilo. Takže jsem neustále v nějakém zapřažení. Jednak pracovním, a jednak sportovním, společenském. Čili v podstatě si nenechám stárnout svoje tělo.
To je právě ono, já si myslím, že je to o té hlavě. Jakmile se člověk nastaví, že je to dobré, tak je to dobré.
Ano.
Jste moderátor a všichni lidé, kteří pracují v televizi a jsou na obraze, o sebe musí pečovat. Jakým způsobem se staráte o vlasy a vousy?
S vlasy samozřejmě chodím ke kadeřnici nebo k holiči, aby mi ostříhal hlavu. Vousy, to se starám sám. A teď zrovna mám operovaná víčka, protože když člověk najednou zjistí, že už mu to vadí při pořádném vidění, tak si to nechá udělat.
Jsem si říkala, jestli je nemáte náhodou nalíčené, ale to jsou tedy jizvičky po operaci?
To je po operaci. Ale už to, myslím, bude dobré, protože to už je týden. To je v podstatě jediná věc, kterou já tak dělám, abych se udržoval nějak i vizuálně v lepší kondici. Ale jinak tomu nechávám volný průběh.
Pořád hrajete tenis a fotbal?
Fotbal už ne, ale trošku teď hraji golf, protože mám pár kamarádů, kteří mě k tomu vždycky svedou, a s manželkou tak chodíme občas na golf. A můj hlavní sport je tenis.
Dočetla jsem se, že jste také čilý dědeček. Co s vnoučaty děláte?
Tak možná jsem vlastně trošku lhal, protože ten fotbal hraji se svými vnuky…
Ano, prý jste dostal balon k 75. narozeninám.
Dostal jsem míč od manželky a hrajeme u nás, v Mníšku. Na zahradě máme takovou loučku, na kterou jsem postavil dvě branky, udělal jsem mantinely a tam, když přijdou vnuci, tak zapřáhneme samozřejmě i zetě a hrajeme velké fotbalové matche. Já tam hraju bos, oni v kopačkách, takže občas slíznu jednu po kotníku.
Kdybych zvolnil, asi bych umřel
Kde všude vás můžou vaši fanoušci vidět a slyšet?
Slyšet mě můžou hlavně v Českém rozhlase, a to v několika relacích. Jednak ve Šťastné cestě, občas jsem jako host v nějakých relacích, řekl bych ambulantně, ale jednu relaci dělám s manželkou pravidelně, a to je Bijáček. Manželka je scenáristka, která vždy připraví scénář a já s Reginou Květovou ho moderujeme. To chodí každou první neděli v měsíci, takže teď to zase půjde od 11 hodin na Dvojce. Vždycky vymyslí nějaké téma, jsou tam ukázky z filmů, čili to je v podstatě takové kino v rozhlase. Tak to je další věc.
Potom jsem ještě pořád na obrazovce v Pokladech z půdy, které se vysílají i přesto, že jsme je už přestali na Primě natáčet. Vysílají se na Primě a na TV Barrandov. Občas dokonce některá z televizí zařadí nějaký retro pořad, takže jsem se viděl v prastarém televizním soutěžním pořadu Nikdo neví všechno, kde jsem vypadal jako svůj vnuk a bylo to docela komické, protože tehdejší nároky na vzhled toho televizního pořadu byly úplně jiné. Takže se tam odchlipují tapety, studio je takové skromnější, ale je to v podstatě dokument své doby.
A potom i divadlo. Hraji v Divadle Radka Brzobohatého, dohráváme jedno představení Lakomec a budu hrát na přelomu roku v Divadle Broadway, kde jsem dostal hezkou roli dědečka ve Vánočním zázraku.
Není toho moc, pane Rosáku?
Je toho poměrně dost. A ještě k tomu navíc si občas zahraji s poloprofesionálním souborem ve Všenorech, tam budeme připravovat jednu věc, takovou hezkou, komorní, ve třech hercích. Kromě toho ještě dělám věci s vínem, takže každý měsíc připravuji pro veřejnost, kolem 30 až 40 hostů přijde, degustace vína. Vždycky pozvu nějakého vinaře a připravuji, uvádím a koštuji.
Dva nebo tři roky zpátky jste měl příhodu, kdy vám lékaři řekli, že musíte zvolnit. Z toho, co mi říkáte, nemám pocit, že jste zvolnil.
Ne, ne, ne, opravdu jsem nezvolnil. Příhoda nebyla zase tak dramatická, jak to psali, vždyť to znáte, chopí se toho bulvár a udělá z toho infarkt. Byla to spíš taková slabost. Ale možná jsem zvolnil první měsíc, a pak mi to nedalo.
Jste nezmar.
Asi ano, což je dobře, protože kdybych zvolnil, tak bych asi umřel. Já mám spoustu kamarádů, kteří jsou vrstevníci a už léta, jeden z nich dokonce od 50 let, jsou v důchodu a jaksi se to na nich podepsalo. Protože tak zlenivěli a jsou jen na zahrádce a nic pořádného neprodukují. Asi je to samozřejmě baví, ale myslím si, že mě baví víc ten aktivní život.
Jaká by byla vaše zpráva seniorům, kteří si dojdou pro důchod, stanou se oficiálně důchodci a myslí si, že tím život skončil?
Já zase dobře vím, že mám štěstí v tom, že dělám povolání, které nemusí končit. Znamená to, kdybych byl dejme tomu fotbalista, tak musím v určitém roce věku skončit, protože už to prostě nepůjde. Kdybych byl ředitel nějaké fabriky, tak asi v určité době už by to nebylo ono, protože bych nebyl tak pružný a tu fabriku dobře nevedl.
Ale já ve svém povolání můžu pořád stále moderovat a můžu pořád ještě hrát. A když na to přijde, tak nemusím končit dřív, než to se mnou sekne. Je spousta herců, kteří hrají po devadesátce a hrají výborně.
Máte to prostě v plánu.
Já to mám v plánu, akorát si říkám, až mi bude těch 100, tak už bude trochu problém sehnat nějaké parťáky na tenis. (smích)
Chybí dobrý důchodový systém
Kolik let jste oficiálně v důchodu?
Už jsem v důchodu 15 let.
To znamená, že jste zažil mnoho valorizací…
To je pravda. Teď mi přišlo nedávno zvýšení.
Co si o důchodech myslíte? A co o pomoci státu seniorům?
Víte, já si myslím, že se pořád ještě nepodařilo vytvořit dobrý důchodový systém. Je to asi hodně velký problém, takže se to takříkajíc už léta lepí různými valorizacemi a mimořádnými zvýšeními. Což asi spoustě lidí bohužel nestačí.
Myslím si, že každá pomoc dobrá, to samozřejmě, ale kdybych měl žít jenom z toho důchodu, tak bych si nemohl tak vyskakovat, jak si vyskakuji. Jezdíme na dovolené, občas si jdu ještě zahrát golf, což také není úplně zadarmo.
Čili ten důchod je v podstatě minimum, co může ten chudák dostat, když nemá něco navíc. Jako třeba já mám rádio, divadlo, další aktivity, takže mám štěstí, že si nemusím tolik utahovat opasek.
Jste legenda Českého rozhlasu, máte spoustu nabídek. Je něco, co byste nechtěl dělat? Něco, co odmítáte?
Určitě bych nedělal nic pro politické strany. Určitě ne pro strany, které mi jsou naprosto z duše protivné. Nedělal bych nic asi pro něco, co by bylo proti něčemu. To znamená, abych proti někomu něco brojil a někoho ponoukal. Tak to určitě ne.
Já, mezi námi, už omezuji i moderování akcí na jevišti. Už také trošičku omezuji dlouhé zájezdy, tak do 100 km ještě beru, pak už je to na mě moc, protože já nerad spím v cizích postelích. To doufám, že manželka ráda slyší. (smích) Takže politické věci ne. A co je kontroverzní také určitě ne.
Zaujalo mě, že jste byl v soutěži Na lovu u Ondry Sokola. Jaké to je být na druhé straně, když jste vždy stál za moderátorským pultem?
Je to úplně něco jiného. Je to o mnoho těžší, protože tam se člověk nemůže opřít o text, který má před sebou, a nemůže perlit jenom proto, že to má napsáno. Takhle musí dolovat v hlavě.
Já jsem si tam trošičku víc povyskočil, takže jsem se nechal strhnout tím, že jsem sázel na vyšší nabídku, která byla opravdu okouzlující, a o jednu špatnou odpověď jsem neprospěl. Škoda, mohlo to dopadnout líp, protože ty peníze byly na charitu. Ale i tak jsme něco měli zaručeno, že každý dával 30 000 na svou charitu z peněz TV Nova.
Jinak se mi to strašně líbilo a moc se mi líbí Ondra Sokol, který je nesmírně pohotový, nesmírně vtipný. Je to opravdu pro mě zjevení, jak se vypracoval. On byl vždycky hrozně vtipný, ale tady se vypracoval i jako moderátor a byla to radost s ním pracovat.
Nikdy jsem se nepodbízel
Když jste byl 50 let za mikrofonem, bilancoval jste svojí pracovní kariéru. Teď máte za sebou 75 let života. Co se vám v tom životě opravdu povedlo a na co jste opravdu hrdý?
Takové klišé je, že se mi povedla rodina. Povedlo se mi narazit na tu pravou, fakticky, to byla náhoda.
A to jste si ji prý bral kvůli prachům… (smích) (Jan Rosák dříve prozradil, že si manželku bral po dvou měsících známosti kvůli novomanželské půjčce, pozn. red.)
Ano, to jsem si ji bral kvůli prachům, ale to je moje životní štěstí, opravdu. To je klišé, jak říkám, ale je to pravda.
Ale také si myslím, co se mi povedlo, že jsem se nikdy nikomu nepodbízel, nikdy jsem nezradil svoje přesvědčení a nikdy jsem se nedoprošoval. Nenosil jsem nikam láhve, nikomu jsem nevolal: „Vezmi mě, prosím tě, protože bych to rád dělal.“ Vždycky ta nabídka přišla z jejich strany mně, a já jsem se rozhodoval, jestli to vezmu. Myslím si, že toto, jestli o sobě něco můžu říct, tak na to jsem fakt pyšný.
A něco, co se nepovedlo?
Určitě něco ano. Nevím, jestli jsem se někoho někdy dotknul, urazil ho. Tak snad mi to odpustí.
Pane Rosáku, mockrát vám děkuji za rozhovor.
Foto: Karolína Lebedová